Téměř na konci malé vísky Vlčí u Chlumčan se nachází originální pseudorománská kaple sv. Václava. Kaple byla postavena v letech 1892-1900 na místě prosté dřevěné zvoničky. Podle nápisu na památce ji zbudovalo osm bratrů, synů po Václavu Sochorovi. Kapli projektoval Eduard Sochor a hlavní náklady na stavbu nesl Čeněk Sochor. K hranolovému jádru s válcovým tamburem je připojena rotunda s lucernou. Oltářní obraz sv. Václava namaloval akademický malíř Václav Sochor.

Autobusová zastávka Malešické náměstí na Malešickém náměstí slouží pro přepravu ve směru Hrdlořezy, Žižkov, Strašnice.Pojmenováni je odvozeno stejnojmenného Malešického náměstí, na kterém se nachází.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!

Pod historickým centrem města se nachází ještě jedno město, tvořené systémem podzemních chodeb. Vznikalo od 13. století společně s výstavbou města. Systém chodeb byl ražen v pískovcovém podloží zhruba 8-10 m pod povrchem a je dnes součástí téměř každého objektu v rámci historického centra. Dříve byl vzájemně propojen, což dnes není možné díky zazdívkám a závalům. Není tak ani přesně známý celý jeho rozsah. Jelikož jde o pískovec, který není příliš pevný (mělní se a odtud možná pochází i název města) docházelo občas k propadům. V roce 1875 se propadl pivovarský vůz v Husově ulici, v roce 1996 propad v Legionářské ulici a 2006 v ulici Palackého. Již v 70 letech 20. století se stal předmětem zájmů, ale první systematický průzkum proběhl v letech 2000-2003. V podzemí byla také objevena středověká studna přístupná chodbou, hluboká 54 m, s vodním sloupcem přibližně 7 m, jejíž horní zhruba 11 m dlouhá část tvoří cihelná vyzdívka. Průměr studny je nahoře necelé 4 metry v dolní části okolo 4,5 m. Z podzemní chodby je do studny v cihelné vyzdívce proražen otvor. Na náměstí je bývalá poloha studny naznačena v dláždění. Okolní domy mají sklepy ve dvou až tří úrovní, vrchní patra jsou vyztuženy obezdívkami, spodní pak již mají stěny přírodní. V současné době je pro veřejnost přístupná 150 m dlouhá chodba s možností nahlédnutí proraženým otvorem zajištěném mříží do středověké studny. Také je zde k vidění model rumpálu používající se k čerpání vody a expozice útrpného práva. Provoz zajišťuje městské informační centrum, který by měl být celoroční každý den.

Vrch Klepec se svojí výškou 358 m.n.m. se nachází téměř na pokraji obce Přišimasy nedaleko Českého Brodu.Původ jména nás zavádí k holandskému slovu klippe, které ve 14. století přešlo v německé klëp a znamenalo „svislé skály“ nebo „útesy“. Na ploše 7,4785 ha se nachází dvě samostatná území. V roce 1977 byl vyhlášen Chráněným Přírodním výtvorem a roku 2000 přejmenován na Přírodní památku. Chráněny jsou zde bizarní kameny, které tvoří zbytky větrající porfyrické říčanské žuly středočeského Plutonu. Od března roku 1920 byl z vrchu Klepec převážen s velkými obtížemi 280 kg těžký balvan do Českého Brodu, kde měl být vztyčen jako nový památník Jana Husa. Vztyčen byl 6.7.1921.Na první části vrchu Klepec se nachází útvar s označením Slouha. Své jméno získal podle svého tvaru. Na výšku i délku měří stejně 8 m, šířku 3 m a na jedné straně má nápadné zaoblení, které připomíná shrbenou postavu služebníka. Kámen je zbytek kdysi jednotného masivu, který před miliony let zpočátku narušovala četná zemětřesení. V období třetihor zatékala do svislých puklin voda, která žulovou skálu silně narušila a ve čtvrtohorách odplavila voda rozrušené kusy do okolí. Slouha i jemu zde podobné balvany stále podléhají zvětrávání, na jeho zádech můžeme najít horizontální rýhy, kterými dodnes odtéká dešťová voda. Ještě v 19. století obklopovalo Slouhu několik menších kamenů kterým se říkalo „stádo ovcí“. Ty zmizely během roku 1843, kdy z nich byly nalámány kameny a šterk na stavbu Císařské silnice z Prahy na Kolín a železného mostu v Praze a Poděbradech. V roce 1920 byla na balvan umístěna bronzová pamětní deska padlým občanům obce Přišimasy. Ve druhé části vrchu Klepec pak můžeme najít další skupinu balvanů. Nejmohutnější z nich je „Fůra sena“. Balvan je 4 metry vysoký a v průměru má 8 metrů. Jeho váha je odhadnuta na 432 tun. Na jeho povrchu se nachází několik skalních mís, spojovaných s pohanskými obřady. Ve skutečnosti jde o působení vody, mechu a lišejníků, přes hluboký žlábek jdou odváděny neodolné částečky. Tento žlábek je zároveň označován za největší skalní rýhu na území Čech. I tento balvan mělo potkat stejný osud jako „stádo ovcí“ nacházející se u Slouhy. Naštěstí k tomu nakonec nedošlo. V roce 1844 se zde konal slavný tábor lidu. Shromáždění bylo svoláno sedlákem Josefem Klinderou a mlynářem Soulkem. Byla zde projednávána diskriminace Čechů ve smíšeném Rakousko-uherském území. Návrh byl po skončení tábora referován ve Vídni. Čtyři roky po konání tohoto tábora byli Josef Klindera a mlynář Soulek zvoleni do sněmu za poslance Českobrodska. Kousek od balvanu „fůra sena“ se nachází další zajímavé kameny s názvy „Obří záda“ a „Šplíchalův kočár“. Ve středu borového lesa této části najdeme ještě dva zatopené lůmky. Před druhou světovou válkou sloužily jako koupaliště. V minulosti se tu težila říčanská žula jako stavební kámen na opravu vyhořelého Národního divadla v Praze. Také se na zdejší mýtině hrálo za II. sv. války divadlo a konaly se zde tradiční turistické srazy. Například v roce 1963 zde turistický odbor vedený M. Svobodou a O. Hrdličkou započal svoji činnost stanovaním z 23. na 24. února za mrazu –16 st. Celsia. Podle legendy jde o slouhu kterého ráno vyhnala selka s ovcemi na pastvu. Když se večer dlouho nevracel, vyběhla ven a když neslyšela zvuk rolniček, v rozčilení zvolala: „Bodejž bys tam zkameněl!“. Když Slouha viděl, že se stádo proměňuje v kámen, chtěl se zachránit útěkem, ale nedostal se daleko.Podle jiné legendy stával na Klepci hrad, v němž sídlila stará čarodějnice, která jednou zaklela železnou holí pasáka i s ovcemi. O vzniku balvanu „fůra sena“ se zase traduje legenda, že přes Klepec kdysi vedla cesta po které se vydal jednou senař. Bylo zřejmě po dešti a kola se bořila do bláta čím dál víc a vůz se pomalu propadal do země. Bezradný muž si na pomoc zavolal čaroděje, který chtěl zaplatit předem. Skoupý senař nechtěl za službu zaplatit a tak jej rozlobený čaroděj zaklel v kámen.Ještě jedna pověst se ke Klepci váže. Prý zde roste divotvorná bylina zvaná „rosička“. Objeví se snad jen jednou ročně v poledne. Na listech má pět kapek a kdo se jimi natře, prodlouží si věk.