Tip na výlet

Unikátní geologický útvar, chráněný již od roku 1895 se nachází na okraji obce Kamenický Šenov. Zprvu nebyl tento pahorek nijak zajímavý, až na přelomu 19. a 20. století byl zčásti odtěžen lomem. Zdejší Olivnický čedič byl totiž ideální jako surovina na stavby, hlavně pak na speciální dlažbu. Těžba však byla včas zastavena a zůstala tak odkrytá vnitřní struktura kopce. Jsou tak vidět 12 m dlouhé, štíhlé čedičové sloupce o průměru 20-40 cm. Připomínají píšťaly varhan. Kdysi se jim také říkávalo Čertovy varhany. Přírodní památka je vzornou ukázkou sloupcovitého rozpadu čediče vznikajícího podél kontraktačních puklin při chladnutí magmatu, kolmo k povrchu vulkanického tělesa. Panská skála, která je volně přístupná se i místem kde se natáčela pohádka Pyšná princezna.

Po rozsáhlé rekonstrukci roku 2005 zpřístupněný autenticky dochovaný vězeňský areál, jediný svého druhu ve střední Evropě. Původně zajatecký tábor pro německé válečné zajatce, v období 1949-1951 tábor nucených prací a následně do roku 1961 vězeňské zařízení pro politické vězně komunistického režimu. Zachovány budovy velitelství, korekce, tzv. bunkru, ošetřovny, kulturního domu, ubytovacího objektu G a další stavby. Expozice seznamují s komunistickou perzekucí po únoru 1948, protikomunistickým odporem a přibližují dějiny uranového hornictví. V objektu nové kuchyně je umístěna stálá galerie moderního evropského výtvarného umění „Orbis Pictus: Europa“. Součástí památníku je i rozhledna. Památník je pobočkou Hornického muzea Příbram

Hrad Rožmberk, v obci Rožmberk nad Vltavou, je jeden z nejstarších jihočeských hradů. Je znám především vodákům, kteří v kempu pod hradem zpravidla končí svoje denní putování po hladině Vltavy z Vyššího Brodu. Ten pohled na Rožmberk, který se jim po poslední zatáčce naskytne, stojí opravdu za to. Jako bílý orel na skále je hrad svědkem jejich boje se zákeřným jezem na pravé straně řeky. Ti, kdo ho úspěšně zdolají a utáboří se v kempu, se mohou odměnit strmým výstupem a prohlídkou hradu, ke kterému jeho zakladatelé Rožmberkové získali velmi citový vztah. Nejkrásnější z rožmberských růží Dějiny této „hradní růže“ nad Vltavou se začaly psát v roce 1250. U jeho zrodu stáli Vítkovci, předchůdci Rožmberků. Tedy rod, který se v této době dere na výslunní, jeho bohatství a vliv roste a začíná se vymezovat vůči vzrůstající přemyslovské královské moci. Vítkovci si na své jihočeské základně začínají budovat opěrné body a právě Rožmberk má být centrem jejich panství. Místo na skalnatém ostrohu nad Vltavou bylo vybráno proto, že se pod ním vinula významná obchodní stezka z Čech do bohatého horního Podunají. Jako první se zde usídlil Vok z Prčice. Tehdy byl ovšem hrad v jiných místech než dnes. Byl výš a proto se mu říkalo Horní hrad. Jeho jádrem byla vysoká válcová věž a při ní stál palác, obehnaný hradební zdí a příkopem. V roce 1522 vyhořel a zůstala z něj zachována pouze velká věž Jakobínka. To už ale stál Dolní hrad, postavený ve 30. letech 14. století jenž byl spojen s původním hradem mostem. V roce 1302 si Rožmberkové zvolili za své hradní sídlo Český Krumlov a zdejší hrad využívali jen příležitostně. Za časů husitských válek se dostali do finanční tísně a hrad byli dokonce nuceni zastavit na celé století pánům z Walsee. Po návratu do rukou Rožmberků hrad ožívá společenským životem a stává se opět sídelním hradem. Svatby pana Voka Toto období se stalo předlohou několika literárních a filmových děl. Ano, tušíte správně, jedná se o období Petra Voka, posledního Rožmberka, jehož život je nejslavnějším rožmberským obdobím. Kromě bohatého společenského života byly také započaty některé stavební úpravy v duchu italské renesance. V roce 1601 postoupil Petr Vok rožmberské panství synovci Janu Zrinskému, který zde žil až do své smrti v roce 1612. Pokračoval ve stavebních úpravách, které ve výsledku přinesly větší pohodlí přesně tak, jak si doba manýrismu a renesance žádala. Společenské změny, které přinesla třicetiletá válka, se dotkly také Rožmberku. Hrad se v roce 1619 ocitl v rukách císařského generála Karla Bonaventury Buquoye. V držení tohoto, původem severofrancouzské šlechtického rodu, zůstal až do roku 1945. V 17. a 18. století Rožmberk několikrát upravili a v letech 1840 – 1857 jej přestavěli v duchu romantické gotiky. Součástí přestavby bylo i založení rodového muzea. O něj se zasloužil Jiří Jan Jindřich Buquoy (1814-1883), vášnivý sběratel uměleckých a historických předmětů. V duchu romantického cítění druhé poloviny minulého století realizoval velkolepý plán a přebudoval Rožmberk právě na rodové muzeum. Už tehdy byl hrad zpřístupněn veřejnosti. Hrad Rožmberk dnes Dolní hrad, jenže je mimochodem menší kopií zámku v Českém Krumlově, je dnes v dobré kondici, včetně upravených interiérů s dobovým zařízením a sbírkami. Prohlídková trasa zavede návštěvníky nejen do doby posledních Rožmberků, Viléma a Petra Voka, ale představí také slavný rod Buquoy. Z řady sálů vyniká zbrojnice s unikátní kolekcí zbraní, zbrojí a válečných trofejí, rytířský sál s kazetovým stropem a bohatou malířskou výzdobou, obrazárna aj. V tzv. Rožmberském pokoji visí obraz dámy v bílém, představující známou Bílou paní, která se prý na hradě zjevuje. Na závěr prohlídky mohou fyzicky zdatní návštěvníci vystoupat 200 schodu tzv. Anglické věže. Za svou námahu budou odměněni nádherným výhledem. Muzeum hrdelního soudnictví je další velkou atrakcí hradu Rožmberk. Funkční zařízení katovny si můžete se vší opatrností vyzkoušet. Z Rožmberka se můžete vydat na několik dalších zajímavých míst, jako například do Muzea koněspřežné dráhy v Bujanově. U téže obce najdete i zříceninu hradu Louzek. Nedaleko obce Loučovice můžete vystoupat na zajímavé žulové skalisko Vyklestilka nebo si prohlédnout skalní útvar Čertovo kopyto. Neměli byste zapomenout ani na návštěvu města Vyšší Brod, kde můžete najít nejen cisterciácký klášter, ale třeba také Poštovní muzeum. Ubytovat se můžete přímo v Rožmberku nad Vltavou.

Plastika Bedřicha Smetany na Novotného lávce před muzeem tohoto českého hudebního génia je dílem architekta B. Hanáka a sochaře J. Malejovského. Je zhotovena z bronzu. Odlita byla v bývalé umělecké kovovýrobě v Holešovicích. Je vysoká 2,35 m a váží více než jednu tunu. Socha byla odhalena v roce 1984 u příležitosti sta let mistrova úmrtí. Zajímavé je, že spolek, který usiloval o postavení pomníku Bedřichu Smetanovi vznikl již v roce 1909. Trvalo tedy celých 75 let, než byl pomník skutečně odhalen. Sochu je na Novotného lávce umístěna na kruhové plošině a její přítomnost spoluvytváří tento malebný kout pražského nábřeží.