Tip na výlet
Našim krajem může bezplatně propagovat i vás! Staňte se spoluautorem tohoto webu, či Facebooku. Dejte nám vědět o všem zajímavém, co se kolem vás nachází a děje!
Svůj tip na zajímavé místo, či námět kam na výlet zasílejte na adresu redakce. Přidejte k němu krátký popis a nejlépe také ilustrační fotografii.
Na vše zajímavé co kolem vás je, se budeme těšit na adrese: redakce@nasimkrajem.cz
První Předchozí 1 2 3 … 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 … 184 185 186 Další Poslední
Rozhledna Zelená hora u Chebu
Zelená hora (637 m) je dominantou okolí města Cheb. Proto již v minulém století byla častým cílem nedělních procházek místních. Roku 1891 zde byla postavena jednoduchá trámová konstrukce vysoká 14 metrů. Nechal ji vystavět chebský okrašlovací spolek.Byla v provozu 16 let, poté musela být pro špatný stav uzavřena. Spolek se rozhodl vystavět rozhlednu novu, tentokráte již kamennou, ale trvalo dva roky než byl shromážděn potřebný finanční obnos. Její slavnostní otevření se neslo v politickém podtextu. Věž se totiž měla původně jmenovat Nová rozhledna, ale díky místním podporovatelům Německa pod vedením nacionálního politika Georga von Schönerera, byla pokřtěna jménem sjednotitele německé říše, kancléře Otto von Bismarcka a také se jim podařilo umístit na věž řadu germánských mytologických symbolů. O pár let později byla ještě v sousedství rozhledny postavena chata s pohostinstvím. Po roce 1948 byl vstup do okolí rozhledny zakázán, neboť se nacházela v pohraničním pásmu. Byla vymazána z map a postupně se na ní zapomnělo. V sedmdesátých letech vyrostl nedaleko rozhledny televizní vysílač a také byla zbořena turistická chata. Po roce 1989 byl sice přístup na ni možný, ale svůj účel mohla plnit těžko. Výhled byl totiž omezen vzrostlými stromy. Ke všeobecné spokojenosti vše vyřešila rekonstrukce v roce 2005 a 18 metrů vysoká mohutná rozhledna na Zelené hoře již opět nabízí kruhový výhled. Aby se před Vámi rozprostřel je nutné vystoupat 72 schodů. Budete odměněni výhledem na Chebsko, Krušné hory, Slavkovský les a část Šumavy.
Celý článekRozhledna Zelenkův kopec u obce Ústup
Rozhledna se nachází při silnici mezi obcemi Veselka a Ústup asi 3 km severovýchodně od Olešnice. Dřevěná, sedm metrů vysoká rozhledna byla vystavěna mikroregionem „Sdružení Olešnicko“. Rozhledna má dvě patra, horní je pak kryté stříškou. Z hodní vyhlídkové plošiny je vidět například hrad Svojanov, okolí Olešnice a při dobré viditelnosti i Jeseníky. Rozhledna je celoročně volně přístupná.
Celý článekRozhledna Zlatý Chlum
Rozhledna na kopci Zlatý Chlum (875 m) poskytuje nádherné výhledy již více než sto let. To že si její stavitelé pro její stavbu vybrali právě tento vrchol asi nikoho nepřekvapí. Zlatý chlum dominuje oblasti Jesenicka a blízké vyhlášené Priessnitzovy lázně zaručovaly rozhledně velkou oblíbenost. Za její stavbou stál podobně jako u dalších rozhleden Jesenicka té doby Moravskoslezský německý horský spolek. Kamenná, 26 metrů vysoká rozhledna, byla slavnostně otevřena 3. září 1899. O další tři roky později vyrostla vedle ní srubová chata, zvaná Medritzerova. V roce 1932 byla na Zlatý Chlum zřízena pohodlnější cesta a na úpatí kopce také nová sáňkařská dráha. Díky tomu se rozhledna stala velmi oblíbeným cílem turistů hlavně v zimě, protože pro cestu dolů mohli využít saně. Po Druhé světové válce a po zrušení německého turistického spolku, zůstal areál bez provozovatele a zájem o ní upadal. Chata v roce 1955 vyhořela a rozhledna byla ponechána bez správy svému osudu a pustla. Rekonstrukce proběhla až v 70.letech a zasloužilo se o ní město Jeseník. Vedle věže znovu vyrostla malá chatka nabízející občerstvení a to zda je rozhledna otevřená poznají turisté jak velí tradice podle vyvěšeného praporu. Po zdolání 145 schodů vedoucích na vyhlídkový ochoz se naskytnou nádherné výhledy zahrnující celé Jeseníky.
Celý článekRozhledna Zvičina
Zvičina (660 m) je jedna z dominant Podkrkonoší a jedním z nejoblíbenějších výletních cílů, nacházející se kousek od Dvora Králové nad Labem. Jen málo míst u nás poskytuje tak optimální podmínky pro daleké výhledy. Může za to hlavně vhodná poloha hory, která okolí převyšuje o několik set výškových metrů a také skutečnost, že je opravdu na co koukat. Historii staveb na Zvičině bychom mohli nazvat „Bojem o rozhlednu“. Ano přesně to by nejlépe vystihlo národnostní půtky, které vrchol Zvičiny prožil. Ale začněme od začátku. Historie staveb na Zvičině počala roku 1706. Tehdy zde nechal tehdejší majitel panství hrabě Ferdinand Kotulinský postavit kamenný, raně barokní kostelík sv. Jana Nepomuckého. Po dvě století tvořil kostelík siluetu Zvičiny. Poklidný čas změnil rozvoj turistiky na konci 19. století. Na vrchol hory se pořádaly pravidelné Krkonošské poutě a tábory českého lidu. V roce 1891 zde nechal Machka Patzelt, majitel zdejšího hospodářství, postavit jednoduchou dřevěnou stavbu hostince. O Zvičinu se začali zajímat čeští turisté z KČT ze Dvora Králové a také němečtí z krkonošského spolku v Hostinném. Zpočátku měli na vrch Češi. Těm se podařilo roku 1898 prostřednictvím Národní jednoty severočeské zakoupit od soukromníka hostinec a pozemek na samém vrcholu, Němci odpověděli tím, že následujícího roku podali žádost o postavení rozhledny na Zvičině. Aby všem ukázali, že to myslí vážně tak 22. října 1899 položili základní kámen k Eckartově vyhlídce. Obdobně reagovali i Češi, kteří svou žádost podpořili pořádáním sbírek a vydáním pohlednice s nákresem rozhledny. Situace se dostala do neuvěřitelných sporů a hádek, a místodržitelství obě žádosti zamítlo. Uklidnění situace to ovšem nepřineslo. Spíše naopak. KČT v roce 1900 získal chatu na vrcholu do svého majetku a začal s jejím rozšiřováním. Německá reakce přišla vzápětí. Měla podobu mírnější (vysázení lesa na severním okraji zvičinského hřbetu, které mělo zabránit výhledu na „německé" Krkonoše) a podobou ostřejší (útok vandalů, kteří během velikonočních svátků roku 1909 zdemolovali vybavení chaty). Tohle všechno přineslo Zvičině publicitu a prohloubilo české vlastenectví. Vysněné rozhledny se čeští turisté dočkali, až v roce 1925. Tehdy byla nad střechou chaty zřízena věž s otáčivou prosklenou vyhlídkovou nástavbou. Pro ještě lepší požitek z výhledu byl instalován velký astronomický dalekohled se stonásobným zvětšením. Slavnostní otevření rozhledny se uskutečnilo 25. dubna 1926. 29. května 1927 byla na chatě odhalena pamětní deska K. V. Raisovi, rodáku z nedalekého Bělohradu, a od té doby nese chata jeho jméno. V roce 1992 se Raisova chata vrátila do majetku Klubu českých turistů. Prosklená věžička, vysoká 10 metrů, bohužel přístupná není. Návštěvníci se musí spokojit s výhledem z planiny kolem chaty. Výhled je přesto nádherný. Zahrnuje Kunětickou horu, Železné hory, Říp, Milešovku, Bezděz, Lužické a Jizerské hory a Krkonoše. Kromě chaty jsou také na Zvičině dva vysílače.
Celý článekRožňov pod Radhoštěm
Rožnov pod Radhoštěm se nachází na úpatí Vsetínských vrchů ve Zlínském kraji, v okrese Vsetín. Asi osmnáctitisícové, kdysi dřevěné, městečko se rozkládá po obou březích řeky Bečvy v chráněné krajinné oblasti Beskydy. Na počátku 20.století zde byly světově proslulé klimatické lázně, nyní láká návštěvníky, především krásná příroda Beskyd a zejména největší český skanzen Valašské muzeum v přírodě. Rožnov pod Radhoštěm byl založen v polovině 13. století, mezi lety 1246 – 1267, olomouckým biskupem Brunem ze Šaumburku. Právě z roku 1267 existuje první písemná zmínka o panství. Bruno ze Schaumburku ho tehdy před odjezdem na křižáckou výpravu do východního Pruska, uvedl jako svůj majetek. Půdorys města je příznačný pro dobu svého vzniku. Ve druhé polovině 13. století kdy České království za panování Přemysla Otakara II. prožívalo rozkvět, byly města často zakládány na zelené louce. Proto i domy na náměstí stály v rovných řadách, podloubí spočívala na sloupech s pavlačí. Unikátní bylo, že domy bylo velmi dlouho dřevěné. Nedaleko založené osady na jihozápadní straně byl vrch Hradisko a na něm byl postaven gotický hrad. Jestli byl jeho zakladatelem biskup Bruno či až jeho další majitelé panství, prameny nic neříkají. Doložen je roku 1310, ale pravděpodobně stál již za panování Přemysla Otakara II., kdy plnil strážní funkci na velmi exponované hranici s tehdy nepřátelskými Uhrami. S jejichž králem Bélou vedl Přemysl Otakar II. dlouholetou válku. Své zkázy se hrad dočkal v 15. století, na rozkaz Císaře Ferdinanda I. byl částečně rozbořen roku 1539, kdy se v něm usadili loupežníci. V průběhu let se v Rožnově vystřídalo několik šlechtických rodů. Roku 1548 získali panství Žerotínové a udrželi si ho až do 19. století. Za jejich vlády došlo v Rožnově k rozkvětu hospodářství i řemesel. Žerotínové přispěli k rozkvětu města a Rožnov se proslavil zejména tkaním plátna a mušelínu a to po celé rakouské monarchii. Jen zvolna se dřevěné městečko měnilo na kamenné. I přes rozvoj řemesel se většina obyvatel živila málo výnosným zemědělstvím a pastevectvím. Podle pastevců - valachů byli osadníci nazýváni Valaši a celá oblast Valašsko. Většina lidí si tuto oblast spojí se salaší, kolibou a stády ovcí. Pečoval o ně bača, z jejich mléka vyráběl ovčí sýr brynzu a syrovátku zvanou žinčici. A právě žinčice stála společně se zdejším klimatem na počátku hospodářského vzepětí Rožnova, který přineslo lázeňství.Všechno začalo roku 1796 kdy si brněnský lékař dr. Kročák povšiml zdejších příhodných klimatických poměrů a rozhodl se sem poslat své pacienty, kteří měli prsní choroby. Velmi dobrý výsledek a nárůst počtu pacientů dal v Rožnově vzniknout klimatickým lázním. Ty založil roku 1820 tehdejší ředitel zdejšího panství Josef Drobník. Zpočátku se léčilo žinčicí a terénními vycházkami, později také koupelemi a elektroléčbou. Největšího rozmachu dosáhly klimatické lázně na počátku 20. století, kdy během lázeňské sezóny přijíždělo do Rožnova až 3000 hostů z celého světa. Účinky tamější léčby tak například okusil zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, a zakladatel genetiky Georg Mendel. Lázně léčily nemocí dýchacího ústrojí, plic a také srdce. Lázně po Druhé světové válce skomíraly a byly zrušeny v roce 1960. V druhé polovině dvacátého století mění město svůj charakter a stává se průmyslovým, hlavně díky elektronickému průmyslu zastoupeným podnikem Tesla. Toto období přineslo typickou zástavbu té doby.I přesto, je Rožnov stále vyhledávaným turistickým centrem a snaží se vzpomenout na svou lázeňskou tradici. Půlkruhem kolem historického jádra města se rozkládá městský park. Již v minulosti v něm byly pro lázeňské hosty upraveny stezky se sedátky. I v současnosti má mnoho půvabů jako je jezírko či lipovou alej, vysazenou počátkem tohoto století. V centru městského parku stojí někdejší léčebný dům. K památným objektům ve městě patří katolický chrám,zasvěcený Všem Svatým, postavený v letech 1748-52. Za povšimnutí stojí budova současného sídla Chráněné krajinné oblasti Beskydy, historická stavba, vybudovaná před 200 roky, původně první rožnovská škola, pak fara a později pekárna. Ale především beskydská příroda, mytologií prostoupený vrch Radhošť a skanzen je to co každoročně přivede do Rožnova pod Radhoštěm desetitisíce návštěvníků.
Celý článekRozštípená skála
Jeden ze zajímavých skalních útvarů se nachází 4 km západně od Žďáru nad Sázavou (odtud sem vede i značená cesta) při řece Sázavě. Skalní útvar byl vypreparován na pruhu silimaniticko-biotitických rul strážeckého moldanubika. Skalní útvar tvoří mrazový srub o délce 75 m a výšce 15 m, jenž je ve spodní části svisle „rozštípnut“ puklinou o délce 10 m a širokou 2 m. Podle tohoto úkazu dostala skála i své jméno. Zdejší místo obývá ještěrka živorodá a slepýš křehký.
Celý článekRudické propadání
V malém údolí východně od obce Rudice se nachází přírodní památka Rudické propadání. Jde po Amatérské jeskyni o druhý největší jeskynní systém v Moravském krasu. Tento systém vytváří Jedovnický nebo také Podomský potok. Ten na konci slepého údolí mizí v otvoru u skály, aby se vynořil až v Josefovském údolí při Býčí skále. Prostory toho systému byly lákadlem již v minulosti. V roce 1863 sestoupil J. Wankel do prvního nejbližšího dómu. Další úspěšnější průzkum proběhl v roce 1921, tehdy bylo propátráno prvních 600 m. Systematický průzkum začal po druhé světové válce až se v roce 1974 dorazilo k tzv. Srbskému sifonu což je ukončení systému Rudického propadání. Za tímto sifonem se nacházejí již prostory Byčí skály. Proplavání tohoto sifonu se podařilo až 16.2.1985 a to z druhé strany od Býčí skály, tím se definitivně potvrdilo propojení Rudického propadání s Býčí skálou. Vstup do prostor systému je zhruba 20 m nad otvorem propadání potoka. Následuje sestup chodbou až do hloubky (někde udávané 85 m, jinde 115 m) tzv. Hugova dómu (to je prostora kam sestoupil J. Wankel). Následuje různě vysoká, ale spíše nízka chodba, kterou protéká již zmíněný potok a ukončená po cca 6 km již také zmíněným Srbským sifonem. V průběhu této chodby se nachází několik sifonů, jezírek, vzhůru stoupajících komínů a také různě velkých dómů: Rudický, Balvanitý a hlavně Obří. Obří dóm je patrně největší známou dutinou v ČR, má délku 70 m, šířku 30 m a na výšku přes 60 m. Jeskynní systém Rudického propadání není veřejnosti přístupný.
Celý článekRudolfinum (Dům umělců)
Rudolfinum je jednou z nejvýznamnějších novorenesančních staveb České republiky. Svým pojetím víceúčelového domu pro umění byla v době svého vzniku, před 120 lety, unikátem evropského významu. O nadčasovosti budovy a jejího dispozičního řešení svědčí, že je i dnes nejvýznamnějším centrem kulturního dění v Praze. Prostory Rudolfina jsou využívány pro koncerty orchestrální i komorní vážné hudby, je zde domácí scéna České filharmonie, své koncerty zde pořádá celá řada předních domácích i světových souborů a sólistů. Sály jsou využívány pro recepce, výstavy, konference, inaugurace a jiné slavnostní příležitosti. Vznik Rudolfina Za svůj vznik vděčí finančnímu domu České spořitelny, která se v 19. století nazývala Böhmische Sparkasse. Tento nejstarší peněžní ústav v Praze tak chtěl oslavit 50. výročí svého založení. Nákladem 2 milionů zlatých byla postavena velkolepá budova hodná české kulturní tradice, která v sobě spojila provoz koncertních produkcí konzervatoře, galerie a muzea. Je společným dílem dvou významných českých architektů Josefa Zítka a Josefa Schultze, jejichž návrh zvítězil v soutěži, kterou roku 1874 vypsala Česká spořitelna. Pro oba architekty byla nejlepším doporučením jejich dosavadní práce. Josef Zítek stavěl Národní divadlo, Josef Schultz Národní muzeum. Stavbu provádělo pět pražských význačných stavitelů. Slavnostnímu otevření dne 7. února 1885 byl přítomen i rakouský korunní princ Rudolf, na jehož počest byla budova nazvána Rudolfinem. Po vzniku samostatného Československa a zejména po druhé světové válce byl uveden do života na tehdejší dobu přijatelnější název Dům umělců. V dnešní době se opět vžil krátký starý název Rudolfinum, který je uveden i na pamětních deskách budovy. Bezprostředně po otevření začala budova sloužit svému účelu a stala se centrem české kultury. V galerii měla své stálé místo Obrazárna společnosti vlasteneckých přátel umění, jejíž kolekce se později stala jedním ze základů sbírek budoucí Národní galerie. Současně s Obrazárnou zde působila i Krasoumná jednota. Česká filharmonie datuje počátek svého zdejšího působení rokem 1896. Na svém prvním koncertě pod taktovkou Antonína Dvořáka hrála III. slovanskou rapsodii a symfonii Z nového světa. Na počest této události byla pak koncertní síň pojmenována Dvořákovou síní. Byly tu pořádány další koncerty, výstavy a prostory Rudolfina využívala pro své účely také Jednota pro zvelebení hudby v Čechách, Vlastenecká jednota přátel umění a Umělecko-průmyslovému muzeum. Historie Rudolfina od vyhlášení nezávislosti Československa Od svého založení fungovala budova Rudolfina pro své původní účely 33 roků. Po vzniku Československa se hledala budova pro umístění Poslanecké sněmovny a volba padla právě na Rudolfinum. V letech 1919 - 39 tak v budově sídlila Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR, pro jejíž potřeby byly provedeny stavební úpravy, které znamenaly značný zásah do podstaty stavby. Zásadních změn doznala zejména galerijní část, uchráněn nebyl ani koncertní sál z něhož byly odstraněny varhany a nahrazeny parlamentní tribunou. Rovněž byly upraveny foyer a vestibul. V severní budově bylo nutno vytvořit kanceláře, jídelny a poslanecké kluby. Za druhé světové války proběhla první rekonstrukce Rudolfina a jeho prostory začaly opět sloužit svým účelům, i když asi jinak než si jeho tvůrci přestavovali. Za okupace zde totiž působila Německá filharmonie. Po osvobození opět začalo Rudolfinum sloužit jako koncertní prostory se zázemím České filharmonie a jako výukové prostory Akademie múzických umění a konzervatoře. V r. 1946 se zde konal první ročník festivalu Pražského jara. Centrem prestižního mezinárodního festivalu Pražské jaro je Rudolfinum dodnes. Za komunismu bylo Rudolfinum sídlem tří institucí – České filharmonie, Akademie múzických umění a Konzervatoře. V letech 1990-1992 byla budova od základu rekonstruována a modernizována. Podle návrhu Karla Pragera bylo vše obnoveno do původního dispozičního stavu a vzhledu. Všechny detaily, architektonické prvky, umělecká výzdoba dnes mají původní vzhled. Ale zejména a především se Rudolfinum vedle svého názvu vrátilo i k původnímu společnému využití pro koncertní a galerijní účely. Výzdoba Rudolfina Na atice a kolem budovy jsou opět restaurované sochy slavných hudebníků jako je např. Georg Friedrich Händel, Ludwig van Beethoven, Wolfgang Amadeus Mozart nebo Johann Sebastian Bach. Jsou zde hudební múzy, dvojice lvů a sfing na jejichž hrudi je včelka jako symbol spořivosti České spořitelny, mecenáše stavby. Interiéry budovy jsou značně rozsáhlé, v Rudolfinu je na 80 místností, které zabírají osm tisíc čtverečních metrů plochy. Objekt má obdélníkový půdorys, který je výrazně rozdělen do dvou částí, jižního křídla a severní části s několika sály. Dominantou jižní části Rudolfina je Dvořákova síň se skvělou akustikou, ve které se skoro každodenně konají koncerty. je v ní 1023 míst k sezení z toho je 417 křesel na balkóně, 81 sedadel v prostoru u varhan a 606 křesel v hledišti v přízemí. Vedle Dvořákovy síně je bývalý Malý sál, dnes Sukova síň s 211 místy, která slouží přes sto let komorní hudbě. Celá severní část Rudolfina je učena k výstavním účelům. Ústředním prostorem této části budovy je velká dvorana se slavnostním schodištěm. Budova, která je národní kulturní památkou,je v dnešní době sídlem České filharmonie a také galerie Rudolfinum.
Celý článekRudolfův kámen
Skalní masiv nazývaný Rudolfův kámen (484 m.n.m.) se nachází asi 4 km po turistické značce vedoucí z Jetřichovic. Na jeho plošině byl v roce 1824 postaven Kinskými dřevěný altánek. Na skalním bloku se nacházejí železité inkrustace, který vytvářejí různé ornamenty a další podivuhodné tvary. řístup k altánu je volný i když poněkud obtížnější. Stoupá se skalní průrvou, po sešlapaných do skály vytesaných schodech a schůdcích, a také po železných žebřících. Vrcholová plošina poskytuje dobrý kruhový rozhled.
Celý článekRusalčí jezírko u Bedlna
Zatopený žulový lom se nachází zhruba 0,5 km před obcí Bedlno směrem ke hlavní silnici. Ve směru od Bedlna se nachází vlevo v malém stromovém hájku.Opuštěný lom se nachází na kontaktu karbonských slepenců a pískovců s proterozoickými biotitickými žulami jesenicko-čisteckého masívu. Kromě toho je Bedlnský lom sídlem rostliných druhů a několika chráněných druhů obojživelníků a plazů. Malebný lom si vybrali i několikrát filmaři. Natáčela se tu například Radúz a Mahulena (v roce 1970, s hereckým obsazením Jan Tříska a Magda Vašáryová) či Nesmrtelná teta.
Celý článekRůžový vrch
Růžový vrch nebo také obecně zvaný „Růžák“ (619 m.n.m.) se nachází na jižním okraji Národního parku Českosaské Švýcarsko, 7 km severozápadně od České Kamenice. Zalesněný vrch tvoří čedičový kužel sopečného původu a ačkoliv je přístupný po turistické značené cestě neposkytuje téměř žádný výhled do okolí. Podle pověsti zde jednou našel dřevař kapli ve které usnul a probudil se až po mnoho letech, kdy už byla jeho žena mrtvá a děti různě po světě.
Celý článekRybenské perničky
Skalní útvar se nachází asi 1,6 km západně od Pusté Rybné při turisticky značené cestě vedoucí z Pusté Rybné do Svratky.Rybenské Perničky budované ortorulami vznikly vypreparováním z okolních méně odolných hornin procesy mrazového zvětrávání ve starších čtvrtohorách. Skalní útvar tvoří dva oddělené skalní bloky typu mrazového srubu s výškou stěn 16 a 8 m. Na vrcholové plošině vznikly procesem fyzikálního, chemického a biologického zvětrávání tři skalní mísy, z nichž největší má průměr 50-60 cm a hloubku 20 cm. Skalním mísám byl dříve připisován umělý původ a kultovní funkce. Pod skalami je vytvořen balvanový proud, na který navazují nesouvislé po svazích rozvlečené balvanové pokryvy s vegetací mechů, lišejníků a bylinného podrostu lesního typu.
Celý článekRybník Rožmberk
Rožmberk je největší rybník nejen v Jihočeském kraji a v České republice, ale v celé střední Evropě. Nachází se v okrese Jindřichův Hradec kousek od Třeboně. Rybník vybudoval v letech 1584 - 1590 na řece Lužnici asi 6 km severně od Třeboně známý rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan. Stavbu provádělo 800 lidí, kteří přemístili 750 000 m³ zeminy. K jeho zabezpečení vypracoval důmyslný projekt vodního kanálu zvaného Nová řeka, aby jím odváděl přebytečnou vodu z Lužnice do Nežárky. Impulsem pro jeho vybudování byla velká povodeň, která 20.8.1544 z jihu Čech dorazila až do Prahy. Mohutná hráz rybníka, osázená čtyřmi řadami dubů, je v základech až 55 m široká, v koruně se zužuje na 13,5 m. Vypíná se 11,5 m nad okolní terén a dosahuje délky téměř 2,4 km. Osvědčila se zejména při největších povodních v letech 1890 a 2002, kdy odolala obrovským přívalům vody z rozvodněné Lužnice. Rozloha vodní plochy je 489 ha. Objem vody činní při normálním stavu vody 6,2 mil. m³ a maximální hloubka je 6,2 m. Pod hrází se nachází od roku 1922 malá vodní elektrárna se dvěma Francisovými turbínami o výkonu 260 kW.
Celý článekRybník v Miškovicích (mezi ulicemi Polabská a Tuháňská)
Rybník v Miškovicích. Mezi ulicemi Polabská a Tuháňská.
Celý článekŠachetský potok
Délka toku: cca 2 km.Povodí: cca 6,3 km2.Šachetský potok pramení v okrese Praha – západ u obce Kosoř a ústí v Radotíně do Radotínského potoka. Část toku tvoří hranici mezi Prahou a Středočeským krajem.Protéká katastrem Radotín.
Celý článekSady Svatopluka Čecha
Sady Svatopluka Čecha byly založeny v roce 1893 jako městský veřejný park v anglickém stylu na západní části dvora zvaného Nigrinka. Dnes leží v husté městské zástavbě a vytváří příjemné zákoutí zeleně. Uprostřed sadů je bazén a je v nich také umístěna Čechova socha.
Celý článekSantiniho kaple v Panenských Břežanech
Santiniho kaple v Panenských Břežanech, okres Praha-východ.
Celý článekŠárecký potok
Délka toku: cca 19,5 km. Na území Prahy cca 15 km.Povodí: cca 62,9 km2.Šárecký potok pramení v okrese Praha – západ v Chýni u Hostivic a ústí v Dejvicích zleva do Vltavy. Na území Prahy vtéká u Hostivic.Protéká katastry Ruzyně, Liboc, Veleslavín, Vokovice, Nebušice, Sedlec a Dejvice.
Celý článekSatalice
Kdysi se obec jmenovala Sotalice a z toho odborníci usuzují, že jméno pochází zřejmě ze staročeského slova „sotati“, které znamenalo „udeřit“ či „uhodit“. Snad tady žili lidé, kteří se rádi prali, ale nelze ani vyloučit, že snad kdysi existoval jakýsi člověk jménem Sótal, kterému mohla zdejší ves patřit. První písemné zmínky o vsi pocházejí z roku 1374. Zdejší pozemky tehdy patřily více majitelům. V 17. století byla ves majetkem vyšehradské kapituly. V polovině 18. století se celá vesnice stala součástí vinořského panství hraběte Prokopa Adalberta Černína z Chudenic. Od Vinoře byla ves oddělena v roce 1891 a stala se samostatnou obcí. Ještě začátkem 20. století byly Satalice typickou zemědělskou obcí, ale objevovaly se již první náznaky průmyslu.
Celý článekSázavský klášter
Historie kláštera spadá až do 11. století, kdy sem přišel zbožný muž Prokop, později prohlášený za jednoho z českých patronů. Ten zde žil jako poustevník a podle pověsti se zde setkal s knížetem Oldřichem, jemuž podal trochu vody, než se však Oldřich stačil napít, voda se změnila ve víno. Z vděčnosti pak kníže Oldřich zde nechal založit klášter a z Prokopa učinil opata. Nastalo složité období kdy na území Čech v církevních záležitostech soupeřili zastánci latinské a slovanské liturgie. Zmatek v Sázavském klášteře vyvrcholil vyhnáním zdejších mnichů. Za Vratislava II. se vyhnaní řeholníci vrátili zpět. V roce 1095 se dočkal právě dokončený konventní chrám za účasti pražského biskupa Kosmy vysvěcení. V roce 1315 položil tehdejší opat Matyáš základní kámen k nové budově v nejsevernější části areálu. Husitské války se Sázavského kláštera velmi dotkly. V roce 1421 byly zdejší řeholníci vyhnáni a klášter přestal být církevním majetkem. Dostal se do majetku pánů z Kunštátu od nich je pak získal rod Slavatů z Chlumu. V roce 1547 se stává majetkem královské správy za účast Diviše Slavaty v odboji proti Ferdinandovi I. V roce 1551 poškodil klášter požár a začaly krušné časy. Dokonce byl klášter rozebírán na stavební materiál. Od roku 1558 vlastnili zdejší statky Valdštejnové, samotný areál kláštera se stal majetkem rodu Švihovských z Risenberka. V roce 1611 získal Sázavu od císaře Rudolfa II. Adam z Valdštejna. V roce 1663 vykupuje Augustin Seifert, opat v Broumově klášter od Valdštejnů a započíná se stavebními pracemi. Proběhly rozsáhlé rekonstrukce a řeholníci tak opět získali prostor pro bydlení a konání obřadů. V roce 1746 postihl klášter rozsáhlý požár. Po něm probíhají stavební úpravy, při kterých získává klášter barokní prvky. V roce 1785 zanikl v rámci rušení klášterů na celém našem území i zdejší konvent a budovy i statky přešly do správy Náboženského fondu. V roce 1809 získává zdejší objekt do svého vlastnictví Vilém Tiegl a v jeho majetku zůstal až do roku 1869. V roce 1951 převzal klášter stát a roku 1962 byl vyhlášen kulturní památkou.Do klášterního komplexu vstupujeme jižní bránou jejíž podoba je z 50. let 20. století. Kdysi zde stávala gotická budova. Po pravé straně se nachází zámek na místě bývalé klauzury (obydlí mnichů). Klauzura byla v 19. století výrazně přestavěna na dnešní zámek. Stavba svými čtyřmi křídly uzavírá tzv. rajský dvůr se středověkou studnou. V budově zámku se nachází barokní refektář, gotická místnost mnichů a kapitulní síň z doby kolem roku 1340, jejíž klenbu podpírá sloup se zvířecími postavami. Stěny kapitulní síně zdobí mariánské fresky nazvané Zvěstování, Zasnoubení, Narození, Klanění, Panna Marie v naději, Madona, Panna Marie Ochranitelka, Infantia Christi a známá Sázavská Madona. Na zámek navazuje kostel Panny Marie, sv. Jana Křtitele a sv. Prokopa. Realizovaný v letech 1663-87. Hlavní oltář zdobí sochy sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Jana Křtitele. V oltářní části chóru se nachází rokokový relikviářový oltář se skleněnou rakvičkou z roku 1669, která slouží jako schránka pro prokopské relikvie: kalich, dřevěnou lžíci a část Prokopovy ramenní kosti. V severní části chóru se nachází oltář sv. Prokopa z roku 1756. Vyobrazení Prokopa je ale výrazně starší. O této malbě se říkalo, že na ni Prokop zavírá oči a dokonce mění výraz tváře. Tyto zázraky prý vidělo mnoho svědků a v roce 1711 se celou věcí zabývala i zvláštní komise, jež zázračné jevy potvrdila. V samém středu chóru se nachází vstup do kostelní krypty. Její vznik se datuje do 13. století. Je tak nejstarší částí celé stavby. Mezi kostelem a zámkem se nachází gotická kaple Panny Marie. Místnost překlenují dvě pole křížové klenby. Hruškovitá žebra navazují na kružbové konzoly, z nichž některé mají tvar lidské tváře. Před průčelím kostela při pravé straně se nachází nedostavěný konventní chrám, budovaný od konce 13. století do začátku 15. století. Původně tu měla vyrůst pozdně románská bazilika, později byly plány změněny na gotické síňové trojlodí. Dnes zde stojí jen torzo jižní lodi a jedna ze dvou zamýšlených věží. Vlevo pak můžeme vstupit do severní zahrady. V těchto místech původně přebývali lidé, kteří obstarávali všední potřeby kláštera. Dnes zde najdeme základy kostela sv. Kříže vysvěceného v roce 1070. Dále pak zbytky zemnice, paláce přeměného v husitských dobách na hospodářskou budovu a psudogotický altán.
Celý článek
První Předchozí 1 2 3 … 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 … 184 185 186 Další Poslední
