Tip na výlet

Vrch Cvilín s poutním kostelem a rozhlednou je viditelnou dominantou města Krnova. Toto mystické místo má několikasetletou poutní tradici. V mladší době kamenné zde stávalo hradisko. Poutní tradice sahá do počátku 17. století. V letech 1722-1728 byl na vrchu postaven kostel v těsné blízkosti dřevěné kaple z roku 1684. Roku 1786 byl kostel z nařízení císaře Josefa II. uzavřena a určen k likvidací. Podařilo se jej za 406 zlatých vykoupit čtyřem měšťanům a roku 1795 dosáhnout jeho znovu otevření. Císařským výnosem ale nebylo dovoleno aby jej spravovali minorité a kostel se dostal do vlastnictví města. Až roku 1940 ho minorité získali zpět výměnou za pozemky, které město potřebovalo pro svůj rozvoj. V srpnu 1865 kostel vyhořel a ani válečné události v roce 1945 na tom nebyl lépe. Požárem byla dokonce poničena levá věž kostela. Za komunistické éry je činnost minoritů přerušena. V roce 1994 je navrácen zpět a v letech 1994-1996 je v bezprostřední blízkosti postaven poutní dům sv. Josefa. Chrám je barokní dvouvěžová stavba s hlavní lodí, boční, rozšíření je oboustranně vytvářeno trojicí kaplí a prostor nad nimi tvoří druhou etáž rozšíření hlavní lodě olemovanou balustrádou, která pokračuje i na kůr. Na hlavním oltáři se nachází obraz Panny Marie Sedmibolestné o kterém se tradují legendy o jeho léčivých účincích. Interiér zdobí nádherné fresky od brněnského malíře F. Ecksteina z let 1726-1727. Na vrch Cvilín k poutnímu kostelu se několikrát do roka konají církevní poutě.

Zámek Petrohrad, okres Louny.

Snad nejlépe dochované městké opevnění na Moravě se nachází zde v Lipníku nad Bečvou. Původně ještě dřevěné opevnění s příkopem vzniklo při založení města ve druhé polovině 13. století. Kamenné se začalo stavět po roce 1349. V letech 1507-1515 byly vystavěny dvě brány Hranická a Osecká. Ty vystupovaly před hlavní branu a navazovala k nim parkánová hradba. Hradbu vysokou zhruba 8 metrů doplňovaly bašty (okrouhlé, čtverhranné, mnohúhelníkové). Kolem roku 1520 byly před branami vybudovány barbakány. Kromě bran, které byly zbourány v roce 1840 se dochovala velká část hlavního hradebního pásu a několik bašt na každé obvodové straně. Ze všech bašt zůstala nedotčená jen jedna v Komenského sadech. V Neffově ulici je dochována i parkánová hradba, které se nacházela před hlubokým příkopem.

Velkopřevorský mlýn pochází ze 13.století. Podle dochovaných dokumentů patřil již v roce 1400 johanitskému konventu. V době husitských válek mu byl zabaven a prodán do soukromí. Jedním z vlastníků, od roku 1526 byl i mlynář Štěpán. Proto se mu po nějakou dobu říkalo Štěpánský mlýn. V roce 1711 ho získal do opět johanitský konvent. Vlastnil ho až do roku 1807, kdy byl opět prodán do soukromí. Pozdně renesanční budova mlýna prošla rekonstrukcí v letech 1597 – 1598.Mlýnské kolo, ač už dnes neslouží k pohonu mlýna, je udržováno v chodu a patří pro svou velikost mezi turistické atrakce. Zvláště malebný pohled je na mlýn z Karlova mostu.Jednou ze stop rázovitého života Malé Strany a Kampy je objekt Velkopřevorského mlýna. Mlýn u strouhy s vltavskou vodou, později zvanou Čertovka, byl postaven záhy po založení kostela a kláštera Matky Boží „konec mosta“, později „pod řetězem“. Johanité zde měli četné hospodářské aktivity, takže nemohl chybět ani vlastní mlýn. V roce 1588 jej koupila Malostranská obec která jej dále pronajímala. V roce 1597-98 se uskutečnila jeho přestavba na dnešní převážně renesanční podobu, později byl v severní části ještě barokně upraven. Objekt musel také přestát velkou povodeň v roce 1890. Spíše než však voda ho poškodil velký požár 24.5.1938. Tři hodiny trvalo hasičům než požár vítězně zdolali. Po požáru ho nechal majitel Šebek opravit a zřídil v něm čistírnu peří provozovanou a.s. Peruť. Čistící zařízení zpočátku pohánělo opravené mlýnské kolo, které při požáru do poloviny uhořelo. Později po roce 1950 v něm bylo skladiště Kovomatu a následně zde sídlil vodácký oddíl Tesly Žižkov. Velkou pozornost kolemjdoucích budí zejména mohutné mlýnské kolo, mající v průměru 8 m. To dnešní není samozřejmě originál, ale jeho několikátá kopie. To předposlední, vyrobené koncem 70. let 20. století se rozeschlo ještě dříve, než mohlo být osazeno a veškerá práce přišla vniveč. Přitom k jeho výrobě bylo použito na 30 kubíků dubového dřeva. Mělo 36 lopatek, 18 loukotí, 22 sloupů bárky, 72 palců, 72 klínů, 72 skruží a 72 vložek skruží. To současné sestavil počátkem 90. let podle starých plánů pan František Mikyska z Benešovska a to z jihomoravského dubu. V tehdejších cenových relacích přišlo na 300.000 korun a začalo se točit 8.12.1992. Před časem se na nějaký čas přestalo točit, neboť někdo odcizil z jeho mechanismu ložisko. U mlýnského kola je totiž důležité aby se stále točilo, neboť jinak se lopatky, které nejsou ponořeny ve vodě, rozeschnou a záhy dojde k jejich zkáze. Tak ať nám stále klape!