Tip na výlet

Rozhledna Hamelika, stojící na stejnojmenném kopci ve výšce 722 metrů n. m. je jedna ze dvou rozhleden Mariánských Lázní. Romantická hradní hláska Je vzdálena jen půl hodinky chůze od lázeňské kolonády, nedaleko výletní restaurace Panorama. Rozhledna je to poměrně stará a tento pocit navozuje také to, že byla vystavěna ve stylu romantické zříceniny. Byla postavena roku 1876 a aby dojem středověku byl ještě umocněn byly k věži přistavěny rozbořené zdi, a polorozpadlý vstupní portál. Samotná věž byla válcová a 20 metrů vysoká se 120 schody vedoucími na otevřenou vyhlídkový plošinu. Radní si sice přáli, aby byla zastřešena, ale to by neodpovídalo středověkému ztvárnění, proto byl realizován původní návrh. Původně se jmenovala Císařská, jméno Hamelika ji dali v průběhu doby místní obyvatelé. Prakticky v nezměněné podobě slouží dodnes a je volně přístupná. Jsou z ní nádherné výhledy na velkou část Mariánských Lázní a na vrcholky Českého a Slavkovského lesa.   Výhled sever: Slavkovský les s Lesným a Lysinou východ: omezen stromy jih: omezen stromy, částečně Mariánské Lázně západ: Dyleň Popis cesty Autem - po příjezdu do Mariánkých Lázní se vydejte do lázeňské části, odtud Anglickou ulicí, u Casina odbočit na seroentiny ulicí Pod Panoramou k hotelu Panorama. Ideální místo pro parking a po červené značce zbylý půlkilometr dojděte pěšky.  Vlakem - nejbližší vlaková zastávka je Mariánské Lázně město. Odtud se podél kolejí na východ vydejte k silnici, kde narazíte na zeleně značenou turistickou trasu. Po ní až do lázeňského centra na rozcestí značených cest. Zde se napojíte na červeně značenou turistickou trasu, která vás po kilometru dovede až k rozhledně. Procházka je dlouhá 3 kilometry.

Prčický židovský hřbitov se nachází asi 1,2 km severně od Prčice. Vede k němu zarostlá úvozová cesta začínající u zemědělského závodu na okraji u silnice vedoucí na Heřmaničky. Hřbitov byl založen v letech 1865-1867 a využíván byl zřejmě až do počátku 40. let 20. století. Na ploše 1.575 m2 se dochovalo zhruba 50 náhrobků od doby založení hřbitova. V letech 2000-2002 byla rekonstruována márnice u vstupu na hřbitov. Ten byl v době naší návštěvy (2010) povětšinou zarostlý a volně přístupný.

V jihočeském Milevsku, v okrese Písek, stojí nejstarší klášter jižních Čech, který své osudy spojil s premonstráty. Premonstrátský klášter v Milevsku, dnes velmi cennou románskou památku, založil v roce 1184 velmož Jiří z Milevska. Místo založení byla zvolena starší osada s kostelem sv. Jiljí. První řeholníci pocházeli z kláštera v Želivu a prvním opatem se stal Jarloch, v pozdější době známý kronikář a jeden z pokračovatelů Kosmy. V době příchodu prvních premonstrátů do Milevska nestál ovšem ještě klášter v takovém rozsahu, jak narostl během staletí. Budovy sloužící k prozatímnímu ubytování řeholníků byly patrně dřevěné. Do konce 12. století je postihl velký požár a musely být vystavěny znovu. Tentokráte již v kamenné románské podobě, která se z velké části dochovala dodnes. Ještě ve druhé polovině 13. století došlo k prvním stavebním úpravám v gotickém slohu. Klášter dostal částečně pevnostní charakter a díky latinské škole v jeho prostorách, se stal významným centrem kultury a vzdělanosti jižních Čech.Etapa rozkvětu ukončily husitské války. Klášter byl, stejně jako mnoho dalších, vypálen a vypleněn. Řeholníci odešli včas na bezpečnější místa a vzali s sebou knihovnu, archiv i klášterní poklad. Po utichnutí válek se začali postupně vracet, ale obnova kláštera byla pomalá, brzdila ji hlavně skutečnost, že majetek kláštera byl zastaven králem Zikmundem šlechtě. Hlavně Oldřichu z Rožmberka. Po něm získali klášterní panství Švamberkové a klášter spěje ke svému zániku. Definitivní konec přišel v roce 1562 kdy už panství drželi Hodějovští z Hodějova. Tehdy zemřel poslední opat Jan Braun. Klášterní život v milevském konventu utichl více než na sto let.Změnu přinesla třicetiletá válka. Panství bylo Hodějovským zkonfiskováno a opat strahovského klášter Kašpar z Questenberka si vymohl správu milevského opatství. Strahovští premonstráti se tak stávají správci milevského majetku. Tato skutečnost později blokovala snaha milevských řeholníků o obnovu samostatného opatství. Strahov nechtěl ztratit milevský majetek a dovolil roku 1684 sice klášterní obnovu, ale již jen jako převorství závislé na Strahově. V 17. a 18. století byl klášter barokně upravován. Novou podobu dostalo, děkanství, latinská škola, konvent i klášterní kostel. Byl změněno i jeho zasvěcení na Navštívení Panny Marie. Za reforem Josefa II. bylo milevské opatství zrušeno. Ovšem majetek kláštera zůstal ve strahovských rukou. Z kostela navštívení P. Marie se stal farní kostel, který byl roku 1805 přeměněn na děkanský. Další využití našly klášterní budovy za 1. světové války, kdy byly využity jako vojenský lazaret a roku 1950 je zabral velkostatek. Dalšími uživateli se stali městský archiv, okresní muzeum a roku 1989 byl klášter vrácen strahovským premonstrátům. Ti zde zřídili noviciát a Řeholní dům. Lze si prohlédnout historické prostory bývalé prelatury, kde jsou muzejní expozice, dále rajskou zahradu s fragmenty křížové chodby a park.

Kostel sv. Klimenta je jednou ze tří svatyň jezuitské koleje v Klementinu. Kostel je včleněn do budov Klementina a má boční průčelí do Karlovy ulice. Jeho stavbu vedl v letech 1711 – 1715 A. Lurago, architektem byl F.M.Kaňka. Je to prostá jednolodní stavba s bohatě členěným prtikem, nesoucím sochu sv. Klimenta od F. I. Weisse z roku 1735. O co prostěji vypadá kostel zvenku o to bohatší je jeho vnitřek. Kostel sv. Klimenta má totiž jeden z nejlepších barokních interiérů v Praze. Ve výklencích jsou sochy církevních otců a evangelistů od Matyáše Brauna, které jeho dílna vytvořila kolem roku 1715. plastiky M. Brauna zdobí také šest bočních oltářů, zpovědnici a varhanní kruchtu. Tento sochařský mistr je také původcem kazatelny, kterou nese čtveřice propletených andílků. Jeden z bočních oltářů ozdobil svým obrazem sv. Linharta barokní malíř P.J. Brandl. Štukovou výzdobu vytvořil v letech 1713 – 1715 S. Götzler, klenbu ozdobil ve stejné době svými freskami s výjevy ze života sv. Klimenta J. Hiebl a hlavní, iluzivní, oltář namaloval v roce 1760 J. Kramolín. Jsou na něm znázorněni sv. Kliment a sv. Ignác z Loyoly.