Tip na výlet
Našim krajem může bezplatně propagovat i vás! Staňte se spoluautorem tohoto webu, či Facebooku. Dejte nám vědět o všem zajímavém, co se kolem vás nachází a děje!
Svůj tip na zajímavé místo, či námět kam na výlet zasílejte na adresu redakce. Přidejte k němu krátký popis a nejlépe také ilustrační fotografii.
Na vše zajímavé co kolem vás je, se budeme těšit na adrese: redakce@nasimkrajem.cz
První Předchozí 1 2 3 … 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 … 184 185 186 Další Poslední
Peklo nad Zdobnicí - roubený most
Dřevěný krytý věšadlový most se nachází u obce Peklo vzdálené 2 km od Vamberka.Most přes říčku Zdobnici byl postaven v roce 1840. V současnosti již není zcela dřevěný, ale část konstrukce je ocelová. Bednění mostu není svislé jak tomu bývá obvyklé, ale podélné. Svoji šířkou 6,2 m patří k širším dřevěným mostům v republice. Jeho délka je 17,2 metru a vnitřní světlá výška 5,3 metru. V roce 1982 prošel most velkou rekonstrukcí, která přišla na 1.000.000 korun.
Celý článekPelhřimov
Pelhřimov je město na jihovýchodě Čech, a okresní město v kraji Vysočina. Malebné a starobylé městečko je ukryté v dolíku podél břehů říčky Bělé. Historie města sahá do 12. století. Město bylo ve vlastnictví pražských biskupů - tradice považuje za zakladatele města biskupa Pelhřima. Původní osada z 12. století vznikla pravděpodobně na místě dnešního Starého Pelhřimova. Ke vzniku Pelhřimova se váže pověst o biskupu Pelhřimovi, který se při své pouti do Říma zastavil u studánky Belky a okouzlen krásou krajiny zde založil město, které nazval svým jménem – Pelhřimov. Pelhřimovští měšťané mu zachovali věčnou vzpomínku tím, že jeho siluetu umístili do svého městského znaku. Podle tradice se tak mělo stát v letech 1225-26, ale původní osada zde stála již o století dříve.Původní město bylo zničeno při sporech Vítkovců s biskupem Tobiášem z Bechyně. Biskup získal od krále Václava II. právo město znovu založit a opevnit ho hradbami. Stalo se tak roku 1295 a samotný půdorys města napovídá, že je kolonizačním dílem, osazeným většinou německými osadníky. V průběhu let se však obyvatelstvo počešťovalo. Město se od poloviny 14. století velmi rychle rozvíjelo. Hospodářský rozvoj, jinak omezený velkou vzdáleností od obchodních cest, příznivě ovlivnilo dolování stříbra v okolí Vyskytné a Křemešníka. Další výhodou města bylo, že od svých majitelů, pražských biskupů, získalo řadu privilegií, bylo obchodním centrem svého okolí, ve městě vzkvétala řemesla - soukenictví, plátenictví, tkalcovství, perníkářství. V období husitských válek stál Pelhřimov na straně táboritů a dokonce jim dal i jejich duchovního vůdce – Mikuláše Biskupce z Pelhřimova. Výhodná poloha města na rozhraní panství Rožmberků a pánů z Kunštátu sehrála roli i po skončení nepokojů v procesu usmiřování panstva. Pelhřimov byl vybrán v letech 1446-1450 jako místo konání zemských sjezdů, kterých se osobně účastnil i Jiří z Poděbrad. Podle tradice se sjezdy konaly na náměstí v domě č. 80. V té době byli majitelé panství Trčkové z Lípy, po nich se stali novou vrchností Říčanští z Říčan, s nimiž vedlo město dlouholeté spory, které vyústily až ve vykoupení z poddanství v roce 1572. Roku 1596 byl Pelhřimov povýšen na město královské. Klidný vývoj města byl ukončen třicetiletou válkou. Do města vtrhla několikrát vojska, město bylo poškozeno i několika požáry. Je paradoxní, že Pelhřimov vděčí za svůj ucelený vzhled právě požárům. Po nich byly měšťanské domy vystavěny nově a mají díky tomu jednotný renesančně-barokní vzhled. Z hlediska vývoje města bylo důležité 19. století a to kvůli rozmachu průmyslu, hlavně kartáčnického, pletařského, škrobárenského.Pelhřimovu do dnešních zůstala část jeho opevnění včetně dvou mohutných gotických bran, které společně s měšťanskými domy, zámkem pánů z Říčan, divadlem a kostelem tvoří Městskou památkovou rezervaci. Dalšími turisticky navštěvovanými cíly jsou Muzeum strašidel, Síň Lipských, expozice Unikáty ze sirek – Zlaté české ručičky, Muzeum Vysočiny Pelhřimov, Galerie M, Děkanská zahrada, naučná stezka v městských sadech, kostel sv. Bartoloměje s vyhlídkovou věží a kostel sv. Víta. Do povědomí mnoha lidí pronikl Pelhřimov akcí klubu Dobrý den „Pelhřimov – město rekordů“ a po celý rok je přístupná expozice v muzeu rekordů a kuriozit.
Celý článekPerník
Vrchol Perník se nachází na žluté turistické značce vedoucí z osady Jelení k železniční zastávce Ovesná.Na vrchu Perník (1049 m.n.m.) se nacházejí rozličné skalní útvary, někdy nazývané také jako Medvědí vyhlídka. Je odsud výhled i když omezený.
Celý článek
Pětikostelní kámen
Nedaleko silnice spojující Svor s Jiřetínem pod Jedlovou, na jihozápadním úpatí Pěnkavčího vrchu se nachází skalní útvar s názvem Pětikostelní kámen, z jehož partie je krásný výhled západním směrem na Jedlovou, Tolštejn a další místa.
Celý článekPetřín
Vrch Petřín, vysoký 327 m, tvoří jednu z nejznámějších dominant Prahy. Pověsti praví, že právě z tohoto vrchu kněžna Libuše předpověděla městu Praze slávu dotýkající se hvězd. V průběhu staletí měl Petřín několik jmen: Petřín, Hora, Kopec, Vrch sv. Vavřince (v něm. Lorenzberg ). Kronikář Kosmas jej při výkladu o založení Prahy popisuje jako místo velmi skalnaté, jemuž právě pro to množství skal říkají Petřín (zřejmě od latinského slova Petra což znamená skála). Skály na Petříně byly a jsou a kámen, nebo lépe opuka, se tu lámal od nepaměti. Praha má z petřínské opuky mnoho staveb například i právě Hladová zeď, které se táhne petřínským vrchem. První historickou zmínkou o lomech podává tzv. Mnich sázavský. Vypráví se, že ve 12. století dal kameny z nich opat Silvestr ozdobit dlažbu sázavského kláštera. Hlavní důvod proč dal Karel IV, vybudovat Hladovou zeď, byl nesporně obranný. Když však v Praze v roce 1361 vypukl pro stoupající nezaměstnanost hlad a mnoho lidí dostalo na stavbě opevnění práci, získala zeď přívlastek Hladová. Gotická hladová zeď je 1.178 metrů dlouhá, průměrně 7,75 metrů vysoká a 170 cm široká. V dávné historii se zde konaly také popravy. Petřín také v minulosti sloužil Praze jako zdroj kamene. Posupně se Petřín stal jedním z nejznámějších a také nejnavštěvovanějších míst v Praze. Nachází se zde řada historických staveb, soch, památných míst, zahrad atd. Nejznámější stavbou je bezesporu Petřínská rozhledna, která byla postavena v roce 1891. Je vysoká 63,5 m a je pětkrát zmenšenou replikou Eifelovy věže v Paříži. Na její vrchol vede 299 schodů. Zajímavé je, že vrchol Petřínské rozhledny je ve stejné nadmořské výšce jako vrchol Eifelovy věže v Paříži. Na Petřín lze pohodlně vyjet lanovkou, která je rovněž historickým unikátem pocházejícím rovněž z roku 1891. Petřin je také znám jako místo lásky, místo zamilovaných.Za zmínku stojí ještě několik slov k restauraci. Nebozízek. Vznik jména má dvě verze, jednu logičtější, druhou spíše úsměvnou. Ta první říká že jméno dostalo podle cest, které jako spirály nebozezu obtáčely vrch Petřína. Druhá přímo restaurační říká, že jednou Otec vlasti přišel s malým synkem Václavem do hospody na Petříně, prohlédl si jídelní lístek a zeptal se malého Vašíka: Dáš si kaši nebo řízek? „Nebozízek“ odpověděl malý princ, který ještě neuměl dobře vyslovovat české „ř“. Na památku této události prý císař kázal, aby se restaurace na Petříně jmenovala Nebozízek. Vědci se kloní k verzi číslo jedna, jaká se líbí vám, je na vás.Petřín je také místem, odkud je jedinečný výhled na Prahu. Nejen z Petřínské rozhledny, ale i z jeho zahrad a mnoha pěšinek vedoucích po jeho vrstevnicích. Vidět je Pražský hrad, tedy Hradčany, Malá Strana, Staré Město, Nové Město, Smíchov a celá řada dalších městských části a jejich dominant.Co na Petříně najdeme? Mnoho památek, zahrad a zajímavostí. Za všechny lze jmenovat:Barokní opevnění Hradčan, Bludiště Petřín, obraz Boj Pražanů se Švédy na Karlově mostě, budova Nebozízku, socha Čtrnáctiletá, plastika Dekorativní váza, dětské hřiště nad letohrádkem Kinských, dětské hřiště pod Seminářskou zahradou, dětské hřiště pod zahradou Kinského, dům Nebozízek, dům Švýcárna, fontána s plastikami chlapců, Hladová zeď, chráněný strom u Štefánikovy hvězdárny, chráněný strom v Kinského zahradě, jezírko s lachtanem,Jezírko v Seminářské zahradě na Petříně, kamenný stůl, kaple Božího hrobu na Petříně z roku 1737, kaple Kalvarie na Petříně, kaple v Seminářské zahradě na Petříně, kašna nad kostlem sv. Michala, kašna u letohrádku Kinských, kašna u Nebozízku, kašna u Petřínské rozhledny, kašna v zahradě Kinského, kostel sv. Michala, kostel sv. Vavřince, kříž ve Strahovské zahradě, křížová cesta na Petříně, socha Kvapilová Hana, socha Lachtan, socha Laub Ferdinand, pamětní deska Laudová Marie, letohrádek ve Strahovské zahradě, socha Mácha Karel Hynek, most Petřínské lanovky ve stanici Nebozízek, most přes vyhlídkovou pěšinu na Petříně, pomník Náprstek Vojta, Národopisné oddělení Národního muzea, socha Neruda Jan, Petřínská lanovka, Petřínská rozhledna, Petřínská vyhlídková trasa, Petřínské sady, Petřínské schody, Petřínské skály, pítko v Seminářské zahradě, pítko v zahradě Kinského, socha Polibek, pomník Obětem komunismu, Premonstrátský klášter na Strahově, socha Rusalka, Růžový sad, sad Nebozízek, schody do zahrady Kinského, schody u Hladové zdi, sluneční hodiny nad Kinského zahradou, sluneční hodiny u Štefánikovy hvězdárny, Strahovská ulice, Hellichova ulice, Strahovské nádvoří, studánka ve Strahovské zahradě, socha Sv. Vavřinec. socha Sv. Vojtěch, socha Štefánik Milan Rastislav, Štefánikova hvězdárna, socha Touha, Tunel pod Petřínem, socha Vodník, socha Vrchlický Jaroslav, vyhlídka z Petřínské rozhledny, vyhlídka z terasy na Petříně, zahrada Kinského, zahrada Květnice, zahrada Seminářská, zahrada u Petřínské rozhledny, zastávka Petřínské lanovky Nebozízek, zastávka Petřínské lanovky Petřín, zastávka Petřínské lanovky Újezd .Na Petřín je velice dobré dopravní spojení. Návštěvníci samozřejmě nejvíce využívají Petřínskou lanovku, jejíž stanice je u tramvajové zastávky Újezd. S její pomocí lze zdolat Petřín bez nejmenší námahy. Další cesta na Petřín vede přes Kinského zahradu z náměstí Kinských. Další pak ulicí Vlašská, do níž se dostaneme z Malostranského náměstí přes Tržiště. Na Petřín lze vstoupit i od Strahovského dvora. Jednak přes zahrady a jednak Strahovskou ulicí. Konečně je Petřín dostupná od Strahova.
Celý článekPetřínská lanovka
Petřínská lanová drána je dlouhá 510 m a překonává převýšení 130,5 metru. Na trati jsou celkem tři zastávky - Újezd, Nebozízek a Petřín. Přepravní kapacita je až 1400 osob za hodinu. Vůz trať ujede za tři minuty. Lanovka je provozována v rámci městské hromadné dopravy.Stavba lanové dráhy započala již v roce 1890 u příležitosti Zemské jubilejní výstavy. Do provozu byla uvedena 25.července 1891. Stavitelem bylo Družstvo rozhledny na Petříně.Původní trať byla tříkolejnicová a byla dlouhá pouze 396,5 metru a měla převýšení 102 metry. Spodní stanice byla na horním konce ulice U lanové dráhy a trať vedla pouze k restauraci Nebozízek. Stejně jako v současnosti měla dva vozy, každý pro padesát cestujících. Jejich pohon zajišťovala hmotnost dvou nádrží s vodou o objemu 5,5 kubických metrů. Voda se v horní stanici napustila a v dolní vypustila.Provoz lanovky byl ukončen v souvislosti s první světovou válkou v roce 1916.K jeho obnovení došlo až v roce 1932 a to již na prodloužené trati. Spodní zastávka byla přemístěna do domu č. p. 1 a skrz Hladovou zeď byla trať prodloužena až na Petřín. Byla vybavena novými vozy s dvojnásobnou kapacitou cestujících a elektrickým pohonem. Tříkolejnicová trať byla nahrazena dvojkolejnicovou. Úsek pro vyhýbání vozů byl situován ke stanici Nebozízek a byl čtyřkolejnicový. Změnil se také rozchod trati. Z původního jednoho metru byl rozchod kolejí rozšířen na 1,435 m. Zajímavě byla vyřešena kola lanovky. Jedna strana byla opatřena klasickými železničními koly a druhá jen válcovými koly bez nákolků.V roce 1965 se část trati sesula. K dalšímu sesunu došlo i v roce 1967. Provoz lanové dráhy byl opět ukončen. Obnova a modernizace lanovky proběhla v letech 1983-1985. Ve Vagonce Studénka byly vyrobeny zcela nové vozy. Pro jejich pohon však bylo použito původní hnací zařízení. Vozy jsou upevněny na třech lanech o průměru 34 mm.Lanovka je dnes schopná přepravit za hodinu 1 400 osob. Má tři zastávky – Újezd, Nebozízek a Petřín. Jízda trvá 3 minuty. Pozemní lanovka z Újezdu tehdy jen na Nebozízek byla postavena stejně jako její letenská kolegyně při příležitosti Jubilejní zemské výstavy v roce 1891 jako veřejný dopravní prostředek k budované rozhledně. Trať s provozní délkou 396,5 m překonávala výškový rozdíl 102,2 m průměrným sklonem 26,7 %. Měla i stejný gravitační pohon s tzv. vodní převahou. Slavnostně byla otevřena 25.7.1891. Od roku 1914 do roku 1931 byla lanovka pro technické a finanční potíže mimo provoz. V letech 1931-32 byla rekonstruována na elektrický pohon a současně prodloužena na Petřín. Při tomto prodloužení musel být v Hladové zdi proveden průlom. Lanovka byla přestavěna podle projektu ČKD, byl zvětšen rozchod z 1 m na klasický dnes nejběžnější 1,435 m. Původní staniční budovy z hrázděného zdiva byly zbořeny. Dole byla odkloněna a prodloužena do nové stanice v barokním domě čp. 412, zvaném U Knoflíčků, postaveném pravděpodobně K.I.Dienzenhoferem a býval zde kdysi vinný lis. Délka lanovky se tak prodloužila na 511 m a překonávala již výškový rozdíl 130,45 m. V horní stanici byla zřízena strojovna. Elektrický pohon zajistilo Ward-Leonardovo soustrojí. V době zahájení provozu byla lanovka vybavena tažným lanem o průměru 35 mm, složeným ze 7 pramenů po 133 drátech na konopné duši. Nový byl i brzdný systém schopný zastavit lanovku kdekoliv na trati. Elektrifikovaná lanovka zahájila provoz 5.6.1932 a bez významnějších změn jezdila až do 7.6.1965 kdy byl její provoz přerušen následkem narušení tělesa vlivem dlouho trvajících děšťů o dva roky později byl osud lanovky na téměř 18 roků zpečetěn, do pohybu se dalo na 15.000 kubíků půdy a těleso lanovky doslova zničil. Sesuv byl tak mohutný že se i propadla terasa restaurace na Nebozízku do 5 metrové jámy. Při průzkumu se zjistila příčina sesuvu, do opuštěných uhelných chodeb a dávno zapomenutých štol tryskala voda desítky let z četných podzemních pramenů. Bylo jich tolik, že při rekonstrukci odčerpávaly pumpy z petřínského podzemí 150 l vody za minutu. To je ostatně problém celého petřínského svahu, který je prošpikován vodními štolami kterých je tolik že je jejich údržba velmi náročná. Při zanesení se voda hromadí a vniká do půdy svahu a tím vzniká klasická eroze. Díky tomu je v deštivějších obdobích svah velmi nestabilní. Veškeré zařízení bylo pečlivě udržováno až do dalšího obnovení provozu. V letech 1983-85 proběhla obnova, při které byla část drážního tělesa uložena na železobetonovou monolitickou mostní konstrukci. Horní stanice byla rozšířena o novou vstupní halu. Strojovna byla vybavena prosklenou stěnou aby cestující mohli vidět původní zařízení opět sloužící s dílčími technickými úpravami. Lanovka byla vybavena novými vozy z vagonky Česká Lípa a Studénka.
Celý článekPetřínská rozhledna
Petřínská rozhledna patří mezi nejznámější a nejvyhledávanější místa v Praze. Zamíří sem snad každý turista i Pražan. Je také jednou z výrazných dominant Prahy. Historie a stavba Petřínské rozhledny Petřínská rozhledna byla postavena v souvislosti s pořádáním Zemské jubilejní výstavy v Praze v roce 1901. Podnět k její stavbě vzešel z Klubu českých turistů, konkrétně od Viléma Kurze a Vratislava Pasovského, kteří se nechali inspirovat Pařížskou Eiffelovou věží. Petřínská rozhledna je její volnou, pětkrát menší, kopií. V lednu roku 1890 byl projekt prezentován v tisku v článku nazvaném „Rozhledna na Petříně, obrázek z blízké budoucnosti Prahy“. Protagonistům projektu se podařilo získat potřebné finanční prostředky a tak mohli Ing. František Prášil a Ing. Julius Souček vypracovat projekt stavby. Stavební práce byly zahájeny již v březnu 1901 s cílem dokončit stavbu do zahájení Zemské jubilejní výstavy. Již 28. července 1901 byla rozhledna zkolaudována a 20. srpna 1901 slavnostně zpřístupněna veřejnosti. Parametry Petřínské rozhledny. Šedesát metrů vysokou Petřínskou rozhlednu tvoří osmiboká přehradová konstrukce vážící 175 tun. Ramena jsou ukotvena ve vrcholech základového osmiúhelníka s úhlopříčkou 20 metrů. Základy jsou hluboké 11 metrů. Vyhlídková plošina Petřínské rozhledny je ve výšce 55 metrů a vede k ní celkem 299 schodů umístěných v osmibokém tubuse. Na vrchol věže byla umístěna královská koruna, která byla v roce 1953 nahrazena televizním vysílačem. První patro konstrukce je ve výšce 20 metrů a konstruktéři zde umístili krytou vyhlídkovou terasu s ochozem. V přízemí byla vybudována restaurace. Cestu na vrchol umožňoval výtah pro šest osob. Nejprve na plynový a později na elektrický pohon. 1. května 1938 výtah vyhořel. Přesto, že se to stalo za provozu rozhledny, obešel se incident bez zranění. Po zahájení televizního vysílání z Petřínské rozhledny sloužila kabina v prvním patře a tubus výtahu pro potřeby kabelového rozvodu. V roce 1980 byla Petřínská rozhledna z důvodu nevyhovujícího technického stavu pro veřejnost uzavřena. Po nezbytných opravách byla otevřena až u příležitosti stého výročí konání Zemské jubilejní výstavy v roce 1991. V letech 1991 – 2001 prodělala rozhledna generální rekonstrukci. Byl vyměněn tubus, opraveno schodiště, instalován nový výtah, modernizován vyhlídkový ochoz a podobně. Petřínská rozhledna a turistický ruch. Petřínská rozhledna poskytuje svým návštěvníkům nejen z nejkrásnějších pohledů na Prahu. Nejen na blízké okolí, Malou Stranu, Hradčany, Břevnov, Smíchov, Staré Město, Vyšehrad, ale i na periferie města. Za dobré viditelnosti je vidět i jeho široké okolí. Například Říp, Milešovka. Pro svou atraktivnost je Petřínská rozhledna vyhledávaná jak domácími, tak zahraničními turisty. Na Petřínskou rozhlednu se dostaneme jednak nejlépe Petřínskou lanovkou. Ze stanice Újezd, přes stanici Nebozízek do stanice Petřín.
Celý článekPetřínské sady
Petřínské sady patří mezi nejrozsáhlejší zelené plochy Prahy a tvoří je zahrady Lobkovická, Seminářská, Nebozízek a Květnice, Růžový sad a park u Petřínské rozhledny. Samostatný celek tvoří Kinského sady v jižní části svahu.Svahy Petřína byly původně zalesněné. První zmínky o této lokalitě pochází již z roku 1108. Z doby, kdy zde bylo popraviště, na němž byli stínáni i poslední příslušníci rodu Vršovců.Petřínské sady patří mezi místa vyhledávaná nejen Pražany, ale i zahraničními turisty.
Celý článekPetrské náměstí
Na Petrském náměstí se podíváme na funkcionalistický dům, postavený v letech 1938-41, s pasáží do Klimentské ulice. Na jeho místě stával překrásný renesanční dům „U Čapků“, ten však byl zbořen podle parcelačního plánu roku 1935. Novostavba, která dům nahradila, má elegantní úpravu vnitřních prostor. Pasáž pod třemi nízkými kupolkami v plochém stropě má světle hnědé vápencové obložení stěn, vstupní portál je rámován bílým kovem. Zajímavě členěná je i vstupní hala před pravoúhle lomeným schodištěm. Pečlivé umělecko-řemeslné zpracování mají také jednotlivé detaily interiéru – dopisní schránky, štítky na dveřích, obklady radiátorů apod.
Celý článekPetržílkovský ostrov
Petržílkovský ostrov leží při levém břehu Vltavy mezi Jiráskovým mostem a Dětským ostrovem. Původní ostrov byl zmenšen počátkem 20. století při stavbě Smíchovského zdymadla. Zachován zůstal v podstatě jen malý kousek s Malostranskou vodárnou. Se smíchovským břehem je ostrov spojen lávkou. Jméno ostrov nese po J. Petržilkovi, který zde již v roce 1483 postavil mlýn.
Celý článekPiaristický chrám Nalezení sv. Kříže - Litomyšl
Řád piaristů byl do Litomyšle uveden Frebonií z Pernštejna v roce 1640. Litomyšlské piaristické gymnázium bylo otevřeno v roce 1644. V té době už stála tři křídla piaristické koleje a školy s malým kostelíkem na místě dnešního chrámu. Součástí koleje je refektář se štukovou a malířskou výzdobou a podobně zdobená kaple zvaná Očistec. V roce 1714 začal majitel panství, hrabě František Václav z Trautmannsdorfu se stavbou velkého kostela a nových škol. Na místo původních plánů Mikuláše Rossiho byl přijat projekt významného barokního architekta G.B.Alliprandiho, po jeho smrti dokončoval kostel František Maxmilián Kaňka, který jen upravil vzhled fasád a byl zřejmě autorem interiérů. Budova školy ( dnes muzeum a galerie ) byla dokončena v roce 1719, stavba kostela o tři roky později. Vybavení kostela utrpělo nejprve několika požáry. Piaristé opustili Litomyšl v roce 1948. Ještě téhož roku proběhla na dlouhou dobu poslední oprava kostela. Už od roku 1958 je konstatován havarijní stav, ale neúspěšné snahy o rekonstrukci se táhly celou dobu trvání komunistické éry. Už v roce 1967 bylo zjištěno demolování rakví v kryptě kostela, vandalové se ostatně podepsali i na ničení ostatních částí stavby. V letech 1991-94 proběhla částečná rekonstrukce chrámu. Opravena byla střecha, obě věže a fasáda. V letech 1997-2000 pak budova koleje. Chrám není ještě dodnes (2004) přístupný. Na rehabilitaci interéru se ještě stále dělá.
Celý článekPikartská věž - Úštěk
Pikartská věž stojící za bývalým hradem v ulici Panský dvůr je dochovanou věží městského opevnění, vybudovaná roku 1428 za husitského hejtmana Václava Cardy z Petrovic. Sloužila k lepší obraně blízkého úštěckého hradu, posléze byla obytná a tuto funkci měla až do roku 1947. V roce 1859 vyhořela a nebyla obnovena v původní výši, proto je její poslední patro nižší než ostatní. Věž je čtyřpodlažní stavba z pískovcových kvádrů o síle zdiva až dva metry. Dnes slouží jako galerie a plánováno je využití pro muzejní účely.
Celý článekPikritové mandlovce u Kojetína
Při budování silnice vedoucí z Kojetína do Hodslavic vznikl kousek nad obcí zářez, jenž odkryl jeden z druhů sopečné činnosti v období spodní křídy (stratotyp). Zde na tomto místě vznikl tzv. pikritický mandlovec usazením ještě žhavých útržků lávy spolu se sopečným prachem a pískem. V základní hmotě jsou obsaženy vtroušené úlomky těšínsko-hradišťského souvrství v nepravidělně rozptýlených shlucích „mandlí“ s útržky nebo úlomky vyvřelé horniny. Na stěnách odkryvu se vyvíjí skalní rostlinné společenstvo. Pro svoji mimořádnou geologickou hodnotu byl odkryv vyhlášen přírodní památkou. Místo je volně přístupné.
Celý článekPikrtový lom s jezírkem - Straník
Při zachovaném úseku staré cesty spojující Nový Jičín s Valašským Meziříčím, se kousek za obcí Straník nachází opuštěný pikritový lom s malým jezírkem. Ve stěnách jsou viditelné horizontálně uložené žíly tzv. olivinického těšínitu.
Celý článekPinkasova synagoga
Pinkasova synagoga. Synagoga, druhá nejstarší v Židovském městě, byla postavena ve 30. letech 16. století ve slohu pozdní gotiky a rané renesance. Nechal ji zbudovat jeden z nejvýznamnějších a nejbohatších členů pražské židovské obce Aron Mešullam Zalman Horowitz jako soukromou modlitebnu pro svojí rodinu. Za místo vybral prostor mezi svým domem U Erbů a pozemkem Starého židovského hřbitova. Jeho vnuk rabín Pinkas Horowitz ji dal jméno Pinkasova škola. K synagoze patřila i rituální lázeň - mikve. Stavební úpravy Pinkasivy synagogy. V letech 1607 - 1625 došlo k její pozdně renesanční přestavbě a rozšíření, když se krátce předtím stala svatyní veřejnou. V nové renesanční části se nacházela ženská galerie, vestibul a předsíň. V této době došlo také k úpravě schrány na tóru, která byla opatřena dvojicí renesančních pilastrů.V následujících staletích probíhaly úpravy a opravy, především v interiéru, neboť synagoga se stávala častou obětí povodní. Pinkasova synagoga je jednopatrová dvoukřídlá budova na půdorysu písmene L. K jejímu areálu dále náleží rovněž malý dvorek. Velmi prostým, pozdně renesančním, fasádám dominují různě velká, půlkruhová okna, ve starším, severním křídle a obdélná a půlkruhová sdružená okna v jižním křídle. Zde se také nacházejí štítové vikýře. Hlavní loď svatyně si dochovala pozdně gotické síťové klenby, ostatní prostory jsou klenuty pozdně renesančními klenbami. Ženskou část oddělují od mužské v přízemí půlkruhová zdvojená okénka, v patře pak půlkruhové arkády. Památník obětí holokaustu. Po rekonstrukci z počátku 50. let byl v letech 1954 - 59 interiér upraven jako Památník obětí holocaustu Čech a Moravy. Je známý jako "Památník 77 297", a jeho základ představuje na všech stěnách napsaných 77 297 jmen českých a moravských Židů, kteří zemřeli během Šoa (židovský výraz pro holocaust) v letech 1939 - 1945. Jména jsou řazena abecedně podle měst posledního zjištěného bydliště. Pokud se podařilo zjistit rodinné vazby, jsou jména obětí vedle sebe. Pinkasova synagoga byla nejvíce ze všech židovských staveb poničena katastrofálními povodněmi v srpnu 2002. Byla zaplavena hlavni loď i předsíň synagogy, byly poničeny nápisy. Velkým úsilím restaurátorů se podařilo vše navrátit do původního stavu. V prvním poschodí synagogy byla znovu instalována stálá výstava "Dětské kresby z Terezína 1942-44" ze sbírek Židovského muzea v Praze. Tyto kresby nakreslilo tisíce dětí, kteří byli mezi terezínskými židovskými vězni. Muzeum má ve svém fondu více než 4 000 originálních kreseb těchto dětí, které jsou většinou i jedinou památku na ty, které nepřežily.
Celý článekPísecká historická elektrárna
Bývalá písecká elektrárna stojí na místě původního Podskalského mlýna o němž je první zmínka z roku 1511. V roce 1887 sem bylo přesunuto Františkem Křižíkem dynamo, poháněné jedním vodním kolem, které rozsvítilo 8 obloukových lamp. V srpnu následujcího roku byla do provozu uvedena nová elektrárna. Pět vodních kol bylo nahrazeno jediným velkým pohánějící tři dynama, jenž dodávala proud do 24 obloukových lamp a na 61 soukromých i obecních žárovek. V roce 1901 byl objekt přestavěn do dnešní podoby, umístěny dvě Francisovy turbíny. S různými změnami zařízení objekt pak sloužil jako elektrárna do roku 1986, kdy pro zchátralost systému byl provoz zastaven. V 90. letech 20. století se stal kulturní technickou památkou a rekonstruován. Objekt s turbínami dnes odpovídá stavu z roku 1901 se zařízením z roku 1926. V roce 1997 tady byla otevřena expozice veřejného osvětlení a energetiky.
Celý článekPísecká synagoga
Židovské osídlení je sice v Písku doloženo již ve 14. století, ale mělo jen jepičí život. Již v roce 1425 byli Židé z města vypovězeni a v následujících staletí se zde usidlovala pouze jednotlivé rodiny. To se změnilo během židovské emancipace v polovině 19. století. Velký příliv židovského obyvatelstva znamenal, že zde na konci 19. století žilo až několik set Židů. Vzrůstající počet židovských obyvatel přinesl potřebu postavení synagogy. Jako místo byla zvolena Soukenická ulice a roku 1872 byla v orientálním slohu s novorománskými prvky synagoga postavena. K bohoslužbám sloužila do druhé světové války, po ní byla jako mnoho jiných využita pro hospodářské účely. V jejich prostorách našel skladiště Velkoobchod s oděvním zbožím. Pro účely skladu byl hlavní sál rozdělen stropem na dvě patra. V roce 1995 byla synagoga vrácena do vlastnictví Židovské obce v Praze. Proběhla její rekonstrukce a je znovu přístupná veřejnosti.
Celý článekPísecký hrad
Královský hrad Písek tvořil součást opevnění města, které stálo na staré obchodní stezce. Stával a dodnes jeho část stojí přibližně uprostřed cesty vedoucí ze slavného kamenného mostu na hlavní písecké náměstí. Dnes zde sídlí Prácheňské muzeum, díky němuž je hrad přístupný v otevíracích hodinách. Historie hradu Hrad založil spolu s městem Přemysl Otakar II. v polovině 13. století. Kromě krátkého období zástavy za Jana Lucemburského, setrval hrad v rukou českých králů až do husitských válek a panovníci se zde často zdržovali. Písečtí měšťané, přívrženci Husova učení, se hradu zmocnili a pak o něm prameny až do roku 1453 mlčí. Ve 2. polovině 15. století se zde vystřídalo několik šlechtických zástavních majitelů, až jej roku 1509 získalo město Písek a z předního křídla vznikla radnice. V roce 1532 hrad vyhořel a v roce 1547 o něj město přišlo, protože se zúčastnilo protihabsburského povstání. V roce 1558 jej získalo, stále ještě poničený požárem a pustnoucí, zase zpět. Obnoven byl pak pouze z části pro hospodářské účely (solnice, skladiště), východní křídlo bylo barokně upraveno a nadále fungovalo jako radnice, jižní trakt byl roku 1632 upraven na pivovar, severní křídlo roku 1751 na kasárny. V roce 1851 bylo zbořeno východní křídlo se vstupní věží a v roce 1860 se zřítila nárožní jihozápadní věž a následovalo stržení jižního křídla, přičemž zanikla i kaple zde jsoucí. Podoba hradu Písecký hrad byl téměř pravidelného čtverhranného půdorysu, což umožňovala parcelace nově zakládaného města. Hrad se stal součástí městského opevnění, navazovaly na něj městské hradby. Od města byl oddělen příkopem a parkánem. Obvod hradu byl ze všech stran zastavěn palácovými křídly, obě nároží nad řekou byla zpevněna čtverhrannými obytnými věžemi a třetí stála nad průjezdem východního křídla (tj. toho obráceného k městu). Součástí jižního křídla byla kaple s polygonálním závěrem. Celé nádvoří obíhal arkádový ochoz. Hrad byl bohatě vyzdoben, aby mohl krále dobře reprezentovat. V prvním patře se nacházelo několik sálů a roubená komora. Z hradu, který se typologicky řadí mezi středoevropské kastely, se dodnes dochoval pouze střed západního křídla a ve zdivu dnešních budov, svírajících nádvoří, se nacházejí relikty severního a jižního křídla. Po městě a jeho okolí se můžete rozhlédnout z nedaleké rozhledny Jarník. Z Písku můžete dál vyrazit na výlet na zámek Vráž, tvrz Kestřany, prohlédnout si kalvárii u Otavy nebo navštívit obec Putim, památkově chráněnou jako doklad pozdního selského baroka. Bohatý výběr z ubytování najdete přímo v Písku. M.K.
Celý článekPísek
Malebné jihočeské okresní město Písek leží na úpatí Píseckých hor na řece Otavě v nadmořské výšce 398 m asi 45 km severozápadně od Českých Budějovic. Město je významným kulturním, administrativním, dopravním a turistickým centrem oblasti. Po Českých Budějovicích a Táboře je to třetí největší město jižních Čech. Město s necelými 30.000 obyvateli má velmi bohatou historii.Historie města sahá do raného středověku, zhruba do poloviny 13. století, kdy vzniklo jako osada u rýžovišť zlatého písku na levém břehu Otavy. Odtud také pochází jeho jméno. Později zde bývala trhová ves s královským dvorem. V roce 1254 tu založil Přemysl Otakar II. královské město. Za jeho vlády Písek nabyl na velikosti i na významu. Město nebylo založeno jen pro těžbu zlata. Mělo zároveň ochraňovat Zlatou stezku, která v těchto místech překračovala řeku Otavu, a také být základnou královské moci v kraji. Nad brodem přes Otavu byl vybudován hrad, byl založen klášter, postaven děkanský kostel a kamenný most se sedmi oblouky, druhý nejstarší ve střední Evropě, který slouží dodnes. Koncem 13. století zde vznikla mincovna, později přestěhovaná do Kutné Hory.Od roku 1308 byl Písek svobodným královským městem a v polovině 14. století byl povýšen na sídlo Prácheňského kraje. Písek zůstal v oblibě panovníků i po vymření Přemyslovců, často zde pobýval Karel IV. i Václav IV. Město po celou svou dobu zůstalo majetkem koruny, ale jeho význam začal potupně upadat. Za husitství bylo vypleněno a počátek třicetileté války znamenal pro Písek katastrofu. Město bylo třikrát dobýváno a pokaždé dobyto, naposledy 30. září 1620, kdy ho císařští vojáci zcela zničili a obyvatelstvo z velké části zahynulo. Od 19. století město zcela mění svou tvář - vystupuje z hradeb, na předměstích vyrůstají celé ulice nájemních domů, na radnici vítězí čeština, vznikají kulturní instituce a spolky a Písek je nazýván městem škol a studentů. Po staletí bylo město Písek držitelem největšího městského panství v Čechách, zejména lesů.Písek má rozlehlé náměstí západní část, k níž přiléhal hrad, a východní část, která sloužila jako tržiště. Dodnes se dochovaly zbytky městského opevnění, které v 19. století zaniklo - pozůstatky známé Putimské brány, část hradeb při Otavě a věž Baba.Písecký hrad, založený spolu s městem, je významnou památkou začínajícího českého gotického stavitelství. Kromě již zmíněného mostu je dominantou města děkanský kostel Narození Panny Marie, který byl založen současně s městem. Na náměstí stojí barokní radnice z 18.století a mariánský sloup. V hradu je umístěno Prácheňské muzeum s bohatými sbírkami mineralogickými a archeologickými a s expozicemi o historii města a těžbě zlata na Písecku. Město má velice bohatou kulturní historii a na jeho četných školách, jejichž počet je pro město jeho velikosti, nezvykle vysoký studovala řada osobností. Za všechny jmenujme básníka Antonína Sovu, spisovatele Fráňu Šrámka nebo malíře Mikoláše Alše.
Celý článek
První Předchozí 1 2 3 … 84 85 86 87 88 89 90 91 92 93 94 … 184 185 186 Další Poslední
