Židovský hřbitov se nachází na západním okraji města, ve svahu za zahrádkářskou kolonií, kousek od železniční stanice Libochovice-město. Byl založen v roce 1583 a roku 1846 rozšířen do dnešní velikosti. Na ploše 3.190 m2 se nachází přibližně 550 náhrobních kamenů od renesanční přes barokní až po novodobé. V roce 2002 byla zahájena jeho rekonstrukce. V současné době je již opraven, ale uzamčen. V obci na západním břehu Židovského rybníka je zčásti dochovaná původně mikve, dnes zasypaná nádrž s několika schůdky. V jejím sousedství pak stojí dům, který byl místem, kde zasedával soud. Dokládá to dochovaný kámen ve zdi s hebrejským nápisem. Barokní synagoga postavaná v roce 1761 byla roku 1985 zbořena.

Skalní převis Tisícový kámen se nachází jen zhruba 500 m od podobného převisu Krápník. Je o něco kratší má na délku 30 m a na výšku zhruba 10 m. Jeho funkce byla stejná jako u Krápníku, využívali ho obyvatelé lužické kultury jako ochranu před nepřízní počasí, když zde pásli svá stáda. Za válek se pak zde ukrývalo obyvatelstvo z okolních obcí. Také on je dnes hlavně využíván táborníky, na rozdíl od Krápníku je však lépe upraven.

Nová expozice kojetínského muzea má dvě části. Zemědělské nástroje – jedná se o staré exponáty jako např. pluh zvaný "kopčák" na oborování brambor, dřevěné brány s kovovými hroty, okované dřevěné rýče, cep na mlácení obilí, volské jařmo, skříňka zvaná "kótnica" na uložení domácích dokumentů, dále pak nástroje na zpracování lnu - lamka na len, ruční motovidlo, kolovrátek, hachle na česání příze, máslenka, lidové židle, ukázka obrázků na skle a jiné. Historická - městská část obsahuje ukázky ze života kojetínských cechů - vývěsní štíty a kostelní korouhve, cechovní truhlice na důležité dokumenty, ukázky praporů, knihy učňů, tovaryšů a mistrů, cechovní privilegia (výsady). Expozice je doplněna stručnými dějinami města Kojetín.

Bývalá písecká elektrárna stojí na místě původního Podskalského mlýna o němž je první zmínka z roku 1511. V roce 1887 sem bylo přesunuto Františkem Křižíkem dynamo, poháněné jedním vodním kolem, které rozsvítilo 8 obloukových lamp. V srpnu následujcího roku byla do provozu uvedena nová elektrárna. Pět vodních kol bylo nahrazeno jediným velkým pohánějící tři dynama, jenž dodávala proud do 24 obloukových lamp a na 61 soukromých i obecních žárovek. V roce 1901 byl objekt přestavěn do dnešní podoby, umístěny dvě Francisovy turbíny. S různými změnami zařízení objekt pak sloužil jako elektrárna do roku 1986, kdy pro zchátralost systému byl provoz zastaven. V 90. letech 20. století se stal kulturní technickou památkou a rekonstruován. Objekt s turbínami dnes odpovídá stavu z roku 1901 se zařízením z roku 1926. V roce 1997 tady byla otevřena expozice veřejného osvětlení a energetiky.