Kostel sv. Mikuláše souvisí s kupeckou osadou Újezdec, která se kolem něj rozkládala. Tehdy byl vybudován jako románský kostelík někdy na počátku 12. století. Roku 1190 je darován nově vzniklému louckému opatství. Při obrovských požárech v první třetině 14. století byl zničen. Následně již jako gotický byl postupně budován v 14. a 15. století. Od roku 1569 se vzrůstajícím rozmachem protestantů, zde začali působit jako katolický kněz tak luteránský pastor. Ovšem soužití protestantů a katolíků vedlo k řadě neshod. V roce 1576 ukradli protestanti chrámový poklad a o tři roky později vyvolali při procesí Božího těla výtržnosti. Situace se vyhrotila na konci 16. Století natolik, že v kostele začal kázat sám loucký opat. Roku 1619 byl kostel předán do správy protestantům a loucký opat byl uvězněn. Dlouho to však netrvalo, zlom nastal po Bílé hoře v roce 1620. Opat byl propuštěn a kostel navrácen do správy premonstrátům. Později pak byli všichni protestanti vyhnáni. V polovině 19. století byla přistavěna věž a to netradičně na východní straně za kněžištěm. Poslední velká rekonstrukce proběhla v letech 1996-2007. Kostel je tak jedinečnou ukázkou gotické sakrální architektury v celé jihozápadní Moravě. Hlavní část gotického kostela tvoří vysoké trojlodí členěné vysokými válcovými sloupy se síťovou klenbou. Hlavní oltář sv. Mikuláše pochází z konce 17. století. Jeho dřevěná konstrukce byla zhotovena v roce 1679. Obraz sv. Mikuláše namaloval v roce 1754 J.L.Deyssinger. V nástavci se nachází obraz Boží Trojice a oltář dále doplňují sochy sv. Václava, sv. Leopolda, sv. Cyrila a Metoděje. Vrcholek oltáře pak tvoří Kalvárie s postavami Panny Marie a sv. Jana Evangelisty. V kněžišti se nachází zajímavé gotické fresky namalované někdy po roce 1425, objevené roku 1897. Znázorňují Bolestného Kristuse s důtkami a ratolestí vystupujícího z tumby, Veroničinu roušku s otiskem obličeje mučeného Krista nesenou anděly, Poslední večeři Páně a namalovaný oltář sv. Aichla. Poblíž hlavní oltáře najdeme další vzácnou památku: do zdi zapuštěné gotické sanktuárium z let 1470-1490. Deset metrů vysoká schrána v podobě gotického sloupu s fiálami na ukládání nejsvětější svátosti oltářní. Dalšími památkami v kostele jsou gotická plastika bičovaného Krista u kůlu z první třetiny 15. století, barokní kazatelna z roku 1760 v podobě zeměkoule, oltář Nanebevzetí Panny Marie z první třetiny 17. století, oltář sv. Rodiny, na kůru novogotické varhany a další. Mezi kostelem a blízkou Svatováclavskou kaplí stával karner kruhového půdorysu, dnes vyznačen odlišnou dlažbou. Šlo o hřbitovní stavbu s podzemní prostorou sloužící jako kostnice (dochovaná), kde byly ukládány kosti vykopané ze hřbitova. Horní část pak sloužila jako kaple, kde byly slouženy mše za zemřelé. Tato část byla zbourána při výstavbě Svatováclavské kaple. Kostel je tradičním místem konání Hudebního festivalu Znojmo - krásné přehlídky historické hudby. 

Kaple sv. Matouše byla postavena v letech 1727 – 1732 podle projektu F. M. Kaňky na místě dnešního parkoviště před Černínským palácem. Kaple měla oválný tvar a její průčelí bylo ozdobeno sochami sv. Matouše a Krista od M. Brauna. Ten také vypracoval návrh na Pietu a Kalvárii, kterou podle něj zhotovili F. I. Weiss a J. B. Kohl. Kaple sv. Matouše byla z Loretánského náměstí odstraněna v roce 1797.Vedle kaple bylo sousoší Pádu kněžny Drahomíry, dílo M. Brauna z roku 1728, které bylo odstraněno již v roce 1788.

Hladová zeď, které se také říkávalo Zubatá nebo Chlebová, je hradba na pražském Petříně, kterou budoval v letech 1360 - 1362 český král Karel IV. Dle lidové tradice se považuje za důvod jejího vybudování skutečnost, aby na její stavbě našla obživu část nezaměstnané městské chudiny, která v té době byla postihnuta velkým hladomorem. To že hladoví a nezaměstnaní na její stavbě pracovali je jistě pravda, ale hlavní důvod její stavby byl mnohem prozaičtější. Šlo o strategické zlepšení obrany schopnosti Prahy proti útoku ze západu a jihu. Původně byla přibližně 4–4,5 m vysoká a 1,8 m široká. V horní části byla opatřena cimbuřím, ochozem, střílnami a osmi předsunutými věžemi, tzv. bastiony. Táhla se od Újezdu až po Strahov a dál za něj k Hradčanům. V roce 1624 byla zeď opravena, a v polovině 18. století z příkazu císařovny Marie Terezie dále opevněna. Poté přišly na řadu různé stavební úpravy, probourávání průchodů a jejich opětovné zazdívání. Jeden z bastionů je dnes základem hlavní kopule Štefánkovy hvězdárny.

Typický telekomunikační stožár s vyhlídkovou plošinou, stojí u Vizovic na kopci Doubrava (672 m). Jeho předchůdkyní byla dřevěná rozhledna, postavená v první polovině minulého století, která časem zchátrala, a v padesátých letech musela být stržena. Současná rozhledna byla sice postavena již na podzim 2002, ovšem pro veřejnost zpřístupněna až 17. července 2004. Za její stavbou stála společnost T-Mobile, která postavila ocelový stožár vysoký 55 metrů. Na vyhlídkovou plošinu, která je umístěna ve 33 metrech nad okolním terénem, vede celkem 174 schodů, a je odtud pěkný výhled na část Vizovických a Hostýnských vrchů či Luhačovickou vrchovinu. Velmi dobře jsou vidět Vizovice a Zlín, nebo Velká Javorina, Svatý Hostýn a Radhošť. Za ideálních pozorovacích podmínek jsou vidět také Tatry. Pěšky lze rozhlednu, která je přístupná během otvíracích hodin, navštívit po naučné stezce Vizovické prameny. Začíná v centru města a až k rozhledně je to cca 6 kilometrů.