Jihozápadně od města, u železniční trati při silnici do Velké Hleďsebe se nachází mariánskolázeňský židovský hřbitov. Založen byl roku 1875 a za druhé světové války zdevastován. Zbořena obřadní síň a většina náhrobků odvezena. Po válce byl hřbitov opraven. Následně sem bylo dovezeno několik náhrobků z Tachova, dva z Lázní Kynžvart. Hřbitov o ploše 3.780 m2 je ohrazen zdí s branou a domkem přestavěným pro obytné účely. Kromě již zmíněných náhrobků se dochovalo na 80 náhrobků obyvatel zdejšího poválečného penzionu pro důchodce. Hřbitov je přístupný mimo soboty a židovské svátky.

Sochu Amorka z bílého carrarského mramoru a nechala zbudovat císařovna Marie Terezie. Učinila tak na paměť Josefa Steplinga - autora matematických spisů, ředitele filozofských studií, organizátora astronomických a meteorologických pozorování v Klementinu. Stalo se tak roku 1780 a autorem je Ignác Platzera.

Muzeum betlémů na Karlštejně vzniklo v roce 1995. Hlavním těžištěm se stala soukromá sbírka betlémů a lidového umění. JMůžeme tak shlédnout kolekci starých českých betlémů vyřezávaných ze dřeva, ale je možné vidět i betlémy z raritních materiálů jako např. cukr nebo chleba. Tři podlaží barokního domu jsou vybavena historickým nábytkem, obrazy, podmalbami na skle a dřevořezbami.Bonbónkem jsou mechanické betlémy z nichž většinu si mohou samy spouštět.V nejnižší části domu jsou dvě podlaží barokních sklepení, kde je instalována stálá výstava o dějinách vinařství na Karlštejně. Od poloviny listopadu se muzeem line vůně perníku, protože začíná tradiční výstava perníkových betlémů. Účastní se jí perníkářky z okolí, i daleka. Stálá expozice Sbírka starých českých betlémů v zařízených interiérech. Karlštejnský královský betlém - největší český loutkový betlém. Perníkové betlémy - Barokní sklepení s karlštejnskou Bílou paní - "Vinařství na Karlštejně".

Pikartská věž stojící za bývalým hradem v ulici Panský dvůr je dochovanou věží městského opevnění, vybudovaná roku 1428 za husitského hejtmana Václava Cardy z Petrovic. Sloužila k lepší obraně blízkého úštěckého hradu, posléze byla obytná a tuto funkci měla až do roku 1947. V roce 1859 vyhořela a nebyla obnovena v původní výši, proto je její poslední patro nižší než ostatní. Věž je čtyřpodlažní stavba z pískovcových kvádrů o síle zdiva až dva metry. Dnes slouží jako galerie a plánováno je využití pro muzejní účely.