Tip na výlet
Našim krajem může bezplatně propagovat i vás! Staňte se spoluautorem tohoto webu, či Facebooku. Dejte nám vědět o všem zajímavém, co se kolem vás nachází a děje!
Svůj tip na zajímavé místo, či námět kam na výlet zasílejte na adresu redakce. Přidejte k němu krátký popis a nejlépe také ilustrační fotografii.
Na vše zajímavé co kolem vás je, se budeme těšit na adrese: redakce@nasimkrajem.cz
První Předchozí 1 2 3 … 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 … 184 185 186 Další Poslední
Bývalý kamenolom - Horní Cerekev
Jižně od obce se nachází bývalý kamenolom, který je v současné době zatopený. Zatopení proběhlo v roce 1980 po ukončení těžebních prací. Většina zařízení sloužící k těžbě byla odstraněna, některé zbytky se nacházejí na západní straně lomu. Okolí mezitím zarostlo lesem a křovinami. Hloubka vody se většinou pohybuje okolo 13 metrů, nejhlubší místo má okolo 22 m a dno je většinou kamenité. Jeho délka je 400 m a šířka 150 m. Lom dnes slouží hlavně pro rekreační koupání a potápění je možné pouze se souhlasem potápěčského spolku.
Celý článekBývalý klášter bosých augustiniánů - Havlíčkův Brod
Bývalý konvent bosých augustiniánů s kostelem sv. Rodiny se nachází severně od historického centra Havlíčkova Brodu. Kostel je otevřen v rámci prohlídek Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod a budova konventu slouží administrativním účelům. Do Havlíčkova (tehdy Německého) Brodu přišli první bosáci na podzim roku 1674. O rok později se jim podařilo zakoupit severně od hradeb města pozemky, na kterých si postavili provizorní obydlí s kaplí sv. Rodiny. Aby mohl v budoucnu vzniknout konvent s kostelem, potřebovali bosáci dokoupit i sousední pozemky, což se záhy podařilo. A tak již nic nebránilo zahájení nové stavby. Základní kámen byl posvěcen na jaře roku 1679, přičemž jen o pár měsíců dříve schválila v Římě řádová generální kapitula plány ke stavbě. Bohužel jejich autor není prozatím znám. Samotná výstavba trvala řadu let. Kostel sv. Rodiny byl dokončen dříve, a to roku 1705, ale konvent až o tři desetiletí později. Důvodem se stal nedostatek financí, které bosáci získávali převážně z darů. Na stavbě se tehdy podílela celá řada umělců, např. stavitel Giovanni Battista Canavalli, sochař Ignác Rohrbach či premonstrátský malíř Siard Nosecký. Významnou součástí působení havlíčkobrodských augustiniánů se kromě výpomoci v duchovní správě či vedení lékárny stala od roku 1735 i správa nově vzniklého gymnázia z odkazu Kateřiny Barbory Kobzinové. Bohužel v rámci josefínských reforem byl zdejší konvent určen k zániku, čemuž ale na určitou dobu zabránila výuka na škole. Zrušení konventu se oddálilo až do roku 1807, kdy poslední tři žijící bosí augustiniáni odešli do svých zbylých klášterů v Čechách, přičemž kostel s konventem i gymnáziem předali do rukou želivských premonstrátů. Bývalý klášterní areál tvoří jednolodní kostel sv. Rodiny, k němuž na severní straně přiléhá kaple Božího hrobu (vyprojektovaná roku 1725 architektem Antonínem Václavem Spannbruckerem) a na jižní jednopatrový čtyřkřídlý konvent, do kterého se po odchodu augustiniánů přesunulo roku 1816 místní gymnázium. V současnosti objekt slouží jako úřední budova. A.Š.
Celý článekBývalý klášter kapucínů s kostelem sv. Antonína
Bývalý konvent kapucínů při kostele sv. Antonína Paduánského se nachází jihozápadně od historického centra Sokolova. V současné době objekt spravuje Sokolovská bytová s. r. o., přičemž kostel je využíván jako koncertní a výstavní síň. Iniciativu k založení konventu kapucínů dal nejvyšší kancléř Českého království Jan Hartwig hr. Nostic. Roku 1662 se konala v Linci řádová provinciální kapitula, která se založením konventu souhlasila. Ještě téhož roku byl do Sokolova vyslán P. Martin z novoměstského pražského konventu a o dva roky později již kapucíni sídlili ve městě trvale. Stavba konventu, financovaná především rodinou hr. Nostice, postupovala velmi rychle. V roce 1664 přijeli do města řádoví architekti a již roku 1667 proběhlo slavnostní vysvěcení kostela sv. Antonína za přítomnosti litoměřického biskupa. Kapucíni ve městě působili až do roku 1950, kdy byla jejich činnost násilně přerušena komunistickým režimem. Konvent nejprve spravovala Československá armáda, posléze Městský podnik bytového hospodářství (nyní Sokolovská bytová s. r. o.). Kostel sv. Antonína byl silně zdevastován. Určitou dobu sloužil jako sklad, nyní je po rekonstrukci a využívá se jako koncertní a výstavní síň. A.Š.
Celý článekBývalý klášter minoritů s kostelem sv. Anny - Kukleny
Bývalý konvent minoritů u kostela sv. Anny v Kuklenách se nachází na západním okraji města Hradce Králové. V současnosti je spravován kongregací Dcer Panny Marie Pomocnice (salesiánky). Minorité se usadili v Kuklenách poté, co byl v letech 1776–1778 při výstavbě nového opevnění Hradce Králové zbořen jejich původní konvent na Pražském předměstí. O výměně místa se patrně nějakou dobu již uvažovalo, o čemž svědčí dochovaný (ale nerealizovaný) projekt Josefa Jedličky z roku 1767. Základní kámen k novému klášternímu areálu byl položen 2. července 1777, přičemž samotná stavba probíhala poměrně rychle. Již roku 1784 byl vysvěcen nový kostel sv. Anny, bohužel budova konventu se své konečné podoby nedočkala. Důvodem bylo zrušení zdejší komunity v rámci josefínských reforem v roce 1789. Před zánikem ji neochránilo ani zřízení fary při konventu. Kostel sv. Anny zůstal nadále jako farní a část kláštera byla proměněna ve školu. Bývalý klášterní areál, vystavěný dle plánů Matouše Walcha, tvoří jednolodní kostel sv. Anny (orientovaný k severu) s iluzivní malbou hlavního oltáře z roku 1779 od Josefa Kramolína. Ke kostelu přiléhá na západní straně nově zrekonstruovaná budova konventu. A. Š.
Celý článekBývalý kostel sv. Alžběty - Jindřichův Hradec
Při hrázi mezi Malým a Velkým Vajgarem stojí bývalý kostel sv. Alžběty. Svatyně byla vystavěna v letech 1399-1415 jako gotický kostel s původním zasvěcením Navštívení Panny Marie, sv. Marii Egyptské a sv. Antonína. Později pak dostala své poslední zasvěcení sv. Alžbětě. Původně byla spravována řádem německých rytířů. Roku 1618 vyhořela, ale posléze obnovena. Další zkáza v podobě ohně přišla v roce 1773. O několik let později v roce 1788 byl kostel zrušen a prodán. Kněžiště bylo zbouráno a roku 1828 byla bývalá loď kostela přestavěna na byty a kovárnu. Poslední přestavba proběhla roku 1992, stavba byla adaptována na hotel. Ten v současné době (2012) se nezdá jako příliš funkční.
Celý článekBývalý kostel sv. Jošta - Český Krumlov
Původní kostelík sv. Jošta byl založen před rokem 1334 a byl součástí rožmberského špitálu. V roce 1596-1604 prošel kostel za přispění Petra Voka z Rožmberka, zásadní renesanční přestavbou na luteránskou svatyni. Vznikla stavba nesymetrického dvoulodí s kruchtou nad kratší jižní lodí. V roce 1598 byl věnován protestantům a využívali jej i členové Jednoty bratrské. V roce 1600 zakázal císař Rudolf II. nekatolické využívání kostela. V roce 1602 se dostal do správy jezuitům a v jejich rukou zůstal až do zrušení řádu v roce 1773. Za Josefínských reforem je roku 1787 zrušen a uzavřen. Jeho vnitřní vybavení bylo rozvezeno do různých kostelů na Českokrumlovsku. Následně v roce 1790 je prodán v dražbě za 1245 zlatých měšťanu Kašparovi Koutnému, věž přechází do vlastnictví obce. Měšťan Koutný obratem objekt prodává, dvěma novým majitelům. V letech 1790-1791 prochází bývalý kostel přestavbou na měšťanský dům s várečným právem. Byly vyhloubeny sklepy, zvýšena úroveň přízemí, zbořen presbytář. Vysokou sedlovou střechu prolamují dva komíny. Kolem roku 1802 získává objekt Karel Neumüller a přeměňuje jej na kasino s tanečním sálem v patře. Po roce 1900 je objekt využíván k obytným účelům a později pak ke komerčním (obchody, sklady apod.). I dnes na dvoupatrové budově bývalého kostela se strmou sedlovou střechou a pětipatrovou věží s bání zakončenou lucernou, najdeme některé prvky původního kostela. Například gotického průčelí, lomený portál, při řece pak původní hřebínkové klenby podkruchtí. Ve druhém patře se zachovaly původní klenby chrámu se štukovými žebry. Ve sklepě pak původní sokly pilířů. Kostel je dnes využíván ke komerčním účelům.
Celý článekBývalý minoritský klášter se zříceninou kostela - Stříbro
Při jihovýchodním nároží Masarykova náměstí se nachází bývalý minoritský klášter. O jeho založení se postarali kolem roku 1250 Švamberkové. Objekt byl několikrát poškozen požárem. Dnes se bývalý klášter skládá ze čtyřkřídlého konventu seskupeného kolem rajského dvora a křížovou chodbou. Najdeme zde i dva gotické portály. Při stavebním průzkumu byly objeveny také mohutné stěny ambitů, kdysi dosahující značné výšky. Při bývalém konventu se nacházejí zbytky kostela sv. Máří Magdalény, založeného současně s klášterem v polovině 13. století. Později byl barokně upraven a dostavěna věž v druhé polovině 18. století. V roce 1785 byl společně s klášterem zrušen a přešel do majetku obce. V roce 1791 vyhořel úderem blesku. Následně podlehl částečně zubu času a částečně zbořen lidskou rukou. Do dnešní doby se zachovalo obvodové zdivo velké části lodi a půlkruhový presbytář. V bývalém konventu se nachází veřejnosti přístupné muzeum, součástí prohlídky je i areál bývalého kostela. Částečně jsou tyto zbytky viditelné z ulice Pivovarská.
Celý článekBývalý Paulánský klášter - Brtnice
Bývalý paulánský klášter při kostele Nanebevzetí Panny Marie (dnes bl. Juliány Collalto) se nachází v centru města. Budova konventu slouží jako byty, kostel je přístupný mimo bohoslužby po dohodě s duchovním správcem. Paulány přivedl do Brtnice její tehdejší majitel Rombald XIII. hr. Collalto ve 20. letech 17. století. Řeholníci se usadili u bývalé luterské modlitebny, zasvěcené sv. Matouši Evangelistovi. Budovu konventu přislíbil na vlastní náklady vystavět hr. Collalto, jakož i zajistit materiální zabezpečení pro členy kláštera. Současně s výstavbou konventu proběhla i přestavba kostela sv. Matouše, realizovaná dle plánů architekta G. B. Pieroniho. Dokončena byla roku 1641, kdy také došlo ke změně patrocinia na Nanebevzetí Panny Marie. Brtnici zasáhl v 17. a 18. století několikrát požár, přičemž v roce 1760 shořel pravděpodobně i konventní archiv. Klášter byl zrušen v rámci josefínských reforem roku 1784. Jeho majetek byl rozprodán v dražbě a areál přešel do rukou vrchnosti, která jej začala využívat pro hospodářské účely. Jednolodní kostel Nanebevzetí Panny Marie (dnes bl. Juliány Collalto) sloužil po zrušení kláštera jako skladiště. Na počátku 19. století byl však opraven a nově zasvěcen bl. Juliáně Collalto. Čtyřkřídlou budovu konventu nalezneme při jihovýchodní hraně závěru kostela, přičemž v průběhu 19. století sloužila jako textilní manufaktura či skladiště. V současné době je přestavěna na byty. A. Š.
Celý článek
Bývalý viadukt u Ivančic
Zbytky kdysi velkolepé technické stavby dnes najdeme asi 3 km jihovýchodně od Ivančice při silnici Ivančice – Moravské Bránice. Most byl vybudován přes údolí řeky Jihlavy na železniční trati Střelice – Hrušovany nad Jeviškou a dále pak na Znojmo, v letech 1868-1870. Budování této tratě bylo vůbec náročné a na úseku Moravské Bránice – Silůvky bylo dokonce poprvé použito dynamitu při odstřelu skály, což uspořilo hodně nákladů. Most zhotovily francouzské železárny a strojírny F.Cail et Compagnie. Most o délce 265 m spočíval na 5 pilířích, rozdělený tak na 6 polí o 60 m a na každé straně na vysokých zděných podpěrách se spárovaným kamenným obkladem. Nejvyšší výška mostu dosahovala 42,7 m. Pět železných příhradových pilířů ve tvaru komolého jehlanu spočívaly na kamenných patkách. Most přišel C.k. soukromou rakousko-uherskou státní železniční společnost na 702.000 zlatých. Celkem se spotřebovalo na 1.273.709 svářkového železa a 296.364 kg litiny. V roce 1876 se objevily na mostě poruchy v konstrukci a bylo rozhodnuto vyměnit pilíře. To bylo provedeno za provozu (pouze se drobnými výlukami a sníženou rychlostí vlaků), kdy byly do starých pilířů vestavěny nové. Ty pak také zároveň posloužily jako lešení při demontáži starých pilířů. Most pak sloužil až do 70. let 20. století v takřka nezměněném stavu. V roce 1955 se objevily první úvahy o rekonstrukci mostu. Nakonec vše vedlo pouze k zakonzervování stavby jako památky. V roce 1978 tak byl vystavěn jen o pár metrů dále nový železniční most. Původní most však i jako historická technická památka chátral v důsledku nezájmu. V roce 1991 tak byla demontována část mostu. Jednalo se o první pilíř a jedno pole na Hrušovanské straně. V roce 1997 byla podepsána smlouva o prodeji kovové konstrukce mezi Českými dráhami a městem Ivančice. Ty pak dále rozhodly další demontáži mostu. V roce 1999 tak byly demontovány další 3 pilíře a necelé tři pole s mostovkou. Později pak ještě na stojícím zbytku pražce a kolejnice. V roce 2000 byla vyhlášena nová památková ochrana na zbytek mostu. Do dnešní doby se tak dochovalo jen torzo z celého mostu. Jeden pilíř, jedno celé pole a část druhého pole, opěra na Střelické straně, to vše v majetku města Ivančice. Kromě toho se pak dochovaly kamenné patky pilířů (v majetku ČD), většina z nich je však už dnes hodně zarostlá.
Celý článekČakovice
Původní název vsi byl Čachovice či Čechovice byl odvozen z jména Čach či Čech. Nejstarší doložená zmínka o Čakovicích pochází z poloviny 14. století, kdy pražský měšťan Václav Bořitův prodal jeden ze tří čakovických dvorů Václavovi z Knína. Jisté je také to že v roce 1352 stál v Čakovicích již kostel zasvěcený sv. Remigiovi. V průběhu dějin střídaly Čakovice majitele. V roce 1849 získal podnikatel Alexander Schoeller čakovický statek. Přikročil k výstavbě cukrovaru, přestavěl zámek, upravil park a zasloužil se tak o rozvoj obce. Další velký rozvoj zaznamenaly Čakovice ve 20. století, zejména s rozvojem leteckého, elektrotechnického a automobilového průmyslu. Na jaře roku 1945 utrpěla obec při bombardování blízké letňanské avie. V roce 1964 došlo k sloučení Čakovic, Miškovic a Třeboradic a k 1.1.1968 takto sloučená obec byla připojena k Praze. Dnes je MČ Praha – Čakovice součástí správního obvodu Prahy 19.
Celý článekČáslavská synagoga
Židovské osídlení v Čáslavi ve 14. století mělo jen epizodní trvání. Novodobá židovská obec ve městě započala svou historii v polovině 19. století a na jeho konci přišla pro čáslavskou židovskou obec doba společenského a kulturního rozkvětu, která na přelomu století vyvrcholila stavbou nové synagogy. Tehdy obec mohla oslovit výraznou osobnost středoevropské architektury historismu, vídeňského architekta Wilhelma Stiassneho (1842 - 1910), jenž se podílel již na stavbě Jubilejní synagogy v Praze v Jeruzalémské ulici. Ten postavil synagogu v maurském slohu, která nahradila starší modlitebnu doloženou v Čáslavi v polovině 19. století. Synagoga v Čáslavi sloužila svému původnímu účelu do roku 1941, kdy došlo k uzavření synagog k bohoslužbám. Po válce sloužily její prostory využita jako sklad, roku 1970 byla rekonstruována pro potřeby Městského muzea. Roku 1994 byla vrácena Židovské obci v Praze, od roku 1996 probíhá její celková rekonstrukce.Patrová budova čáslavské synagogy má obdélný půdorys a stojí volně v městské zástavbě. Exteriér je původní. V příčném křídle při hlavním průčelí se nachází vstupní předsíň, po stranách schodiště a provozní zázemí. Modlitební sál ze tří stran obklopuje ženská galerie ozdobená orientální malbou. Zachoval se dřevěný kazetový strop a štuková římsa jenž zdobí vítězný oblouk apsidy, v níž býval svatostánek. Synagoga v Čáslavi představuje výraznou památku vysoké architektonické úrovně.
Celý článek
Čechův most
Čechův most přes Vltavu spojuje Holešovice se Starým Městem. Byl postaven v letech 1905 – 1908 podle projektu Z.Bažanta a J.Koláře. Čechův most je vynikající stavbvou. Lze bez nasázky říci, že po Karlově mostě je druhým nejkrásnějším mostem v Praze. Most má kovovou konstrukci. Velmi ploché oblouky z plávkového železa mají rozpětí 47,8, 53,1 a 59,2 m. Šířka mostu je 16 m, z toho vozovka10 m a 170 m dlouhý. Most má secesní výzdobu. Čtyři sochy na 17,5 m vysokých litinových sloupech jsou dílem A.Popova. Sloupy spočívají na střeše kamenných budek, kde se dříve vybíralo mostné. Sochy světlonošů na bocích mostu vytvořili L.Herzl a K.Opárný. Šestihlavé hadry se znakem města Prahy jsou dílem L.Wurzla. V roce 1950 byl na levém břehu vybudován podjezd usnadňující provoz po nábřeží. Most nese jméno Svatopluka Čecha od jeho otevření s výjimkou let německé okupace, kdy byl v letech 1940 – 1945 přejmenován na Mendlův most, podle Johanna Gregora Mendla. Když ho v roce 1908 postavili a v obloucích mostu rozsvítili řady žárovek, přišla se na něj podívat málem celá Praha. Tak se líbil. Tento most má však do jisté míry zcela osobité postavení mezi ostatními ještě z jiného důvodu – dosud se totiž nepodařilo dořešit jeho pokračování letenskou strání. Uvažovalo se o průkopu a tunelu. Výzdobě mostu dominují bronzové postavy čtyř Viktorií, stojící na železné lucerně, umístěné na vrcholu 17,5 m vysokého litinového sloupu. Na záhlavích směrem po vodě jsou bronzové šestihlavé hydry se znaky Prahy. Součástí mostu bylo i jeho osvětlení, k němuž sloužilo 200 žárovek a plynové flambony v pochodních světlonošů. Na předmostích vznikly velké podzemní prostoryů. Most je se svou délkou 170 m nejkratším mostem v Praze přes Vltavu a současně jediným obloukovým. V letech 1971-75 proběhla rekonstrukce mostu při které byla nahrazena dlažba z dřevěných špalíků, na niž neváhali stavitelé objednat z Austrálie exotická dřeva Jarrah, odolná a lehká, takže zajišťovala klidnou a nehlučnou jízdu městských kočárů a ekvipáží, dnešním asfaltem. Těsně u mostu stávala kaple sv. Máří Magdalény. Dnes je umístěna něco málo přes 30 m dál proti proudu. Překážela totiž pohledu na megalomanský pomník J.V.Stalina. Byl to první přesun budovy v Československu; začal 3.2.1956 a skončil nazítří k večeru. Před jeho zahájením poklesla náhle teplota až na – 20 st. Celsia, takže přesun – tlakem hydraulických lisů – se uskutečnil po betonu ne zatvrdlém ale zamrzlém. Kapli postavil Jan Dominik de Barisis. Je to překrásná raně barokní rotunda elipsovitého tvaru s neobyčejně bohatou vnitřní štukovou výzdobou. Sloužila cyriakům, křížovníkům s červeným srdcem, vinařům z letenských vinic a vorařům, kteří se po proplutí nebezpečnými svatojánskými proudy a vorovými propustmi modlívali, děkovali Bohu a odpočívali. Kaple stávala v Pražany oblíbené jezuitské zahradě. Jako sakrální stavbu ji dal zrušit s mnoha jinými Josef II. v roce 1784. Stala se skladištěm sousedních plováren – vojenské založené v roce 1811, a občanské z roku 1840. V roce 1908 byla znovu vysvěcena. Po přesunu dostala novou střechu a do šesti oken skleněnou vitráž zpodobňující osudy kaple. Je na ní zobrazeno vinobraní, odpočinek vorařů, pobyt Švédů v Praze, stavba mostu, vyztužování zdiva před přesunem a samotný přesun. Čechův most stále patří mezi skvosty Prahy. Je navštěvován turisty. Umožňuje krásný výhled na Pražský hrad, Petřín, Letenské sady, Štvanici, či Vítkov. Čechův most je také místo, které slouží jako přístaviště společnosti Prague Boats či restauračních lodí Natalu a Porta.
Celý článekČedičové varhany u Hlinek
Přibližně kilometr jihovýchodním směrem od obce Hlinky se nachází malý opuštěný čedičový lom, který odkryl výlev čediče se sloupcovitou odlučností.
Celý článekČelakovského sady
Sady vyprojektoval a začal budovat již v roce 1885 pražský zahradní architekt František Thomayer na místě zbouraných městských hradeb. Rozloha původní zeleně byla značně omezena stavbou metra a magistrály, která sady lemuje z východní a ze zápasní strany.Sady jsou jmenovány po českém básníkovi a literátovi Františku Ladislavu Čelakovském.
Celý článekCentrum celoživotního vzdělávání s knihovnou manželů Tomanových
Certifikované turistické informační centrum pro mikroregion Třemšín.Otevírací doba po-pá 9-12, 13-17duben-říjen so,ne 9-12, 13-16 listopad-březen so 9-12
Celý článekČerná věž - České Budějovice
Myšlenka na výstavbu věže se radním zrodila v době kdy se dozvěděli o výstavbě podobné věže v Klatovech. V roce 1548 bylo započato s hloubením základové jámy. Z mohutných dubových kmenů opatřených železnými špicemi byly zhotoveny piloty a tay následně hustě vedle sebe zatlučeny do země. Poté byly položeny dřevěné prahy a prostor mezi nimi vyplněn kamenivem. Dne 20.6.1550 byl položen základní kámen ke stavbě věže, téměř rok byly z lomového kamene vyzdívány základy a od května roku 1551 začala růst nadzemní část. Koncem října 1576 věž dosáhla svého vrcholu a byly stavěny stěny obydlí věžného. Následně bylo přikročeno ke stavbě krovu věže a pokládání střechy. Roku 1577 osazena makovice a tím věž dokončena. Výstavby věže se za celou dobu zúčastnili tři stavitelé. V průběhu existence věž prošla několika opravami, naposledy v 80. letech 20. století. Nikdy ji však nepoškodil požár i přesto, že se jí říká „Černá“. Původně její měla názvy Nová, Vysoká, Kostelní, Farní a jiné. Ani mohutný požár v roce 1641 co zničil nedalekou katedrálu sv. Mikuláše se věže nijak nedotkl. Její povrch byl původně dokonce světlý, pod ochozem zářilo několik erbů a horní dvě patra byla zvnějšku omítnuta a vymalována. Svůj název Černá dostala až později, když v průběhu poloviny 19. století omítka z horních pater zmizela a povrch kvádrů časem zčernal. Stavební kámen dodával městský lom nedaleko obce Ohrazení u Ledenic, dřevo dodávaly městské lesy u vsi Branišov a dvůr Lhotka na Sviní louce mezi Rudolfovem a Lišovem. Celková výška věže činí 72,29 m, vyhlídkový ochoz s bývalým bytem věžného se nachází ve výšce 45,67 m. U základu je síla zdiva až 3,1 m, přibližná hmotnost je spočítána na 10,5 tuny. Věžní zde byl již od dokončení věže a poslední se svojí rodinou odstěhoval až v 50.letech 20. století. Ještě do roku 1966 docházel do bývalého bytu o výměře 20 m2. Tento byt někdy obývala rodina až o 12 osobách. Vodu a veškeré věci musela vytahovat rumpálem nahoru. V kamrlíku v patře pod bytem se chovala některá domácí zvířata a ještě níže se nacházel záchod.
Celý článekČerná věž - Klatovy
V jihozápadním rohu náměstí Míru stojí městská věž s názvem „Černá“. Věž vysoká 81 m byla dokončena v roce 1557, postavená z neomítaných tesaných kvádrů. Její vrcholová část několikrát vyhořela a byla přestavěna. Své jméno má právě podle četných městských požárů (ten největší roku 1758), které její zdivo zbarvily do dnešní podoby. V roce 1870 byla vichřicí stržena barokní báň, jenž se zabořila do náměstí. Následně vznikla stříška gotizující podoby. V roce 1855 byly osazeny hodiny jejichž hodinová ručička měří 2 metry. Na nejhornějším patře (45 m) kde se zároveň nachází ochoz bydlel věžní a to až do roku 1962 (posledním věžním byl Antonín Kubík). Vede sem 226 schodů a cenným dokladem jejich pobytů je dochovaný rumpál pro vytahování nákladu a vody. Ve věži je také osazen jeden z největších zvonů v Čechách, 4,5 tunový „Vondra“. V prvním patře se nacházela mučírna přístupná z vedlejší radnice. Smutnou kapitolou jsou sebevrazi, podle záznamů jich bylo šest, prvním byl student Antonín Dobízl. Věžní ochoz je přístupný veřejnosti od dubna do října. Kromě města a okolí je za dobré viditelnosti vidět nejen šumavské vrcholky ale i Alpy.
Celý článekČerné jezero
Černé jezero je největším (18,4 ha) a nejhlubším jezerem Šumavy, nachází se 6 km severozápadně od Železné Rudy. Vzniklo ve čtvrtohorách po ústupu doby ledové, nachází se ve výšce 1008 m.n.m. a jeho obvod měří 1809 m a objem okolo 2.878.000 m3 vody. Západní stranu kraje vysoká strmá Jezerní stěna. Největší hloubka jezera činí 39,8 m. Z jezera je odebírána voda dva kilometry dlouhým potrubím do přečerpávací elektrárny v Hamrech. Jezero je přístupné po turisticky značené cestě.
Celý článek
První Předchozí 1 2 3 … 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 … 184 185 186 Další Poslední
