O našem kraji

Renesanční zámek je nejvýznamnější památkou obce Kosova Hora na Příbramsku. První zmínka o Kosově Hoře pochází z roku 1272, kdy zde postavili páni z Landštejna tvrz, z které se nám dodnes zachovaly sklepy. Okolo pak vznikla hornická osada, povrchová naleziště však byla brzy vyčerpána a lidé se začali věnovat zemědělství. Historie Kosovy Hory Až do husitských válek patřila vesnice vítkovské šlechtě, pánům z Kosovy Hory. V husitských válkách tento rod zahynul a tvrz zpustla. V roce 1474 se do Kosovy Hory přistěhovali ze svého nedalekého Červeného Hrádku páni z Říčan a malá osada se rozrostla na městečko. K rozkvětu přispělo povolení krále Vladislava, aby se zde usadila početná židovská komunita. Vznikla tak židovská obec, byla založena synagoga a židovská škola. Největší rozmach zaznamenala Kosova Hora v 16. a začátkem 17. století, kdy zde byl, na místě původní tvrze, postaven trojkřídlý renesanční zámek s průběžnou arkádovou chodbou v přízemí a hranolovitou věží v průčelí. Byl také přestavěn i farní kostel, připomínaný již v roce 1350. Po porážce na Bílé Hoře přišli na městečko těžké časy. Říčanští se zúčastnili vzpoury proti Ferdinandovi II. a císař dal Kosovu Horu zkonfiskovat. Nový majitel Albrecht z Valdštejna ji však brzy prodal Sezimovi z Vrtby. Po vyrabování švédským vojskem v roce 1635 zanikala zdejší řemesla. Počátkem 18. století, za nového majitele rytíře Václava Vojtěcha Karvinského, došlo sice znovu k rozkvětu městečka, ale jeho obyvatelé byli sužováni těžkou robotou. Počátkem 19. století, po smrti Karvinského, se Kosova Hora dostala do vlastnictví Františka Mladoty ze Solopysk. Ten zakončil důkladnou rekonstrukci zámku ve stylu empíru. Zámek dnes Dnešní podobu získalo kosovské sídlo v roce 1961, kdy byla fasáda pokryta novými sgrafity podle původních zbytků pod omítkou. Zámek je dnes v podstatě dvoukřídlá, patrová stavba nepravidelného půdorysu. V ose hlavního průčelí je nízký štít, na části dvorního průčelí je arkáda. Zámek není v současné době veřejnosti přístupný.  V okolí můžete kromě zmiňovaného Červeného Hrádku navštívit také nedaleké Sedlčany nebo rozhlednu na vrchu Drahoušek u Osečan. Ubytování najdete také v Sedlčanech.

Další z mnoha věží, které vznikly díky mobilním operátorům, najdeme v okrese Tachov, v okolí Bernartic. Perličkou je, že tato rozhledna nese zařízení všech tří mobilních operátorů, i když na počátku stavby byla společnost Eurotel.  Věž stojí na kótě zvané V Březinkách (576 m), ale ne na nejvyšším místě. Stavba byla zahájena v roce 2001 a na podzim 2002 proběhla kolaudace. První návštěvníci stoupali po jejích 178 točitých schodech 3. května 2003. Celková výška věže činí 48,5 metrů, vyhlídka je ve výšce 33,5 metrů a spatříme z ní přilehlou část Šumavy a Českého lesa. Další zajímavostí je, že identické stavby stojí na Kozlovském kopci u České Třebové, či na Tobiášově vrchu u Jesenice. Věž je během turistické sezóny volně přístupná.

Rozhledna Pivní maják v Žatci, okres Louny.

Pojmenování je odvozeno patrně od jména dávného vlastníka a původně šlo o Chodův (nebo možná i Hodův) dvůr. Vesnice Chodov se připomíná od roku 1185, kdy patřila vyšehradské kapitule. Od roku 1349 byla v držení zderazského kláštera křížovníků a to až do husitství, kdy ves zabrali Pražané. V 17. století přešla ves do držení benediktinů u sv. Mikuláše na Starém Městě, v 18. století patřila hrabatům Goltschům a od roku 1801 Korbům z Weidenheimu. V roce 1849 se stal Chodov samostatnou obcí, jejíž součástí byly osady Litochleby, Chodovec, Hrnčíře a Šeberov. V roce 1909 se pak oddělily posledné dvě jmenované pod jedním jménem Šeberov. V roce 1968 byl Chodov připojen k Praze. V 70. letech 20. století zde proběhla výstavba velkého obytného souboru panelových domů označené jako Jižní Město I. (Háje, Opatov, Chodov, Litochleby), na který navázal v roce 1978 další komplex Jižní Město II. (Horní Kunratice a Roztyly). Při této výstavbě vzalo za své mnoho starých domů a prakticky přitom zanikla osada Litochleby. Památek v tomto katastru mnoho není, za zmínku stojí hlavně dochovaná chodovská tvrz.