Mohelnický kostel sv. Tomáše z Canterbury je nejstarší církevní památkou v Mohelnici na Kostelním náměstí. Na místě stál původně farní kostel Panny Marie z roku 1247. Ve 14. století byl rozšířen, následně poničen husity a kolem roku 1480 opraven a vysvěcen. Dále kostel prošel barokními úpravami, při kterých byly přistavěny kaple sv. Anny a sv. Kříže. Po roce 1841 byl kostel poničen požárem. Při opravách po roce 1886 byl zároveň přestavěn novogoticky. Součástí kostela je 72 m vysoká kostelní věž, čtverhranného půdorysu o základu 9 x 9 m a síle zdiva 2,5 m. Její dnešní vzhled pochází z doby okolo roku 1876. Má 6 podlaží, uvnitř se nacházejí 3 zvony různých velikostí, z nedávné doby. Původní zvony byly zrekvírovány. Věž byla od počátku v majetku města Mohelnice. Je přístupná pouze ve dnech evropského dědictví (září). V interiéru se nachází výbava převážně z barokního období, kazatelna, křtitelnice a oltář s obrazem sv. Tomáše z Canterbury (Josef František Piltz).

Přírodní památka Kamenné slunce se nacházejí necelé tři kilometry jihozápadním směrem od obce Třebívlice kousek od silnice spojující obce Libčeves a Libochovice.Pozoruhodné přírodní výtvory, které připomínají sluneční kotouče vznikly při třetihorní erupci, když se trychtýřovité hrdlo sopky znovu zaplňovalo vyvrženinami a úlomky. Ve vrstvě rozžhaveného popela tvořily vypálené slínové a jílové balvany chladnější jádra. Okolní hmota se kolem nich vlivem teplotních rozdílů rozpadala, a tak vznikaly praskliny podobající se slunečním paprskům. Tento geologický útvar se řadí mezi světové unikáty a  tak již v roce 1966 byl prohlášen za kulturní památku.

Hromnické jezírko vzniklo v bývalé jámovém lomu, kde se v letech 1828-1898 těžila vitriolová břídlice ze které byla získávána dýmavá kyselina sírová. Lom je k hladině jezírka hluboký přibližně 60 m, hloubka vody přibližně 15 m a zatopená plocha 3 ha. Zatopený lom obklopují zarůstající haldy vytěženého materiálu. Jezírko má neobvykle načervenalou barvu, protože voda na dně obsahuje rozpuštěné sírany, které se vyluhují z břidlic. V podstatě je jezírko zředěnou kyselinou sírovou a proto se v něm nenachází žádný život.

Židovský hřbitov bývalé obce Pořejov se nachází zhruba necelých 500 m od obce Žebráky ves směru na Dlouhý Újezd v lesním podrostu. Hřbitov kdysi patřil k dnes již zaniklé obci Pořejov (založené kolem roku 1275) a spolu s nedalekými zbytkami kostelíka sv. Anny jsou jedinou přípomínkou této obce. Hřbitov má rozměry cca 40 x 20 m a je obehnán nízkou rozpadající se zídkou. Je založení je datováno do poloviny 18. století. Nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1755. Podle záznamů zde bylo pohřbeno okolo 300 zemřelých. V současné době se zde nalézá přibližně 40 náhrobků. Ve vsi Pořejov se nacházela synagoga. Vznikla v roce 1765 na místě dosavadní modlitebny a to přestavbou rohové části původního zámku. Synagoga nebyla nikterak velká, patrová stavba měla rozměry cca 9,5 x 6,5 m, 80 cm silné kamenné zdi, zaklenuta neckovou klenbou, osvětlená 7 vysokými okny. Uprostřed pak stála osmiboká, zřejmě kamenná, bima, z níž bylo o šábesu čteno z tóry. Pro ženy byla určená samostatná, vestavěná galerie ze dřeva o šířce 1,7 m se samotným vstupem. Kromě světnice pro školní vyučování, bytu a kanceláře rabína tu byla pravděpodobně i rituální lázeň – mikve, nebo pekárna maseců (chléb pro svátek pesach). V roce 1904 synagogu poškodil požár. V roce 1919 budovu židovská obec prodala do soukromých rukou za symbolických 700 Kč. Silně poničena byla na konci války při střetu jednotek americké armády a německých SS. Po válce pak byla zbořena a její veškeré zbytky zmizely se zánikem obce.