Cisterciácký klášter v Oseku slouží svému původnímu účelu dodnes. Najdeme ho v Ústeckém kraji na úpatí Krušných hor. Klášter v Oseku byl založen vlastně dvakrát. Jeho prvním zakladatelem byl roku 1191 velmož Milhošť. Ten pozval mnichy z bavorského kláštera Waldsassen a nabídl jim svůj statek Mašťov. Mnichům se ovšem nevedlo tak je roku 1198 vyhnal. Ujal se jich ovšem Slávek z rodu Hrabišiců a usadil je na svém panství v Oseku u kostela sv. Petra a Pavla. V dalších letech Slávkovi potomci, rod Rýzmburků Osek zcela přenechali mnišskému řádu a přestěhovali se na nově vybudovaný hrad Rýzmburk. Klášter po rozkvětu v první polovině 13.století utrpěl značné újmy v bojích o moc mez Přemyslem Otakarem II. a jeho otcem a i později byl poničen při působení Braniborů v Čechách. Důležité pro život kláštera byla skutečnost, že z něj Jan Lucemburský učinil klášter královský a až do husitských válek se cisterciákům dařilo. Horší časy přišly během husitských bouří, kdy byl klášter několikrát vypálen a mniši museli klášter na čas opustit. Do Oseka se sice nakrátko za vlády Jiřího z Poděbrad vrátili, ale ohromné dluhy vedly k jeho zrušení. Bratři se uchýlili do klášterů na Zbraslavi a Sedlci u Kutné Hory. Snahy o jeho obrodu brzdidla třicetiletá válka, ale roku  1650 bylo schváleno jeho obnovení. Opatem byl zvolen Laurentius Scipio (opatem 1650 – 1691), který opatství přivedl znovu do života. Klášter byl rozšířen a opraven. Za jeho následovníka se ve stavebních pracích pokračovalo a byla provedena přestavba klášterního kostela v barokním slohu, byla postavena nová prelatura, nemocnice a přestavěn kostel sv. Kateřiny. Stavbu vedl architekt O. Broggio a byla vyzdobena freskami V. Reinera a J. Steinfese. Také byl vybudován klášterní park a byla zřízena manufaktura na výrobu punčoch. Během reforem Josefa II. ušel klášter zrušení, ale stal se centrem vědy a umění. Byl zde založen přírodovědný kabinet, numizmatická sbírka, postavena astronomická hodinová observatoř a pěstovala se hudba. Po 2.světové válce byli bratři německé národnosti odsunuti a vzhledem k tomu, že cisterciáckých bratrů zbylo velmi málo, byl roku 1947 předána správa klášteru salesiánům. Po uchvácení moci komunisty čekal na osecký klášter pohnutý osud. Stal se z něj internační tábor pro mnichy. V dalších letech zde byl zřízen charitní domov pro řádové sestry. Po roce 1989 byl osecký klášter navrácen zpět cisterciákům. Dnes je klášter národní kulturní památka a je přístupný veřejnosti. Lze si prohlédnout čtyřkřídlou konventní budovu, která je jednou z nejstarších gotických prostorů v Čechách, křížovou chodbu, kapitulní síň, kde se nachází velmi cenný kamenný čtecí pult, dále rozsáhlé klášterní zahrady a klášterní kostel Panny Marie. Trojlodní baziliku.

Dívčí hrady jsou zříceniny gotického hradu, které se také nazývají Děvičky nebo Maidberg. Tyčí se na vysoké, těžko přístupné skále v Pavlovských vrších asi 7,5 km od Mikulova. Historie hradu Hrad byl postaven ve 13. století a díky své strategické poloze zůstával královským majetkem. Díky absenci zpráv o jeho další existenci je velmi pravděpodobné, že zanikl na konci přemyslovské epochy a na počátku 14. století byl znovu obnoven. Jan Lucemburský jej roku 1334 zastavil Liechtenštejnům a jeho strategický význam poklesl. To se změnilo ve 30. letech 16.století, kdy si turecké nebezpečí vynutilo úpravy hradu a výstavbu mohutné předsunuté věže. Po roce 1572 získal Dívčí hrady Zikmund z Ditrichštejna, který je koncem 16. století nechal renesančně upravit. Výsledky jeho práce zničili roku 1645 Švédové, kteří během třicetileté války zpustošili celý kraj. Od té doby hrad, na jehož opravu nebyly peníze, chátral a pustl. Ještě v roce 1683 plnil hrad roli hlásky, která varovala okolní vesnice před blížícími se Turky. Na konci 18. století ještě pobýval na hradě hlídač, který svým zvonem upozorňoval na živelné pohromy. Potom už se hrad nezadržitelně rozpadl a vesničané použili jeho kámen jako stavební materiál. Podoba hradu Původně hrad býval obdélníkového půdorysu 65x20 m. Byl obklopen hradební zdí, ovšem chyběla typická obranná věž. Do dnešních dnů se dochovaly zříceniny plášťové zdi, část předhradí, torzo zdiva paláce a renesanční dělová bašta se střílnami. Před hradem stojí tři skalní útesy, které vypadají jako zkamenělé dívky, a proto název Dívčí hrad. Z hradu je nádherný výhled na vodní nádrž Nové Mlýny a obce Dolní Věstonice a Pavlovice. Tipy na výlet Výlet si můžete udělat na zříceninu Sirotčí hrádek nebo do Dolních Věstonic za Věstonickou Venuší. Zde také najdete Muzeum Dolní Věstonice a zajímavou expozici Věk lovců a mamutů. V Mikulově na vás čeká barokní zámek, Regionální muzeum, synagoga a židovský hřbitov nebo poutní kostel sv. Šebestiána na Svatém kopečku.  Bohatý výběr ubytování najdete v Mikulově.  

Myšlenka na výstavbu věže se radním zrodila v době kdy se dozvěděli o výstavbě podobné věže v Klatovech. V roce 1548 bylo započato s hloubením základové jámy. Z mohutných dubových kmenů opatřených železnými špicemi byly zhotoveny piloty a tay následně hustě vedle sebe zatlučeny do země. Poté byly položeny dřevěné prahy a prostor mezi nimi vyplněn kamenivem. Dne 20.6.1550 byl položen základní kámen ke stavbě věže, téměř rok byly z lomového kamene vyzdívány základy a od května roku 1551 začala růst nadzemní část. Koncem října 1576 věž dosáhla svého vrcholu a byly stavěny stěny obydlí věžného. Následně bylo přikročeno ke stavbě krovu věže a pokládání střechy. Roku 1577 osazena makovice a tím věž dokončena. Výstavby věže se za celou dobu zúčastnili tři stavitelé. V průběhu existence věž prošla několika opravami, naposledy v 80. letech 20. století. Nikdy ji však nepoškodil požár i přesto, že se jí říká „Černá“. Původně její měla názvy Nová, Vysoká, Kostelní, Farní a jiné. Ani mohutný požár v roce 1641 co zničil nedalekou katedrálu sv. Mikuláše se věže nijak nedotkl. Její povrch byl původně dokonce světlý, pod ochozem zářilo několik erbů a horní dvě patra byla zvnějšku omítnuta a vymalována. Svůj název Černá dostala až později, když v průběhu poloviny 19. století omítka z horních pater zmizela a povrch kvádrů časem zčernal. Stavební kámen dodával městský lom nedaleko obce Ohrazení u Ledenic, dřevo dodávaly městské lesy u vsi Branišov a dvůr Lhotka na Sviní louce mezi Rudolfovem a Lišovem. Celková výška věže činí 72,29 m, vyhlídkový ochoz s bývalým bytem věžného se nachází ve výšce 45,67 m. U základu je síla zdiva až 3,1 m, přibližná hmotnost je spočítána na 10,5 tuny. Věžní zde byl již od dokončení věže a poslední se svojí rodinou odstěhoval až v 50.letech 20. století. Ještě do roku 1966 docházel do bývalého bytu o výměře 20 m2. Tento byt někdy obývala rodina až o 12 osobách. Vodu a veškeré věci musela vytahovat rumpálem nahoru. V kamrlíku v patře pod bytem se chovala některá domácí zvířata a ještě níže se nacházel záchod.

Petřínské sady patří mezi nejrozsáhlejší zelené plochy Prahy a tvoří je zahrady Lobkovická, Seminářská, Nebozízek a Květnice, Růžový sad a park u Petřínské rozhledny. Samostatný celek tvoří Kinského sady v jižní části svahu.Svahy Petřína byly původně zalesněné. První zmínky o této lokalitě pochází již z roku 1108. Z doby, kdy zde bylo popraviště, na němž byli stínáni i poslední příslušníci rodu Vršovců.Petřínské sady patří mezi místa vyhledávaná nejen Pražany, ale i zahraničními turisty.