Tip na výlet
Našim krajem může bezplatně propagovat i vás! Staňte se spoluautorem tohoto webu, či Facebooku. Dejte nám vědět o všem zajímavém, co se kolem vás nachází a děje!
Svůj tip na zajímavé místo, či námět kam na výlet zasílejte na adresu redakce. Přidejte k němu krátký popis a nejlépe také ilustrační fotografii.
Na vše zajímavé co kolem vás je, se budeme těšit na adrese: redakce@nasimkrajem.cz
První Předchozí 1 2 3 … 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 … 184 185 186 Další Poslední
Portál Starého proboštství na Pražském hradě
Portál Starého proboštství na III.nádvoří Pražského hradu pochází z jeho přestavby ve 2.polovině 17.století. Nad portálem je umístěn znak probošta Jana Františka Rasche z Aschenfeldu, za jehož úřadování k přestavbě došlo.
Celý článekPortmoneum - Museum Josefa Váchala - Litomyšl
Josef Váchal (23. září 1884– 10. května) byl český malíř, grafik, ilustrátor, sochař, řezbář a v neposlední řadě také spisovatel a básník.Roku 1920 jej pozval Josef Portmon, amatérský tiskař a milovník umění, do Litomyšle. Požádal jej zde o vyzdobení stropů a stěn svého domku. Váchal zde vytvořil nástěnné malby a změnil svými řezbami a malbami venkovský nábytek v umělecká díla. V 90. letech díky nakladatelství Paseka byl dům, Josefa Portmona, který Váchal nazýval Portmoneem, zachráněn a restaurován. Pro veřejnost byl dům otevřen 26. června 1993. Váchalova vize se stala skutečností a dům byl nazván Portomoneum a vzniklo v něm malířovo museum. V museu lze zakoupit pohlednice a knihy o Josefu Váchalovi a jeho tvorbě. Stálá expozice Unikátní nástěnné malby a vyřezávaný nábytek Josefa Váchala - grafika, spisovatele a mystika. Interiér vyzdobil Váchal ve 20. letech na přání svého přítele Josefa Portmana - litomyšlského bibliofila. Expozici doplňují dobové fotografie, drobná grafika a korespondence.
Celý článekPorubská hlavní třída - Ostrava
Místní ostravská část Poruba je ojedinělou čtvrtí v ČR, kde se zachovala v podstatě dodnes její původní tvář v podobě socialistického realismu. Velkoryse řešená čtvrť se širokými ulicemi, rozsáhlými dvory, honosně zdobenými a mohutnými domy, spoustou zeleně, vyrostla v 50. letech 20. století prakticky na zelené louce. Tempo výstavby bylo vysoké, již zhruba za 6 let měla Poruba na 60.000 obyvatel. Socialistický realismus se inspiroval historickými slohy, především pak renesancí a klasicismem. Páteřní ulicí Poruby je Hlavní třída. Široký, čtyřproudý bulvár se zeleným dělícím pásem uprostřed, jenž ukrývá pěší a cyklostezku. Hlavní třídu zdobí honosné domy ozdobené sgrafity a keramickými reliéfy znázorňující horníky, dělníky, hutníky, chemiky, děti a jiné postavy. Z vnitrobloků se na hlavní třídu vstupuje několika pompézními branami. I když z výjevů čiší propaganda tehdejšího režimu, velmi dobře řešená čtvrť i dnes poskytuje dobré bydlení a činí Porubu jednou z těch atraktivnějších ostravských adres.
Celý článekPorubský bludný balvan
Porubský bludný balvan je patrně druhým největším bludným balvanem u nás. Svoje prvenství však drží ve své délce, která činí 370 m. Byl vyzdvižen v roce 1928 v Porubě z koryta potoka v místech zvaných „V dolech“. Posléze sloužil jako pomník 10. výročí vzniku ČSR. Jeho rozměry jsou 370 x 170 x 120 cm a objem přibližně 4 m3. Dodnes stojí na podstavci při ulici Vřesinská cca 100 m od restaurace Sokolovna. Porubský bludný balvan je stejného materiálu jako ten Kunčický tj. žulového charakteru, popisovaný jako hrubozrnný porfyrický granit, pocházející ze středního Švédska či jižního Finska.
Celý článekPoštovní muzeum - Praha
Sídlo Poštovního muzea je umístěno v barokním domě ze 17. století, který je součástí pražské památkové rezervace UNESCO. Nachází se zde stálá expozice českých a československých poštovních známek včetně obálek prvního dne (FDC). Dále zde najdeme zahraniční filatelistické unikáty a padělky jako i nejstarší známky evropských i mimoevropských zemí a známky OSN. Nejen filatelista ocení specializované sbírky známkové tvorby – Hradčany, ruská zemstva, klasické rakouské poštovní známky do roku 1918, tak předznámkové dopisy, otisky razítek nebo první novinové známky světa. V Muzeu se pravidelně konají příležitostné výstavy grafiků spjatých se známkovou tvorbou nebo z historie poštovnictví. Pro badatele je k dispozici knihovna a studovna filatelistické a poštovně historické literatury. Chloubou budovy Muzea je původní měšťanský interiér z poloviny 19. století – čtyři salónky s nástěnnými malbami Josefa Navrátila.
Celý článekPoštovní muzeum – pobočka Vyšší Brod
Pobočka Poštovního muzea se nachází v malém jihočeském městě Vyšší Brod, které je vzdáleno cca 200 km od Prahy nedaleko hranic s Rakouskem. Vlastní muzejní expozice je umístěna v rozsáhlém areálu cisterciáckého kláštera z 13. století. Vyšší Brod je snadno dostupný autem, autobusem nebo vlakem, přičemž v letní sezóně jsou autobusové a vlakové spoje posíleny. Součástí rozsáhlé expozice muzea s názvem Dějiny poštovnictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od roku 1526 do současnosti (na ploše cca 1800 m2) je největší sbírka vozů a kočárů z 19. století v České republice. Vedle nich zde najdete jedinečné historické poštovní stejnokroje, vývěsní štíty, pokladny, schránky, mapy, jako i ukázky korespondence, staré psací potřeby nebo výplatní a orážecí stroje. Návštěvník může také obdivovat rekonstrukce poštovních úřadoven z 18. a 20. století, stejně jako i telegrafní, dálnopisné a telefonní přístroje. Celá jedna místnost upozorňuje na fungování a služby České pošty v současnosti.
Celý článekPotštátské skalní město
Malé Potštátské skalní město můžeme spatřit podél silnice č. 440 vedoucí z Potštátu do Hranice na Moravě. Skalní město tvoří uskupení několika výrazných skalisek v údolí říčky Veličky, tvořené odolnými usazeninami z doby karbonu. Skály mají název jako Čertovo kopyto, Skřítovky skály, Kámen vdavekchtivých dívek, Nebesa či Kosí údolí. Místo je oblíbené také horolezci. I když se svým rozsahem nemůžou rovnat známým skalním městům, přesto stojí za návštěvu. Pro jejich návštěvu je nejlepší v době vegetačního klidu, jinak pohled na skály většinou zakrývají listnaté stromy. Údolím vede naučná stezka a na několika místech jsou informační panely.
Celý článekPoutní areál v Mariánské Týnici
Za počátek Mariánské Týnice lze považovat malou kapli se sošku Zvěstování P. Marii doloženou již v roce 1186. Po stavovském povstání, někdy po roce 1640 byla kaple rozšířena na menší kostelík. V roce 1692 nechal plaský opat Ondřej Troyer vybudovat kolem kostela ambity se šesti zpovědnicemi a na západní straně budovu pro duchovenstvo. V roce 1699 bylo zdejší místo povýšeno na probošství. Dnešní barokní komplex s probošstvím vznikl zásluhou dalšího plaského opata Eugena Tyttla a to v místech asi 50 m od starého kostelíka. Základní kámen byl položen v červenci roku 1711 a architektem se stal nikdo jiný než J.B.Santini. Pro nedostatek financí se stavba táhla docela dlouho. Poutní komplex byl dokončen až v roce 1751 a proboštví dokonce až v roce 1764. Za reforem císaře Josefa II. byl komplex včetně probošství zrušen a zařízení různě rozvezeno. Panství v roce 1826 zakoupili v dražbě Metternichové. Traduje se, že nechali vytrhat dlažbu a ze střešního plechu kupole vyrobit pivovarské kotle do Plas. Ambit sloužil snad jako kolny, refektář jako sýpka a přízemí probošství bylo přeměněno na chlévy. Dne 17.1.1920 vlivem chátrání stavby se zřítila klenba kostela a s ní freska provedená Siardem Noseckým z roku 1750. V roce 1936 sice vznikla Jednota pro záchranu Mariánské Týnice, do toho však zasáhla nejen válka, ale i únor 1948 a tak opravy s přestávkami pokračovaly až do roku 1989, kdy byly interiéry kostela zpřístupněny, rekonstrukce probíhaly i dál po roce 1989. Celý komplex nebyl nikdo dostavěn, k centrálnímu kostelu se měly na východní i západní straně připojovat trojkřídlé ambity uzavírající čtvercové dvory. Dostavěn tak byl jen západní ambit. Neorientovaný kostel má dispozici řeckého kříže, nároží zjemňují okosené hrany. Na jižní straně se přes malé spojovací prostory ke kostelu přimyká budova probošství, které má víceméně zámeckou dispozici. Nejvýznamnějším jeho prostorem je hlavní plochostropý sál zdobený nástropní freskou, datovanou do roku 1768.
Celý článekPoutní chrám Narození P. Marie. - Štípa
Poutní chrám Narození Panny Marie a přilehlý klášter se nachází na Mariánském náměstí ve Štípě, která je městskou částí Zlína. Vznik poutního kostela je spojen s objevem sošky Panny Marie s Ježíškem ve středověku, údajně již na počátku 11. století. Podle legendy zde měl při orbě jakýsi muž z nedalekého Kostelce zjevení Panny Marie, která mu darovala zázračnou sošku. Pole se nazývalo Štíp, či štípské. Tato socha byla poté uchovávána v kosteleckém kostelíku. Od 14. století se k zázračné soše konaly poutě, načež byla pro její ochranu vystavěna kaplička. Ve druhé polovině 14. století byla kaplička pod patronací rodu Šternberků přestavěna v kostelík. Tento kostel dnes stojí nedaleko chrámu uprostřed zrušeného hřbitova a o jeho středověkém původu vypovídá pouze kamenný portál s lomeným obloukem. Výstavba nového štípského chrámu na místě údajného nálezu sošky byla umožněna díky posmrtnému odkazu paní Lukrecie Nekšové, majitelky lukovského panství, manželky Albrecha z Valdštejna. Ten hned po její smrti roku 1615 nechal zahájit stavbu kostela s klášterem, na níž se účastnili italští řemeslníci a umělci. Již roku 1616 byl položen základní kámen. Na stavbě se usilovně pracovalo až do roku 1620. V tu dobu byl kostel dostavěn po klenby a klášter měl položeny trámové stropy. Stavba se poté protahovala až do 18. století bez konkrétního výsledku. Již postavené části dokonce začaly v průběhu doby chátrat. Nová výstavba začala opět díky posmrtné donaci, tentokrát paní Antonie, hraběnky z Rottalů, a díky sbírkám věřících. Chrám byl poté slavnostně vysvěcen 7. července 1765 olomouckým světícím biskupem Janem Karlem Scherffenbergem. Chrám je jednolodní stavba s půlkruhovým presbytářem. Vnitřnímu prostoru dominuje impozantní bohatá výzdoba a výmalba. V interiéru zaujme kromě oltáře se středověkou Madonou také oltářní náhrobek hraběte Seilerna v klasicistním stylu. Ve zdejším klášteře dnes sídlí kongregace sester karmelitek.
Celý článekPoutní chrám Panny Marie - Dub nad Moravou
Monumentální poutní kostel Panny Marie Dubské stojí na okraji obce Dub nad Moravou. Chrám byl vystavěn v letech 1734-1756 místními řemeslníky za pomocí poutníků a farníků. Materiál byl použit z okolí. Vysvěcen byl až v říjnu 1761 olomouckým biskupem Maxmiliánem z Hamiltonu. Roku 1782 postihl kostel požár od úderu blesku, tehdy shořely obě věže. Kostel byl záhy opraven, jen věže byly zmenšeny oproti původním. Za vlády císaře Josefa II. byly roku 1784 zrušeny poutě mezi nima i ta zdejší. Další pohroma postihla kostel 11.5.1853, tehdy se zřítila klenba od presbytáře až k oltáři sv. Anděla Strážce. Oprava kostela trvala sedm let a stála na 8 tisíc zlatých. Kostel patří mezi ty nejvyšší, výška lodě ke klenbě činí 30 m a dlouhá je 55 m. Věže byť nižší než ty původní mají i tak výšku 68,5 m. V interiéru se nachází hlavní oltář se sloupovým pozadím (K. Frič z Tovačova) s milostným obrazem Panny Marie, který sem byl umístěn v roce 1764 (původně visel v letech 1720-1727 na lípě u Nenakonic). Kromě toho je tu dalších osm oltářů: sv. Kříže, sv. Valentýna, sv. Vendelína, Panny Marie Růžencové, sv. Josefa, sv. Jana Nepomuckého, sv. Anděla Strážce, sv. Jana Křtitele. Za hlavním oltářem je obraz Očišťovaní Panny Marie v chráme (1747) nad oltářem sv. Kříže pak obraz Ukřižování (1761). Kostelní varhany pocházejí z roku 1764. Chrám je přístupný v době bohoslužeb a poutí.
Celý článekPoutní chrám Panny Marie na Chlumku - Luže
Římskokatolický poutní kostel Panny Marie stojící na vrchu Chlumek je výraznou dominantou obce Luže. Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů je jedním z nejvýznamnějších poutních míst ve východních Čechách. Byl vystavěný na čedičovém návrší „Chlumek“ nad obcí Luže v letech 1690-1695. Poutní místo založila hraběnka Marie Maxmiliána Eva Terezie Hieserlová, která od svého umírajícího bratra Františka Eusebia získala milostný obraz Panny Marie Pomocné, tzv. Pasovské, který uložila v kapli hradu Košumberk. Obraz ovšem budil značný zájem prostého lidu a tak nechala hraběnka na nedalekém vyvýšeném místě zvaném Chlumek postavit v letech 1667–1669 poutní kapli s ambitem. O nové poutní místo se starali jezuité z královéhradecké koleje, kteří si postavili jihovýchodně od kaple svoji rezidenci. Brzy přicházeli poutníci v tak hojném počtu, že se hraběnka rozhodla vystavět rozlehlejší poutní areál. Nový chrám byl navržen italským architektem Bernardem Minelli z Hořic. Po smrti fundátorky, hraběnky Marie Maxmiliány, se výstavby ujal Pavel Ignác Bayer, který původní plány pozměnil. Výstavby se jako polír účastnil i později známý architekt G. B. Alliprandi. Na vnitřní výzdobě se podíleli řezbář J.F.Pacák a malíř J.J.Heintsche. Kostel je jednolodní stavba s bočními kaplemi a emporami, s bazilikálním osvětlením lodi, užším presbytářem a dvouvěžovým průčelím. Prostor presbytáře vyplňuje pozoruhodná zděná Mariánská kaple, která je zaklenutá kupolí s lucernou. Zde se uchovává uctívaný milostný obraz Panny Marie Pomocné. O tomto obrazu uváděla sama zakladatelka, že jde o kopii originálu L. Cranacha z Innsbrucku, kterou údajně namaloval týž malíř, který pořídil i kopii uctívaného obrazu v Pasově. Kostel je přístupný v době pravidelných bohoslužeb a o poutích. Prohlídku kostela je také možno domluvit předem se správcem Lužské farnosti.
Celý článekPoutní kaple P. Marie Sedmibolestné na Lutrštéku
Nedaleko Slavkova u Brna stojí ve svahu bezjmenného kopce malá kaple Panny Marie Sedmibolestné. Nacházel se zde vývěr vody údajně léčivé vody, nad ním pak se nacházela již od nepaměti kaplička se sochou Panny Marie. Časem však byl zbořena a kousek pod pramenem byla v letech 1867-1877 vystavěna současná klasicistní stavba kaple obdélného půdorysu s menší věží. Během roku se sem koná několik poutí, pravidelné bohoslužby se konají od května do října.
Celý článekPoutní kostel Montserrat - Mutná
Poutní kostel Panny Marie z Montserratu se nachází asi kilometr západním směrem od obce Mutná. Vede sem značená cesta jak z této obce tak ze Slavonic. Podnět k výstavbě kostela dal roku 1650 císařský plukovník Bartoloměj Tannazoll-Zill, jemuž patřilo bolíkovské panství. Na místě stála původně kaple s kopií sochy P. Marie Montserratské zázračné sochy Černé Madony z baziliky světoznámého španělského benediktinského kláštera na Montserratu. Po jeho vzoru byly zřízeny ve svahu pod kaplí čtyři poustevny a malá kaple. Zakladatel zemřel 4.7.1658 v Bolíkově a je pohřben ve farním chrámu sv. Petra a Pavla v Cizkrajově. Samotný poutní kostel byl vystavěn až v letech 1712-1717. O provoz kostela a přilehlé kaple se kromě kněží starali také poustevníci, kteří obývali zdejší poustevny. Za císaře Josefa II. byl kostel s přilehlými kaplemi zrušen a začala smutná doba jeho historie. Z kostela byla zachráněna pouze socha Panny Marie Montserratské, která byla později umístěna na hlavním oltáři v kostele v Cizkrajově. Zde zůstala až do roku 1865, kdy byla slavnostně přenesena do obnoveného poutního kostela. K tomu došlo v letech 1858-1865 z iniciativy cizkrajovského faráře Josefa Springera. Do roku 1945 než došlo k odsunu německého obyvatelstva, to bylo hlavní poutní místo německy mluvícího jihozápadního moravského pohraničí. Kupodivu i po roce 1948 zůstaly povoleny všechny tři poutě. K postupnému obnovování poutního místa dochází po roce 1989. kdy se poutí začali zúčastňovat i věřící z blízkých rakouských obcí. Stavba kostela je jednolodní, obdélná s dlouhým polygonálně uzavřeným presbytářem. Vnitřek je členěn sdruženými přízedními pilířy s pilastry. Strop má valenou klenbu s lunetami a sdruženými pásy. Novorománská kruchta spočívá na dvou sloupech.
Celý článekPoutní kostel Nanebevzetí P. Marie - Stará Boleslav
Poutní kostel Nanebevzetí P. Marie - Stará Boleslav.
Celý článekPoutní kostel Nanebevzetí Panny Marie - Klokoty
Dnešní poutní areál s kostelem Nanebevzetí Panny Marie stojí na místě staršího farního kostela s tvrzí Vítka Vítkovce z počátku 13. století. Za husitských válek byl kostel několikrát poničen a roku 1440 obnoven za přispění táborského měšťana Petra Růže. V letech 1469-1679 patřily Klokoty městu Táboru. V roce 1679 koupil Klokoty Didacus á Convero, který začal uvažovat o přestavbě, neboť obliba místa již vzrostla natolik, že přestala dostačovat kapacita kostela. Ta probíhala s přestávkami v průběhu poloviny 18. století. Roku 1743 byl dokončen celý ambit a dvůr tak uzavřen. V roce 1744 byl kostela poškozen pruskými vojáky a došlo na další úpravy. K vysvěcení nového kostela došlo v roce 1756. Roku 1816 byla v rezidenci zřízena škola. Od roku 1936 až do vyhnání v roce 1950 vykonávali zdější správu Bratři z kongregace Těšitelů Božského srdce z Gethseman. Za doby komunistického režimu zde byl nějaký čas Domov důchodců. V roce 1994 převzala zdejší správu poutního místa kongregace oblátů Neposkvrněného Početí Panny Marie. Areál se skladá z kostela a ambitu s kaplemi a rezidencí. Kostel je jednolodní stavba s trojboce uzavřeným presbyteriem, s bočními sakristiemi s oratořemi. Po stranách lodi jsou trojboce uzavřené kaple. Boční kaple jsou zaklenuty valeně s lunetami. Loď je plochostropá a nachází se zde freska s námětem ze života Panny Marie od V. Bartůňka z roku 1892. Hlavní oltář je ze zlaceného stříbra z roku 1743 od F. Seitze. Na něm je umístěn obraz P. Marie Klokotské. Kostel nepravidelně obíhá ambit. Na východní straně se nachází vstupní brána, na jihu pak rezidence (jednopatrová budova členěná pilastry). V rozích ambitu stojí polygonální kaple, uprostřed západní strany ještě kaple výklenková. Kaple P.Marie Růžencové (JV) a kaple sv. Anny (SV) jsou sklenuty kupolí s lucernou. Kaple sv. Vavřince (SZ) a kaple sv. Vojtěcha (JZ) jsou sklenuty kupolí s výsečemi zdobenými akantovými arabeskami. Výklenková kaple je zasvěcena sv. Janu Nepomuckému a je sklenuta valeně se štukovou výzdobou tvořenou akantovými arabeskami s andílky a květinovými rohy hojnosti.
Celý článekPoutní kostel Narození Panny Marie na Mariánské Hoře
K poutnímu místu na Mariánské hoře se váže pověst o Antonínu Keprtovi z Kunvaldu, který tu roku 1814 vezl mlýnské kameny z Pruska na Moravu. Pozdě večer zde jel roklinatou cestou až k nejvyššímu výstupku. Tady povoz neudržel a vůz s nákladem se na něho převrhl. Nevida pomoci se modlil k Panně Marii Cellenské. V tom prý zaplála záře a zjevila se bílá panna, která vůz z něj zdvihla. Vozka vstal bez úhony a jel dál za světlem tak dlouho dokud neuhnul na dobrou cestu, pak světlo zmizelo. Zachráněný vozka dojel až do známé hospody v Třešňovci kde a pak i jinde o své příhodě vypravoval. Zavázel se každý rok vykonávat pouť do Maria Celli a to také až do své smrti plnil. Na památku svého zázračného zachránění pověsil zde na lípu obrázek představující ten zázračný děj. Vznik poutního místa na Mariánské hoře souvisí se společnými poutěmi českých, moravských a polských poutníků do rakouského mariánského poutního kostela v Horním Štýrsku. Poutníci se ke společné pouti scházeli zde již od počátku 18. století. Pouť do Maria Zell trvala si deset dní tam a putovalo se 350 km pěšky. Zhruba stejnou dobu trvala i cesta zpět. Roku 1825 je budoucí zakladatel poutního místa Leopold Fiala z Písečné na poutě do Maria Zell poprvé a to jako čtrnáctiletý. V roce 1857 se z Písečné stěhuje do Ústí nad Orlicí a protože je kameník na Mariánské hoře postavil pískovcový sloupek (dnes stojí před hlavním oltářem). Aby mohli poutníci začít a ukončit svoji pouť bohoslužbou postavili zde v roce 1864 malou kapli, která dnes stojí uprostřed kostela. V roce 1865 se stěhuje Leopold Fiala na Mariánskou hou do nového domku, který si postavil. Poutníků rychle přibývá a z toho důvodu nechává v roce 1868 Leopold Fiala postavi k původní kapličce, větší kapli s věží a dvěma zvony. V roce 1869 přijímá do své služby mladého řemeslníka Josefa Langera, který se stává autorem hlavního oltáře, postranních oltářů sv. Peregrina a sv. Františka, oltáře sv. Anny, kazatelny a rámů na obrazy křížové cesty. Obraz Nejsvětější trojice je přivezen z Maria Zell a obraz Polské Madony Czenstochowské je dar polských poutníků. Darů od poutníků rychle přibývá, takže již v roce 1875 mohla být kaple prodloužena do dnešního stavu. Kostel tak získal stejné uspořádání jako v rakouském Maria Zell. V roce 1879 odkazuje Leopold Fiala zdejší poutní místo římskokatolické církvi. V roce 1881 zhotovil pro zdejší kostel truhlář Hübl z Jakubovic varhany. O dva roky později byly zhotoveny pískovcové sochy na hlavním vchodem. V roce 1885 je Mariánská Hora ustanovena poutním místem a na tuto slavnost se schází velké množství poutníků a kněží. V dalším roce je vybudována na louce před kostelem křížová cesta. Ve druhé světové válce jsou zrekvírovány oba dva zvony, po jejím skončení je odlit jeden nový zvon „Panna Maria Královna Míru“ o váze 141 kg. V současné době se zde konají od května do října každou neděli v 16 hodin bohoslužby. Jinak je možno kostel navštívit i mimo tuto dobu, když je někdo přítomen v poutním domku vedle kostela.
Celý článekPoutní kostel Nejsvětější Trojice na Křemešníku
Podle pověsti spadl roku 1555 pelhřimovský měšťan Matouš Chejstovský na útěku před lupičy do štoly stříbrného dolu na svahu Křemešníku. V úzkosti a modlitbě přislíbil, že bude-li zachráněn, postaví na vrchu kapli. Z této doby opravdu pochází nejstarší kaple Nejsvětější Trojice na vrchu Křemešníku, údajně postavená ze dřeva. V presybtáři dnešního kostela se však zachoval kamenný portál s pozdně gotických ostěním. V letech 1651-1652 byla kaple přestavěna v raně batokní podobě. Až v letech 1710-1720 je poutní kostel Nejsvětější Trojice postaven v podobě, která v podstatě přetrvává dodnes. V roce 1734 byly kolem kostela postaveny ambity a roku 1750 byl kostel upravován naposledy. V ambitech kolem kostela jsou umístěny dvě nárožní kaple a navazuje na ně bývalá škola a fara. Z podnětu českobudějovického biskupa Dr. Šimona Bárty byla 17.12.1935 ustavena Matice křemešnická. Hlavním posláním byla péče o duchovní úroveň poutního místa. K tomuto účelu byl zřízen nový exerciční dům z bývalé školy. Počet poutníků vzrůstal, velmi vysoký byl po celé 19. století, ale vrcholu dosáhl při epidemii cholery v Čechách. Rozšířená pověst o ochranných účincích křemešnické vody právě proti choleře sem přivedla několik desítek tisíc lidí ročně. Na průčelí poutního kostela Nejsvětější Trojice je nad hlavním vchodem umístěn kamenný reliéf Korunování Panny Marie z druhé poloviny 16. století. Uvnitř se nachází trojboký oltář z roku 1752 symbolizující tajemství Nejsvětější Trojice, uprostřed oltáře se nachází reliéf Korunování Panny Marie, na třech nárožích sochy andělů. Vlevo od oltáře je kazatelna z roku 1750. Vitrážové okno daroval poutnímu kostelu pelhřimovský rodák, arciděkan smíchovský, prelát Jan Pauly. Motiv Zvěstování Panny Marie vymaloval na skle v roce 1936 J. Veselý. Kousek od kostela se nachází zajímavá stavba podobající se malému zámečku. Jde o větrný zámek postavený v roce 1930, podle návrhu arch. Kamila Hilberta pro akademického sochaře Josefa Šejnosty, rodáka z nedalekého Těšenova. Plánoval zde zřízení muzea všech svých medailérských prací. Stavba však zůstala do dnešních dnů nedokončena. Můžeme však obdivovat cimbuří se sedmi havrany, úsměv vyvolává kamenný patník s kloboukem, tzv. křemešnické nemehlo, které tajně jako žert, nechal zhotovit mistrův osobní přítel, pelhřimovský poeta K.B.Tomášek. Od větrného zámku až ke kapličce s pramenem (při červené turistické značce) vede křížová cesta zakončení Božím hrobem. Původní křížová cesta byla postavena podél staré pěšiny roku 1689. V roce 1947 byly zchátralé cihlové kapličky nahrazeny žulovými. Jsou dílem Ant. Theina, který byl inspirován původními návrhy sochaře Františka Bílka. Obrazy v kapličkách jsou od pelhřimovského umělce R. Ondráčka. Křížová cesta má 14 zastavení a jeho posledním zastavením je Boží hrob, který se nachází již nedaleko „větrného zámku“. V umělé jeskyni, jež je přistavěna ke skále, se nachází Jěžíšovo tělo od Antonína Bílka. Barokní kaplička pod kostelem byla postavena asi roku 1689 nad „zázračným“ pramenem. Má půlkruhový portál a trojúhelníkový štít s reliéfem „Křest Páně v Jordánu“ od Františka Bílka. V roce 1896 byla kaplička opravena a doplněna o sochy sv. Josefa a sv. Anny. Studánka se „zázračnou“ vodou se nachází pod kamenným oltářem uvnitř kapličky. Zázračný pramen je pradávnou, nepochybnou příčinou vzniku poutního místa. První písemné zmínky o pramenu jsou z let 1763 a 1782. Pramen vyvěrá periodicky obvykle okolo Vánoc a přestává téci v létě (červen, červenec), někdy se objevuje i na podzim. Nikdy nezamrzá a je zřejmě spojen s prmanem na protější straně kopce studánka „U Buku“. Pověst o léčivých účincích zesílila za třicetileté války. V dobách epidemie cholery uprostřed 19. století, sem pro vody přicházely desetitisíce lidí. Uvádí se, že se voda vozila v povozech do Hradce králové, Kutné Hory i mnohem vzdálenějších míst. Chemickou analýzou se zjistilo, že voda je velmi čistá, chudá na minerály, slabě radioaktivní a obsahuje nepatrné množství stříbra. Tím se vysvětluje, že uchovávána v lahvích se dlouhou dobu nekazí. Za kaplí se nachází poustevna. Během rekonstrukce studánky v roce 2000 narazil kamenický mistr Miroslav Heřmánek na podzemní prostor vzadu za kapličkou zasypaný zeminou a kamením. Když ručně odstranil kameny ze zborcené klenby pod nánosy hlíny, objevil se před ním půdorys objektu dávno zapomenuté poustevny v opuštěné hornické štole. V tomto unikátním objektu, ve kterém přebývalo několik poustevníků ještě v 18. století, mimo jiné i poustevník Jiří Mrňávek, jehož ostatky jsou uloženy v kapli mrtvých nedaleko kostela Nejsvětější Trojice.
Celý článekPoutní kostel Panny Marie Pomocné - Heřmanovice
Poutní areál s kostelem Panny Marie Pomocné nalezneme asi 4 km jižně od Zlatých Hor. Vznik poutního kostela je spojen s příběhem, kdy se v těchto místech ukryla před vpádem švédských vojáků těhotná žena místního řezníka Anna Tanheiserová. Ta zde v úkrytu staré jedle porodila zdravého syna Martina, který se později stál váženým občanem města – radním. Jeho dcera pak vyplnila otcovu poslední vůli. Nechala zhotovit obraz Bohorodičky a v roce 1718 jej zavěsila na starou jedli v místě otcova narození. V následujícím roce zažil u tohoto místa s obrazem krejčí Samuel Richter ze Zlatých Hor zjevení. To se zakrátko rozšířilo po celém okolí a k obrazu začali přicházet poutníci z celého okolí. Z jejich darů pak byla zakrátko postavena dřevěná kaplička, do které byl obraz umístěn. Ten měl prý velkou léčebnou sílu a po přezkoumání několika případů odbornou komisí byl obraz 21.9.1729 přenesen do farního kostela ve Zlatých Horách. Na jeho místo byl umístěn obraz podobný. V roce 1785 za vlády císaře Josefa II. bylo nařízeno kapli zbourat, nenašel se však nikdo kdo by to učinil. Roku 1805 byla kaple přestavěna a zvětšena. Následně krátce poté bylo rozhodnuto o vystavění zděného kostela. V roce 1834 byl položen základní kámen a sedm let později byla nová stavba vysvěcena biskupem Danielem Sommerfeldem z Vratislavi. Do nově zřízeného poutního místa pak každoročně přicházelo tisíce poutníku ze širokého okolí a ciziny. Vše se změnilo po druhé světové válce, německé obvytelstvo bylo odsunuto a události po roce 1948 celou věc jen zhoršily. V roce 1955 sem byl zakázán přístup z důvodu důlních prací a objekt, který se skládal nejen z kostela, ale i ze dvou restaurací začal chátrat. Sice se v roce 1968 začalo s opravou kostela, ale v roce 1973 byl odstřelen a celý arál srovnán se zemí. Jediné co zůstalo byla pouze Posvátná studánka. Po roce 1990 vznikla iniciativa za znovuobnovení poutního místa. V únoru 1993 bylo vydáno stavební povolení a 23.9.1995 mohl být posvěcen nový kostel. O rok později byl dokončen poutní dům a o další rok pak ambity a pořízeny nové zvony. Na projekt za 27 milionů korun se podařilo získat pomocí různých sbírek. Poutní areál a blízké okolí je ve velmi dobrém stavu a přístupné. Před areálem se nachází parkoviště, kde lze zaparkovat.
Celý článekPoutní kostel Panny Marie Sedmibolestné - Krnov
Vrch Cvilín s poutním kostelem a rozhlednou je viditelnou dominantou města Krnova. Toto mystické místo má několikasetletou poutní tradici. V mladší době kamenné zde stávalo hradisko. Poutní tradice sahá do počátku 17. století. V letech 1722-1728 byl na vrchu postaven kostel v těsné blízkosti dřevěné kaple z roku 1684. Roku 1786 byl kostel z nařízení císaře Josefa II. uzavřena a určen k likvidací. Podařilo se jej za 406 zlatých vykoupit čtyřem měšťanům a roku 1795 dosáhnout jeho znovu otevření. Císařským výnosem ale nebylo dovoleno aby jej spravovali minorité a kostel se dostal do vlastnictví města. Až roku 1940 ho minorité získali zpět výměnou za pozemky, které město potřebovalo pro svůj rozvoj. V srpnu 1865 kostel vyhořel a ani válečné události v roce 1945 na tom nebyl lépe. Požárem byla dokonce poničena levá věž kostela. Za komunistické éry je činnost minoritů přerušena. V roce 1994 je navrácen zpět a v letech 1994-1996 je v bezprostřední blízkosti postaven poutní dům sv. Josefa. Chrám je barokní dvouvěžová stavba s hlavní lodí, boční, rozšíření je oboustranně vytvářeno trojicí kaplí a prostor nad nimi tvoří druhou etáž rozšíření hlavní lodě olemovanou balustrádou, která pokračuje i na kůr. Na hlavním oltáři se nachází obraz Panny Marie Sedmibolestné o kterém se tradují legendy o jeho léčivých účincích. Interiér zdobí nádherné fresky od brněnského malíře F. Ecksteina z let 1726-1727. Na vrch Cvilín k poutnímu kostelu se několikrát do roka konají církevní poutě.
Celý článekPoutní kostel sv. Archanděla Michaela ve Vítochově
Poutní kostel sv. Archanděla Michaela ve Vítochově je kamenná, raně gotická stavba s románskými prvky. První zmínky o kostelu se vztahují k pol. 13. století. Uvnitř se nachází kamenná křtitelnice z pol. 13. stol. a kamenný oltář.
Celý článek
První Předchozí 1 2 3 … 88 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 … 184 185 186 Další Poslední
