Hladová zeď, které se také říkávalo Zubatá nebo Chlebová, je hradba na pražském Petříně, kterou budoval v letech 1360 - 1362 český král Karel IV. Dle lidové tradice se považuje za důvod jejího vybudování skutečnost, aby na její stavbě našla obživu část nezaměstnané městské chudiny, která v té době byla postihnuta velkým hladomorem. To že hladoví a nezaměstnaní na její stavbě pracovali je jistě pravda, ale hlavní důvod její stavby byl mnohem prozaičtější. Šlo o strategické zlepšení obrany schopnosti Prahy proti útoku ze západu a jihu. Původně byla přibližně 4–4,5 m vysoká a 1,8 m široká. V horní části byla opatřena cimbuřím, ochozem, střílnami a osmi předsunutými věžemi, tzv. bastiony. Táhla se od Újezdu až po Strahov a dál za něj k Hradčanům. V roce 1624 byla zeď opravena, a v polovině 18. století z příkazu císařovny Marie Terezie dále opevněna. Poté přišly na řadu různé stavební úpravy, probourávání průchodů a jejich opětovné zazdívání. Jeden z bastionů je dnes základem hlavní kopule Štefánkovy hvězdárny.

Barokní zámek Valtice je druhou perlou Lednicko – valtického areálu. Punc UNESCO památky přiláká každoročně tisíce návštěvníků, kteří touží vidět stavbu jež je v celém areálu nejrozsáhlejší a nejvýznamnější. Pro její návštěvu musíme navštívit Břeclavsko, v kraji Jihomoravském. U počátku pasovští biskupové Dějiny Valtic se jako vejce vejci podobají dějinám sousední Lednice. Důvod je prostý. Oba zámky byly totiž v majetku bohatého rodu Lichtenštejnů, který zdejší panství vlastnil od konce 14. století až do roku 1945. Jediné co oba zámky odlišuje je první část příběhu. Tu mají odlišnou. Na místě valtického zámku, na mírném navrší, stával původně gotický hrad. Jeho počátky jsou zvláštní tím, že Valtice byly součástí Dolních Rakous. Proto se o stavbu hradu zasloužili ve 12. století pasovští biskupové, kteří toto území kolonizovali. V r. 1192 získal hrad výměnou Vichard ze Seefeldu, jenž z něho chtěl vybudovat strategicky významné sídlo jako mocenskou protiváhu proti moravským hradům. V majetku Lichtenštejnů V roce 1394 se již Valtice dostaly do majetku Lichtenštejnů a zůstaly jimi až do r. 1945. Nutno podotknout, že Lichtenštejnové Valtice často přestavovali a měnili jejich podobu tak, jak si to žádala doba. Ještě v 15. století tak byly provedeny pozdně gotické úpravy hradu a ve 2. polovině 16. století byl hrad přestavěn na renesanční zámek se dvěma věžemi vpředu. Důvodem přestavby na pohodlné šlechtické sídlo byla skutečnost, že významný a mocný člen rodu Karel z Lichtenštejna, učinil z Valtic své rezidenční sídlo. Po jeho smrti se ve stavebních úpravách nadále pokračovalo. A to nejen ve Valticích, ale i v Lednici. Stavební úpravy byly nezbytné, protože na sklonku třicetileté války poškodili zámek Švédové. Hybatelem a organizátorem byl kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna, který také podstatně ovlivňoval výslednou podobu staveb. Barokní přestavba Právě on stojí za barokní podobou Valtic. Renesanční, původní část hradu byla upravena na vstupní průčelí. Na místo ostatních budov byla postavena tři křídla a rozšířena zahrada. Prostor mezi městem a zámkem byl upraven na čestný dvůr. Nový barokní zámek tak vznikl o něco severněji od původního. Na přestavbě se podílela celá řada významných architektů té doby. Stavební práce neustaly ani po smrti Karla Eusebia v roce 1684. Manýristickou estetiku dvoupatrového zámku překryla v první čtvrtině 18. století modernější forma vrcholného baroka podle projektu J. B. Fischera z Erlachu. Zde jeho plány realizoval D. Martinelli, především po roce 1713. V r. 1729 bylo dokončeno jižní křídlo zámku s bohatě plasticky a malířsky vyzdobenou kaplí. Bezprostřední okolí zámku, rozšířeného kolem r. 1790 o divadelní budovu, se změnilo v barokní zahradu. Ruku v ruce s vnější přestavbou se měnily i interiéry. Mocný a bohatý rod Lichtenštejnů si mohl dovolit bohatě zdobené reprezentační prostory a sály. V majetku rodu zůstaly Valtice až do roku 1945. Od toho roku je majitelem stát. Co je ve Valticích k vidění? Mnoho krásy a ukázek života té nejvyšší šlechty. K prohlídce je na zámku upraveno 1. patro se 17 místnostmi ve stylu baroka a rokoka. Z uměleckého hlediska je nejcennější zámecká kaple s bohatou malířskou a štukovou výzdobou a mramorový taneční sál. za pozornost také stojí zrcadlový sál, obrazárna a salónek prince Karla. Výjimečnost Valticím dodává zámecký park v anglickém stylu. Jeho výstavba navázala na obdobný park u zámku Lednice a lze v něm vidět mnoho romantických staveb. Z nich nutno zmínit alespoň mohutnou kolonádu s korintskými sloupy, dostavěnou roku 1832 a Dianin chrám zvaný též Rendez-vous, připomínající římský vítězný oblouk. Nejcenější stavbou valtického zámeckého parku je zámeček Belveder.  Zážitek z návštěvy Valtic nemůže být ochuzen o ochutnávku vína. Ta je možná v chladné vinotéce v přízemí. Celý Lednicko-Valtický areál žije velmi pestrým kulturním životem. Tipy na výlet V Lednicko-Valtickém areálu také najdete  Minaret, romantickou umělou zříceninu Janův hrad, Hraniční zámeček a mnohé další. Ve Valticích můžete navštívit Muzeum zahradnictví a životního prostředí. V nedaleké Břeclavi stojí zámek, Městské muzeum a galerie, kostel navštívení Panny Marie, kostel sv. Václava, synagoga a židovský hřbitov. Podívat se můžete také na zámek Pohansko.  Ubytovat se můžete třeba v Lednici nebo ve Valticích.  

Bývalé královské město Beroun je v současnosti okresním městem patřícím do Středočeského kraje. Leží na soutoku řek Berounky a Litavky v překrásné kopcovité krajině mezi dvěmi chráněnými krajinnými oblastmi – Českým krasem a Křivoklátskem. Právě příhodná poloha, činní z Berouna bránu do obou turisticky atraktivních oblastí. Beroun také leží na dvou významných komunikací silniční a železniční dopravy. Na dálnici D5 spojující Prahu s Plzní a také na železničním uzlu tratí na Prahu, Plzeň, Příbram a Rakovník. Tato strategická poloha z něj vždy činila významnou obchodní křižovatku. I dnes je Beroun, který má téměř 18 000 obyvatel, kulturním, správním a průmyslovým centrem regionu.Pro život příhodná oblast na soutoku dvou řek byla osídlena již v pravěku. První zmínka o královském městě Beroun je z roku 1265, kdy tu při brodu přes řeku Mži (název Berounka se vžil až v 17.století) byla osada. Přes brod procházela významná obchodní stezka vedoucí z Prahy do Plzně a dále do Bavor. Město bylo založeno v kolonizační vlně za Přemysla Otakara II. ale v pohnutých událostech po jeho smrti zpustlo a muselo být znovu vybudováno za vlády jeho syna Václava II. Byly založeny nové hradby a klášter dominikánů. V roce 1303 udělil panovník Berounu majestát, podle něhož se město mohlo spravovat právem Starého Města pražského. Za vlády Karla IV. Beroun vzkvétal a proslavil se svými řemesly. Známí byli hrnčíři, soukeníci, sladovníci, vinaři či pivovarníci. Za husitských válek bylo město přemoženo roku 1421 Janem Žižkou, dominikánský klášter byl zbořen a město se přiklonilo k husitům. Druhá polovina 15.století byla pro Beroun dobou rozkvětu, město podporovalo jak Jiřího z Poděbrad tak i Vladislava Jagellonského. Zato se dočkalo mnoha privilegií. Město sužovaly časté požáry, povodně, epidemie cholery a také se mu nevyhnula válečná vřava třicetileté války. Po ní začal význam Berouna klesat. Teprve 19.století znamená pro Beroun lepší časy a město se začíná proměňovat do dnešní podoby. V roce 1862 je uvedena do provozu železnice Praha - Plzeň, počet obyvatel roste, Beroun se stává centrem oblasti. Na konci 19. století se rozvíjí průmysl typický pro tuto oblast - železářství, cementářství a vápenictví. Druhá polovina 20.století byla ve znamení výstavby panelových sídlišť a dalšího průmyslu. Historické jádro města je dnes nádherně opraveno a od roku 1992 je městskou památkovou zónou. Jeho dominantou je budova radnice na Husově náměstí, jejíž pseudorenesanční podoba pochází z roku 1903. Pro berounské náměstí je charakteristická skupina měšťanských domů na jeho jižní straně. Domy se zachovanými gotickými kamennými klenutými sklepy, renesančními prvky a barokními štíty stojí na místě původních gotických domů. Nejstarším, historicky doloženým a architektonicky nejcennějším domem v Berouně je Jenštejnský dům. Berounské městské opevnění s dvěma branami je jedním z nejzachovalejších hradebních systémů v Česku. Vzniklo v době druhého založení města na přelomu 13. a 14. století, kdy byly hradby šest až devět metrů vysoké, asi dva metry silné a bylo do nich vestavěno 37 bašt. Z tohoto systému lze dnes vidět vedle zbytků hradeb, hradebního příkopu a bašt zejména Plzeňskou a Pražskou bránu postavené patrně jednou stavební hutí, což je unikátní. Vyznavači sakrální turistiky by neměli opomenout kostel sv. Jakuba, který byl původně trojlodní bazilikou a vznikl ve 13. století současně s městem a až do 16. století byl obklopen hřbitovem. V polovině 17. století byla přistavěna barokní zvonice. Před vchodem do kostela stojí Morový sloup, který byl vztyčen na náměstí v době moru v roce 1680. Obrázky na stěnách sloupu jsou mnohem mladší než vlastní stavba a byly zde nainstalovány roku 1936 náhradou za plechové malby z 19. století, které jsou nyní ve sbírkách Muzea Českého krasu v Berouně. Mezi kulturní památky patří také barokní budova děkanství římskokatolické farnosti naproti kostelu. Mimo památkovou zónu stojí ještě dvě sakrální památky. Zábranský kostel z roku 1528. V 18.století byl barokně přestavěn. Druhou památkou je  kaple Bolestné Panny Marie, která byla postavena u studánky, u níž se v roce 1723 udála řada zázraků a jejíž vodě byla připisována léčebná moc.Město proslulo i svými každoročními hrnčířskými trhy, na které se už sedm let vždy druhý víkend v září sjíždějí nejlepší hrnčíři a keramici z celé republiky. Právě hrnčíři patřili ve středověku k váženým a uznávaným řemeslům. Velkou atrakcí je také berounská Městská hora s rozhlednou a medvědáriem. Město Beroun nabízí mnoho možností pro sport i turistiku v blízkém okolí. Odtud se snadno dostanete jak ke známým hradům Karlštejn, Křivoklát, Točník či Žebrák tak např. do Koněpruských jeskyň, ke Svatému Janu pod skálou nebo do Tetína.

V českých zemích vzácné dvouhradí, nazývané Puchart nebo též Sudetský zámek, se nachází 3 km jihovýchodně od městečka Potštát. Odtud vede na volně přístupné dvouhradí turistické značení, přístup je též možný z kilometr vzdálené vesnice Boňkov. Historie hradů Přesná doba vzniku hradů není známa, poprvé jsou zmiňovány v predikátu Záviše z Potštátu roku 1318. Původní jméno dvouhradí totiž bylo pravděpodobně Potštát podle nedalekého městečka. Jméno Puchart se traduje až od 19. století. Hrady patřící jednomu majiteli a oddělené proto, že jejich spojení staveniště nedovolovalo, byly nepochybně vystavěny v souvislosti s kolonizací, která probíhala od Moravské brány směrem do centra Oderských vrchů. Zánik hradu s velkou pravděpodobností souvisí s násilným obsazením městečka Potštátu moravským markrabětem Prokopem v roce 1394. Dispozice hradů Oba hrady, vzdálené od sebe 110 metrů a oddělené úzkým skalním hřebenem, byly samostatnými jednotkami. Menší zadní hrad byl tvořen pouze obytnou věží o velikosti půdorysu 10 x 12 metrů, a silné štítové zdi před ní. Z obou objektů se zachovaly dobře viditelné střepy. Přední hrad byl rozlehlejší, přibližně obdélného půdorysu, a obsahoval v hradbě schované dva paláce na západní a jižní straně. Obranyschopnost předního hradu, z nějž se zachovaly nepatrné střepy zdiva, posiloval mohutný val a příkop. Tipy na výlet Podívat se můžete na železniční viadukt Jezernice, tunel bývalé Ferdinandovy dráhy, zříceninu hradu Helfštýn, zříceninu hradu Drahotuše, pozdně renesanční zvonici v Lipníku nad Bečvou, větrný mlýn Partutovice, nebo kaple sv. Josefa a kostel sv. Jakuba Většího také v Lipníku nad Bečvou. Ubytovat se můžete v Hranicích nebo v Lipníku nad Bečvou. M.K.