Polabské národopisné muzeum Přerov nad Labem představuje prostřednictvím lidové architektury lid a lidovou kulturu z oblasti středního Polabí od poloviny 18. do poloviny 20. století.  Jeho prvopočátky se datují do sklonku 19. století a jsou spojeny s osobností majitele přerovského panství, prince Ludvíka Salvátora z toskánské habsburské větvě. Ten se nechal inspirovat Jubilejní zemskou výstavou roku 1891 v Praze, kde byla vystavena tzv. česká chalupa. Ludvík Salvátor vykoupil tedy poblíž zámku stojící chalupu č.p. 19 a nechal ji podle vzoru české chalupy zařídit a vybavit malovaným nábytkem, různými předměty z domácnosti a rumpálovou studnou. Vzniklo tak vlastně první regionální minimuzeum.  Stalo se velmi rychle oblíbeným místem.    Specializované muzeum lidové architektury bylo založeno roku 1967. Účelem vzniku skanzenu bylo zachovat historicky cenné objekty v prostředí, v němž vznikaly a plnily svou funkci. Jeho základem se stala česká chalupa a velmi rychle byl areál doplňován i dalšími objekty. Počátkem sedmdesátých let byla přidána myslivna s hospodářským zázemím a zahradou, přibyl chmelový špýchar a selské brány.  Později ještě roubené stavení z Nymburska a chalupa z Chvalkovic.  V osmdesátých letech další chalupa z Kovanic a roubená chaloupka z Dymokur. Ta byla až ve skanzenu upravena na obydlí ševce. V areálu je i třída s kabinetem staré školy. V jednotlivých objektech jsou uspořádány národopisné expozice, v některých chalupách doplněné krojovanými figurínami. Objekty jsou uspořádány tak, aby co nejvěrněji připomínaly rozmístění chalup ve středočeské vesnici a působily tak přirozeným dojmem. V sezóně výstavy z muzejních sbírek a již tradiční jarní a vánoční výstavy. Velký důraz je ve zdejším skanzenu kladen na oslavy Velikonoc, kdy je připraven bohatý doprovodný program. 

Zřícenina barokního kostelíka Narození Panny Marie z roku 1666 se nachází kousek severně za obcí. Vede k němu menší polní cesta od farního kostela k menšímu návrší (cca 300 m). Kostelík nechal postavit jako poděkování za svoji záchranu Adam Pavel Slavata, majitel chlumeckého panství. Při jedné cestě na mši do Lutové se mu splašili koně a on se pro záchranu modlil k Panně Marii. V kostelíku se nekonaly klasické bohoslužby, byl spíše poutním a na svátek Narození Panny Marie se zde jedna taková tehdy velmi významná konala. Po vystavění barokního kostela v Chlumu u Třeboně se poutě přesunuly tam a význam zdejšího místa začal upadat. Vše skončilo s josefínskými reformami, kdy byl kostel zrušen, během poloviny 19. století zpustl a jedné noci byl dokonce rozkraden krov. Roku 1875 bylo použito jeho zdiva ke stavbě věže farního kostela. Dnes se zde dochovalo jen torzo severní zdi kostela s okenním otvorem. Pahorek kdysi holý během let zarostl stromy a ukryl tak definitivně i zbytky kostelíka očím okolo jdoucích poutníků. Roku 1934 zde děkan Kraus nechal vztyčit kříž, ten však po opuštění fary kdosi ulomil. Ani pokusy o obnovení v nedávných letech bohužel nebyly příznivé a kříž byl brzo poničen či ukraden.

Původně na tomto místě stála od roku 1706 socha se stejným námětem od Jana Brokofa. Ta byla však za bojů na mostě v revolučním roce 1848 silně poškozena a tak ji roku 1854 nahradila současná socha zhotovená sochařem Josefem Maxem. Dílo objednal a financoval pražský velkoobchodník Josef Bergmann. Socha představuje postavu světce sv. Josefa vedoucího malého Krista. Sv. Josef, snoubenec Panny Marie a pěstoun Ježíše, je ochráncem otců a rodin a také je patronem řemeslníků, hlavně tesařů, ale také inženýrů a myslivců. Na podstavci je německý, švabachem psaný nápis: Na památku věnováno Josefem Bergmannem, občanem a obchodníkem pražským. Původní Brokofova socha je umístěna v lapidáriu Národního muzea.

Zámek Svojšín, okres Tachov.