Renesanční zámek Zákupy stojí ve stejnojmenné obci asi 8 km na východ od České Lípy v Libereckém kraji. V majetku Toskánských Habsburků i Napoleona Historie panských sídel na tomto místě se počíná ve 14. století. Tehdy zde stála menší gotická tvrz Pancířů ze Smojna. Na počátku 16. století ji koupili Berkové z Dubé a Zdislav Berka, nejvyšší sudí a královský hofmistr věrný Habsburkům, na jejím místě nechal vystavět roku 1541 dvoukřídlý renesanční zámek. V roce 1612 Berkové zadlužené panství prodali Janu Novohradskému z Kolovrat. V průběhu třicetileté války byl zámek poničen nejprve císařskými vojáky a později v roce 1638 švédskou armádou. Za třicetileté války byly Zákupy nejen poničeny, ale znovu také změnily majitele. Sňatkem je roku 1632 získal vévoda Sasko-Lauenburský Julius Jindřich. Vévoda Julius František dal zámek na počátku 70. let 17. století barokně přestavět a vznikl tak rozlehlý komplex vlastního zámku, předzámčí s rozlehlými konírnami, hospodářským dvorem, zahradami, závodištěm a drobnými stavbami v okolí. Jako architekti se v Zákupech vystřídali Domenico Orsi a Giulio Broggio. V 18. století byl zámek sídlem Anny Marie Františky velkovévodkyně Toskánské a plnil, spolu se zámkem v Ploskovicích roli rezidenčního sídla rozsáhlého Toskánského panství. Za Marie Terezie musel rod Čechy opustit a Zákupy přestaly být šlechtickým sídlem a využívali je jen úředníci. V roce 1803 se Zákupy staly majetkem toskánské větve Habsburků a panství mělo být povýšeno na vévodství. V roce 1815 byl zákupským vévodou jmenován syn Napoleona Bonaparta – Napoleon II. zvaný též Orlík. Jeho brzká smrt mu ovšem nedovolila se zámku ujmout. Sídlo posledního českého krále Po revolučních událostech ve Vídni roku 1848 se staly Zákupy letním sídlem odstoupivšího císaře Ferdinanda I. Dobrotivého. Ten využíval zámek v letech 1853-75, a také proto byly pro jeho účely Zákupy opraveny, vyzdobeny a vybaveny mobiliářem ve stylu rokoka. Podobně jako na zámku v Ploskovicích se na této úpravě podíleli umělci jako architekt Bělský, malíři Navrátil a Kandler a sochař Levý. Mezi pamětihodné dny této rezidence patřila návštěva ruského cara Alexandra II, který se zde sešel s císařem Františkem Josefem I. a svatba rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este s hraběnkou Žofií Chotkovou. Zákupy byly po první světové válce znárodněny a veřejnosti byly znovu zpřístupněny roku 1951. Od roku 2002 jsou národní kulturní památkou. Dispozice zámku Dvoupatrová zámecká budova má čtyři křídla, která uzavírají obdélné nádvoří s přízemními arkádami. Mostem a příkopem je od zámku odděleno předzámčí, které tvoří patrová úřednická stavba s hranolovou věžičkou a raně barokním portálem a kousek odtud hospodářské budovy. Krásné interiéry jsou cenné zejména díky malířské rokokové výzdobě. Ty doplňuje starší barokní nábytek, obrazy, tapety, porcelán, sklo a další výrobky uměleckých řemesel. Součástí prohlídkového okruhu je množství sálů, salónů a kabinetů, z nichž nejcennější je apartmán, který sloužil císařské rodině. Město od zámku odděluje terasovitá barokní zahrada s plastikami, vzácnými stromy a jezírkem. Tipy na výlet   Nedaleko odsud v České Lípě najdete barokní klášter obutých augustiniánů, Galerii vlastivědného muzea a Vlastivědné muzeum. Můžete si dále prohlédnout městské opevnění nebo vystoupit na rozhlednu na Špičáku. Výlet si můžete také udělat na zříceninu hradu Frýdlant, zříceninu hradu Lipí, zříceninu hradu Pihel nebo na zámek Zahrádky. Ubytování najdete v České Lípě.  

Malý téměř zaniklý židovský hřbitůvek je ukrytý na okraji lesa zhruba 100 m od silnice mezi obcemi Bosyně a Janova ves při lesní pěšině vedoucí od silnice mezi těmito obcemi směrem na Harasov.Hřbitov byl založen patrně v polovině 18. století. V současné době se na téměř zaniklém a zarostlém hřbitově nachází něco okolo 40 náhrobků. Nejstarší pochází zřejmě z období založení hřbitova. Nejmladší čitelný náhrobek je z roku 1886. Nic jiného se z hřbitova nedochovalo.

První zmínky o Karlínu pocházejí již z 10. století, kdy zdejší území a osada byla majetkem břevnovského kláštěra. Ve třináctém století obé získal řád křížovníků s červenou hvězdou. Pojmenování Karlína je odvozeno od jména manželky císaře Františka I. Karoliny Augusty. Pochází z počátku 19. století, kdy bylo rozhodnuto (1817) o stavebním plánu podle kterého se území dešního Karlíno mělo stát předměstím Prahy. Karlín se stal skutečně průmyslovým předměstím a v roce 1904 byl povýšen na město. Součástí Prahy je od roku 1922.Karlín bylo městem četných továren, s nímž je spjato jméno „českého Edisona“ Františka Křižíka. Tady si otveřel první dílnu a zprvu zaměstnával sedm dělníků. Za 4 roky si Křižík koupil rozsáhlé budovy na Královské (dnešní Sokolovské) třídě. To už jeho jméno něco znamenalo. Firma vyráběla obloukovky a dynama pro nejrůznější firmy v Čechách i na Moravě. K jubilejní výstavě v roce 1891 sestrojil první pražskou elektrickou trmavaj a vybavil výstavu velkolepou fontánou. Posléze začaly jezdit jeho tramvaje po celém rakousko-uherském mocnářství. I do Švýcar proniklo jeho jméno a slavný svatogotthardský tunel měl dlouhou dobu zabezpečovací signalizační zařízení od firmy František Křižík Karlín. V Karlíně Křižík také sestrojil elektrický automobil, v němž se sám několik let rád projížděl po Praze.

Rozhledna Na Podluží, text v přípravě