Nový hrad byl postaven v letech 1411 – 1412 staviteli Harvířem a Křížkem pro potřeby krále Václava IV., který zde také v roce 1419 zesnul. V roce 1421 byl dobyt husitskými vojsky a zbořen. Do dnešní doby se zachovaly pouze zbytky královského paláce a jedné z věží. Hrad založil Václav IV. a nazval ho Wenzelstein, toto jméno se však neujalo. Stavba započala roku 1411. Řídil ji novoměstský měšťan Hertvin a prováděl mistr Kříž. Král zde pobýval již roku 1412 a v roce 1419 zde i zemřel. Dne 31.12.1420 hrad oblehla pražská husitská vojska, která si zde zřídila doposud unikátně dochovaný obléhací tábor a toto vojsko jej 25.1.1421 dobyla a následně byl o dva dny později vypálen. Zříceniny se velmi dobře dochovaly až do 19. století, kdy byly částečně poškozeny lomem a v roce 1881 nadzemní konstrukce zbořeny, aby nepřitahovaly výletníky z Prahy, plašící v jejich okolí zvěř. Pětiboký areál Nového hradu se proti ose ostrožny obracel ostrou hranou, podobně jako starší věže s břitem. Přístupová cesta po mostě překonala mohutný šíjový příkop a drobnou čtverhrannou branou vstoupila do parkánu obíhajícího hrad, zajištěný ve svahu ještě dalším opevněním, které má dnes podobu valu a navazuje na šíjový příkop. Příchozí minul dlouhou boční frontu paláce a přes úzký vyzděný příkop pomocí padacího mostu kolébkové konstrukce vstoupil průjezdem druhé věžovité brány na vnitřním nádvoří. To ze všech stran obklopovaly budovy, převážně obytné. Hlavní obdélný věžovitý palác přiléhal ke zmíněné bráně a jeho delší osa byla rovnoběžná s osou ostrožny. K části nádvorní fasády paláce přiléhalo široké schodiště, vedoucí lomenou valenou klenbou zaklenutého do jeho suterénu. V přízemí a zřejmě i ve vyšších úrovních obsahoval palác tři místnosti.

Hrad Točník patří sice mezi nejmladší české hrady, ale svou rozlohou je jeden z největších. Leží v okrese Beroun, kousek od Hořovic. Nechal ho postavit český král Václav IV. před rokem 1398. Václav IV. si tento kraj velmi oblíbil, trávil tu mnoho času a nejdříve využíval pro svou potřebu blízký hrad Žebrák. Když ovšem Žebrák vyhořel rozhodl se král pro výstavbu Točníku. Tím nechal vzniknout v Čechách nejmajestátnější a dodnes nejzachovalejší souhradí. Točník byl nejen bezpečnějším, ale i důstojnějším královským sídlem a tvoří přechodový článek mezi českou hradní a zámeckou architekturou. Jméno prý dostal podle toho, že se příchozí musel otočit třikrát kolem hory, než se dostal k bráně. Točník se ovšem těšil pozornosti jen za života Václava IV. Jeho nástupce král Zikmund Lucemburský ani další zástavní páni neměli o hrad zájem. Spíše se starali o zisky z panství. Po renesančních úpravách, provedených pány z Vartemberka a pány z Lobkovic, se stal roku 1594 téměř na tři století majetkem české komory. Hrad tím ztratil význam jako správního centra a postupně chátral, nadále byl udržován pouze bývalý královský palác, jehož reprezentační sál byl v 18. století barokně upraven na poutní kapli sv. Bartoloměje. A tak kdysi reprezentační královské sídlo sloužilo za třicetileté války jako vězení pro těžké zločince a útočiště chudiny před útrapami války. Poslední šlechtický majitel Josef Colloredo-Mannsfeld vlastnil hrad do roku 1923, kdy ho daroval hrad ve dvacátých letech Klubu českých turistů. Točník začal být postupně rekonstruován a zachráněn tak od úplného zničení. Dnes žije hrad nebývale rušným životem, Pořádají se tu různé kulturní akce, z hradního ochozu je rozhled směrem na Křivoklátsko. Prohlédnout lze královský palác s dobovým nábytkem, Velký palác se sgrafitovou výzdobou, západní bránu s heraldickými znaky a východní bránu s mohutným mostem přes příkop, kde jsou chováni medvědi.

Na břehu řeky Otavy nedaleko mostu na silnici mezi Kestřany a Lhotou u Kestřan stojí raně barokní kaple Kalvárie vystavěná roku 1679. Následně byla obnovená v letech 1821 a ještě roku 1894. Původně se ještě u ní nacházelo vyřezávané sousoší Kalvárie. Podle legendy nechal kapli vybudovat francouzský důstojník, kterého zachránily pradleny před císařskými vojáky. Ti ho pronásledovali když pospíchal ze zprávou k oddílu do Kestřan.

Dekorativní vila s mnoha detaily, postavená pro židovského právníka Dr. Julia Eisnera byla postavena v roce 1903. Vila nese prvky figurální secese a obsahuje kousky černého uhlí, což mělo symbolizovat bohatství jejího majitele.