Tip na výlet
Našim krajem může bezplatně propagovat i vás! Staňte se spoluautorem tohoto webu, či Facebooku. Dejte nám vědět o všem zajímavém, co se kolem vás nachází a děje!
Svůj tip na zajímavé místo, či námět kam na výlet zasílejte na adresu redakce. Přidejte k němu krátký popis a nejlépe také ilustrační fotografii.
Na vše zajímavé co kolem vás je, se budeme těšit na adrese: redakce@nasimkrajem.cz
První Předchozí 1 2 3 … 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 … 184 185 186 Další Poslední
Červený dům - Česká Lípa
Nedaleko hradu Lipý stojí krásná renesanční stavba se sgrafitovou fasádou (ul. U vodního hradu). Červený dům byl vystavěna jako renesanční letohrádek roku 1583 za Jetřicha Jiřího Berky z Dubé a Lipé. V 19. století sloužila jako barvírna látek a hostinec. Při rekonstrukci v roce 1883 byla obnovena sgrafitová výzdoba. V letech 1931-1933 byl objekt adaptován pro muzejní sbírky a k tomuto účelu slouží dodnes.
Celý článekČervený kámen
Červený kámen, text v přípravě
Celý článekČervený most u Nepomuku
Přibližně kilometr severně od centra Nepomuku, při silnici do obce Klášter můžeme vidět na levé straně most zvaný „Červený“.Jeho jméno je prý odvozeno od bitvy z roku 1450, které se někde v tomto prostoru udála. Setkalo se zde vojsko Jednoty Strakonické s Jednotou poděbradskou (příznivci Jiřího z Poděbrad). Bitva to byla prý tak ukrutná, že most v těchto místech se zbarvil do ruda. Je to ale jen legenda, tento současný most, tuto událost zažít nemohl, byl vystavěn v 70. letech 17. století. I tak ale svoji současnou barvou po rekonstrukci, dělá čest svému jménu.
Celý článek
Česká Skalice - Ratibořice
Ratibořice jsou městská část České Skalice, ležící v okresu Náchod. Ratibořice, ležící v údolí řeky Úpy, proslavila spisovatelka Božena Němcová, která zde prožila své dětství a na místní zámek zasadila děj Babičky, svého nejznámějšího díla. Vedle samotného zámku je tak pro turisty lákavé Babiččino údolí se Starým bělidlem, Viktorčiným splavem a Ludrovým mlýnem. Historie zámku Prvním panským sídlem v Ratibořicích byla středověká tvrz, poprvé zmíněna již roku 1388. Jejím majitelem byl jakýsi Vaněk ze Žampachu. Malé Ratibořické panství se později stalo součástí většího panství Rýzmburského a roku 1582 byly obě državy koupeny rodem Smiřických a připojeny k jejich Náchodskému dominiu. Od té doby patřily Ratibořice definitivně k Náchodu a tvrz, která ztratila svou správní úlohu postupně chátrala. Po bitvě na Bílé Hoře bylo Náchodské panství Smiřickým zkonfiskováno a novými majiteli se stali Trčkové z Lípy. Poslední český majitel, Adam Erdman Trčka z Lípy, byl zavražděn spolu se svým švagrem Albrechtem z Valdštejna v Chebu roku 1634. Panství věnoval císař za věrné služby šlechtici italského původu Ottaviu Piccolominimu. Zájem Piccolominiů se soustředil na náchodský zámek a teprve Vavřinec Piccolomini dal v letech 1702 - 1712 postavit jednopatrový barokní zámeček s kaplí a přízemním lokajským křídlem. Stavba byla vybudována podle vzoru italských letohrádků, jako takzvané „casino“. Zámeček měl sloužit jako letní a lovecké sídlo. Po Lorenzově smrti se stal vdovským sídlem kněžen z rodu Piccolomini, zatímco hlavním sídlem rodu zůstal Náchod. Zámek za kněžny Zaháňské V roce 1792 koupil zadlužené náchodské panství vévoda kuronský a zaháňský Petr Biron. Na začátku 19. století zdědila náchodské panství jeho dcera Kateřina Vilemína Zaháňská, která si zámek v Ratibořicích oblíbila a zvolila si jej za letní sídlo, zatímco zimní měsíce trávila ve Vídni. Zámek nechala v létech 1825 - 1826 přebudovat ve stylu klasicismu a empíru. V okolí zámku byl založen v duchu romantismu park, postupně rozšířený na celé údolí řeky Úpy. Nechala postavit lovecký pavilon a palmový skleník. Interiéry byly nově vyřešeny, vytapetovány a přepychově vybaveny, V přízemí zámku byla zřízena bohatá knihovna, kam měla v dívčím věku přístup také Barunka Panklová, budoucí spisovatelka Božena Němcová. Vévodkyně je samozřejmě ta „paní kněžna“ z knihy Babička. Za života vévodkyně bylo jejími hosty několik významných osobností. Například rakouský kancléř, kníže Klemens Metternich, ruský car Alexandr I. a v roce 1813 propůjčila ratibořický zámek k tajným jednáním o protinapoleonské koalici diplomatům Pruska, Ruska a Rakouska. Po smrtí vévodkyně zakoupil roku 1842 velké panství se 114 vesnicemi a městečky, řadou průmyslových závodů a zámky v Náchodě, Chvalkovicích a Ratibořicích Jiří Vilém, říšský kníže ze Schaumburg – Lippe. V držení rodu Schaumburg - Lippe zůstal zámek, který byl ještě přestavěn do dnešní pseudorenesanční podoby, až do zestátnění v roce 1945. Zámecká prohlídka Součástí prohlídky jsou původní obytné místnosti a to jak reprezentační, tak i soukromé. Jsou zde k vidění unikátní exempláře pozdně empírového nábytku v Salonu tří císařů, nebo různé hudební nástroje, biedermeierovský pánský pokoj s částí knihovny, ložnice, toaletní pokoj a další prostory, které přiblíží život šlechty v tomto období. Tipy na výlet V České Skalici najdete pobočku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze - Muzeum textilu nebo také Muzeum Boženy Němcové. Vydat se můžete na zříceninu hradu Vízmburk, zámek Chvalkovice, rozhlednu Žaltman nebo Muzeum bratří Čapků v Malých Svatoňovicích. Ubytovat se můžete v České Skalici.
Celý článekČeské Budějovice
České Budějovice jsou statutární město a jsou hospodářskou, správní i kulturní metropolí Jihočeského kraje. Leží v nádherné krajině na soutoku řek Vltavy a Malše a mají asi 95 tisíc obyvatel. Jméno města se odvíjí od staré osady Budivojovice, přídomek České se začal objevovat až v průběhu husitských válek. V historickém městě se nachází řada pozoruhodných památek. Centrum města s největším čtvercovým náměstím (133x133) u nás, je památkovou rezervací.České Budějovice založil kolem roku 1265 král Přemysl Otakar II. Nové královské město mělo představovat doposavad chybějící odpovídající základnu královské moci v jižních Čechách a být protiváhou moci Vítkovců (resp. Rožmberků). Tento účel v průběhu staletí město velmi dobře plnilo a stalo se tak oporou královské moci v regionu. Půdorys města, jehož střed tvoří pravidelná sít širokých ulic kolem rozlehlého čtvercového náměstí, patří k vrcholům středověkého urbanismu v Čechách. Výhodná poloha města poblíž obchodních cest vedla k hospodářskému růstu a již na přelomu 13. a 14. století se Budějovice staly důležitým střediskem řemesel a obchodu v jižních Čechách a předstihly tak ostatní města v regionu. Králové Václav II. a Karel IV. obdařili město řadou výsad a dopomohli tak jeho dalšímu rychlému rozvoji. Karel IV. mimo jiné nařídil kupcům projíždět Budějovicemi a nabízet zde své zboží. Už v té době mělo město dva skvostné chrámy a pevné hradby.V období husitských válek stály katolicky orientované Budějovice na straně králově, zejména zásluhou patriciátu, který byl z velké části německého původu. Během husitských válek i po nich Budějovice finančně upadaly kvůli neuspořádaným poměrům v zemi, které od nich odklonily obchodní cesty. Zvyklostí se stala obchodní válka s rodem Rožmberků, která často přerostla v ozbrojené šarvátky. V té době patřilo město k největším v Českém království. Z téměř 4000 obyvatel byly ze dvou třetin němci, žila zde i židovská menšina. Věrnost králi zachovalo město i za stavovského odboje proti císaři Ferdinandovi I. v letech 1546 - 1547, kdy se nepřipojilo k jiným významným českým městům. Za tento postoj byly Budějovice odměněny řadou nových výsad, které byly na počátku mimořádného rozkvětu města. Finanční bohatství plynulo zejména z rozsáhlé těžby stříbra a příjmům z vaření piva, obchodu se solí, suknem či rybničního hospodaření. U Rudolfova (městečko na severovýchodním okraji města) kde byly stříbrné doly, byla v letech 1569 - 1611 mincovna. Díky těmto novým příjmům získalo město půvabnou renesanční tvář, byla postavena nová radnice a věž, které se dnes říká „Černá“. Během stavovského povstání a následné třicetileté války se Budějovice přiklonily na stranu císaře a odolaly všem útokům stavovské armády. Město se stalo strategicky důležitou pevností obklopenou moderními hradbami. Vzhledem k bojům ve středních a severních Čechách se staly Budějovice dočasně hlavním městem království, do kterého se přesunuly některé důležité úřady z Prahy. Černým rokem se ovšem pro Budějovice stal rok 1641, kdy byly více než z poloviny zničeny požárem. Následná obnova a rekonstrukce města a jeho hospodářství byla pomalá, prosperita a stavební rozvoj se obnovily v širším měřítku až v 18. století. Nové barokní stavby daly městu jinou tvář. Bylo vystavěno i mnoho nových, především církevních staveb. Usadil se zde řád piaristů, který založil gymnázium a piaristickou kolej, roku 1751 se České Budějovice poprvé staly správním centrem nově zřízeného Budějovického kraje. Za josefínských reforem roku 1785 zde bylo zřízeno biskupství.Až do počátku 19. století byly České Budějovice nevelkým městem uzavřeným v hradbách s necelými 10.000 obyvatel. Významným mezníkem bylo založení koněspřežní železnice z Českých Budějovic do severorakouského Lince, první vlakové dráhy na starém kontinentě a po Anglii druhé v Evropě. První vlak odtud vyjel roku 1832. V té době začaly vznikat první průmyslové podniky, Vojtěch Lanna založil říční loděnici. V průběhu 19. století rozvoj města pokračoval, bylo zbořeno opevnění a České Budějovice se rozrůstaly až do současné podoby statisícového města. Ve 20. století vznikla Jihočeská univerzita. Město si podrželo tradici vaření piva. Působí tu Budějovický pivovar, který vyrábí značku Budvar a také měšťanský pivovar, kde se vaří pivo Samson.Většina historických a kulturních pamětihodností Českých Budějovic je soustředěna na náměstí Přemysla Otakara II. a v jeho nejbližším okolí, tedy v historickém jádru města. Charakteristickým znakem náměstí, jež je celé lemováno typickými podloubími měšťanských domů z období renesance a baroka, je Samsonova kašna. Nedaleko kašny je v dlažbě zasazen tzv. bludný kámen, na jehož místě stávala ve středověku šibenice. Kdo jej podle legendy po 21. hodině nevědomky překročí, ztratí orientaci a bude bloudit ulicemi města. Na náměstí stojí také bohatě zdobená radnice se sochami 4 ctností v nadživotní velikosti. K nejstarší části Českých Budějovic patří bývalý dominikánský klášter s kostelem Obětování Panny Marie, založený současně s městem v těsné blízkosti náměstí. Kostel byl součástí hradebního systému, zbořeného v 19. století, z něhož se dochovaly do současnosti jen zbytky hradeb s věží zvanou Železná panna a okrouhlou baštou Otakarkou na nábřeží Malše a s Rabenštejnskou věží. Z městských bran zůstala jen Solná branka vedoucí k řece. Nejznámější stavbou a zároveň dominantou města je volně stojící 72 m vysoká Černá věž, postavená v 16. století poblíž náměstí. Spodní část věže (5 pater) je vystavěna v gotickém slohu, vrchní část s ochozem a kopulí je renesanční. Původně sloužila jako zvonice a hláska. Dnes slouží jako vyhlídka. V jejím sousedství stojí katedrální barokní chrám svatého Mikuláše, založený rovněž současně s městem. Na Starém městě v místech původní osady Budivojic je hřbitovní kostel svatého Jana Křtitele a svatého Prokopa, který byl uváděn jako farní již ve 13. století. Do dnešní podoby byl přestavěn v 15. a 16. století. V historické části města dnes stojí i četné kulturní instituce. Je zde Jihočeské muzeum, na nábřeží Malše stojí stará empírová budova Jihočeského divadla z roku 1819, na soutoku řek je hvězdárna a planetárium. V nové části města na levém břehu Vltavy bylo vybudováno rozlehlé výstaviště, na němž se koná kromě mnoha dalších výstav každoroční mezinárodní veletrh Země Živitelka.Pro všechny tyto památky a blízkost dalších historicky cenných míst jako je např. zámek Hluboká nad Vltavou, město Český Krumlov, kláštery ve Zlaté Koruně a Vyšším Brodě a památka UNESCO vesnický skanzen Holašovice, jsou České Budějovice častým cílem turistů.
Celý článekČeské korunovační klenoty
Soubor Českých korunovačních klenotů tvoří Svatováclavská koruna Karla IV. s pouzdrem a poduškou, královské žezlo s pouzdrem, královské jablko s pouzdrem a korunovační roucho (plášť zdobený hermelínem, pás, štola a tzv. manipul). Na základě ustanovení císaře Karla IV., od 19. století opět dodržovaného,mohou být České korunovační klenoty vystavovány vždy jen při výjimečných příležitostech a pouze na území Pražského hradu. Jsou trvale uloženy v Korunní komoře nad jižní předsíní katedrály sv. Víta, s výjimkou textilních součástí, které mají své místo v klimatizovaném depozitáři sbírek Pražského hradu. O vystavení korunovačních klenotů rozhoduje prezident republiky a k otevření Korunní komory se musí sejít sedm držitelů klíčů. Jsou jimi prezident republiky, předseda vlády, arcibiskup pražský, předseda Senátu, předseda Poslanecké sněmovny, probošt Metropolitní kapituly a primátor hlavního města Prahy. Při korunovacích českých králů byl užíván také ostatkový kříž, zvaný Korunovační, a obřadní korunovační meč, zvaný Svatováclavský. Oba předměty se obvykle vystavují společně s korunovačními klenoty, jsou ale součástí chrámového pokladu u sv. Víta. Po roce 1918, po vzniku Československé republiky, přestaly korunovační klenoty sloužit svému původnímu účelu, o to více však vzrostl jejich význam jako symbolů české samostatnosti a státnosti. Stalo se proto zvykem vystavovat je při významných historických výročích a mimořádných událostech.Ve 20. století se tak stalo devětkrát, letos jsou České korunovační klenoty vystaveny u příležitosti desátého výročí vzniku České republiky, volby nového prezidenta a osmdesátého pátého výročí založení Československé republiky. Současné zpřístupnění pro veřejnost je také motivováno dvěma státními svátky – Mistra Jana Husa a věrozvěstů Cyrila a Metoděje. SVATOVÁCLAVSKÁ KORUNANechal ji zhotovit Karel IV., který s ní byl jako první korunován na českého krále dne 2. září 1347. Ze stejné doby je i kožené pouzdro na korunu zdobené rytým dekorem. Koruna byla za života císařova několikrát upravována a doplňována o drahé kameny, které pro ni Karel IV. získal mezi lety 1374 až 1378. Koruna je vysoká 19 cm, váží 2 358,3 gramů, zdobí ji celkem 20 perel a 96 drahokamů, z nichž některé patří k největším na světě (rubelit, safíry, spinely, rubíny, smaragdy). Vrchol koruny tvoří zlatý křížek, v jehož středu je zasazena vzácná románská kamej. Čelenku ze zlata o ryzosti 21–22 karátů spojují dva půlkruhové příčné oblouky – tzv. kamary. K jejich výzdobě byly použity části zlatého opasku, který královně Blance z Valois věnoval francouzský král Karel Sličný. KRÁLOVSKÉ JABLKO A ŽEZLOStříbrné pozlacené žezlo a zlaté jablko, které patřily k původnímu gotickému „karlovskému“ souboru korunovačních klenotů, jsou dnes uloženy ve Vídni. Jejich jednoduchý tvar a absence drahých kamenů vedla zřejmě Habsburky k tomu, aby je nahradili insigniemi na pohled atraktivnějšími. Královské jablko a žezlo, které jsou dnes součástí Českých korunovačních klenotů, nechal zhotovit císař Ferdinand I. v letech 1532 až 1534.Královské jablko o ryzosti 18 karátů je vysoké 22 cm a váží 780 gramů. Sestává se ze dvou zploštělých polokoulí zdobených nízkým tepaným reliéfem s výjevy ze života Adamova a krále Davida. K výzdobě jablka bylo použito 6 spinelů, 8 safírů a 31 perel. Královské žezlo o ryzosti 18 karátů je 67 cm dlouhé a váží 1 013 gramů. Je složeno z několika částí zdobených cizelovaným a emailovým dekorem. Jednotlivé díly jsou spojeny prstenci, při rukojeti zvýrazněnými dvěma řadami perel. Žezlo vrcholí hlavicí ve tvaru květu osázenou drahými kameny a perlami. Je ozdobeno 4 safíry, 5 spinely a 62 perlami.KORUNOVAČNÍ ROUCHO ČESKÝCH KRÁLŮtvoří plášť zdobený hermelínem a vzadu prodloužený do vlečky, pás, štola a tzv. manipul. Početný soubor ceremoniálních rouch nechal pravděpodobně zhotovit Ferdinand II. ke své korunovaci českým králem v roce 1617 a římským císařem 1619. Korunovační plášť je zhotoven z luxusní hedvábné tkaniny protkávané zlatem a zdobený hermelínem. Je 312 cm široký a 236 cm dlouhý.ZLATÝ OSTATKOVÝ KŘÍŽbyl zhotoven po roce 1354. Již od počátku 16. století byl prokazatelně používán při korunovacích. Do kříže jsou vloženy vzácné ostatky Kristova umučení (dřevo kříže, trny, části houby, provazu a hřebu). Korpus kříže ze zlatého plechu je zdoben kamejemi, safíry a perlami.SVATOVÁCLAVSKÝ MEČbyl využíván při korunovaci jako součást slavnostního oděvu. V inventářích je připomínán již v roce 1333. Není to předmět z doby světcova života, nýbrž typická gotická zbraň. V horní části čepele je otvor, do kterého byl vložen ostatkový křížek, který se ovšem nedochoval.
Celý článekČeské muzeum hudby
České muzeum hudby je specializovaná část Národního muzea. Sídlo muzea se nachází v bývalém barokním kostele sv. Máří Magdaleny na Malé Straně, postaveném v 17. století podle projektu Francesca Carattiho. Stálá expozice zde umístěná se jmenuje Člověk – nástroj – hudba a dílčími expozicemi Českého muzea hudby jsou Muzeum Bedřicha Smetany a Muzeum Antonína Dvořáka. Sbírky představují staré i vzácné hudební nástroje, notové zápisy vybraných hudebních skladeb, písemnosti spojené s jednotlivými hudebníky, staré gramofonové desky a další hudební artefakty včetně ukázek jednotlivých hudebních nahrávek. Národní muzeum oživilo barokní církevní prostor opět hudbou, protože součástí muzea je i koncertní síň. Popis expozice Expozice Člověk – nástroj – hudba má za cíl představit hudební nástroje nejen jako pozoruhodné doklady řemeslné a umělecké zručnosti, ale jako základního prostředníka mezi člověkem a hudbou. První kroky návštěvníků vedou do sálu, kde se připomíná rozmanitost hudby 20. století tak, jak ji uchoval film, televize, fotografie a záznam zvuku. To vše podkresleno skladbou Milana Caise Čtyři elementy. Další část expozice je věnována hudbě a její podobě v dobách, kdy si člověk hudební nástroje sám vyráběl. Projdeme historií a poznáme jednotlivé možnosti, jak může hudební nástroj tón tvořit, jak vypadal zápis hudby pro různé typy hudebních nástrojů i jak a při jakých společenských příležitostech se na ně hrálo. Dojmy z prohlídky jistě umocní originální architektonické řešení expozice, dynamická aplikace světla a zvuku. Je možné si ve sluchátkách pustit nahrávky vystavených hudebních nástrojů a pro děti je připraven kvíz, který je provede expozicí. Na co se můžete těšit Původně barokní kostel sv. Máří Magdaleny na Malé Straně Expozice Člověk – nástroj – hudba Vystaveno je 400 historických hudebních nástrojů mimořádné hodnoty: kladivkový klavír, který vznikl kolem roku 1785 a jehož autorem je pravděpodobně F. X. Christoph – hrál na něj W. A. Mozart při své první návštěvě Prahy v lednu 1787, housle N. Amatiho (z doby kolem roku 1650), skleněná harmonika, niněra s řezbou „Zvěstovaní“ (neznámý autor, 18. století). Koncerty a komentované prohlídky pro odborníky, veřejnost, nevidomé či zrakově postižené
Celý článekČeské muzeum hudby - Hořovice
HUDBA BEZ HUDEBNÍKŮ - hrací strojky a hudební automaty Na hořovickém zámku je k vidění expozice ze sbírek Českého muzea hudby - Národního muzea. Expoziční prostory se nachází v přízemí Zámku Hořovice, v místech kde bývala zámecká kuchyně. Lze zhlédnout unikátní soubor hracích strojků a hudebních automatů z 18. až 20. století. Automatofony, jejichž ovládání nevyžadovalo hráčskou zručnost ani předběžné hudební vzdělání, mají dlouhou historii a byly velmi oblíbené zejména v 19. století. Prohlédnout si v Hořovicích můžeme hřebíčkové hrací nástroje, vyskytující se např. v hracích skříňkách, hodinách nebo v nástěnných hracích obrazech, dále flétnové hodiny, kolovrátky a flašinety, polyfony či orchestriony.Některé exponáty jsou dodnes funkční. Stálá expozice automatofonů a hracích strojků Doba prohlídky výstavy Hudba bez hudebníků je cca 30 minut. Prohlídka je bez průvodce. Průvodce lze objednat pouze pro skupiny. Výklad v cizím jazyce je za 100% příplatek ke vstupnému. Na co se můžete těšit Barokní zámek, sídlo posledního hesenského kurfiřta Friedricha Wilhelma, knížete z Hanau Expozice mechanických hudebních nástrojů a hracích strojků Unikátní soubor automatofonických hudebních nástrojů z 18.–20. století Hřebíčkové hrací stroje (hrací skříňky, nástěnné hrací obrazy, hrací hodiny), mechanické aerofony (flétnové hodiny), kolovrátky, flašinety, polyfony, symfoniony, orchestriony Dodnes funkční exponáty
Celý článekČeské muzeum stříbra - Kutná Hora
České muzeum stříbra v Kutné Hoře nabízí své exponáty v hlavní budově - Hrádku, v Kamenném domě a nově také v Tylově domě. Odborní pracovníci muzea spravují více než 170 000 sbírkových předmětů. Nejrozsáhlejším fondem je archeologie, čítající téměř 120 000 kusů sbírek. Obrovský a ve své specializaci významný je také fond numismatický (zahrnuje mince, medaile, svátostky, bankovky atd.). Dosahuje cca 19 000 kusů. Výtvarný fond o 9 000 kusech sbírek zahrnuje obrazy, kresby, grafiky i plastiky. Rudy, minerály, horniny a sbírky paleontologické jsou uloženy v počtu téměř 7 000 ks ve sbírkách geologických. Stejného počtu dosahuje i rozsáhlý fond uměleckého řemesla, jehož základ, obdobně jako u fondu archeologického, byl vytvářen již od konce 19. století.Exponáty speciálního fondu báňské techniky patří k nejstarším v Evropě. Hrádek Hlavní muzejní budova má bohatou historii. Nad říčkou Vrchlicí stál pravděpodobně již před tím, nežli "stříbrná horečka" přilákala do zdejší krajiny podnikatele a dobrodruhy a dala tak vzniknout hornímu městu. Budovu Hrádku čekal dlouhý a rozmanitý osud. Od dřevěné tvrze, gotického sídla, renesanční palác... Měnil se i účel, nejprve útočiště a pevnost, palác, jezuitské gymnázium a nakonec muzeum. Neoficiální premiéra otevření nové muzejní expozice – " České muzeum stříbra" v rekonstruovaném 1. patře – se konala v březnu 1996 pro vzácnou návštěvu, prince Filipa, vévodu z Edinburghu. Do sálů muzejního prohlídkového okruhu se vrátily nejvzácnější muzejní exponáty, vypovídající o dějinách stříbrného města, které bylo ekonomickou základnou českého království. Opět zde zaznívají koncerty, navrátil se ruch banketů, střídají se slavnostní i diplomatická setkání, a nově se konají tiskové konference. Prohlídkové okruhy a stálé expozice I. okruh - Město stříbra - geologie, archeologie, vývoj středověké Kutné Hory, dějiny Hrádku, život "stříbrné šlechty", numismatika II. okruh - středověký důl, trejv, středověká technologie dobývání a zpracování stříbrné rudy, mincování, havířská osada České muzeum stříbra spravuje expozice Tylův dům a Kamenný dům.
Celý článekČeské Švýcarsko
Národní park České Švýcarsko je nejmladším ze čtyř národních parků České republiky. Leží v okrese Děčín, v Ústeckém kraji, mezi obcemi Hřensko a Chřibská, při státní hranici se Německem. V Německu se rozkládá jeho pokračování v podobě Saského Švýcarska.Malebná krajina, kterou vytváří skalní města, bizarní skalní útvary, převisy, vyhlídky, skalní brány, hradní zříceniny, soutěsky, skalní mosty a hluboké lesy, je velmi vyhledávanou turistickou oblastí jíž od 19.století. Kdy také dostala své jméno. O tento romantický název se zasloužili hlavně švýcarští malíři Adrian Zingg a Anton Graff, kteří působili na Akademii v Drážďanech a malovali krajinu podél Labe, která jim připomínala jejich domovinu. Ovšem příběh tohoto území začal už před mnoha milióny lety, kdy se v této oblasti rozprostíralo mělké moře. Právě z jeho písečného dna se po ústupu moře zrodil tento podivuhodný svět pískovce. V Českém Švýcarsku se nikdy nerozkládalo větší panství, územím jen procházely odedávna obchodní stezky, k jejichž ochraně bylo vybudováno množství skalních hrádků. Ty v některých obdobích sloužily též jako sídla lupičů. v 19.století pak kraj objevili romantičtí umělci a stal se oblíbeným výletním místem.Národní park lemuje celkem devět obcí, jejichž početné stavební památky vytvářejí s členitou krajinou harmonický celek. Jsou zde k vidění ukázky lidové architektury tvořené především roubenými chalupami a hrázděnými štíty nebo patry. Návštěvníci naleznou ubytování a možnosti rekreace s občerstvením v obcích Doubice, Hřensko, Chřibská, Janov, Jetřichovice, Krásná Lípa, Růžová, Srbská Kamenice a Staré Křečany. Turisticky nejatraktivnější obcí je Hřensko, otevírající přístup na světově proslulou Pravčickou bránu a do Tiché a Divoké soutěsky. Pravčická brána je přírodní skalní most, který má rozpětí 30 metrů, šířku 8 metrů a klene se ve výšce 16 metrů nad zemí. je největším svého druhu ve Střední Evropě. Krásnou přírodní scenérii kaňonu řeky Kamenice je možno obdivovat plavbách na pramicích Divokou a Tichou soutěskou. Plavení turistů zde má velmi dlouhou tradici. Provoz na 500 metrů dlouhé Tiché soutěsce byl zahájen v roce 1890. O 8 let později, v roce 1898, byla zprovozněna i Divoká soutěska. Ta měří jen 250 metrů a ve srovnání s Tichou soutěskou působí klidnějším dojmem. Řeka Kamenice je průzračně čistá a pohledy z pramic nabízejí pohledy na čarokrásné skalní útvary. Z dalších zajímavostí Českého Švýcarska určitě stojí za zmínku i Jetřichovické skály s jedinečnými vyhlídkami nazvanými Mariina skála, Rudolfův kámen a Vilemínina stěna. Zřícenina hradu Šaunštejna u Krásné Lípy nebo nedaleko ležící Malá Pravčická brána. Nádherné scenérie ovšem nabízí cela plocha Českého Švýcarska, která je protkána množstvím značených turistických cest, které vedou krásnými lesy a spojují další jedinečné přírodní útvary, skalní hrady, rozhledny a historicky cenná místa. Mezi velmi oblíbené trasy, kterou si navíc v zimě můžeme zpestřit návštěvou kouzelné ledové Jeskyně víl, patří velmi příjemná cesta Kyjovským údolím podél meandrující Křinice až do dnes již zaniklé osady Zadní Doubice, kde je možno překročit státní hranici se SRN a napojit se na propracovanou síť turistických cest i cyklostezek v NP Saské Švýcarsko.Na své si zde přijdou všichni milovníci aktivní dovolené i romantické duše. O všechny je výborně postaráno v četných penzionech, restauracích a spojení mezi jednotlivými středisky zajišťují turistické autobusy.
Celý článekČeský kras
Chráněná krajinná oblast Český kras byla vyhlášena v roce 1972. Rozkládá se mezi Prahou (Radotínem) a jihem Berouna.Má rozlohu 128 km². Chrání nejcennější části barrandienské pánve. Území Českého krasu tvoří převážně prvohorními usazeninami (vápenci, břidlicemi) silurského a devonského stáří s četnými krasovými jevy včetně jeskyní patřících k největším v Čechách. Přes svou malou nadmořskou výšku, která se pohybuje od 208 m n. m. (hladina Berounky) do 499 m n. m. (vrch Bacín), se zde vytvořil velmi pestrý členitý reliéf, zejména díky erozní činnosti Berounky a jejích přítoků, jejichž údolí mají mnohdy kaňonovitý ráz.V oblasti se vyskytuje cenná teplomilná květena i zvířena, rovněž se zde nalézá velké množství cenných geologických profilů a světově významných nalezišť zkamenělin.Lesní společenstva dubových hájů s velmi bohatě rozvinutým bylinným patrem si mnohde zachovala svůj přirozený ráz. V nejhodnotnějších oblastech byla vyhlášena maloplošná zvláště chráněná území, ze kterých rozlohou největší je Národní přírodní rezervace Karlštejn (1546 ha).
Celý článekČeský Krumlov - UNESCO
Kdo chce zažít atmosféru středověkého městečka neměl by váhat s návštěvou „perly“ Jižních Čech, Českého Krumlova. Nad meandry Vltavy zde stojí unikátně dochované historické jádro, jehož vhled nebyl narušen novou zástavbou od 16. století. Český Krumlov sice není velký svou rozlohou, ale o to více přitahuje kouzelnou atmosférou dávných let. Díky jedinečné středověké zástavbě je právem již od roku 1992 chráněn organizací UNESCO. Vítejte ve středověku Historie Českého Krumlova začíná roku 1253 kdy byl poprvé zmíněn v listině moravského markraběte a rakouského a štýrského vévody Otakara, budoucího českého krále Přemysla Otakara II. V průběhu staletí mělo město mnoho majitelů. Když roku 1302 vymřela krumlovská větev Vítkovců, prvních majitelů, tak Jindřich z Rožmberka si na králi Václavu II. vymohl převedení krumlovských panství do držení Rožmberků. Krumlov se tak stal hlavním sídlem Rožmberků. Petr Vok z Rožmberka, poslední člen rodu, byl roku 1601 kvůli svému zadlužení donucen postoupit Krumlov císaři, Rudolfu II. Habsburskému. Od roku 1622 měli Český Krumlov v držení po tři generace Eggenberkové. Rod Eggenberků vymřel počátkem 18. století a roku 1719 nastupují na Krumlov jejich dědicové – Schwarzenberkové. Komplex hradu a zámku Městu dominuje rozsáhlý areál hradu a zámku, který je po Pražském hradu druhým největším zámeckým komplexem u nás. Zámek byl původně gotickým hradem, který byl přestavěn na renesanční zámek se zbytkem gotických hradeb, zámeckou kaplí a barokním zámeckým divadlem. Historické sídlo rodu Rožmberků zahrnuje řadu zámeckých budov, slavný maškarní sál a jedinečné barokní divadlo. Součástí zámku je i zahrada s kaskádovitou rokokovou fontánou z 18. století s postavami vodních božstev a letohrádek Bellarie s otáčivým hledištěm, kde se v létě konají divadelní představení. Otáčivé hlediště v zámecké zahradě je experimentální divadelní scénou situovanou do zahrady zámku a obstarává střídání scén během představení. Dalšími významnými památkami jsou zde gotický chrám sv. Víta, dále barokní Jezuitský seminář, pozdější gymnázium, navazující na kolej. Jádro města tvoří náměstí s budovou Nové radnice z 16. století a s klikatými uličkami a více než třemi stovkami prastarých domů, gotického a renesančního původu, s mnoha galeriemi, krámky a hospůdkami. Město kultury Na své si zde přijdou i milovníci kultury, ve městě je pořádána řada každoročních festivalů, za všechny jmenujme - Mezinárodní hudební festival, Festival staré hudby, výstavy v Mezinárodním centru Egona Schiele a červnové Slavnosti pětilisté růže – červená pětilistá růže je erbovním znakem rodu Rožmberků. Dalším lákadlem města je řeka Vltava. Každoročně projíždějí Krumlovem tisíce vodáků, kteří bývají interesantní atrakcí pro turisty procházející se po břehu Vltavy u tzv. Plášťového mostu, kudy se chodívalo ze zámku do divadla. Jez, který se nachází v těchto místech, přináší řadu převrácených lodí.
Celý článekČeský Ráj
Chráněná krajinná oblast Český ráj se rozkládá na území okresů Semily, Mladá Boleslav a Jičín. Je nejstarší CHKO u nás a to již od roku 1955. Jádro Českého ráje tvoří oblast pískovcových skalních měst v okolí Jičína, Turnova a Mnichova Hradiště. Jak už samotná název napovídá, krajina je to výjimečně malebná s unikátní estetickou hodnotou. Ta je umocněna tím, že tvoří velmi harmonický dojem, který vytváří nespočet skalních měst, vyhaslých sopek, malebných zákoutí, jejichž ráz není narušen monumenty, které do kraje vtiskla ruka člověka. Hrady, zámky, rybníky malebné vesničky a městečka tvoří společně s krásnou přírodou jeden dokonalý celek. To všechno tvoří jedinečnou turistickou oblast. Charakter území Českého ráje je mírně zvlněný a terasovitě vystupuje nad okolní terén. Více než polovinu území pokrývají většinou borové lesy. V nižších polohách najdeme ovocné sady a zajímavá je i specifická květena rybníků, mokřadů a rašelinišť. Neopakovatelné kouzlo Českého ráje ale spočívá ve skalních městech a ve vrších vulkanického původu. K typickým prvkům skalních měst patří jeskyně, závrty, skalní brány a okna, a viklany která v kombinaci s hrady, jejich zříceninami a zámky umocňují romantiku celého kraje. Český ráj nabízí výborné možnosti pro pěší turistiku ve všech ročních obdobích. Obsahuje množství turistických atraktivit jako jsou pískovcové skály, vyhlídky z rozhleden a z vyhlídkových míst, hrady a jejich zříceniny, jeskyně, ale i lidové roubené chalupy s pavlačemi a různě zaměřená muzea. Značení turistických tras je velmi dobré a ubytování lze najít ve všech turisticky významných místech. Dominanty a nejzajímavější místa této turistické oblasti, jsou například Drábské světničky, hrad Kost, zřícenina hradu Trosky, zámek Hrubá Skála, vrch Kozákov a další. Všechny spojuje tzv. Zlatá stezka Českého ráje. Měří celkem 123 km. Na své si zde, ale přijdou i vyznavači jízdních kol, kteří mohou projet Český ráj po výborně upravených cestách převážně s písčitým podkladem. Celá oblast je naprostým rájem pro horolezce. A to věše jen necelých 100 km severovýchodně od Prahy.
Celý článekCheb
Cheb je okresní město na západě Čech v Karlovarském kraji. Město Cheb leží na řece Ohři. V minulosti byl centrem oblasti Chebsko, které ale ne vždy bylo součástí Českého státu. Definitivně se jím stalo až v roce 1322. za vlády Jana Lucemburského. Chebské hradiště bylo osídleno již v 9. století Slovany. První zmínky o Chebu pocházejí z roku 1061 v souvislosti se stavbou kamenného hradu. Nechal jej postavit německý král Jindřich IV. jako součást opevnění hranice své říše. Ve středověku se Cheb stal městem, kde se dařilo řemeslníkům i obchodníkům. Poloha na pomezí Čech a Německa byla výhodná obchodně, horší už to však bylo s bezpečností. Velký průlom ve vývoji přineslo 12. století, kdy se Cheb dostal do rukou panujícího rodu německé říše Hohenštaufů. Nejznámější i nejvýznamnější z nich, císař Friedrich Barbarossa, učinil město opěrným bodem své mocenské politiky vůči českým zemím. Rostoucí císařská moc se odrazila ve stavbě velkolepé románské císařské rezidence, tzv. falce, která měla reprezentovat novou feudální moc. V době kdy se stal Cheb definitivní součástí Českého státu byl již městem a získal výsadní postavení samosprávného území s vlastním sněmem. Cheb se výrazně zapsal do dějin 25. února 1634 kdy zde byl během třicetileté války zavražděn generalissimus císařských vojsk, vévoda Albrecht z Valdštejna. Od druhé poloviny 17. století nastal prudký rozvoj města, které se postupně stalo významným turistickým cílem. Inspirovali se zde takoví velikáni jako Friderik Schiller či Johann Wolfgang Goethe.Cheb má velmi pěkné a zachovalé historické centrum. Dodnes se z císařské falce Chebského hradu, zachovalo hradní opevnění s románskými pětidílnými okny, Černá věž a románsko-gotická kaple sv. Erharda a Uršuly. Dále je k vidění řada sakrálních staveb. Gotický kostel sv. Mikuláše a Alžběty, z původní románské stavby kolem 1220 jsou zachovány obě věže. Kostel byl goticky přestavěn v letech 1456 - 1476 na trojlodní halu, poškozené vrcholky věží byly barokně přestavěny roku 1746. Nejznámější historickou památkou v Chebu je Špalíček, malebná skupina jedenácti středověkých kupeckých domů na náměstí rozdělených Kramářskou uličkou. Dále je zde bývalý františkánský klášter, gotická stavba s kostelem a křížovou chodbou ze 13.-14. století a bývalý kostel sv. Kláry (dnes koncertní síň), barokní stavba z let 1708 - 1711, patrně od K. Dienzenhofera. Už v roce 1873 bylo ve městě založeno muzeum. Bylo založeno v Pachelbelově domě, tedy tam kde došlo k zavraždění Albrechta z Valdštejna. To nabízí návštěvníkům nejen prohlídku místnosti, kde byl Albrecht z Valdštejna zavražděn, ale i uměleckořemeslné sbírky, výstavu chebského lidového nábytku a Valdštejnskou obrazárnu. Okolí Chebu nabízí i velmi krásnou přírodu a nestoje také atraktivní pro svou blízkost k třem hlavním lázeňským střediskům kraje.
Celý článekChlapecké kameny
Zhruba 12 m vysoké špičaté skály, přístupné pouze po obvodu. Jejich vrchol není bez horolezeckého vybavení dostupný a stejně tak vrcholová plošina neposkytuje pro okolní porost žádný výhled.
Celý článekChmelařské muzeum v Žatci
Chmelařské Muzeum v Žatci je největší expozicí svého druhu na světě. Na ploše 4.000 m2 předestírá rozvoj tohoto odvětví od jeho prvopočátků v raném středověku až do dnešních dnů. Vedle zajímavých sbírek se návštěvníci seznámí s vlastním objektem, který je technickou památkou a příkladem industriální účelové architektury z konce 19. století ve městě proslulém nejkvalitnějším chmelem na světě. Dozvíte se, proč se nejlepší chmel na světě sklízí právě na Žatecku a proč se musel již od středověku chránit před nekvalitními napodobeninami. To vše doplněno dobovými fotografiemi a písemnými doklady o pěstování chmele a o vaření piva. K vidění je i pozoruhodné nářadí, mechanizační prostředky a historické stroje.K prohlídce samozřejmě musí patřit i degustace piva vyrobeného ze žateckého chmele. Stálá expozice Dějiny chmelařství v českých zemích od pravěku po současnost Kabinet chmelových známek.
Celý článekChoceňská věž - Vysoké Mýto
Choceňská věž je pozůstatkem dvouvěžové brány. Čtvrté obranné patro bylo v barokní době nahrazeno cibulovitou bání. Opevněné předbraní, hlavní brána a menší věž zmizely v 19. století. Na rozdíl od Pražské a Litomyšlské věže unikla tato puristické obnově a zachovala si tak původní podobu. Kromě pozůstatků chrliče v nároží je možno vidět na straně do ulice starý vstup na ochoz nad branou chráněný kdysi padacím mostkem. Po vytažení mostek zapadl do prostoru vzniklého ustoupením portálu do zdiva a průchod se tak uzavřel.
Celý článekChodov
Pojmenování je odvozeno patrně od jména dávného vlastníka a původně šlo o Chodův (nebo možná i Hodův) dvůr. Vesnice Chodov se připomíná od roku 1185, kdy patřila vyšehradské kapitule. Od roku 1349 byla v držení zderazského kláštera křížovníků a to až do husitství, kdy ves zabrali Pražané. V 17. století přešla ves do držení benediktinů u sv. Mikuláše na Starém Městě, v 18. století patřila hrabatům Goltschům a od roku 1801 Korbům z Weidenheimu. V roce 1849 se stal Chodov samostatnou obcí, jejíž součástí byly osady Litochleby, Chodovec, Hrnčíře a Šeberov. V roce 1909 se pak oddělily posledné dvě jmenované pod jedním jménem Šeberov. V roce 1968 byl Chodov připojen k Praze. V 70. letech 20. století zde proběhla výstavba velkého obytného souboru panelových domů označené jako Jižní Město I. (Háje, Opatov, Chodov, Litochleby), na který navázal v roce 1978 další komplex Jižní Město II. (Horní Kunratice a Roztyly). Při této výstavbě vzalo za své mnoho starých domů a prakticky přitom zanikla osada Litochleby. Památek v tomto katastru mnoho není, za zmínku stojí hlavně dochovaná chodovská tvrz.
Celý článekChodský hrad v Domažlicích
Domažlický, nebo jak jej nyní nazýváme Chodský hrad, se nachází na Chodském náměstí na jihozápadním okraji historického centra města. Zde sídlící Muzeum Chodska je přístupné v otevíracích hodinách. Historie hradu Domažlický hrad, sídlo královských purkrabí, spolu s městem založil v letech 1262–1265 Přemysl Otakar II. Na počátku 16. století zastávali purkrabský úřad páni ze Švamberka, kteří vedli dlouholeté spory s Chody. Petr ze Švamberka roku 1572 postoupil zchátralý hrad zpět králi. V té době se o hrad přeli Chodové s domažlickými měšťany. Měšťané poté hradu, který mezitím roku 1592 vyhořel, pozbyli roku 1621 konfiskací jako trest za účast na stavovském povstání. Požárem notně poničený hrad získal Volf Vilém Lamingen z Albenreuthu. Jeho syn jej pak roku 1671 vyměnil s měšťany za pozemky a 2 rybníky. V letech 1726–1727 byly zbytky hradu přeměněny na městskou solnici a později budova sloužila jako sídlo městské správy. Dnes zde sídlí vlastivědné muzeum a archiv. Dispozice hradu Hrad byl založen na okraji města na mírné vyvýšenině nad potokem. Půdorys hradu byl podřízen městské parcelaci, část při městě měla pravoúhlý tvar, část z města vystupující čtvrtokrouhlý. Z gotického hradu se v dnešní stavbě dochovala vnější obvodová zeď, část zdi východní a na jejich styčném bodě štíhlá okrouhlá věž. Původní hrad měl dle předpokladů věže tři, ve všech třech nárožích, a mezi nimi tři palácová křídla. Tipy na výlet Vydat se můžete na zříceninu hradu Rýzmberk, navštívit zříceninu hradu Nový Herštejn, prohlédnout si hrad a zámek Horšovský Týn. Za návštěvu stojí i tvrz Lštění nebo zřícenina hradu Ruchomperk. Ubytovat se můžete přímo v Domažlicích. M.K.
Celý článek
První Předchozí 1 2 3 … 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 … 184 185 186 Další Poslední
