Rašeliniště Borkovická blata u Soběslavi, okres Tábor.

Kostel sv. Jakuba Většího - Bukov, okres Žďár nad Sázavou.

Hradní zřícenina se nachází nad Hamerským potokem v blízkosti obce Blažejov nedaleko Jindřichova Hradce. Historie hradu Hrad založil někdo z pánů z Hradce, podle nejrozšířenější verze to byl Jindřich z Hradce, syn známého Vítka z Prčice. Jeho syn Vítek z Hradce vstoupil do řádu německých rytířů a tento hrad jim v roce 1257 daroval. Tento řád tu patrně sídlil až do roku 1405. Během první poloviny 15. století pak byl opuštěn a na konci téhož století je už pustý a pobořený. Postupně pak částečně podlehl zubu času, povětrnostním vlivům a hlavně byl rozebírán na okolní obytná stavení. Dispozice hradu Dispozice hradu byla trojúhelníková. Hrad nebyl příliš zkoumán, neoplýval však svojí velikostí. K čelní hradbě patrně přiléhal palác a brána. Hrad byl zřejmě bezvěžový. Do dnešní doby lze na vrcholové plošině nalézt jen zbytky čelní hradby a paláce. Dochovala se zde však jedna významná drobnost. Dochované zdivo nese rysy tzv. klasové vazby. Kameny byly v jednotlivých vrstvách poskládané nakoso, ale v každé vrstvě opačným směrem. Zdivo tak připomíná klas. Zřícenina hradu je volně přístupná. Hledání řádového pokladu Protože vlastníci hradu, řád německých rytířů, patřil k bohatým řádům, pátralo zde mnoho hledačů vábených zdejšími pověstmi o pokladu. Konkrétně občané nedalekého Blažejova zde intenzivně kopali v roce 1882. Oni a ani nikdo jiný žádný poklad neobjevili a to ani tajnou podzemní chodbu, která měla vést do sklepení blažejovského domku „U Petra“. Po návštěvě zříceniny můžete zavítat do nedalekého Strmilova, kde se nachází Umělecká tkalcovna a muzeum českého tkalce. Vynechat nemůžete an i Jindřichův Hradec, kde je k vidění například renesanční zámek, kostel sv. Jana Křtitele s klášterem minoritů nebo Muzeum Jindřichoradecka. V Jindřichově Hradci jistě najdete vhodné ubytování.

Kdysi se obec jmenovala Sotalice a z toho odborníci usuzují, že jméno pochází zřejmě ze staročeského slova „sotati“, které znamenalo „udeřit“ či „uhodit“. Snad tady žili lidé, kteří se rádi prali, ale nelze ani vyloučit, že snad kdysi existoval jakýsi člověk jménem Sótal, kterému mohla zdejší ves patřit. První písemné zmínky o vsi pocházejí z roku 1374. Zdejší pozemky tehdy patřily více majitelům. V 17. století byla ves majetkem vyšehradské kapituly. V polovině 18. století se celá vesnice stala součástí vinořského panství hraběte Prokopa Adalberta Černína z Chudenic. Od Vinoře byla ves oddělena v roce 1891 a stala se samostatnou obcí. Ještě začátkem 20. století byly Satalice typickou zemědělskou obcí, ale objevovaly se již první náznaky průmyslu.