Tip na výlet

Svého zástupce na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO má i východočeský region. Je jím zámek v Litomyšli ležící 50 km jihovýchodně od Hradce Králové, na hlavním silničním tahu ve směru na Brno. Nádherné arkády, unikátní sgrafita Renesanční zámek z druhé poloviny 16. století se touto poctou může pyšnit od roku 1999. Je nejvýznamnější renesanční památkou u nás, punc výjimečnosti mu dodávají nádherné arkády podle italských předloh. Přes úpravy interiéru, především na konci 18. století, si stále uchoval téměř nedotčený vzhled z dob renesance a to včetně sgrafitové výzdoby fasád a štítů, která je unikátním uměleckým dílem, neboť její motivy se neopakují. Malby ve tvaru psaníček pokrývají všechny zdi zámku. Na zdech se dochovaly i rozměrné figurální scény s výjevy ze života císaře Konstantina, zhotovené stejnou technikou. Historie zámku Nejstarší zmínka o existenci hradu v Litomyšli nalézáme v Kosmově kronice z 1. čtvrtiny 12. století. Kronikář tam zmínil existenci hradu roku 981. Dříve to byl dřevěný hrad. Teprve po husitských válkách byl postaven nový kamenný hrad. V roce 1567 syn moravského hejtmana Vratislav z Pernštejna obdržel panství Litomyšl s hradem od císaře Ferdinanda jako léno. Nový majitel, jeden z nejmocnějších šlechticů v království, nechal vystavět zámek v letech 1568 - 1581 jako své sídlo pro sebe, svou španělskou choť Marii Manrique de Lara z rodu Mendozů - dvorní dámu císařovny Marie a jejich 21 dětí v podobě dvoupatrové čtyřkřídlé budovy se čtvercovým nádvořím. Stavitelem byl v Čechách působící architekt vlašského původu Giovanni B. Aostallis. Roku 1649 získali zámek Trauttmansdorffové, sto let poté se držiteli stali Valdštejnové a posledními majiteli byli Thurn-Taxisové. Vlastní zámek je obklopen hospodářskými budovami, postavenými a upravenými převážně v barokním slohu, zámecký areál doplňuje rozlehlá zahrada, která byla založena současně se zámkem a upravena a rozšířena v 18. století. Její součástí je i přírodní amfiteátr. Litomyšl je skvělým dokladem středoevropské šlechtické residence z období renesance, která si uchovala svou celistvost i po přeměnách ve stylu nových uměleckých směrů. Zámecké expozice Návštěvníci se mohou těšit na bohaté interiéry, které jsou jim nabídnuty v rámci dvou prohlídkových okruhů. Ve 13 sálech jsou k vidění sbírky empírového nábytku z počátku 19. století, obrazy z 18. století a sbírky míšeňského, vídeňského a berlínského porcelánu. V prvním patře se můžou těšit na prohlídku zámeckého divadla. Zapomenout by návštěvníci neměli ani na prohlídku nádherného a rozsáhlého sklepení zámku s dokonalým systémem podzemních chodeb. Jako každý zámek má i Litomyšl své tajemství. Na jednom sgrafitu je vyobrazená postava s velmi podivným zvířetem kolem krku. To by ještě nebylo tak zvláštní, ale nad touto postavou je ale namalovaných pět písmen G. A nikdo dodnes nepřišel na to, proč. Říká se, že kdo tajemství těchto písmen rozluští, najde poklad. A ten, podle dochovaných dokumentů opravdu existuje.  Bedřich Smetana a Litomyšl Nejslavnější rodákem Litomyšle je hudební skladatel Bedřich Smetana. Narodil se přímo v zámeckém pivovaru. Jeho rodný pokoj v zámeckém pivovaru byl upraven jako expozice připomínající Bedřicha Smetanu. Litomyšl je velmi kulturním městem, najdete zde muzea, galerii, hudební kluby a muzeum české hudby. Neodmyslitelnou součástí města je mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl, který se koná každoročně na přelomu června a července přímo na místě narození Bedřicha Smetany na zámku v Litomyšli.  Tipy na výlet Ve městě můžete dále navštívit Muzeum v Červené věži, piaristický chrám Nalezení sv. Kříže, Muzeum antického sochařství a architektury nebo Regionální muzeum. V okolí najdete kostel sv. Bartoloměje v Semaníně. Ubytovat se můžete přímo v Litomyšli. 

Námětem díla je ukřižování Krista. Původní kříž zde byl postaven již po roce 1361 pražským magistrátem. Údajně byl v roce 1419 zničen Husity. Ve druhé polovině 15. století byl nahrazen novým křížem a dalším potom v roce 1629. Kříž měl dřevěný korpus a doplňovaly ho tři postavy světců namalované na dřevěných deskách. Panny Marie, sv. Jana a sv. Máří Magdalény. V roce 1648, při bojích Pražanů se Švédy, byl kříž opět zničen. Do současnosti se zachovala pouze Kristova hlava, která je uložena v pražském arcibiskupském semináři. Další znázornění Kalvárie zhotovili Jeremiáš Fischel,  který ji vyřezal z prken  a ozdobil dvěma sochami, a Fabián Harovník, který ji vymaloval. V roce 1657 pro ni byl opatřen dnešní kovový korpus a v roce 1666 nahradily postavy z dřevěných desek dvě olověné sochy, které odlil pražský zvonař Milkuláš Löw z Löwenberku. Ty byly odstraněny v roce 1861 a jejich další osud není znám.V roce 1657 byl zakoupen za 500 tolarů u kupců Hillingerů v Drážďanech bronzový zlacený korpus Krista. Hebrejský nápis, jenž v překladu znamená „Svatý svatý svatý Bůh“, je ze stejného materiálu a byl pořízen v roce 1696 z pokuty Žida, který se kříži posmíval. Událost je popsána ve třech jazycích na kartuších osazených na podstavci kříže. Je to dílo anonymního sochaře se značkou GH a pochází z roku 1707. Mramorové obložení ochozu mostu pod sousoším bylo zhotoveno v roce 1681. V roce 1672 byl na obložení umístěn znak pánů z Říčan a latinský nápis na paměť Karla Adama Lva z Říčan, který pražskému arcibiskupství odkázal statky v Louňovicích a Vodlochovicích s podmínkouže se bude starat o věčné světlo pod křížem. Pískovcové sochy Panny Marie a Jana Evangelisty jsou dílem Emanuela Maxe a pocházejí z roku 1861.Vpravo od Kalvárie, na ochoze, jsou připevněny desky, které dementují příběh se Židem, který měl krást. 

Stálá expozice:Velká Morava – Velkomoravské Mikulčice (knížecí hrad v údolní nivě řeky Moravy – 40 let archeologických výzkumů).

Areál baťových závodů se nachází severně od páteřní třídy Tomáše Bati, při příjezdu k centrum města od Otrokovic. Dominantou tohoto areálu je Baťův mrakodrap, označovaný také jako Správní budova č. 21. První továrny zde vyrostly již v roce 1906, neměly však ještě typické prvky baťovské architektury. To přišlo až s přestavbou továrny v roce 1924. Staré budovy byly postupně nahrazeny novými. Základem se stal modul 6,15 x 6,15 m. Železobetonový skelet pak byl vyzděn cihelnými parapety a okny. Počet podlaží se pohyboval od dvou do pěti. Objekty byly následně řazeny šachovnicově do větších souborů a vzájemně dopravně propojeny. Úpadek Svitu nastal po revoluci během 90. let 20. století, kdy nemohl konkurovat dovozem levných bot z Východu a také jeho zadluženost a špatně zvolená strategie.