Židovský hřbitov v Polici nedaleko Jemnice se nachází v blízkosti jižního okraje obce. Hřbitov byl založen nejpozději v 17. století a sloužil až do počátku 20. století. Hřbitov je ohrazen zdí a vstupuje se přes bývalou márnici. Dnes se na poměrně zaplněné ploše o velikosti cca 2145 m2 nachází zhruba 300 náhrobků barokního, klasicistního a moderního typu, z nichž nejstarší čitelný je z roku 1681. Vstup na hřbitov je volný. Z centra obce je potřeba se vydat v blízkosti zámku ulicí jižním směrem a posléze polní cestou k Jiratickému potoku. Od souboru budov u Jiratického potoka pak vede ke vstupu do hřbitova malá úvozová pěšina. T.A.

Barokní, rokokově upravený zámek Jemniště se nachází asi 10 kilometrů SZ od města Vlašimi, okres Benešov, Středočeský kraj. Historie Jemniště Prvním písemně doloženým sídlem pánů z Jemniště byla tvrz ze 14. stol. V 18. stol. získal panství František Adam z Trauttmansdorffu, který nechal vybudovat západně od staré tvrze pohodlnější sídlo, dnešní zámek. Jeho stavba vznikla v první polovině 18. stol. nepochybně podle projektu významného českého barokního stavitele Františka Maxmiliána Kaňky, s nímž spolupracoval i malíř Václav Vavřinec Reiner, který se podílel na výzdobě kaple sv. Josefa. F. M. Kaňka byl pro zajímavost jedním ze stavitelů pražského Klementina. Tvrz se poté stala příbytkem pro zaměstnance pánů. Po požáru v roce 1754 byly interiéry zámku upravovány a z této doby pocházejí také malby hlavního sálu od Felixe Antonína Schefflera. Roku 1773 získal zámek sňatkem hrabě Jindřich Rottenhan, za kterého se jemnišťské panství stalo důležitým střediskem bavlnářského průmyslu. Rottenhan se také podílel na stavebních úpravách zámku v klasicistickém slohu a severně od budovy zámku založil velký přírodní anglický park a zrušil styl tehdejší francouzské zahrady. Na zámku Jemniště se v průběhu dějin vystřídalo mnoho majitelů, posledními byl rod Šternberků, kteří panství koupili v roce 1868. Ve vlastnictví rodu zůstal zámek až do roku 1943, kdy jej správa prodala Oskaru Daňkovi z Esse. Po 2. světové válce připadlo panství státu. Mezi lety 1953 - 1961 byla na zámku Jemniště instalována výstava odívání, jednalo se o pobočku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. V letech 1962 - 1974 využívalo prostory benešovské okresní muzeum a do konce 90. let byla v zámku kromě dobově zařízených interiérů i výstava Theatrum mundi (velká sbírka map a plánů od holandských kartografů z konce 17. stol.). Zmiňována expozice dnes již není součástí zámecké prohlídky. Po roce 1989 bylo Jemniště v restituci navráceno rodině Šternberků. Nyní je jeho majitelem Jiří Sternberk, který sídlo také obývá. Dispozice zámku Zámek Jemniště je půvabná patrová stavba, která byla postavéna hlavně k letnímu užívání. Dominuje zde elegantní štít s balkonem, který zvýrazňuje vstup do zámku. Nižší budovy po stranách zámku sloužily k hospodářským účelům. Napojují se na hlavní zámeckou budovu téměř v pravém úhlu a vytvářejí tzv. čestný dvůr, srdce barokní zámecké architektury. Zadní průčelí zámku je obráceno do parku. Zámecký park Za F. A.Trauttmansdorffa byl park francouzského typu, kde byly typické přísné geometrické linie, sochy a fontány. Často byl využíván k pořádání zahradních slavností. K témuž účelu byly vybudovány i dva zahradní pavilony. Na přelomu 18. a 19. stol. byla barokní zahrada přeměněna v romantický anglický park. Jedinou připomínkou někdejší francouzské zahrady je úprava čestného dvora a nově založený libosad na pravé straně zámku. Rozsáhlý anglický park upoutá nejen romantiky a milovníky přírody, je oživen soustavou rybníků, nově upraveným nádvořím, francouzskou zahradou, Giardinettem, skalkou a vřesovištěm. Můžeme zde zahlédnout pávy a okrasné vodní ptactvo.  Zámecké interiéry Prohlídka zámku nám dnes nabízí zámecké interiéry vybavené dobovým nábytkem z baroka a rokoka. K nejkrásnějším interiérům patří zámecká kaple Sv. Josefa s výzdobou Václava Vavřince Reinera, Felixe Antonína Schefflera a Matyáše Bernarda Brauna. Ústřední prostorou zámku je taneční sál prostupující dvěma patry, jehož stropy a stěny zdobí rokokové malby od Felixe Ant. Schefflera a barokní štukové reliéfy od Matyáše Bernarda Brauna. Zámek nám nabízí také zlatý a modrý salón, bývalé ložnice, zelený předpokoj a modrý kabinet.  Zámek Jemniště myslí také na romantické duše. Za účelem příjemně strávených chvil a nocí v nádherném a klidném zámeckém prostředí byly zrekonstruovány dva zámecké apartmány. Své chvíle si může návštěvník zpříjemnit i pohodlným posezením s kávou a sladkým zákuskem v nové zámecké kavárně upravené ve stylu 30. let.  Ubytování naleznete ve Vlašimi nebo v Benešově.

Osamělý dvůr s renesanční tvrzí Klokočín se nachází na katastrálním území obce Maletice a zároveň přibližně 2,5 km severozápadně od města Protivín. Okolo tvrze vedou tři značené trasy včetně naučné stezky s názvem Na břehu Blanice. Historie tvrzi Ves Klokočín s dvorem je poprvé zmiňována roku 1401, avšak tvrz pochází pravděpodobně až z období kolem poloviny 16. století za držby Protivínských z Pohnání. První písemná zmínka o ní je až z roku 1584, kdy ji již jako pustou Protivínští z Pohnání prodávají Švamberkům. Po roce 1595 se tvrz i se dvorem dočkala opravy od nového majitele Jindřicha Březského z Ploskovic, který ji však záhy i s dnes již zaniklou vsí a dvorem roku 1607 prodal. V roce 1615 Klokočín koupil Jan starší Vratislav z Mitrovic a připojil ho ke svému protivínskému panství. Od této chvíle přestala tvrz sloužit jako rezidence. V letech 1711–1918 byla tvrz v majetku Schwarzenbergů, později sloužila jako domov důchodců a potřebám JZD. V roce 1967 zde František Vláčil natáčel film Markéta Lazarová. Dnes je tvrz zrekonstruována soukromým majitelem a zpřístupněna v návštěvních hodinách. Tvrz Klokočín tvoří severozápadní část zástavby dvora, jehož ostatní stavby pocházejí až z 19., resp. 20. století. Tvrz je patrová obdélná, mírně zalomená budova s polovalbovou střechou. Část fasád dodnes tvoří renesanční sgrafitové kvádrování. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdete Památník města Protivín. Ve Vodňanech můžete navštívit Městské muzeum a galerii. Vydat se můžete i na komplex tvrzí Kestřany nebo si prohlédnout kalvárii u Otavy. Ubytovat se můžete ve Vodňanech. M.K.

První zmínka o farním chrámu sv. Mikuláše je z roku 1317. V patnáctém století byl upravován a rozšiřován. Z té doby pochází také věž vysoká dnes 64 m, původně však byla vyšší. Dokončena byla před rokem 1465. V 18. století byla přistavěna kaple Bolestné Panny Marie a panská oratoř. Další velké úpravy kostela proběhly na konci 19. století. Původně dvojlodní kostel má dnes asymetrické trojlodí. V presbytáři a jižní lodi je raně gotická klenba v jejíž svornících jsou umístěny erby pánů z Lomnice, z Kravař a z Pernštejna. Hlavní a užší loď mají klenbu pozdně gotickou. Z nejstaršího období se dochovala gotická socha Madony ze 14. století. Ostatní výzdoba je barokní a mladší. Velkou pozornost si zaslouží velké obrazy. Blíže k hlavnímu oltáři je to obraz sv. Mikuláše (1772 – Genaro Basile), dále pak sv. Florián nad hořícím městem Meziříčí (Karel František Töpper) a v čele jižní lodi obraz sv. Anny od Ignáce Weidlicha. Ve věži se pak nachází 6 zvonů. Čtyři pocházejí z roku 1969, zbylé dva menší jsou starší. Zvon sv. František je z roku 1791 a umíráček z roku 1706. V patře nad zvony měl byt věžník jehož úkolem bylo dohlížet na město. V letních měsících (červen-srpen) je přístupný ochoz na věži. Z výšky zhruba 40 m je krásný výhled nejen na centrum města. T.A.