Holešovický přístav byl vybudován v letech 1892-1894 a významně ovlivnil život této městské části. Rozprostírá se na ploše cca 8,5 ha, hloubka vody dosahuje cca 4,6 m, jeho délka podél pobřeží je cca 900 m a šířka dosahuje až 200 m. Přístav disponuje potřebným zázemím v podobě skladů, zařízení, či administrativních budov. S městem je spojen jak silniční, tak železniční dopravou.Úžlabí Na Maninách se tehdy pánům ze zastupitelství královského hlavního města Prahy jevilo jako ideální pro zřízení centra všech druhů doprav – železniční, silniční a vodní. Zástupci obce tady viděli s ohledem na přilehlý stupňovitě stoupající terén, který leží nad „velkou vodou“, i možnost zbudování ochranné hráze proti povodním a odchodu ledů. A tak ze zemských prostředků velkoryse vyčlenili v dubnu roku 1890 dva miliony zlatých, přičemž na stavební práce holešovického přístavu připadla částka 1.230.000 zlatých. Slavnostní zahájení prací na výstavbě přístavu probíhalo od samého rána 1.6.1892. Tvar a velikost plochy přístavu závisely na daných, poměrně obtížných místních vodních poměrech. Proto jeho stavitelé navrhli příhodný podélný půdorys, které poskytoval mnohem větší plochy pro překládání zboží. Přístav je dlouhý 750 metrů a k jeho délce je nutné připočítat ještě dalších 240 metrů na straně při vjezdu. Už tenkrát mohl holešovický přístav směle konkurovat ostatním nejen říčním, ale i přímořským přístavům Evropy. Zemní práce byly zahájeny ještě před zmíněnou slavností na začátku června 1892. Při stavbě se tenkrát vyhloubilo a odvezlo úctyhodných 513.000 m3 zeminy. Pracovalo se ve dne v noci nejmodernějším rýpadlem, který dodala lübecká strojní společnost. Staveniště bylo osvětlováno, aby se práce nemusely přerušit ani v noci, takže budoucí přístav tehdy zářil do vzdálenosti několika kilometrů. Zemní práce byly dokončeny v rekordním čase, už za 6 měsíců. Přes zimu měla navršená zemina dostatečný čas na slehnutí, a tak se na jaře mohlo začít s dlážděním. Stavba proplachovacího kanálu šla také rychle kupředu. Dělníci přes léto odstranili vrchní vrstvu zeminy a protože tady vyčnívala skála, bylo nutné ji odstřelit. Aby měl kanál potřebnou hloubku, bylo odvezeno přes 30.000 m3 kamene. Na začátku prosince, přesně na den svaté Barbory roku 1893 byl kanál slavnostně naplněn vodou. Koncem roku 1893 byly hrubé zemní i vodní práce dokončeny. V dalším roce byly na pořadu dodělávky: poslední úpravy hráze, úpravy příjezdu, překladiště a tak v listopadu mohl přístav zahájit svoji činnost. V současné době se celý areál užívá jako zimní ochranný přístav a jako obchodní centrum. Disponuje 8 ha vodní plochy a přes 16 ha tvoří pozemní část. Jeho technologické, provozní a stavební vybavení je natolik rozmanité, že umožňuje manipulaci a skladování všech druhů zboží. Jsou tu velké sklady, speciální překladové rampy, lodní výtah, portálový jeřáb.. Technika je nová, ale jedno zůstalo z těch dob: Je to jediný přístav v Praze, který je uzlem tří druhů doprav: železniční, silniční, vodní. Do roku 1992 byl přístav majetkem státu. V květnu 1992 byl založením a.s. České přístavy dovršen jeho privatizační proces, který trval téměř 2 roky. Přístav je technickou památkou a vedle novostaveb se tu krčí i stará historická budova, v níž kdysi sídlil personál celé přístavní expozitury. Hodiny na její věži stále odměřují čas. V současné době rostou na pozemku bývalého Holešovického přístavu moderní obytné domy pod projektem Prague Marina.

Informační centrum města Kyjova je zřizováno a provozováno městem Kyjov. Cílem informačního centra je především bezplatné poskytování nejrůznějších informací o městě a regionu, včetně nabídky doplňkových služeb. V rámci kvalitní propagace je prioritou přilákat do Kyjova a okolí co nejvíce návštěvníků. Z hlediska jazykové vybavenosti personál komunikuje anglicky, německy a francouzsky. Z placených služeb je zájemcům k dispozici veřejný internet, tisk z PC, skenování a kopírovací služby. Pro občany dále nabízíme ověřování listin a podpisů, poskytování informací o institucích ve městě (Městský úřad, organizace s účastí města apod.), formulářů MěÚ Kyjov a ověřených výstupů z Informačního systému veřejné správy v rámci sítě Czech POINT (výpisy z KN ČR, z OR, z RŽP a rejstříku trestů). Zdravotně handicapovaným občanům umožňuje informační centrum bezbariérový přístup.Od května roku 2009 bude zahájen provoz cyklozázemí ve dvorním traktu informačního centra, které tak rozšíří nabídku služeb pro cyklisty. Ti budou moci využít zastřešenou půjčovnu a úschovnu kol, miniopravnu, cykloservis a další služby. Otevírací dobaX.-V. mimosezónní provoz PO-PÁ 09:00 – 17:00, SO 09:00 – 11:30VI.-IX. sezónní provoz PO-SO 09:00 – 18:00, NE a státní sv. 13:00 – 17:00

JIC bylo v roce 2003 zařazeno mezi „oficiální IC České republiky“ a smí používat registrovanou značku. JIC je od roku 2004 členem Asociace turistických informačních center České republikyinformuje o:- kulturních, sportovních a společenských akcích v Jablunkově a regionu Těšínského Slezska- historických a kulturních památkách, přírodních zajímavostech- dopravních spojích- komplexních službách cestovního ruchu v příhraničním regionu Těšínského Slezskaprovozní dobapo-pá: 8.00 - 16.00JICso-ne, svátky: 8.30 - 12.30 (v červenci a srpnu)

Kde jinde by mělo být muzeum obuvnictví než v městě, které je s botami bytostně spjato. Muzeum obuvnictví nabízí netradiční pohled do historie i současnosti oboru, který udělal díky Tomáši Baťovi ze Zlína obuvnickou velmoc. K vidění je zde více než tisíce exponátů, která nás provedou historií, současností, vývojem výroby a dějinami ševcovského řemesla. Sbírkový fond sleduje vývoj obouvání od nejstaršího období českých dějin až po současnost. Nejranější období je zachyceno prostřednictvím replik. Nejstarší originály pocházejí z konce 16. století. Unikátní je kolekce obouvání cizích národů. Můžeme tak obdivovat obuv ze všech kontinentů. Asi nejcennějším exponátem sbírky je soubor textilních střevíčků z období čínského císařství, velmi zajímavá je i kolekce atamanských bot, zakoupená v roce 1911 posledním majitelem buchlovského panství, dále soubor afrických sandálů a velká sbírka obuvi z Indie. Kuriozitou jsou opánky z peří pštrosa emu a lidských vlasů, které sloužily v centrální Austrálii k rituálním obřadům.Velký prostor je přirozeně věnován obuvi z produkce firmy Baťa. Sleduje vývoj výroby od vzniku továrny v roce 1894 až po rok 1945, kdy byl obuvnický komplex znárodněn.   Obuvnické muzeum patří pod Muzeum Jihovýchodní Moravy.