Tip na výlet

Dolejší brána jako jediná ze tří dochovaných hlavních bran stojí na východním konci náměstí Míru. Brána byla vystavěna v 60. letech 13. století jako součást opevnění. Před branou byl koncem 15. století při úpravách opevnění zbudován koridor zakončený další věžitovou branou (zbořeno r. 1843). V roce 1905 proběhla celková i když ne moc zdařilá rekonstrukce. Dvacet metrů vysoká brána má čtyři patra a bohatě profilovaný vstupní portál. Průjezd je sklenutý křížovou klenbou. V prvním patře je síla zdiva až 3 metry, v dalších patrech pak poloviční. Stavba je zakončena valbovou střechou s věžičkou a lucernou. Interiér brány je veřejnosti nepřístupný.

Ledová jeskyně se nachází na severním svahu Suchého vrchu asi 1 km severozápadně od Hamru u Naděje. Jeskyně je známa místním již od nepaměti a to jako Ledová díra, turisticky začala být využívána od 70 let. 19. století kdy byla do údolí vybudována úzká serpentinová stezka. Sestup do jeskyně byl dříve možný jen po větvích hrubě otesaného kmene, později sem byl umístěn žebřík. Na přelomu 19. a 20. století byla do vchodu instalována mříž a v nedalekém mlýně v Hamru byl za poplatek k dispozici klíč. Po roce 1945 byl přístup do jeskyně opět volný, ale její výzdoba tak začala být poškozována. V roce 1980 byla na dva roky speleology uzavřena a prováděl se zde průzkum. Po jeho skončení byl přístup opět volný, stále však docházelo k ničení ledové výzdoby a tak byl v roce 1988 vchod opět uzamčen a klíč k vyzvednutí na Správě CHKO Lužické hory. V roce 1995 byla jeskyně ohrožena mohutným sesuvem balvanů v suti nad vchodem, jelikož hrozba stále trvá je vstup dovnitř nyní zakázán.Pseudokrasová puklinová jeskyně vznikla mrazovým zvětráváním, při němž se vytvořilo množství větších i menších puklin, překrytých později suťovým polem. Jeskyně tvoří asi 30 m dlouhá a 2-4 m široká puklina, na povrchu utěsněná sutí a hlínou. Vpravo od vchodu je delší, téměř rovná chodba. Levá část je téměř nepřístupná, neboť se prudce svažuje a bývá často zaplněna ledem nebo vodou. V jeskyni není cirkulace vzduchu a tak se zde udržuje po celý rok stálá teplota v blízkosti bodu mrazu. Z par v ovzduší se pak vytváří jinovatka, rampouchy a podlahový led jež dosahuje síly v nejižším místě jeskyně až 2 metry. Nejhezčí výzdba bývá v předjaří kdy tající sníh vniká puklinami do jeskyně, v létě se zde pak spíše udržuje jen podlahový led. V letech 1988-1996 vlivem změny klimatuse vrstva ledu snížila téměř o metr.

Terezín je malé pevnostní město nacházejí se v okresu Litoměřice. Město leží na řece Ohři nedaleko od soutoku s Labem poblíž Litoměřic v Ústeckém kraji. Město leží na obou stranách řeky, které je rozděluje na Malou a Velkou pevnost Terezín. Dějiny Terezína začínají na konci 18. století, kdy zde byla vybudována pevnost, pojmenovaná na počest císařovny Marie Terezie, jejímž úkolem bylo bránit Čechy před nepřátelskými armádami přicházejícími ze severu. Moderní svět poznal Terezín jako tragický symbol nacistické perzekuce. Památník Terezín je jedinečnou institucí svého druhu v České republice.Pevnost byla založena roku 1780 císařem Josefem II. Terezínská pevnost, pojmenovaná po Josefově matce, císařovně Marii Terezii, byla postavena zejména jako obrana proti pruské rozpínavosti. Právě tímto směrem vedlo militantní Prusko své vpády do českých zemích ve dvou předešlých vzájemných válečných střetech, ve válce o dědictví Bavorské a v Prusko-rakouské válce. Jedná se ve světovém měřítku o špičkový pevnostní systém, a to z toho důvodu, že byla vystavěna na samém konci éry bastionových opevnění. Obranný systém se skládá z Hlavní pevnosti na levém břehu a Malé pevnosti na pravém břehu. Hlavní pevnost má tvar osmiúhelníku, Malá pevnost měla tvar mírně se rozbíhajícího obdélníku. Zdi jednotlivých budov a hradby jsou velmi silné a mohutné.Paradoxem dějin je, že své obranné vojenské poslání však nikdy nesplnila. Důvodem byla v evropské mezinárodní politice. Pruská rozpínavost, proti které byl Terezín vybudován, byla koncem 18. století zatlačena do pozadí francouzskou revolucí a z nepřátel, tedy Rakouska a Pruska, se stali spojenci. Zlepšením zbraní a komunikačních sítí se pevnosti staly pouhými ostrůvky v záplavě pochodujících vojsk, čímž ztratily svůj strategický význam, a tak byl v roce 1888 zrušen pevnostní statut Terezína. Ne ovšem pevnost samotná, ta se své dějinné úlohy měla ještě dočkat. Sluší se dodat, bohužel. Ke své zrůdné historické roli byla pevnost předurčena již svými stavebními parametry. Kasematy, komůrky, chodby, neproniknutelné stěny. To vše ji odsoudilo k tomu, aby se již za Rakouska stala Malá pevnost jedním z nejtěžších žalářů pro politické vězně. Svou životní cestu zde například ukončili tři sarajevští atentátníci na následníka trůnu Ferdinanda d’Este, v čele s Gavrilem Principem. V době okupace Československa nacisty se z Malé pevnosti stala největší mučírna na území Protektorátu Čechy a Morava. Dne 10. června 1940 převzalo terezínskou Malou pevnost pražské Gestapo, aby v ní zřídilo věznici a koncentrační tábor.O rok později využili nacisté ke svým plánům i hlavní pevnost. 24. listopadu 1941 se zde začalo budovat židovského ghetto. Do poloviny roku 1942 se muselo původní obyvatelstvo vystěhovat. Celé město se tak stalo obrovským koncentračním táborem, který však byl pouze přestupní stanicí. Pro tyto účely nacisté zřídili zvláštní železniční vlečku, která vedla z blízkého městečka Bohušovice nad Ohří od jihu až za jižní hradby Velké pevnosti. Od roku 1943 pak nacisté přímo z ulic města odváželi zvláštními transportními vlaky zde soustředěné židovské obyvatelstvo z různých částí Evropy přímo do likvidačních táborů na území Polska. Následná bilance je těžko představitelná. Malou pevností prošlo v době nacistické okupace na 32 000 lidí, z nichž bylo umučeno asi 2 600 osob. Ghettem prošlo během pěti let na 160 000 lidí, z nichž téměř 35 000 zemřelo hladem, zimou, následkem epidemií, mučení, nebo bylo popraveno. Z těch, kteří byli deportováni do dalších koncentračních a vyhlazovacích táborů, se vrátila jen nepatrná část. Nyní je v prostorách Malé pevnosti zřízen Památník Terezín a objekt je nyní také Národní kulturní památkou.Pro návštěvníky je připravena řada stálých expozic a prohlédnout si je možné také všechny objekty. navštívit tak mohou Malou pevnost, Muzeum ghetta, krematorium na Židovském hřbitově, Židovský hřbitov a bývalá magdeburská kasárna.

Jan Pluh, feudální pán na Bečově a Slavkově hledal v 16. století způsob jak zajistit zásobování vodou hornická města Slavkov a Krásno. Oslovil přistěhovalce Rössmeissela. V roce 1531 byla zahájena práce na výstavbě a vše bylo hotovo v roce 1536. Dlouhý 21,2 km jen ke stavidlu „Na Dílcích“ u Krásna (nedaleko kamenné rozhledny). Šíře kanálu byla 2 m. Stavba byla svým provedením ojedinělá v celé střední Evropě. Stoka nyní zajistila vodu pro mlýny a tlukací mlaty. Lidská energie byla znásobena vodní energií a tak se hornictví mohlo více rozvíjet. Místo ruční práce se mohly rozjet rudné mlýny a pucherny na vodní pohon. Od roku 1547 se začalo plavit na kanále dřevo, proto byl kanál obložen kmeny. V roce 1631 měla stoka 13 stavidel a 35 mostů. I po skončení težby byl kanál nadále udržován. Poslední větší úpravy proběhly v roce 1908. Tehdy byl kanál rekonstruován, kamenné mostky byly nahrazeny betonovými. V období meziválečné i po druhé světové válce došlo k částečné devastaci kanálu, stejně tak překotná porevoluční privatizace a s tím nekontrolované stavby malých vodních elektráren. V současné době dochází k nápravě, v některých případech se vraci do původního technického stavu. V roce 2003 byla Dlouhá stoka zapsána na seznam kulturních památek.