Tip na výlet
Našim krajem může bezplatně propagovat i vás! Staňte se spoluautorem tohoto webu, či Facebooku. Dejte nám vědět o všem zajímavém, co se kolem vás nachází a děje!
Svůj tip na zajímavé místo, či námět kam na výlet zasílejte na adresu redakce. Přidejte k němu krátký popis a nejlépe také ilustrační fotografii.
Na vše zajímavé co kolem vás je, se budeme těšit na adrese: redakce@nasimkrajem.cz
První Předchozí 1 2 3 … 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 … 184 185 186 Další Poslední
Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře
Dalším členem české rodiny památek UNESCO je Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Přehodnocením gotických prvků do čistě barokní podoby vznikl v Čechách na počátku 18. století stavební sloh, označovaný jako barokní gotika, který nemá v Evropě obdobu. Barokní gotika - unikátní sloh Jeho nejznámějším projevem je právě kostel ve Žďáru nad Sázavou. Byl postaven na začátku 20. let 18. století a je nepochybně nejosobitějším dílem J. B. Santiniho Aichla, kterému se zde podařilo mistrovsky spojit výrazové prostředky baroka i gotiky. Smyslem stavby, kterou financoval zdejší cisterciácký klášter, bylo především oslavit Jana Nepomuckého, jako mocného patrona a světce, jehož blahořečení a svatořečení spadá právě do doby založení kostela. Samotný kostel je doslova protkán symbolikou číslovky pět, která vychází z legendy o Janu Nepomuckém. Podle ní se prý nad tělem Jana Nepomuckého objevila korunka s pěti hvězdičkami Proto je půdorys kostela ve tvaru pěticípé hvězdy, kostel má pět východů, pět oltářních výklenků, dvakrát pět kaplí kolem centrálního prostoru, na hlavním oltáři je pět hvězd a pět andělů. Číslovka 5 a další symboly Jedná se o symboliku pěti ran Kristových, ale také pěti písmen v latinském slově “tacui” (mlčel jsem) a především pěti hvězd ve svatozáři mučedníka, které se podle stejné legendy objevily ve Vltavě. Zde však symbolika kostela nekončí – uprostřed stavby, ve vrcholu kupole, se nalézá monumentální jazyk v ohnivém kruhu jako symbol Jana Nepomuckého, mučedníka zpovědního tajemství. Objevuje se i ve tvaru lomených oken. Jejich zakomponování u lucernových kaplí nad vstupními vestibuly připomíná meč zasazený v pochvě. Podle legendy Jan nevyzradil zpovědní tajemství královny Žofie, manželky krále Václava IV, a proto ho král nechal nejprve krutě mučit a potom svrhnout do Vltavy, jeho jazyk zůstal skryt v ústech právě jako meč v pochvě. Hlavní oltář představuje mučedníka, kterého vynášejí andělé na nebesa. Postranní oltáře jsou zasvěceny čtyřem evangelistům, Janovi s orlem, Markovi se lvem, Lukášovi s býkem a Matoušovi s knihou. Kostel je obklopen hřbitovem a ambity ve tvaru deseticípé hvězdy. Kostel je přístupný veřejnosti od května do září denně kromě pondělí, od 8.00 hod. do 17.00 hod. a mimo sezonu, tj. od října do dubna od 9:00 hod. do 16:00 hod., pouze o víkendech a ve svátcích a po předchozí domluvě.
Celý článekPoutní kostel sv. Šebestiána na Svatém kopečku
Na východním okraji města se tyčí vrch zvaný Svatý kopeček a na něm kaple sv. Šebestiána se zvonicí a Božím hrobem. Kaple byla založena kardinálem Františkem z Dietrichsteina a vystavěna v letech 1623-1630. Svoji dispozicí měla odpovídat velechrámu sv. Petra v Římě. Roku 1663 však kaple vyhořela a obnovena v letech 1672-1679 ve větším rozměru na půdorysu řeckého kříže. Roku 1714 byla přistavěna ještě barokní sakristie a kaple má takovou podobu dodnes. V roce 1786 byla stavba odsvěcena a začátkem 18. století sloužila jako vojenské skladiště. Poté co byla na Svatém kopečku zřízena pastva pro ovce sloužila i jako úkryt pro ně při nepříznivém počasí. Stavba dále chátrala a při bouřce v roce 1846 přišla dokonce o střechu. Až v druhé polovině 19. století začalo svítat na lepší časy, zakončené 8.9.1865 novým vysvěcením. Dalším zdaleka viditelným objektem je v blízkosti kaple stojící zvonice. Byla vystavěna také v době dokončení původní kaple, tedy kolem roku 1631. Několikrát byla poškozena požárem, ale vždy obnovena. Po druhé světové válce se až do roku 1989 stala také stanovištěm hlídek pohraniční stráže. Ve zvonici je umístěn jeden zvon z roku 1768 o váze 4360 kg, průměru 185 cm a výšky 165 cm. K jeho rozhoupání jsou potřeba čtyři zvoníci. O kousek dál po turistické značené cestě dojdeme k další stavbě na Svatém kopečku patřící do komplexu církevních staveb a to Božího hrobu. Stavba polygonálního charakteru rozdělená na dvě části byla vystavěna stejně jako kaple a zvonice kolem roku 1630. Pískovcové schody vedoucí k ní pocházejí z rekonstrukce v roce 1908. Stavba samotná prošla nedávno rekonstrukcí (2010). Její interiér není sice přístupný, ale je možno náhlednout přes mříž. Na vrchol Svatého kopečku vede turisticky značená cesta a při ní se nachází netradiční kapličky křížové cesty. Jejich vznik byl ve dvou etapách, ta první proběhla při výstavbě církevních staveb na vrcholu kolem roku 1630, zbylých šest „skalních“ kapliček a jedné kapličky pod vrcholem vzniklo v letech 1750-1776. Na konci druhé světové války byla křížová cesta značně poškozena. Po skončení války byly zahájeny práce na obnově. Jelikož se křížová cesta nachází v místě kde působí velmi nepříznivě klimatické podmínky, je potřeba neustále kapličky obnovovat. Poslední celková rekonstrukce proběhla v letech 1990-1997, přesto si objekty vyžadují znovu rekonstrukci, která probíhá v současné době (2012).
Celý článekPoutní místo Dobrá Voda - Pocinovice
Zhruba 500 m severně od obce Pocinovice začíná za železniční tratí křížová cesta vedoucí na vrch, kde stojí nejmalebnější poutní místo dolního Chodska, kaple Panny Marie Bolestné. Podle legendy se nedaleko dnešního místa pásli koně, když stará slepá kobylka zabloudila sem do lesa ke studánce. Šlápla přední nohou do pramene a voda, která vystříkla kobyle do očí, jí vrátila zrak. Svědky této příhody byli pastevci, kteří spěchali koni na pomoc. Zvěst o této příhodě se rychle rozlétla po kraji a ke studánce začaly proudit davy poutníků, aby zde nalezly ztracené zdraví. V 17. století zde vyrostla malá dřevěná kaplička, která v roce 1906 vyhořela. Na jejím místě pak byla postavena nová zděná kaplička obdélníkového půdorysu. Samotná kaple Panny Marie Bolestné byla vysvěcena 13.10.1873 za velkého zájmu věřících. Stavba osmiúhelníkového půdorysu je zaklenuta vznosnou kupolí. Nad vstupem do interiéru je malý zaklenutý chór.
Celý článekPoutní místo Dřižina
Poutní místo Dřižina se nachází v malém tichém údolí Vojenického potoka, asi 1,5 km severozápadně od obce Vojenice, z nějž sem vede značená cesta. Nejbližším větším městem je Opočno, odkud sem rovněž vede značená cesta. Zdější místo se původně jmenovalo Křížovka, podle kříže, který zde stával odnepaměti. V roce 1883 nechal zdejší kaplan Alois Mádr pořídit železný kříž v gotickém stylu, který byl odlit v huti ve Slezsku. Ku příležitosti 40. výročí panování císaře Františka Josefa I. byla v roce 1889 zde postavena kaple, zasvěcená Panně Marii Lurdské. V místech dnešní lurdské jeskyňky od pradávna vyvěrá pramen čisté vody, jemuž někteří lidé připisují zázračná uzdravení. Od postavení kaple se zdejšímu místu začalo říkat Dřízna a stalo se posvátným poutním místem. Spolu s kaplí bylo postevano ve stráni nad údolím 14 kapliček Křížové cesty ukončené Božím hrobem vytesaným ve skále. Celý areál byl postaven z darů věřících a z iniciativy již zmíněného kaplana, jemuž pak věřící z úcty postavili zde pomník. V roce 2001 byl v jižním cípu areálu postaven dřevěný altánek. V roce 2003 byl pak celý areál mimo kaple zrenovován a doplněn krytým podiem, kde jsou slouženy mše svaté.
Celý článekPoutní místo Malenisko u Provodova
Obec Provodov dostala svoje jméno po obyvatelích, kteří zde pod hradem Světlov žili. Ti provázeli pocestné a obchodníky přes pusté hory plné dravé zvěře a také loupežníků. Kousek jižně od obce se nachází místo nazvané Malenisko s poutním kostelem Panny Marie Sněžné. Vznik tohoto poutního místa se váže do počátku 18. století, kdy Valašsko prožívalo krušné časy, plné nájezdů uherských povstalců. V té době v provodovském mlýně žil mlynář Pavel Vlaštovica. Jeho žena si často stěžovala na bolesti hlavy a očí, ztrácela totiž zrak. Denně se modlila k Panně Marii za zdraví a lepší časy. V roce 1711 před svátkem Nanebevstoupení Páně měla sen, ve kterém byla vyzvána neznámým stařečkem aby ho následovala. Ten ji zavedl na místo, kde zabodnul hůl a pravil, že zde je voda, která bude uzdravovat nemocné. Pak stařeček zmizel. Když šla druhý den žena na bohoslužbu do pozlovického kostela, u místa, kde byla se stařečkem opravdu našla hůl a u ní prýštící pramének vody. Vodou si omyla oči a cítila, že lépe vidí. Spěchala pak do kostela, ale o svém zážitku nikomu nepověděla. Za několik měsíců měla opět sen se stařečkem, který ji vyčinil, že o vodě jiným neřekla. A tak od roku 1712 začínají sem přicházet lidí a každým rokem přibývalo zázračných uzdravení. Poutníci se scházeli u obrazu Panny Marie, kterým se darovala za své uzdravení Dorota Jahodníková z Pašovic. Tento obraz je dodnes zachován na hlavním oltáři v kostele. Historie kostela sahá do 20. let 18. století. Tehdy vážně onemocněl majitel luhačovického panství, hrabě Wolfgang Serenyi. Pozlovický farář mu dal vzkaz od mlynářky z Provodova, že se uzdraví, ale aby u pramene nechal vybudovat kapličku. Hrabě slíbil a slib dodržel. Po uzdravení nechal vystavět nejprve dřevěnou kapli a později zděnou s oltářem. Svatyně byla posvěcena 5.8.1735 a od té doby se stala středem mnoha poutí. Lidí přibývalo a stavba již nestačila, v roce 1750 musela být kaplička rozšířena na dnes zde stojící malý barokní poutní kostel. Kousek od kostela vede vzhůru po cestě do svahu křížová cesta. Zaparkovat lze krátkodobě přímo pod kostelem. Jinak sem vede turisticky značená cesta z Provodova a Luhačovic.
Celý článekPoutní místo Ostré u Úštěka
Barokní areál s kaplí Božího těla na vrchu Kalvárie se nachází na severním okraji obce Ostré, 2 km východně od Úštěka, z nějž sem vede značená cesta. Zakladatelem byl Václav František Růžička, hejtman jezuitského liběšického panství spolu s liběšickými jezuity. Základní kámen byl položen 6.6.1707. Kompozice areálu vychází z areálu Božího hrobu v Mimoni, autorství je připisováno přednímu architektu Octavianu Broggiovi. Přestože se jedná o významnou památku, nebyla jí dlouho věnována pozornost a celý areál rychle chátral, jedna z kaplí dokonce vyhořela. Vnitřní vybavení postupně zmizelo a celý areál zarostl tak, že i přes své dominantní postavení nebyl příliš vidět. Od roku 2005 se začala situace měnit k lepšímu. Areál byl vyčištěn, takže je v současné době vidět již z dalekého okolí a v současné době (2010) prochází postupnou rekonstrukcí. Na vrchol kopce vede z obce Ostré křížová cesta s prostými barokními vyklenkovými kaplemi, které doplňují novější empírové kaple. Cesta ústí na západní straně na terasu vymezenou zděným zábradlím. Křížová cesta obtáčí svah, na vrchol pak vede přímé schodiště se zděným zábradlím. Na samotném vrcholu kopce se nacházejí tři symetricky rozmístěné kaple. Ústřední stavbou je kaple Božího hrobu, po stranách s kaplemi Nalezení a Povýšení sv. Kříže. Boží hrob má svoji charakteristickou podobu, tak jak se šířila z Jeruzaléma. Nízká podélná stavba s trojúhelným štítem na průčelí a s polygonálním závěrem se slepými arkádami na sloupcích. Nad střechu z kamenných desek vystupuje sloupková lucerna. Uvnitř jsou pak dvě valeně klenuté prostory. Boční patrové kaple s vnitřní emporou stojí na obdélném půdorysu se zaoblenými rohy. Kaple mají věžovitý charakter, která ještě umocňuje jehlancová střecha s polygonální lucernou s kupolkou. Kaple jsou zaklenuty valenou klenbou s lunetami. Vnitřní zařízení jak už bylo zmíněno bylo zničeno včetně dalžeb. Původně se zde nacházely oltáře portálového sloupového typu se sochami světců. Oltářní obrazy pocházely pravděpodobně od barokního malíře J.J.Heinsche. Ve stěnách kaplí byly zabudovány skříňky s rokajovými křídly. Areál poutního místa u obce Ostré je volně přístupný.
Celý článekPovodeň v roce 2002
Kovová deska označující výšku hladiny Vltavy při povodních v roce 2002. Je umístěna na Staroměstské vodárenské věži na Novotného lávce.
Celý článekPovodně v Praze v roce 1890
Kovová deska je připevněna na Staroměstské vodárenské věži. Připomíná stav vody ze dne 4.9.1980. Tato povodeň Praze způsobila značné materiální škody.
Celý článekPrachatice
Prachatice jsou okresní město v jižních Čechách, mají téměř 12 tis.obyvatel a leží asi 40 km západně od Českých Budějovic. Prachatice leží v Šumavském podhůří pod vrchem Libín ve výšce 561 m nad mořem na Živném potoce a jsou jedním z nejzdobnějších měst v jižních Čechách. Střed města s renesanční výstavbou byl vyhlášen městskou památkovou rezervací. Prachatice mají bohatou historii, která je spjata se "Zlatou stezkou" po níž se dopravovala do Čech sůl. Tato středověká obchodní cesta procházela právě přes Prachatice. První zmínka o obci pochází z 2. poloviny 12. století, kdy ji český kníže Vratislav I. daroval vyšehradské kapitule. Jednalo se o tzv. Staré Prachatice. Nové město, současné Prachatice, bylo založeno na počátku 14. století kolem prostorného náměstí, v jehož rohu byl zároveň s městem stavěn také kostel. Nabylo poměrně rychle velkého významu a získalo řadu výsad potvrzujících jeho výhradní postavení související s dovozem soli, z čehož pramenilo jeho bohatství. Město mělo výhradní právo na dovoz, uskladňování a další prodej pasovské soli. Také se jednalo o právo vybírat mýtné na Zlaté stezce. Město se těšilo pozornosti panovníků, čehož důkazem je, že Václav IV. vydal dekret, podle kterého muselo veškeré zboží přivážené z Bavorska projít Prachaticemi. Hospodářský růst města, zastavily husitské války. Roku 1420 byly Prachatice vypáleny. Po krátkém úpadku obnovovaly Prachatice své bohatství, v roce 1436 byly přijaty mezi města královská. V letech 1436 až 1848 byly v držení feudálních rodů - Rožmberků, Eggenberků, Schwarzenberků. V 16. století za Rožmberků nastává největší rozvoj města. Je to dáno také tím, že toto období bývá považováno za vrchol Zlaté stezky. V Prachaticích po velkém požáru z roku 1507 vyrostla řada nových renesančních domů (za všechny jmenujme alespoň Sittrův dům, Husův dům, Solnici či Rumpálův dům). Kolem města byla vystavěna druhá linie hradeb a celý fortifikační systém byl upraven tak, že dokázal vzdorovat i dobývání za pomoci střelných zbraní.V roce 1601 prodal poslední Rožmberk Petr Vok Prachatice císaři Rudolfovi II. a město se tak stalo opět královským. Roku 1620 měšťané přísahali věrnost "zimnímu králi" Fridrichu Falckému. Následná porážka stavů tak určila osud a další směřování Prachatic. Po třicetileté válce, kdy byly Prachatice dobyty a zbaveny všech privilegií a majetku, roku 1706 byl zdejší solní sklad přeložen do Krumlova, začal úpadek města, který trval až do poloviny 20. století. Právě po staletí trvající stavební stagnace přispěla k tomu, že vzhled historického jádra města z období pozdní gotiky a renesance se v podstatě dochoval do dnešní doby. Ve městě zůstaly zčásti zachovány hradby ze 14. století, které byly ve století 16. doplněny o druhý hradební pás s dělostřeleckými baštami. Součástí opevnění byla i bašta Helvít a mohutná gotickorenesanční Dolní brána, která se jako jediná ze tří dochovala do současnosti. Jednou z nejstarších staveb města je gotický děkanský kostel svatého Jakuba na náměstí, který byl založen a stavěn současně s městem. Jádrem Prachatic je obdélné náměstí s barokní kašnou. Jeho dominantou je pseudorenesanční budova nové radnice postavená v letech 1902 - 1903. Hodnotná renesanční stará radnice pochází z let 1570 - 1571. V městském jádru zůstala dochována řada pozdně gotických (druhá polovina 15. století) a renesančních (16. století) domů, z nichž mají mnohé průčelí zdobené náročnými sgrafity (Knížecí dům, Literátská škola, dům Žďárských a další). V bývalém domě Žďárských na náměstí je dnes umístěno městské muzeum, které soustřeďuje sbírky orientované na historii města a přírodní zajímavosti. Nedaleko náměstí při silnici k nádraží stojí mramorová plastika - největší sluneční hodiny v ČR. Na jižním okraji města jsou bývalé lázně svaté Markéty.
Celý článekPrachatická brána - Horažďovice
Zbytek Prachatické brány se nachází na jihovýchodní straně centra města v dnešní ulici Prácheňská. Původně gotická brána pochází ze 13. století. Před ní se ještě nacházela v úrovni parkánu ještě jedna vnější brána, která byla zbořena v letech 1837-1861. Dnes je brána dochována jen v přízemní výšce s hrotitými portály. Nebyla zaklenuta, měla jen trámový strop.
Celý článekPráchovna v Kolíně
Věž zvaná Práchovna se nachází na pravém břehu Labe na konci Podskalského nábřeží. Stavba vznikla patrně v první polovině 15. století a je jedním z mála dochovaných zbytků městského opevnění. Byla vybudována jako předsunuté opevnění kolínského hradu a strážní věž. V průhybu 16. a 17. století snad sloužila také jako vodárna. Posléze se stala skladištěm střelného prachu, od tohoto účelu pochází také její dnešní pojmenování. Zřejmě někdy polovině 19. století přišla o svoji jehlancovitou střechu s ochozem a dále se měnila ve zříceninu. Okolo roku 1945 bylo projektováno nové zastřešení a možná i využití jako rozhledna, k tomu však v té době nedošlo. Až v roce 2006 byla po rekonstrukci je věž zpřístupněna prostřednictvím informačního centra. V sousedství Práchovny se ještě na konci 70. let 20. století nacházel cenný soubor lidové architektury. Tvořily jej domky budované v průběhu 16.-19. století původními obyvateli předměstí. V 80. letech 20. století byly zdemolovány a nahrazeny novostavbou panelových domů.
Celý článekPrachovské skály
Prachovské skály jsou naše nejznámější pískovcové skalní město, ležící na jižním okraji Českého ráje, asi 7 km severozápadně od města Jičína. Na ploše zabírající asi 260 ha se nachází divoká příroda čítající četné rokle, strže, úžlabiny, vyhlídky, osamocené pískovcové věže, jehly, skupinové skalní bloky, zřícené skály či skalní soutěsky s úzkými křivolakými chodbami. Tohle všechno z Prachovských skal činní jednu z nejvyhledávanějších lokalit Českého ráje. Rájem je především pro horolezce. Ale i o turisty je zde výborně postaráno, nejzajímavější partie skal jsou snadno přístupné po dvou pečlivé značených okruzích, které provedou spolehlivé každého nejkrásnějšími a nejatraktivnějšími částmi této uchvacující hříčky přírody. Tou první je Malý okruh, který zabere pouhých 45 minut, vede pěknou přírodou Císařské chodby, odkud stoupá myší dírou na Vyhlídku Českého ráje, odkud je vidět například hrad Trosky. Velký okruh seznámí návštěvníky s velkým množstvím zajímavých míst Prachovských skal a je asi nejatraktivnější a nejzajímavější cestou skalními masívy. Jeho délka je 5 km a zabere asi 2 hodiny. Pří jeho absolvování je třeba počítat s častými prudkými výstupy, které vedou přímo mezi impozantními skalami, což dodává prohlídce potřebné dobrodružství. Na návštěvníky čeká osm nádherných vyhlídek. Pechova vyhlídka, Šikmá věž, Vyhlídka míru, Hlaholská vyhlídka, Rumcajsova vyhlídka, Schlikova vyhlídka, Vyhlídka míru, Všetečkova vyhlídka, Pechova vyhlídka a nejvyšší bod Hakenova vyhlídka, která se vypíná 460 m. n.m. Oba okruhy začínají shodně u Turistické chaty Klubu českých turistů, která byla vystavěna roku 1924, v samém jádru skalního města. V letních horkých dnech mohou návštěvníci využít koupaliště U Pelíška. V roce 1935 byl pro potřeby turistů ještě vystavěn hotel Skalní město. Od roku 1933 jsou Prachovské skály přírodní rezervací, součástí Chráněné krajinné oblasti Český ráj jsou od roku 2002.
Celý článekPraha - Běchovice
Městská část Praha - Běchovice je součásti správního obvodu Praha 21.
Celý článekPraha - Benice
Městská část Praha - Benice je součástí správního obvodu Praha 22.
Celý článekPraha - Březiněves
Březiněves, původně jména Březnoves (Březina ves nebo-li Břízova ves) vznikla při staré silnici na Mělník již ve 12. století. Jejími majiteli bývali církevní hodnostáři např. komenda křižovníků svatého Jana s bílou hvězdou v Praze nebo Johanité, ale i soukromníci a mezi nimi například Albrecht z Valdštejna. V roce 1974 byla připojena k Praze a dnes je nejsevernější částí osmého pražského obvodu.
Celý článekPraha - Čakovice
Původní název vsi byl Čachovice či Čechovice byl odvozen z jména Čach či Čech. Nejstarší doložená zmínka o Čakovicích pochází z poloviny 14. století, kdy pražský měšťan Václav Bořitův prodal jeden ze tří čakovických dvorů Václavovi z Knína. Jisté je také to že v roce 1352 stál v Čakovicích již kostel zasvěcený sv. Remigiovi. V průběhu dějin střídaly Čakovice majitele. V roce 1849 získal podnikatel Alexander Schoeller čakovický statek. Přikročil k výstavbě cukrovaru, přestavěl zámek, upravil park a zasloužil se tak o rozvoj obce. Další velký rozvoj zaznamenaly Čakovice ve 20. století, zejména s rozvojem leteckého, elektrotechnického a automobilového průmyslu. Na jaře roku 1945 utrpěla obec při bombardování blízké letňanské avie. V roce 1964 došlo k sloučení Čakovic, Miškovic a Třeboradic a k 1.1.1968 takto sloučená obec byla připojena k Praze. Dnes je MČ Praha – Čakovice součástí správního obvodu Prahy 19.
Celý článekPraha - Ďáblice
Původně se obec jmenovala Dawlice, pravděpodobně po prvém slovanském usedlíkovi, který se jmenoval Davel. To, že se jedná o velmi prastarou obec, dokazují různé nálezy. Své jméno si obec udržovala až do třicetileté války. Kým a proč bylo změněno, se neví. Třeba takový kopec Ládví se původně jmenoval Hledví. K tomuto názvu se vážou hned dva výklady. Za prvé jméno kopce může být odvozeno od pozorovati (hleděti či strážiti), neboť stejně jako dnes, byl i dříve velkolepou rozhlednou zvlášť na kraje severní. Za druhé své jméno může mít od bohyně Lady, které naši pohanští předkové na vrchu Ládví obětovali své dary.První zmínka o Ďáblicích je v listinách řádu křížovníků s červenou hvězdou z let 1233 a 1235, v nichž se jednalo o koupi několika vsí, mezi nimiž byly i Ďáblice. Původně je Constancie chtěla darovat ženskému klášteru na Poříčí u sv. Petra. Když však k jeho zřízení nedošlo, věnovala je Betlehemistům (křižovníkům s červenou hvězdou). Vše se značně vleklo, a tak až o téměř dvacet let později, v roce 1253 potvrdil král Václav I. křižovníkům všechna práva. Zmíněná darovací listina byla také potvrzena roku 1320 Karlem IV., který zároveň vzal řád křížovníků do své ochrany a zakázal jeho statky odprodávat, nebo dávat do zástavy. Velmi se dotkla obce třicetiletá válka. Ves byl řádu křížovníků zabavena a vše tedy ves, tvrz a statek koupil Jan, nestarší Petrášek z Vokounštejna, který ale na základě rozsudku Ferdinanda III. musel vše vrátit a patrně odešel do vyhnanství. Část Ďáblic byla připojena k Praze již roku 1960, samotná obec pak od roku 1968. Dnes je MČ Praha – Ďáblice součástí správního obvodu Praha 8.
Celý článekPraha - Dolní Chabry
ako nevelká osada vznikly Dolní Chabry již v raném středověku. Našlo se zde několik kamenných nástrojů ze starší doby kamenné, jejichž stáří se odhaduje na 1,5 milionu let. Poprvé se ves připomíná v roce 1092 v listině Konráda Brněnského. Listina tu uvádí poprvé Chabry jako „ves Chrabercych" kterou Konrád Brněnský daroval Ostrovskému klášteru. Ostrovský klášter je založen roku 999 Boleslavem II. Někdy na přelomu 11. a 12. století tu vzniká rotunda, později přestavěná na dnešní kostel Stětí sv. Jana Křtitele. Další nezpochybnitelná zmínka o Chabrech je z roku 1273 v listině papeže Řehoře X. pro Strahovský klášter. Ta uvádí Chabry jako jejich majetek. V roce 1397 privilegium krále Václava IV. potvrzuje jejich vlastnictví. V roce 1436 zastavuje císař Zikmund Chabry Starému Městu. Samotný dvůr se vrací Strahovskému klášteru. V první polovině 16. století se poprvé Chabry dělí na Horní a Dolní. Od poloviny tohoto století se pak na řadu let opravdu oddělily a byly na sobě zcela nezávislé. Každá měla svého rychtáře a většinou i jinou vrchnost. V roce 1634 byly Dolní Chabry protestantským Černhausům zkonfiskovány a dány Albrechtu z Valdštejna. Posléze v roce 1639 jim byly navráceny. V roce 1651 kupuje Dolní Chabry hrabě Jan Hartvik z Nostic, který je pak po 11 letech prodává Starému Městu pražskému. V roce 1719 se opět obě dosud nezávislé obce Horní a Dolní Chabry spojují v jednu. V roce 1968 se obec Dolní Chabry stává součástí hlavního města Prahy a dnes je MČ Praha – Dolní Chabry součástí správního obvodu Praha 8.
Celý článekPraha - Dolní Měcholupy
Za základ jména bývá považováno loupení měchů. A to buď měchů jako cestovních zavazadel na místní dálkové cestě, nebo měchů na ryby v místních potocích a rybnících. Může se ale jednat i o zcela jiný slovní základ neboť je známo pojmenování i ve tvaru Nechalupy. Nejstarší osídlení na území Dolních Měcholup je doloženo z návrší Na Horkách, kde při zakládání nového hřbitova r. 1896 byly nalezeny pozůstatky osídlení z doby 2 - 3 tisíce let před n.l. Ves se pak připomíná v písemnostech roku 1309 a o několik desítek let později se rozlišuje na Velké (Dolní) a Malé (Horní) Měcholupy. Z roku 1364 pochází zmínka o tvrzi, kterou měl v držení pražský měšťan Jakeš Rechcer. Po něm následovali Olbramovicové, měšťan Jan Nichelen, Prokop Černý a Jan z Klučova. Jako další majitelé se připomínají Zápští ze Záp a řád křížovníků s červenou hvězdou. Roku 1562 prodávají křižovníci svůj díl Měcholup Janovi Ronšperkovi z Ronšperka, který ho připojil k Uhříněvsi. V roce 1622 po konfiskacích získal Měcholupy Karel z Lichtensteina a obec až do poloviny 19. století náležela panství Uhříněves. V letech 1923-25 proběhla pozemková reforma při které byly polnohospodářské pozemky zrušeného Lichtenštejnského panství rozděleny mezi majitele zbytkových statků a drobné nabyvatele. V roce 1968 byla obec připojena k Praze a dnes je MČ Praha – Dolní Měcholupy součástí správního obvodu Praha 15.
Celý článekPraha - Dolní Počernice
Nejstarší stopy na území Dolních Počernic byly zachyceny nad severním bokem Počernického rybníka v lokalitě kde je dnes vilová čtvrť Vinice. Našly se zde pozůstatky osady lidí řivnáčské kultury (tedy asi 4.000 let před n.l.). Rozpadem osady v raném středověku a s doplněním o další grunty, došlo potom zřejmě k vytvoření shlukové vsi, jejíž základní urbanistický rozvrh setrval dodnes. Lze předpokládat, že nejpozději ve 2. polovině 12. století získal osadu s okolím jako výsluhu za vojenské či jiné služby některý z knížecích družiníků, jehož jméno (ves lidí „Počerného“). Velmož si potom dal vybudovat při cestě výše nad osadou při hraně bažinatého údolí Rokytky (dnešního zámeckého parku) nepochybně dosud dřevěný sídlení dvorec. U dvorce vyrostl současně nebo o něco později nevelký vlastnický kostelík, jehož panská tribuna navazovala možná – jak bývalo obvyklé – lávkou přímo na obytné patro feudálního sídla. Základní hmota jednolodního románského kostelíka s pravoúhlým kněžištěm, zděná z tesaných pískovcových kvádrů, zůstává dodnes zachována jako vzácný doklad románské stavební kultury na vesnici.Jako o Počernicích se poprvé píše ve 20. letech 14. století. Na základech dvorce zde vyrostla gotická tvrz. Na rozvoji vsi pak ve druhé polovině 16. století měli velký podíl Matěj a Jan Hůlkové z Počernic. Ti uskutečnili přestavbu trvze na renesanční zámek. V letech 1644-1706 byl zámek a přilehlé statky v držení hraběcí rodiny Colloredo-Wallsee a mezi roky 1720-1755 páni von Saltza. V 19. století představuje nejvýraznější zásah do půdorysu obce vybudování státní pražsko-olomoucké dráhy, dokončené v roce 1845, která oddělila starou obec od nové železničním náspem s klenutým podjezdem. Druhá polovina 19. století proměňuje obraz Dolních Počernic zejména výstavbou „nového zámku“, jehož realizací pro hrabata z Dercsenyi byl v roce 1857 pověřen pražský architekt V. Bělský. Následně byl po roce 1858 zbořen starý mlýn na zámeckém nádvoří a ve stylu anglické novogotiky postaven při rybniční hrázi mlýn dnešní, zapsaný dnes vedle obou zámků, kostela a souboru pivovaru rovněž mezi chráněné kulturní památky. Ve 20. a 30. letech 20. století dochází k bouřlivému rozvoji výstavby rodinných domků. Po druhé světové válce pak došlo k výstavbě panelových domů. V roce 1968 byly připojeny Dolní Počernice k Praze a dnes je MČ Praha – Dolní Počernice součástí správního obvodu Praha 14.
Celý článek
První Předchozí 1 2 3 … 89 90 91 92 93 94 95 96 97 98 99 … 184 185 186 Další Poslední
