Skromné zříceniny hradu Starý Světlov se nacházejí 2 km severně od Pozlovic, z nichž k volně přístupnému hradu turistické značení. Historie hradu První zmínka o hradu pochází z roku 1360, kdy byl majetkem Alberta ze Šternberka. V roce 1412 jej převzal Jaroslav ze Šternberka, který roku 1420 padl v bitvě na Vyšehradě. Dva roky poté český král Zikmund Lucemburský postoupil Světlov své manželce Barboře Celské. Úřadem purkrabího na hradě byl pověřen Pankrác ze Svatého Mikuláše, který však odtud v době pohusitské vyjížděl loupit do okolí. Moravští stavové proto hrad roku 1449 vykoupili a postoupili čtyřem šlechticům, kteří se poté mezi sebou často přeli. Těchto neshod využil Matouš ze Šternberka a hradu se zmocnil. Hrad, poškozený v česko-uherských válkách, byl opuštěn až po výstavbě Nového Světlova nad Bojkovicemi a jako pustý se uvádí roku 1517. Dispozice hradu Nepříliš příkrý vrchol by hrad příliš neochránil, a proto byl vybudován okolo celého hradu velmi hluboký příkop s mohutným valem. Malá plošina jihozápadně od hradu sloužila jako předhradí, zastavěné pouze dřevohlinitými konstrukcemi. Hrad byl ze tří čtvrtin obehnán parkánovou hradbou, parkánem a věžovitou bránou též vedl přístup do hradu. Hradní jádro bylo vymezeno další přibližně kruhovou hradbou, několikrát zalomenou. K ní se na severovýchodní straně přimykal palác. Hradby i palác dnes připomínají jen velmi malé a nevýrazné střepy zdiva. Tipy na výlet Vydat se můžete na poutní místo Malenisko, které najdete u Provodova. Podívat se můžete také na zříceninu hradu Engelsberg a do Městského muzea Slavičín. V Luhačovicích se nachází Muzeum Luhačovického Zálesí, Luhačovickou přehradu a známé lázně Luhačovice. Nezapomeňte na barokní zámek Vizovice a rozhlednu Doubrava u Vizovic. Ubytovat se můžete v Luhačovicích. M.K.

Rožďalovice jsou sice malým městečkem, ale přesto se mohou pochlubit nebývalým počtem slavných rodáků či osobností zde žijících. Mezi nejvýznamnější patří zakladatel českého knihtisku Jiří Melantrich z Aventýna a významný pedagog G. A. Lindner. Nejenom jim, ale i mnoha dalším je věnována Pamětní síň rodáků a přátel Rožďalovic, která se nachází ve druhém patře budovy bývalé školy.Návštěvník se zde seznámí s početnou galerií významných rodáků a přátel Rožďalovic, s historií a tradicemi města. Přičemž největší prostor je věnován Melantrichovi a Lindnerovi. Pamětní síň byla vybudována  Pedagogickým muzeem J. A. Komenského a otevřena roku 1977. Stálá expozice Významní rodáci Rožďalovic. Pamětní síň rodáků a přátel Rožďalovic je spravována Polabským muzeem v Poděbradech.

Soukromé muzeum, nedaleko Prahy ve Zbuzanech, je zaměřeno produkci automobilů Praga z let 1908-1989 ve všech druzích provozní upotřebitelnosti: automobily osobní, nákladní, speciální, motocykly, autobusy, traktory, pluhy, silniční stroje. Takřka před půl stoletím začal sbírku tvořit pan Emil Příhoda. Sbírka dnes představuje více než sedmdesát kusů a je třetí největší na světě.  Sbírku doplňují dokumenty a psané materiály v počtu 249.086 kusů, technickou dokumentaci sestávající z výrobních výkresů, katalogů náhradních dílů, kusovníků, návodů k obsluze, prospektů, schvalovacích protokolů, technických policejních a vojenských předpisů s tímto souvisejících, odborné a populární časopisy. Dále pak značné množství dokumentů filmových, fotografických, gramofonové desky, tendenční poštovní známky, autoklubové odznaky vozové i klopové, účastenské plakety, ceny, dosažené sportovní výsledky, reklamní materiály, stojany pohonných hmot, kolekce státních poznávacích značek, silniční značky a řada jednotlivých Expozice automobily značky Praga - 75 exponátů, nejstarší z roku 1907 nejzajímavější exponáty: Praga Grand 1919 T. G. Masaryka, Praga Golden Edvarda Beneše, Praga Lady Lídy Baarové, Praga Hašlerka - reklamní vůz hašlerek knihovna a archiv věnovaný vozidlům značky Praga Sbírka je hodnocena kulturní komisí UNESCO jako třetí největší značková sbírka na světě, sbírky doplňují dokumenty, kterých je přes 300 000 kusů, nejstarší exponát je z roku 1908. Dopravaautobus č. 352 od stanice metra B "Luka" přes Řeporyje a Ořech u Prahy

V Heřmanově Městci, v okrese Chrudim, v Pardubickém kraji mělo židovské osídlení velmi dlouhou tradici. Prvé zmínky o Židech v Heřmanově Městci a okolí se začínají objevovat v historických pramenech od 15. století. Velmi zachovalý Židovský hřbitov je doložen k roku 1667. Další rozmach židovského osídlení v Heřmanově Městci znamenal rok 1686. V tom roce morová epidemie zkosila velký počet místních obyvatel, proto majitel panství, hrabě Ferdinand Leopold Špork, pozval Židy k osídlení prázdných domů. Židovská modlitebna změnila během roků několikrát své místo i prostředí. Nejstarší modlitebna heřmanoměsteckých Židů stála v původní židovské čtvrti v dnešní Pokorného ulici. Po požárech v 17. stol. bylo židovské obyvatelstvo přesídleno do dnešní Havlíčkovy ulice. Roku 1760 si tam postavili barokní synagogu, kterou v roce 1870 přestavěli do dnešní novorománské budovy. Autorem plánů byl architekt František Schmoranz. O pár let dříve tu již stála také budovy židovské školy, která k synagoze přiléhá. Škola působila v budově až do svého zrušení v r. 1909. Také byla úředním místem a bytem krajského rabína. V úrovni prvního patra byla spojena krytou balkonovou chodbou s ženskou galerií synagogy. V synagoze se bohoslužby konaly do 2. světové války. Po začátku okupace byly náboženské obřady zakázány. Vybavení synagogy bylo odvezeno do shromaždiště  předmětů v  židovském muzeu v Praze. Ze štítu synagogy byly odstraněny desky desatera Během války sloužila synagoga jako skladiště. Od roku 1949 využívala její prostory k bohoslužebným účelům Českobratrská církev evangelická. Synagoga a později i budova židovské školy postupně chátraly. Spojovací chodba mezi nimi byla v roce 1952 zbourána. Školu i synagogu od Českobratrské církve vykoupilo v polovině 80. let město. Na přelomu tisíciletí byly oba objekty krásně zrekonstruovány a využívají se ke kulturním účelům. V rámci rekonstrukce byla obnovena spojovací balkonová chodba mezi galerií v synagoze a prvním poschodím bývalé židovské školy. Do štítu synagogy byly vráceny desky desatera a na čelní stěně obnoven hebrejsky psaný text starého žalmu. Dochoval se také dřevěný svatostánek, dřevěná ženská galerie i ornamentální výzdoba. Budova židovské školy dnes slouží jako galerie.