Tip na výlet
Našim krajem může bezplatně propagovat i vás! Staňte se spoluautorem tohoto webu, či Facebooku. Dejte nám vědět o všem zajímavém, co se kolem vás nachází a děje!
Svůj tip na zajímavé místo, či námět kam na výlet zasílejte na adresu redakce. Přidejte k němu krátký popis a nejlépe také ilustrační fotografii.
Na vše zajímavé co kolem vás je, se budeme těšit na adrese: redakce@nasimkrajem.cz
První Předchozí 1 2 3 … 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 … 184 185 186 Další Poslední
Bruncvík
Socha není umístěna přímo na mostě, ale pod ním, na podstavci ve vodě, pod sousoším sv. Vincence Ferrerského a sv. Prokopa. Je to rytíř Bruncvík, postava českých bájí a pověstí. Zde je vyobrazen s taseným zlaceným mečem v pravici, erbem se znakem Starého Města pražského po boku a se lvem u nohou. Pod podstavcem je 11 štítků se znameními neznámého původu. Snad by se mohlo jednat o značky mistrů, jež se podíleli na stavbě mostu. Byla vytesána podle fragmentu původní sochy z 15. století v kombinaci s vlastní představou sochaře Ludvíka Šimka, který ji zhotovil roku 1884. Originál byl zničen Švédy roku 1648. Původní socha měla představovat symbol městské pravomoci a ochrany města. Torzo a původní podstavec je uložen v lapidáriu Národního Města. Staročeská legenda o Bruncvíkovi vypráví, že se vydal do cizích zemí vydobýt si právo na vylepšený erb s vyobrazením lva místo dosavadní černé orlice. Lva na svých cestách opravdu potkal a podařilo se mu ho zachránit před drakem. Bruncvík vlastnil kouzelný meč, který podle pověsti sám srážel hlavy nepřátelům. Po návratu domů ho zakopal na Karlově mostě. Má ho vyzvednout sv. Václav v místě, kde jeho kůň kopytem rozkopne zem na mostě při cestě na pomoc české zemi. Meč zničí nepřátele a bude navždy klid v Čechách. Při opravě Karlova mostu po povodni z r. 1890 byl prý v mostovce skutečně objeven velký zrezivělý meč.
Celý článekBruntál
Bruntál je okresní město v Moravskoslezském kraji ležící v Nízkém Jeseníku. Město má dlouhou historii a jeho zachovalé historické jádro je městskou památkovou rezervací. Doložená historie města začíná roku 1213 kdy byl založen moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem, bratrem krále Přemysla Otakara II. Městu patří jeden primát, který asi leckoho překvapí. Bruntál je vlastně nejstarším městem na území dnešního Českého státu. Nejstarším městem z institucionálního hlediska. Jak vyplývá z tzv. Uničovské listiny českého krále Přemysla I. Otakara z roku 1223, obdržel Bruntál deset let před jejím vydáním jako vůbec první obec v českých zemích magdeburské městské právo. Město proto bylo až do roku 1352 odvolací stolicí pro všechna města s magdeburským městským právem založená na severní Moravě, mezi jinými i pro královské město Olomouc. Důvodem pro založení Bruntálu byla jednak nutnost chránit severní hranici Moravy proti kolonizačním snahám vratislavského biskupství, jednak rudné bohatství těchto hor. Pávě těžba drahých kovů byla hlavním zdrojem hospodářské prosperity po dlouhou dobu. Tuto skutečnost odrážel i městský znak - již jeho nejstarší vyobrazení na listině z roku 1287 obsahuje postavu horníka. Tím, že byl Bruntál horním městem stal se zeměpanským majetkem, nejdříve tedy moravských markrabat, posléze opavských vévodů. Díky tomu obdržel řadu výsad a privilegií a mohl se velmi rychle rozvíjet. Město se stalo v průběhu 13.století branou pro další kolonizaci Jeseníků, stalo se centrem řemeslné výroby a regionálních trhů. Mělo právo konat ročně čtyři jarmarky a týdenní trh. Jeho poloha na důležité spojnici severní Moravy se Slezskem vedla ke zřízení mýtní stanice, doložené k roku 1296. Bruntál byl tedy předurčen, aby se stal správním centrem širší oblasti, z které se počátkem 16. století konstituovalo svobodné panství Bruntál. Jeho majiteli byli až do roku 1621 páni z Vrbna. V té době prošlo město i renesanční přestavbou, bylo zvelebeno a páni z Vrbna přestavěli hrad na zámek. Útlum těžby na konci 16.století znamenal pro město počátek úpadku. V roce 1621 získal panství jako bělohorský konfiskát Řád německých rytířů, který je vlastnil až do roku 1939. Pokles významu města však pokračoval i nadále. Nejdříve přišly válečné útrapy během třicetileté války, po ní morové epidemie a v 18.století i velké požáry.I přes toto těžké období se Bruntál dočkal stavebních úprav. Byla postavena řada barokních staveb – mimo jiné byl přestavěn zámek a poutní kostel na Uhlířském vrchu a byla postavena piaristická kolej s kostelem. Nový rozkvět města nastal ke konci 18. století v souvislosti s rozvojem průmyslové, hlavně textilní výroby. Okolo roku 1850 byl již Bruntál nejvýznamnějším střediskem lnářského průmyslu v českém Slezsku. Další vlna rozvoje průmyslu v Bruntále následovala ve druhé polovině 19. století. Roku 1872 bylo město napojeno na železniční trať Olomouc – Opava, v roce 1885 zde byla otevřena vůbec první veřejná nemocnice v českém Slezsku. Ve městě vznikla řada škol. Rozvíjející se město se v polovině 19. století stalo městem okresním. Bruntál čekaly problémy, kterými si prošla většina příhraničních měst s převahou německého obyvatelstva. Od 30. let 20. století sílil nacionalismus u většiny německých obyvatel města, které se stalo baštou Henleinovy Sudetoněmecké strany. I přes tyto problémy se město za první republiky rozvíjelo. Bylo postaveno 480 nových budov a starší byly rekonstruovány. Po válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a v letech 1945 – 1946 bylo město dosídleno českým obyvatelstvem. Na jeho vývoji se negativně projevila likvidace tradičního textilního průmyslu. Nejvýznamnější památkou nejen města, ale i regionu je zámek, který vznikl ve 2. polovině 16. století přestavbou původního městského hradu z konce 15. století. Zámek pánů z Vrbna postavený ve stylu severské renesance má netradiční dispozice tvaru kruhové výseče s trojúhelníkovým nádvořím s arkádami a stojí téměř ve středu města. Byl pozdně barokně přestavěn v letech 1766 – 1769. Vznikl tak objekt ojediněle spojující renesanční a barokní sloh v jednom celku. Zámek byl upravován v polovině 19. a počátkem 20. století. Dominantu zámku tvoří 61 m vysoká, osmiboká věž s hodinami. Na zámku,se zachovalo cenné vybavení původních interiérů s bohatou obrazovou sbírkou, zbrojnicí a knihovnou. Zámek je sídlem regionálního muzea, jsou zde muzejní expozice a výstavní síně a konají se tady kulturní a společenské akce. Při zámku je rozsáhlý park s objektem salla tereny, pískovcové sochy a zbytky městských hradeb s baštami. Ve městě je také řada sakrálních památek. nejvýznamnější je kostel Nanebevzetí P. Marie z 2. pol. 13. stol., nyní v novogotické úpravě. Na náměstí stojí několik památkově chráněných domů např. renesanční Gabrielův dům z 16. stol. a významný je i Klüppelův sloup upomínající na událost z třicetileté války.
Celý článekBubeneč
Katastr Bubeneč je součástí městské části Praha 6.Osada Bubeneč, se původně nazývala Přední Ovenec. Část Troji nesla podobný název, Zadní Ovenec. První dochované zmínky o Bubenči pocházejí z roku 1197. Název Bubeneč je nejspíš založen na německé výslovnosti (Bubentsch), českého Vovenec nebo od názvu blízké obce Bubny. Bývalá obec Bubny je dnes součást katastru Holešovice. Nacházela se na předmostí dnešního Hlávkova mostu a zahrnovala i dnešní Letenské sady. Součástí dnešního Bubenče je i celý Císařský ostrov, Stromovka (Královská obora) a Výstaviště. Právě Výstaviště je mnoha Pražany pokládáno za území Holešovic.Status města Bubeneč získal 26.10.1904. Současně byl Bubenči přidělen i městský znak. Privilegium k jeho používání ale Bubeneč obdržel až 17.2.1905. Součástí Prahy se Bubeneč stal 1. ledna 1922 na základě zákona č. 114/1920 Sb. o vzniku Velké Prahy, a v jejím rámci se stal součástí obvodu Praha XIX. Od roku 1960 je území Bubenče rozděleno mezi městské části Praha 6 (větší část) a Praha 7.Bubeneč je také místem, kde lze najít mnoho zajímavých objektů. Vedle již zmíněného Císařského ostrova, Stromovky a Výstaviště, jsou to sochy, památníky, pamětní desky. Součástí Bubenče je i Malá Říčka. Navštívit Bubeneč rozhodně stojí za to. Výhodou v současné době je, že je zde i železniční stanice Bubeneč. Z centra, z Masarykova nádraží je to do Bubenče pár minut.
Celý článek
Bubenské nábřeží
Bubenské nábřeží navazuje na nábřeží Kpt. Jaroše a spojuje ho s ulicí Komunardů. Vyjma krátkého úseku, k ulici Argentinské, je lemováno areálem Holešovické tržnice, dříve Holešovických jatek. Nábřeží vzniklo při úpravách prostoru v souvislosti s výstavbou jatek. Mezi vozovkou a břehem Vltavy je chodníček pro pěší s vyhlídkami na Vltavu. Nábřeží bylo v roce 2005 rekonstruováno a dnes patří mezi velmi úhledná místa Prahy. Bubenské nábřeží také patří mezi rušná pražská nábřeží. Je to především díky tomu, že sem spousta lidí jezdí za relativně levnými nákupy do Holešovické tržnice. Také díky tomu, že je sem dobré spojení městskou hromadnou dopravou. Tramvají je to jen jedna stanice na metro, na stanici Vltavská. Konečně i díky tomu, že přilehlá Holešovická tržnice je dobře dostupná pro osobní automobily a že jsou zde velká parkoviště.Jak již bylo řečeno, Bubenské nábřeží po rekonstrukci zcela změnilo svou tvář. Stalo se nejen přestupním místem, ale i místem pro krásné procházky s vyhlídkami na mnoho zajímavých míst. Na Negrelliho viadukt, Vítkov se sochou Jana Žižky, Karlín, Štvanicí a mnohé další.
Celý článekBubovické vodopády
Poměrně malá vodní kaskáda zvaná jako Bubovické vodopády se nachází na turisticky značené cestě mezi Svatým Janem pod Skalou a Karlštejnem, jen pár kilometrů od Srbska. Vodopád na několika vápencových stupních tu vytváří Bubovický potok. Nejhezčí je v době jarního tání nebo po vydatnějších deštích, jinak ve zbytku roku a zejména v pak v sušším období je téměř neznatelný. Zajímavé útvary zde vznikají také v zimním období kdy třeba po vlhčím období přijdou mrazivé dny či noci.
Celý článekBuchlov kámen
Velký okolo 12 m vysoký, z části utajený skalní útvar s názvem Buchlov kámen nebo také Velký Buchlovský kámen se nachází asi 3 km severně od hradu Buchlov, vede sem turisticky značená cesta. O tomto kameni je první písemná zmínka již z roku 1555. Poskytuje lehčí horolezecký terén, je zde uváděno 6 výstupů. V době kdy nebyl okolní terén zalesněný musel působit dominantním dojemem. Stejně tak okolí vyhledávali již naši pravěcí předci, kteří zde zanechali po sobě stopy. Ke vzniku kamene se váže legenda. V nedaleké Stupavě žil mlynář o jehož dceru se ucházel čert. Mlynář mu samozřejmě nechtěl dát svoji dceru a chtěl se čerta zbavit. Dal mu proto úkol aby do prvního ranního zakokrhání přinesl balvan velký jako jeho mlýn. Než se dal čert do práce, chtěl si to pojistit a tak zardousil všechny kohouty v okolí až na jednoho, kterého ukryla mlynářka, když viděla co čert dělá. Když pak viděla s ranním rozbřeskem jak se čert s velkým balvanem blíží, vypustila kohouta, jenž zakokrhal. Čert kámen upustil a ten dopadl na zdejší místo. Jde sice o legendu, ale pravda je že kámen vypadá jako by ho zde opravdu upustil nějaký pekelník. Kousek od Velkého Buchlovského kamene se nachází menší skalní útvar, jenž dostal příznačné jméno Malý Buchlovský kámen.
Celý článekBudějovická brána - Český Krumlov
Budějovická brána je nejmladší ze všech Krumlovských bran. Byla postavena Domenico Benedettem Comettem v letech 1598-1602, na náklad Petra Voka z Rožmberka. Dvoupatrová věž má z vnější strany pevnostní charakter, na vnitřní straně je zdobena freskovou výzdobou se slunečními hodinami. Původně byl k brána přístup patrně po dřevěném padacím mostě na místě dnešního kamenného.
Celý článekBudova bývalé městské elektrárny - Polná
Pod zámekem při Tyršově ulici stojí budova bývalé městské elektrárny, postavená v secesním stylu roku 1911. Polná tak byla jedním z mála míst v rakousku-uhersku, která měla vlastní výrobu. Provoz byl zastaven v roce 1941 a stavba přebudována na obytnou. Následně začala chátrat a obnovy se dočkala až za nového majitele na sklonku 20. století.
Celý článekBudova Kovo
Budova byla postavena podle projektu J. Matyáše, L Štefka a P. Štecha. Do provozu byla dána v roce 1976 jako sídlo podniku zahraničního obchodu Kovo. Počátkem 21. století byla zrekonstruována a rozšířena.
Celý článekBurianova rozhledna na Milence
Rozhledna stojí na vrchu Milenka (619 m.n.m.), na samém okraji Českomoravské vrchoviny u obce Rudka, v okrese Blansko. Obec Rudka se proslavila zejména díky umělci Stanislavu Rolínkovi, který zde vytvořil umělou jeskyni s plastikami blanických rytířů. Jeho hlavním výtvorem byla ovšem socha T.G.Masaryka, vytesaná do výšky 10 m z jednoho kusu pískovce. Rolínkova umělecká činnost probíhala ve 20. let 20. století a do tohoto období spadá i aktivita tehdejšího starosty blízkého Kunštátu Františka Buriana. Ten chtěl využít velké oblíbenosti místa a zasadil se o vznik výletního areálu, jehož největší atrakcí měla být rozhledna. Stavba rozhledny byla zahájena v roce 1929 a dík právě probíhající hospodářské krizi se na její stavbě podílela řada nezaměstnaných z okolních obcí. V roce 1931 byla osmnáctimetrová kamenná věž s dřevěnou vyhlídkovou nástavbou otevřena a dostala jméno Burianova. Rozhledna nabídla výhled na Českomoravskou a Drahanskou vrchovinu a za dobrých klimatických podmínek i na Praděd. V roce 1980 proběhla rekonstrukce rozhledny. Byl rozšířen vyhlídkový ochoz a opatřen kovovým zábradlím. V roce 1991 byl areál vrácen Burianové vnučce.
Celý článekBývalá kosárna v Karlovicích
Objekt kosárny byl postaven v roce 1600. V průběhu doby trvání hamrů (1645-1725) patřil ke stavu knížecí Horní hamerní hutě. Po zrušení železáren objekt koupil a zvětšil kosař Jan Michal Hartel, který zde vyráběl kromě kos i drát a další zemědělské nářadí. Rodině Hartlů s menšími přestávkami patřil až do roku 1812. Již tehdy byl rozdělen místní komunikací. V roce 1845 byla kosárna převedena do vlastnictví Josefy Langerové, majitelce sousedního mlýna. Celý areál se skládal ze zděného objektu kosárny s hrázděnou obytnou částí v patrech, dřevěného mlýna, stájí, stodoly a špýcharu, zděného chléva a kapličky. V roce 1890 byla kosárna obývána nájemci – třemi rodinami (koláře, pomocného zedníka a punčocháře) a kosy se zde již nevyráběly. V letech 1898 - 1945 vlastnil areál mlynář Anton Frank, který ji také pronajímal. Dřevěný mlýn již nestál, ale byl postaven nový zděný strojní mlýn na druhém břehu mlýnského potoka. V roce 1945 byl přidělen Josefu a Jarmile Pelánovým. V roce 1974 areál zakoupilo okresní vlastivědné muzeum v Bruntále pro rekreaci, ale jeho mimořádné stavební a památkové hodnoty mu předurčily úlohu muzea. Dnes je ve vlastnictví Moravskoslezského kraje a spravuje ji Muzeum v Bruntále a prezentuje se jako muzeum venkovského bydlení a lesnictví. Objekt bývalé kosárny v Karlovicích je z hlediska architektury tvarově i dispozičně ojedinělý. Jedná se o jediný zachovaný objekt pro oblast kdysi typické architektury. Z původních budov se dochoval ještě zděný chlév a velká sloupová stodola. Otevírací doba: IV. – X. úterý – neděle 9:00 – 17:00 XI. – III. pouze na objednávku
Celý článekBývalá radarová věž Havran
Zbytky bývalé věže pozemního vojenského stanoviště radiového a radiotechnického průzkumu stojí na vrchu Havran (894 m.n.m.) přibližně 17 km jihozápadně od Tachova. Věž byla vybudována jako součást tzv. železné opony. Na kovovou konstrukci opláštěnou jednoduchým izolačním materiálem byla v horní části namontována ještě 20 m vysoká dřevěná anténní nástavba. Osud této věže je ze všech bývalých stanovišť na státní hranici nejsmutnější. Po roce 1989 byl armádou velmi záhy opuštěn. Zůstala jen malá posádka, která demontovala anténní nástavbu a torzo věže je tak dnes zhruba o polovinu menší než byl původní stav. Následně byla stavba rozkradena a co nezpustošily lidské ruce to dokonala příroda. Hodně tomu napomohlo také z čeho byla věž vystavěna. Kromě železné konstrukce s absencí cihel a betonu byla postavena z málo odolných materiálů, které nemohly bez údržby dlouho odolat drsnému počasí. Přitom ministerstvo obrany mělo představu, že za stavbu dostane tehdy 28 mil. Korun, věž také měla údajně sloužit civilní správě řízení leteckého provozu. Všechny plány a představy však vzaly za své a věž chátrá dodnes a to i přesto, že v nedávné době proběhl kolem věže úklid trosek. Ještě donedávna bylo možno za příznivého počasí a s dávkou opatrnosti vystoupat na věž. Dnes (2009) se to již rovná hazardu se zdravím. Využito textu z webu: www.iron-curtain.info/index.html
Celý článekBývalá radarová věž Zvon
Vojenské stanoviště pozemního radiového a radiotechnického průzkumu se nachází na vrchu Velký Zvon (862 m.n.m.) zhruba 10 km jihozápadně od Bělé nad Radbuzou. Nedaleko odtud probíhala ostře sledovaná hranice. Již v 60. letech zde na Zvonu existovala základna, ale až v roce 1976 zde byla postavena dnešní 40 m vysoká věž. I po roce 1989 zůstal tento prostor obsazen armádou ČR a přístup je sem až na výjimky zakázán. Věž byla po roce 1989 mírně upravena, demontován byl ochoz pro původní hláskáře a vyřezano několik oken v anténním prostoru. Přístup do prostoru věže a na věž je jen na pozvání a nebo v době otevřených dvěří, které se konají tak 1-2 za rok, nejčastěji o květnových svátcích.
Celý článekBývalá vápenka - Bouzov
Pod vrškem Rachava mezi obcemi Kovářov a Hvozdečko se zachovaly zbytky bývalé vápenné pece. Stavba je skryta na okraji lesa a jelikož sem nevede ani žádná turistická značka, je to stavba takřka zapomenutá a pro většinu turistů zůstává nepovšimnuta. Pec byla v provozu jen krátce kolem roku 1925. Jde o kruhovou stavbu z lomového kamene se šamotovou vyzdívkou. Stavba tohoto typu byla pro výrobu vápna sice levnou, ale namáhavou záležitostí. Na provozu se podílelo asi 6 dělníků z toho v lomu pracovali 4 a dva u pece. Svažující terén od lomu k vápence byl zpevněn kamenem z lomu, čímž byla vytvořena jakási rampa pro dopravu vsázky. Pro ulehčení byly ještě položeny kolejnice plně naložené vozíky byly pomocí lana a kladky samospádem spouštěny k vápence a prázdné pak vytaženy zpět. Pálení vápna probíhalo asi 4 dny a tento proces se prováděl zhruba 4krát do měsíce. Zříceniny bývalé vápenné pece jsou volně přístupné. Ze silnice spojující obce Kovářov a Hvozdečko k ní vede malá polní cesta.
Celý článekBývalé mramorové lomy u Cetechovic
Necelý kilometr východním směrem od Cetechovic, v blízkosti turisticky značené cesty směřující na Vlčák se nachází prastaré vápencové lomy. Jejich hledání trochu ztěžuje to, že jsou již hodně zarostlé. Objeveny byly kolem roku 1680 italskými dělníky. Kromě vápence se v nich těžil i kvalitní mramor – vápenec rudočervené a zelenavě šedé barvy. Dnes po něm není skoro památky, byl totiž dokonale vytěžen. Ze zdejšího mramoru se vyráběly například portály v kroměřížském zámku, oltáře pro olomoucký dóm, kostela sv. Jakuba v Brně, na svatém kopečku u Olomouce a krby pro mnoho vídeňských šlechtických domů. Nejmalebnější lom s jezírkem obklopený lesním porostem se nachází nedaleko zátočiny lesní cesty po které prochází již zmíněná turistická cesta na Vlčák.
Celý článekBývalý augustiniánský klášter - Vrchlabí
Bývalý klášter augustiniánů poustevníků se nachází na okraji historického centra města. V současné době je budova konventu využívána Krkonošským muzeem, přístupným celoročně v otevíracích hodinách. Iniciátorem založení kláštera se stal Maxmilián František hr. Morzin. Roku 1705 byl položen základní kámen ke stavbě konventu, který vznikl dle plánů Adama Auera. O osm let později se konala slavnost položení základního kamene ke stavbě kostela sv. Augustina. První řeholníci přišli do Vrchlabí až roku 1714, a to 4 kněží a jeden bratr laik. Místní komunita přečkala rušení klášterů za vlády Josefa II. a působila zde až do roku 1950, kdy byla její činnost ukončena komunistickým režimem. Od té doby je budova konventu využívána Krkonošským muzeem, které zde mělo pronajaté prostory již v roce 1941. Klášterní komplex tvoří jednolodní kostel sv. Augustina s nástropními freskami od Gottfrieda a Ignáce Tauchmannových a rodinnou hrobkou hrabat Morzinů. Na východní straně kostela se napojuje čtyřkřídlá jednopatrová budova konventu, jehož interiér byl v druhé polovině 20. století upraven pro potřeby muzea. A. Š.
Celý článekBývalý dominikánský klášter - České Budějovice
Zachovalé budovy dominikánského kláštera, později piaristické školy v Českých Budějovicích, je možno nalézt na Piaristickém náměstí. V současnosti jsou prostory využívány Základní uměleckou školou a tudíž jsou přístupné pouze příležitostně. Dominikánský klášter s kostelem Obětování P. Marie byl Přemyslem Otakarem II. založen roku 1265 současně s městem a jak bylo zvykem, stal se součástí městských hradeb. Klášterní kostel byl dokončen na počátku 14. století, konventní budovy až v jeho průběhu. V roce 1381 postihl klášter požár a i v průběhu 15. a 16. století se mu požáry nevyhnuly (1463, 1521, 1560). Počet řeholníků pak ovlivňovaly morové rány, např. v letech 1525-1548 tu žil převor sám a po jeho smrti konvent na čas zanikl. Klášterní budovy poté využívalo město. V roce 1560 byla započata oprava klášterního kostela, která byla roku 1574 zakončena jeho vysvěcením. Dominikáni se do konventu vrátili až roku 1587. V polovině 17. století přišla další přestavba kostela, tentokrát byl upraven barokně. V roce 1723 vyhořely konventní budovy a byly poté radikálně přestavěny. V roce 1785 byl klášter zrušen a budovy získali piaristé, kteří zde zřídili kolej. V roce 1885 piaristy nahradili redemptoristé, kteří zde s malou přestávkou zůstali až do roku 1950. Redemptoristé se také zasloužili o novogotickou úpravu kláštera. Posléze zde sídlila Lidová škola umění, Finanční úřad a Akademie Komenského. Kostel je bazilikálním trojlodím s nevystupující příčnou lodí, táhlým pětibokým presbytářem se sakristií na jihu. Po severní straně příčné lodi je barokní předsíň, po severní straně pak barokní kaple. Západní průčelí kostela bylo součástí městských hradeb. K jižní straně kostela přiléhá klášter s ambitem. Z druhé strany kostela přiléhá takzvaná Bílá věž a architektonicky pozoruhodná bývalá zbrojnice a solnice. M.K.
Celý článekBývalý evangelický kostel - Kadaň
Jednolodní kostel, z neomítnutých cihel na obdélném půdorysu s pravoúhle uzavřeným presbytářem byl postaven v roce 1903 jako evangelický svatostánek. Dnes patří hustiské církvi.
Celý článekBývalý františkánský klášter - Plzeň
Bývalý konvent františkánů minoritů (později františkánů observantů) u kostela Nanebevzetí Panny Marie se nachází v jihovýchodní části městského historického centra. Prostory konventu dnes využívá Diecézní muzeum. Minorité přišli do Plzně krátce po roce 1295. Téměř současně začal vznikat i klášterní areál, který byl dokončen v 80. letech 14. století. V roce 1419, kdy na čas město přešlo pod vlivem Václava Korandy k husitství, byli řeholníci z města vyhnáni. Situace se ale během několika měsíců změnila a minorité se mohli vrátit zpět. Posléze za husitských válek čelili újmám, které vznikly v souvislosti s obléháním města husity v letech 1433–1434. Roku 1460 byl z rozhodnutí papeže Pia II. minoritský klášter předán do správy přísnější odnoži františkánů, a to observantům. Protože nové společenství, přísně dodržující chudobu, nemohlo společně s klášterním areálem převzít i dosavadní majetek, byla jeho správa předána městu Plzni s tím, že se postará o potřebné stavební opravy a výživu řeholníků. Během 17. a 18. století nastal rozkvět zdejšího kláštera, kdy také proběhly stavební úpravy kostela i konventu, na nichž se podepsala nejenom předchozí špatná hospodářská situace komunity, ale i obléhání Plzně Mansfeldem v roce 1618. Řeholníci působili v Plzni až do roku 1950, kdy byli komunistickým režimem z konventu vyhnáni. Po roce 1989 byl objekt navrácen řádu, který jej daroval církvi. Kostel se tak stal děkanským a prostory konventu využívá Diecézní muzeum. Komunita observantů ale Plzeň neopustila, jen působí v nových prostorách na plzeňském sídlišti Lochotín. Bývalý klášterní areál si přes veškeré novodobé úpravy zachoval do velké míry svoji středověkou podobu, jak dokládá i trojlodní kostel Nanebevzetí Panny Marie, zaklenutý křížovou žebrovou klenbou. Připomínku barokních úprav nalezneme např. v jeho západním průčelí, pocházejícím z 20. let. 18. století, které bylo postaveno dle návrhu plzeňského architekta Jakuba Augustona ml. Na jižní straně přiléhá ke kostelu budova konventu, taktéž upravená v době baroka. Středověkou podobu si zachovala kvadratura, přičemž v objektu nalezneme i pozdně středověké nástěnné malby. A. Š.
Celý článek
První Předchozí 1 2 3 … 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 … 184 185 186 Další Poslední
