Tip na výlet

Olomouc je statutární město na střední Moravě a centrum Olomouckého kraje. Dnešní stotisícové město Olomouc, umístěné na řece Moravě v úrodné krajině zvané Haná, je pátým největším městem České republiky, sídlem Okresní hospodářské komory a dalších institucí, sídlem moravského biskupství a arcibiskupství a rovněž tu roku 1573 byla založena druhá nejstarší univerzita (nynější Univerzita Palackého) v českých zemích. Olomouc byla v historii společně s Brnem politickým centrem Moravy. Úrodná oblast ve které leží Olomouc byla osídlena již odedávna. Významným historickým mezníkem bylo pro město připojení Moravy k českému přemyslovskému státu. Olomouc se totiž stala centrem přemyslovské moci na Moravě. První písemná zmínka o Olomouci v souvislosti s hradem pochází z roku 1055. Dalším významným mezníkem bylo založení nového moravského biskupství u olomouckého kostela sv. Petra roku 1063, stejně jako založení benediktinského kláštera Hradisko v roce 1078. Od této doby se Olomouc stává i významným církevním centrem, což sebou přineslo i řadu významných architektonických památek v pozdějším období. Město bylo opevněno hradbami což se ukázalo jako spásné v případě česko - uherských konfliktů. Město zůstalo nedobyto i v období husitských válek, kdy stálo na straně protihusitské. Velká pohroma v podobě požáru potkala město v roce 1492, kdy shořela téměř třetina města. Přesto se město vzpamatovalo a v době předbělohorské byla Olomouc druhým největším městem v českých zemích. Citelnou ranou byla pro město třicetiletá válka. Válečné události a dlouhodobý pobyt švédských vojsk ve městě vyústil v katastrofální stav, kdy bylo město navrženo císaři jeho vojevůdcem k demolici. Během válečného konfliktu město ztratilo téměř 90% obyvatel. Ale městu se podařilo nejen přežít, ale po několika desetiletích se stalo znovu výstavným městem. Velkým dílem k tomu přispěla i stavební činnost uměnímilovného olomouckého biskupa Karla II. z Liechtensteina jehož přičiněním v Olomouci projektovali stavby italští architekti. Ti pak pracovali i na stavbách olomouckých premonstrátů, dominikánů a dalších. Díky tomuto období můžeme v Olomouci obdivovat řadu barokních památek. Od roku 1655, kdy císař Ferdinand III. vyhlásil Olomouc pevnostním městem, probíhala také postupná výstavba nového barokního opevnění. Ta byla završena až etapou tereziánskou v letech 1742 – 1756. Svou obranyschopnost pak pevnost prokázala pouze jednou, a to roku 1758. Tehdy město odolalo pruskému obléhání. 18. století bylo na historické události více než bohaté. Kromě ran, kterými Olomouc prošla na jeho počátku, jako byl obrovský požár roku 1709 či morová epidemie v letech 1713 – 1715, šlo o řadu záležitostí o poznání příjemnějších. V roce 1770 bylo ve městě zřízeno stálé divadlo, velký význam mělo pro Olomouc povýšení biskupství na arcibiskupství roku 1777. Při svém pobytu v Olomouci roku 1767 zkomponoval jedenáctiletý Wolfgang Amadeus Mozart svou VI. symfonii F – dur.Hospodářský rozmach města byl po dlouhou dobu brzděn pevně sevřeným prstencem hradeb. Značný význam proto měla pro město výstavba železnice. První vlak přijel do města s velkou slávou roku 1841. Konečně roku 1886 byla Olomouc spolu s Terezínem a Josefovem zbavena císařským rozhodnutím statutu pevnostního města. Stavební činnost mohla naplno propuknout a během počátku 20.století se její velikost zvětšila z 50 ha na téměř 300 ha. Rychle se rozvíjel také průmysl, v okolí města byly stavěny nové továrny, cukrovary, sladovny, pivovar, železárny a další.Více jak 900-letá historie města činí z Olomouce jeden z největších památkových klenotů České republiky, druhým nejvýznamnějším a největším po Praze. Nalezneme zde rozsáhlý soubor historických a architektonicky významných objektů a vzácně zachovalý půdorys středověkého města. Město bylo vždy velmi religiózní, je tedy plné sakrálních památek Nejvýznamnější církevní stavbou je chrám sv. Václava. Původně to byla románská katedrála zpočátku 12.století, po požáru ve 13.století přestavěna v gotickém slohu a dnešní novogotickou podobu získala po rekonstrukci v 19.století. V její blízkosti byl v roce 1306 zavražděn poslední Přemyslovec Václav III. a také v jejích útrobách byl na českého krále korunován Matyáš Korvín, stalo se tak roku 1469. Ze sakrálních staveb Olomouc dále nabízí barokní chrám Panny Marie Sněžné, chrám sv. Michala, gotickou katedrálu sv. Mořice se vzácnými varhanami mistra Michaela Englera z roku 1745, novobarokní kaple sv. Sarkandra, bývalý Dominikánský klášter a klášter Hradisko, komplex klášterních budov původně z 11. století. V neposlední řadě je to také Arcibiskupský palác – kde v roce 1848 nastoupil císař František Josef I. na rakouský trůn. Součástí církevního dědictví je také poutní chrám Navštívení Panny Marie na Sv. Kopečku, který roku 1995 prohlásil papež Jan Pavel II. za basiliku minor.Mezi nesakrální památky, které při návštěvě Olomouce nelze opomenout patří Přemyslovský hrad se zbytky původní románské stavby ze 12. století, radnice, o níž první zmínky pocházejí z r. 1378, původně gotická stavba renesančně upravená, s orlojem obnoveným po r. 1945, Terezská brána a především unikátní soubor šesti barokních kašen, které jsou situovány na několika velkých olomouckých náměstích. Roku 2000 se Olomouc se svým barokním Sloupem Nejsvětější Trojice zapsala na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, který je se svou výškou 35 m jedním z nejvyšších v českých zemích a tvoří dominantu olomouckého Horního náměstí.Olomouc patří mezi nejvýznamnější centra v České republice. Díky své bohaté historii, památkám, ale především centrální poloze v rámci Moravy, byla vždy atraktivním místem pro turisty. 

Původní kostel zřejmě dřevěný byl postaven ve Vranově jako vděk za uzdravení Viléma moravského zemského maršála. V kostele byla umístěna soška Panny Marie z lipového dřeva. V letech 1617-1633 byl vystavěn dnešní nový monumentální chrám, iniciátor byl Maxmilián z Lichtensteina. Současně s tím byl v letech 1626-1633 při chrámu vystavěn klášter pro řád Nejmenších bratří sv. Františka z Pauly – paulánů. Za josefínských reforem byl klášter zrušen a zčásti pobořen. Z jeho cihel byla postavena kasárna v Brně-Cejlu. V roce 1992 se konal návrat paulánů, kteří zde budují duchovní centrum. Jednolodní barokní kostel s klasicizujícími prvky doplňují dvě věže. Interiér zdobí několik uměleckých děl od různých autorů a kostelní klenbu freska od Jana Jiřího Etgense. Hlavní oltář zdobí obraz Nejsvětější Trojice od malíře P. Trogera a soška Panny Marie Vranovské od neznámého francouzského řezbáře z počátku 16. století. Pod kostelem se nachází krypta rodu Lichtensteinů. Kromě zhruba 50 pochovaných členů rodu jsou zde i umístěna balzamovaná srdce manželek, které kvůli svému původu nemohly být pochovány vedle svých manželů.

Socha sv. Františka Xaveria Praze Uhříněvsi u kostela Všech svatých.

Na vrchu Mařenka (711 m.n.m.) jižně od obce Štěměchy stojí od roku 2012 nová rozhledna. Již od roku 1822 je zde usazen pylon, který je od roku 1926 zařazen do trigonometrické sítě. V roce 1941 zde pak byla postavena dřevěná rozhledna, kterou zničil požár způsobený bleskem a to 24.6.1957. Již od roku 2003 bylo usilováno o výstavbu nové rozhledny, záměr se však podařil až teď a slavnostní otevření proběhlo 27.10.2012. Rozhledna je vysoká 31,15 m a z jedné třetiny (spodní) ji tvoří železobetonový tubus obložený žulovými kameny a zbylé dvě třetiny pak dřevěná příhradová konstrukce zpevněná ocelovými táhly. Má dvě vyhlídkové plošiny, jedna se nachází ve výšce 9,4 m a druhá pak ve výšce 28,2 m. Na tu nejvyšší vystoupáte po 156 schodech. Za výborného počasí je prý ke spatření střecha vídeňského kostela sv. Štěpána.Rozhledna by měla být přístupná volně a to celoročně. Na vrchol vede odbočka za turisticky značené cesta od Želetavy do Rokytnice nad Rokytnou. Přístup nejprve po silnici a posléze po již zmíněné cestě je i z již uvedených Štěměch.