Zříceniny hradu na vysokém kopci u obce Kdyně v okrese Domažlice. Historie hradu Hrad vznikl ve 2. pol. 13. století. V písemných pramenech se poprvé připomíná k roku 1279 jako majetek Děpolta, zakladetele významného rodu Švihovských z Rýzmberka. Hrad byl přestavován v 1. pol. 15. stol., kdy již byl majetkem pánů z Janovic, a především po roce 1508, kdy ho koupil Břetislav Švihovský z Rýzmberka. Za třicetileté války byl bez poškození dobyt v roce 1620 Marradasem. Zánik mu přineslo až nařízení císaře Ferdinanda III. z roku 1655 o boření hradů, které by se mohly díky svým vojenským kvalitám stát oporou případných povstalců. Dispozice hradu V jihozápadním nároží stával okrouhlý bergfrit, na protilehlé straně pak stával původní palác. V první polovině 14. století získalo předhradí kamennou hradbu. V této době vznikl zřejmě i druhý palác. V prvé polovině 15. století byla k hradu přihrazena další část se čtvrhrannou věží. Další velká přestavba proběhla na počátku 16. století a týkala se hlavně obrany. Byla při ní vybudována kuriózní úzká dlouhá bašta s polookrouhlým čelem. Dále pak byly na parkáně vybudovány dvě dělostřelecké polookrouhlé bašty. Hrad dnes Do dnešní doby se z hradu dochovaly převážně právě zbytky hradeb a bašt. Na místě původního paláce vyrostla v letech 1846-47 novodobá kamenná věž, která slouží jako rozhledna. Hradní areál je volně přístupný, vež je pak otevřena v letní sezoně. Tipy na výlet Na výlet se můžete vydat třeba na zříceninu hradu Pušperk, zříceninu hradu Ruchomperk, zříceninu hradu Nový Herštejn nebo vystoupit na rozhlednu Koráb u Kdyně. V Domažlicích je k vidění Chodský hrad nebo Muzeum Chodska. Za návštěvu stojí i starobylý kostelík sv. Václava - Brůdek. Ubytování najdete v Domažlicích.

Torzo hradu Skalka stojí v kraji, který je na zříceniny neobyčejně bohatý. V srdci Českého středohoří, na Litoměřicku, u vsi Vlastislav. Historie hradu V těchto místech stávalo v dávných dobách slovanské hradiště. V první polovině 14. století zde byl vybudován gotický hrad. Písemné prameny hovoří o tom, že prvním majitelem byl Petr ze Skalky. Pozdějšími majiteli hradu byli páni ze Sulevic a Hrzánové z Harasova. V roce 1639 zpustošili hrad Švédové, poté se hrad změnil ve zříceninu. Ferdinand Hrzán začal koncem 17. století budovat v jeho těsné blízkosti barokní zámek a zdi starého hradu byly rozebírány na jeho stavbu a zůstala z něho pouze věž. Když se ke Skalce blížíte, vypadá věž, jako obrovský tovární komín, který patří k zámku. Jako možný stavitel se uvádí Antonio della Porta. Majitelé hradu i zámku se ještě několikrát změnili a v roce 2001 se Skalka stala majetkem obce Vlastislav. Podoba hradu Zřícenina stojí na čedičové skále, která je jen velmi špatně přístupná. Hrad, který se sestával z hradu a předhradí, měl tak přirozenou ochranu. Vnitřní hrad byl od předhradí oddělen ve skále vylámaným příkopem, který je částečně zachován na jižní straně. Palác nebyl příliš velký, jeho délka nepřesahovala 13 metrů. Ze Skalky dnes zbyl pouze okrouhlý bergfrit z bílé opuky a zbytek zdiva bývalé brány. Věži se říkalo také hladomorka a na zdech se našly nápisy, které napsali vězni na počátku 17. století. Věž je asi 19 metrů vysoká a vstupovalo se do ní gotickým portálem ve výšce asi 4 metry nad zemí, zřejmě po dřevěném schodišti. Tipy na výlet Ze skály lze vidět zříceniny Oltářík, Ostrý a Košťálov, které lze také navštívit stejně jako zříceninu hradu Oprano. Ubytovat se můžete v Lovosicích.

Poutní kostel Panny Marie z Montserratu se nachází asi kilometr západním směrem od obce Mutná. Vede sem značená cesta jak z této obce tak ze Slavonic. Podnět k výstavbě kostela dal roku 1650 císařský plukovník Bartoloměj Tannazoll-Zill, jemuž patřilo bolíkovské panství. Na místě stála původně kaple s kopií sochy P. Marie Montserratské zázračné sochy Černé Madony z baziliky světoznámého španělského benediktinského kláštera na Montserratu. Po jeho vzoru byly zřízeny ve svahu pod kaplí čtyři poustevny a malá kaple. Zakladatel zemřel 4.7.1658 v Bolíkově a je pohřben ve farním chrámu sv. Petra a Pavla v Cizkrajově. Samotný poutní kostel byl vystavěn až v letech 1712-1717. O provoz kostela a přilehlé kaple se kromě kněží starali také poustevníci, kteří obývali zdejší poustevny. Za císaře Josefa II. byl kostel s přilehlými kaplemi zrušen a začala smutná doba jeho historie. Z kostela byla zachráněna pouze socha Panny Marie Montserratské, která byla později umístěna na hlavním oltáři v kostele v Cizkrajově. Zde zůstala až do roku 1865, kdy byla slavnostně přenesena do obnoveného poutního kostela. K tomu došlo v letech 1858-1865 z iniciativy cizkrajovského faráře Josefa Springera. Do roku 1945 než došlo k odsunu německého obyvatelstva, to bylo hlavní poutní místo německy mluvícího jihozápadního moravského pohraničí. Kupodivu i po roce 1948 zůstaly povoleny všechny tři poutě. K postupnému obnovování poutního místa dochází po roce 1989. kdy se poutí začali zúčastňovat i věřící z blízkých rakouských obcí. Stavba kostela je jednolodní, obdélná s dlouhým polygonálně uzavřeným presbytářem. Vnitřek je členěn sdruženými přízedními pilířy s pilastry. Strop má valenou klenbu s lunetami a sdruženými pásy. Novorománská kruchta spočívá na dvou sloupech.

Klášter s kostelem byl postaven za městskými hradbami v 17. století za podpory císařovny Eleonory, manželky Ferdinanda III. Kostel byl vysvěcen v roce 1665. V roce 1949 byl klášter zrušen a objekty zásadně přestavěny. Kostel je jednolodní stavba, zaklenutý valeně s loretánskou kaplí a Božím hrobem (podzemní sakrální prostor s chodbami). Loretánskou kapli a Boží hrob vyzdobil Josef Cereghetti freskami. V loretánské kapli to byly výjevy ze života Panny Marie, v Božím hrobě pak ze života Krista. Nad vchodem se nachází pískovcová socha sv. Josefa. Z vnitřního vybavení se dochovaly jen zlomky. Konvent přiléhající ke kostelu zprava tvoří tři křídla a spolu s chodbou ambitu u kostela uzavírají obdélný dvůr. V současné době byly objekty adaptovány a kostel bude sloužit jako Muzeum barokních soch.