Budova staré synagogy byla vystavěna poč. 16. století v goticko-renesančním slohu a je jednou z nejstarších staveb tohoto druhu v našich zemích. Synagoga byla užívána do výstavby nového templu v roce 1870, pak již sloužila zřejmě ke komerčním účelům. Budova byla v roce 1991 restitucí vrácena ŽNO Brno. Od roku 1995 ji Muzeum Velké Meziříčí využívá jako výstavní síň.   Stálá expozice "Magen David" - historie Židů ve Velkém Meziříčí.

Jedno ze žulových skalisek nacházejících se na pravém břehu Vltavy nedaleko Vyššího Brodu.Vysoký skalní útes je z weinsberské žuly a jeho vrchol je ve výšce 887 m.n.m. Ke svému jménu přišla patrně omylem. Kdysi se tu tajně scházeli vyznavači Husova a Wicklefova učení. Díky tomu se tomuto místu začalo říkat Wicklefskirche a z toho dnešní zkomolenina Vyklestilka. Na vysoký skalní útes lze vylézt (jsou zde sice želené úchyty, stupátka a očka, přesto však při výstupu dbejte opatrnosti, zejména po dešti) a je zde dobrý výhled směrem na Vyšší Brod.

Boží muka v Cementářské ulici v Praze Lochkov.

Bývalé královské město Beroun je v současnosti okresním městem patřícím do Středočeského kraje. Leží na soutoku řek Berounky a Litavky v překrásné kopcovité krajině mezi dvěmi chráněnými krajinnými oblastmi – Českým krasem a Křivoklátskem. Právě příhodná poloha, činní z Berouna bránu do obou turisticky atraktivních oblastí. Beroun také leží na dvou významných komunikací silniční a železniční dopravy. Na dálnici D5 spojující Prahu s Plzní a také na železničním uzlu tratí na Prahu, Plzeň, Příbram a Rakovník. Tato strategická poloha z něj vždy činila významnou obchodní křižovatku. I dnes je Beroun, který má téměř 18 000 obyvatel, kulturním, správním a průmyslovým centrem regionu.Pro život příhodná oblast na soutoku dvou řek byla osídlena již v pravěku. První zmínka o královském městě Beroun je z roku 1265, kdy tu při brodu přes řeku Mži (název Berounka se vžil až v 17.století) byla osada. Přes brod procházela významná obchodní stezka vedoucí z Prahy do Plzně a dále do Bavor. Město bylo založeno v kolonizační vlně za Přemysla Otakara II. ale v pohnutých událostech po jeho smrti zpustlo a muselo být znovu vybudováno za vlády jeho syna Václava II. Byly založeny nové hradby a klášter dominikánů. V roce 1303 udělil panovník Berounu majestát, podle něhož se město mohlo spravovat právem Starého Města pražského. Za vlády Karla IV. Beroun vzkvétal a proslavil se svými řemesly. Známí byli hrnčíři, soukeníci, sladovníci, vinaři či pivovarníci. Za husitských válek bylo město přemoženo roku 1421 Janem Žižkou, dominikánský klášter byl zbořen a město se přiklonilo k husitům. Druhá polovina 15.století byla pro Beroun dobou rozkvětu, město podporovalo jak Jiřího z Poděbrad tak i Vladislava Jagellonského. Zato se dočkalo mnoha privilegií. Město sužovaly časté požáry, povodně, epidemie cholery a také se mu nevyhnula válečná vřava třicetileté války. Po ní začal význam Berouna klesat. Teprve 19.století znamená pro Beroun lepší časy a město se začíná proměňovat do dnešní podoby. V roce 1862 je uvedena do provozu železnice Praha - Plzeň, počet obyvatel roste, Beroun se stává centrem oblasti. Na konci 19. století se rozvíjí průmysl typický pro tuto oblast - železářství, cementářství a vápenictví. Druhá polovina 20.století byla ve znamení výstavby panelových sídlišť a dalšího průmyslu. Historické jádro města je dnes nádherně opraveno a od roku 1992 je městskou památkovou zónou. Jeho dominantou je budova radnice na Husově náměstí, jejíž pseudorenesanční podoba pochází z roku 1903. Pro berounské náměstí je charakteristická skupina měšťanských domů na jeho jižní straně. Domy se zachovanými gotickými kamennými klenutými sklepy, renesančními prvky a barokními štíty stojí na místě původních gotických domů. Nejstarším, historicky doloženým a architektonicky nejcennějším domem v Berouně je Jenštejnský dům. Berounské městské opevnění s dvěma branami je jedním z nejzachovalejších hradebních systémů v Česku. Vzniklo v době druhého založení města na přelomu 13. a 14. století, kdy byly hradby šest až devět metrů vysoké, asi dva metry silné a bylo do nich vestavěno 37 bašt. Z tohoto systému lze dnes vidět vedle zbytků hradeb, hradebního příkopu a bašt zejména Plzeňskou a Pražskou bránu postavené patrně jednou stavební hutí, což je unikátní. Vyznavači sakrální turistiky by neměli opomenout kostel sv. Jakuba, který byl původně trojlodní bazilikou a vznikl ve 13. století současně s městem a až do 16. století byl obklopen hřbitovem. V polovině 17. století byla přistavěna barokní zvonice. Před vchodem do kostela stojí Morový sloup, který byl vztyčen na náměstí v době moru v roce 1680. Obrázky na stěnách sloupu jsou mnohem mladší než vlastní stavba a byly zde nainstalovány roku 1936 náhradou za plechové malby z 19. století, které jsou nyní ve sbírkách Muzea Českého krasu v Berouně. Mezi kulturní památky patří také barokní budova děkanství římskokatolické farnosti naproti kostelu. Mimo památkovou zónu stojí ještě dvě sakrální památky. Zábranský kostel z roku 1528. V 18.století byl barokně přestavěn. Druhou památkou je  kaple Bolestné Panny Marie, která byla postavena u studánky, u níž se v roce 1723 udála řada zázraků a jejíž vodě byla připisována léčebná moc.Město proslulo i svými každoročními hrnčířskými trhy, na které se už sedm let vždy druhý víkend v září sjíždějí nejlepší hrnčíři a keramici z celé republiky. Právě hrnčíři patřili ve středověku k váženým a uznávaným řemeslům. Velkou atrakcí je také berounská Městská hora s rozhlednou a medvědáriem. Město Beroun nabízí mnoho možností pro sport i turistiku v blízkém okolí. Odtud se snadno dostanete jak ke známým hradům Karlštejn, Křivoklát, Točník či Žebrák tak např. do Koněpruských jeskyň, ke Svatému Janu pod skálou nebo do Tetína.