Dnešní poutní areál s kostelem Nanebevzetí Panny Marie stojí na místě staršího farního kostela s tvrzí Vítka Vítkovce z počátku 13. století. Za husitských válek byl kostel několikrát poničen a roku 1440 obnoven za přispění táborského měšťana Petra Růže. V letech 1469-1679 patřily Klokoty městu Táboru. V roce 1679 koupil Klokoty Didacus á Convero, který začal uvažovat o přestavbě, neboť obliba místa již vzrostla natolik, že přestala dostačovat kapacita kostela. Ta probíhala s přestávkami v průběhu poloviny 18. století. Roku 1743 byl dokončen celý ambit a dvůr tak uzavřen. V roce 1744 byl kostela poškozen pruskými vojáky a došlo na další úpravy. K vysvěcení nového kostela došlo v roce 1756. Roku 1816 byla v rezidenci zřízena škola. Od roku 1936 až do vyhnání v roce 1950 vykonávali zdější správu Bratři z kongregace Těšitelů Božského srdce z Gethseman. Za doby komunistického režimu zde byl nějaký čas Domov důchodců. V roce 1994 převzala zdejší správu poutního místa kongregace oblátů Neposkvrněného Početí Panny Marie. Areál se skladá z kostela a ambitu s kaplemi a rezidencí. Kostel je jednolodní stavba s trojboce uzavřeným presbyteriem, s bočními sakristiemi s oratořemi. Po stranách lodi jsou trojboce uzavřené kaple. Boční kaple jsou zaklenuty valeně s lunetami. Loď je plochostropá  a nachází se zde freska s námětem ze života Panny Marie od V. Bartůňka z roku 1892. Hlavní oltář je ze zlaceného stříbra z roku 1743 od F. Seitze. Na něm je umístěn obraz P. Marie Klokotské. Kostel nepravidelně obíhá ambit. Na východní straně se nachází vstupní brána, na jihu pak rezidence (jednopatrová budova členěná pilastry). V rozích ambitu stojí polygonální kaple, uprostřed západní strany ještě kaple výklenková. Kaple P.Marie Růžencové (JV) a kaple sv. Anny (SV) jsou sklenuty kupolí s lucernou. Kaple sv. Vavřince (SZ) a kaple sv. Vojtěcha (JZ) jsou sklenuty kupolí s výsečemi zdobenými akantovými arabeskami. Výklenková kaple je zasvěcena sv. Janu Nepomuckému a je sklenuta valeně se štukovou výzdobou tvořenou akantovými arabeskami s andílky a květinovými rohy hojnosti.

Krásný a udržovaný židovský hřbitov v Úsově se nachází na konci ulice U Synagogy (severozápadní okraj obce). Jde o druhý židovský hřbitov, první starší z druhé poloviny 15. století se nacházel pod kopcem zvaným Malá holubice poblíž dnešní školy. Během třicetileté války byl zničen. Dnešní hřbitov umístěný netradičně v blízkosti židovské čtvrti byl založen po roce 1643. Jeho původní plocha byla 55 x 85 m, v roce 1820 byl rozšířen o sousední pozemek. Pohřbívalo se zde až do 30 let 20. století. Nachází se zde přibližně na 1.100 náhrobků, nejvíce se jich nachází zhruba v centrální části. Jižní a severní okraje jsou téměř prázdné. Většina náhrobků pochází z 18. a 19. století, nejstarší pak pochází z druhé poloviny 17. století. Hodně náhrobků má krásnou ornamentální výzdobu. Areál je obklopen zdí z lomového kamene. Vstup na hřbitov je přes obřadní síň postavenou ve druhé polovině 19. století. Hřbitov je volně přístupný v denní době, mimo sobotu a židovské svátky.

Ofner Wily, usmrcen německými okupanty. Pamětní deska je umístěna na rodinném hrobě na Novém židovském hřbitově na Olšanech. Izraelská ulice.

Severně od hlavního náměstí se při dnešní Kostelní ulici nacházelo židovské ghetto. Několik domů se dochovalo po přestavbách dodnes, stejně tak Kostelní ulice si ponechala starobylý ráz. V Kostelní ulici se také nachází bývalá synagoga. Byla vystavěna v letech 1801-1803 na místě původní dřevěné a později barokní stavby. Dnešní stavba pak byla ještě v roce 1867 novogoticky upravena a zvětšena do dnešní velikosti. Svému účelu sloužila až  do druhé světové války. Pak byla nakrátko opuštěna a v roce 1952 adaptována (odstraněna výzdoba, svatostánek, ženská galerie a modlitební sál zmenšen) jako mnoho synagog pro potřeby CČH, která ji užívá dodnes.