Dnešní náměstí Jana Palacha bylo ještě v 19. století téměř pusté a prázdné. Říkalo se tu Na rejdišti, protože tu byla v 60. letech 17. století postavena škola k „tumlování koní“. Tím byl dán základ k zemské stavovské jízdárně, nebo jak se tenkrát říkalo k rejdišti. U staré jízdárny byly sklady dříví, městská skládka a hromady sanytru, který se používal k výrobě střelného prachu. Zdejší špína a odpadky se totiž staly předmětem výnosného obchodu. Obsahovaly hojnost dusíku, z něhož zdlouhavým chemickým procesem vznikl vzácný ledek – sanytr. Plantáže sanytru se táhly od dnešního náměstí do ulice 17. listopadu. Však také při hloubení garáží pod náměstím byly zbytky sanytru nalézány. V 70. letech 19. století vypracoval Josef Schulz s Josem Zítkem návrch na úpravu Rejdiště. Naplánovali tu budovu Uměleckoprůmyslového ústavu a Akademii výtvarných umění. Z těchto budov pak sami realizovali Rudolfinum, po Národním divadle nejvýznamnější novorenesanční památka. Sestává se z přední části, orientované do náměstí, kde je koncertní sál se skvělou akustikou. Ve středu budovy je shora osvětlený sál, kde bývaly výstavy Krasoumné jednotky. V části při ulicích a při nábřeží jsou v přízemí a v patře menší výstavní síně, klubovny a zkušebny.Důstojným protějškem Rudolfina jsou budovy Vysoké školy umělecké na jižní straně náměstí a Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na straně východní. Její vysoká okna, vyhovující potřebám výtvarné práce, jsou ve třetím podlaží oddělena ionskými polosloupy a ve čtvrtém podlaží korintskými přízemními pilíři.Východní část náměstí byla dlouho prázdná. Teprve v letech 1928-9 tam podle návrhu arch. Josefa Sekaře postavili budovu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jeho snahou bylo slohově přizpůsobit stavbu fakulty ostatní zástavbě náměstí a přitom vytvořit zcela moderní dílo. Ještě na začátku 19. století byl v těchto místech přes Vltavu přívoz. V letech 1866-68 pak navrhli Karel rytíř Veselý a ing. František Schön přes Vltavu lávku. Nazývala se Rudolfova, někdy se jí říkalo Železná. Lávka měla jediný litinový pylon o výšce 17 metrů a postavila ji První mostárna v Čechách Ruston a spol. Mánesův most který tu dnes je byl dokončen na jaře roku 1914.

Benediktinský klášter v Broumově je natolik významným architektonickým a kulturním komplexem, že byl pro svou nezpochybnitelnou hodnotu zapsán do seznamu národních kulturních památek České republiky. Najdeme ho v hradeckém kraji, vzdušnou čarou 25 km severně od Náchoda,  přímo v městě Broumově, konkrétně jeho severovýchodní části, nedaleko náměstí. Jistě ho nepřehlédneme, neboť se jedná o jasnou dominantu města na nejvyšším místě skalního ostrohu nad řekou Stěnavou. Počátky kláštera sahají až do začátku 13. století, konkrétně do vlády Přemysla Otakara I., kdy břevnovští benedikté obdrželi od panovníka broumovský výběžek, kde po roce 1322 založili benediktinské proboštství a dosavadní tvrz započali přestavovat v klášter. Tato přestavba na opevněný klášter probíhala ve 14. století, kdy též vzniká gotický klášterní kostel, zasvěcený sv. Vojtěchovi, tedy stejnému světci, kterému je zasvěcen i dnes. Husitské války znamenaly pro mnoho klášterů a řádových staveb velmi strastiplné období, ovšem broumovský klášter, ač byl dvakrát husity obléhán, nebyl díky kvalitnímu opevnění dobyt. I díky tomu do něj přenesl své sídlo opat nejvýznamnějšího benediktinského kláštera z Břevnova, který byl za husitských válek vypleněn a význam kláštera tím výrazně vzrostl. Období prosperity však netrvalo dlouho, neboť přicházející reformace uvedla klášter do hlubokého úpadku, který trval až do období rekatolizace po bitvě na Bílé hoře. Katolická reformace přináší období úchvatného architektonického růstu, kdy se mění gotická podoba areálu v barokní, a to především díky vrcholným umělcům této epochy - Krištofovi a Kiliánu Ignáci Dienzenhofferům, kteří přestavují i vnitřní prostory kláštera a jeho podoba zůstává takřka nezměněná dodnes.Úděl německých řeholníků kláštera se naplnil v roce 1945, kdy byli z větší části v rámci odsunu německého obyvatelstva vysídleni a nahradili je čeští benediktýni povolání ze Spojených států. Ani ti však nesetrvali v klášteře delší dobu, neboť únorový převrat v roce 1948 je též přinutil k odchodu. Od roku 1950 se klášterní prostory mění v internační tábor, který zde komunisté zřídili po zrušení kláštera a soustředili sem mnoho řeholníků z celé republiky. Ti  jsou brzy vystřídání řeholními sestrami, které zde pracovaly v nelidských a krutých podmínkách. Návrat kláštera benediktýnskému řádu proběhl až v roce 1990, ovšem vzhledem k minimálnímu počtu členů tohoto řádu u nás, zde žádný nežije a až blízká budoucnost ukáže, zda se podaří realizovat záměr obsazení objektu řádovými sestrami.Ačkoliv je klášter v současnosti z větší části nevyužit, je přístupný veřejnosti, která zde může nalézt mnoho pozoruhodných prostor. Patří mezi ně opatský kostel sv. Vojtěcha, přestavěný z původně gotické podoby na kostel barokní, knihovna obsahující kolem 17 000 svazků knih či sakristii se vzácným intarzovaným nábytkem. Nesmí se zapomenout ani na připomínky vyhlášeného místního gymnasia na kterém studoval první český arcibiskup Arnošt z Pardubic, vlastenec Bohuslav Balbín či literát Alois Jirásek. Lákavá je též návštěva Muzea Broumovska, které nabízí zajímavou expozici kulturní, historickou a přírodovědnou. Jako zajímavost jistě působí tzv. vamberecká mumie (pozůstatky mumifikovaných vambereckých kněží) či unikátní, nově restaurovaná replika Turínského plátna z roku 1651.

Muzeum Mladoboleslavska sídlí na Mladoboleslavském hradě.V počátcích Mladoboleslavských muzejních aktivit, které mají více než stoletou tradici, stál Krajský muzejní spolek, založený roku 1885. První sbírky našly útočiště v domě na Valech, kde ovšem značně trpěly nedostatkem místa a špatným zabezpečením. Rok po vzniku muzea proto městská rada přidělila muzeu objekt pozdně gotického paláce Templu, kde byla v roce 1887 pro veřejnost zpřístupněna první expozice. Páteř prvních sbírek muzea tvořily především zápůjčky členů muzejního spolku a jeho majetných příznivců. Roku 1906 získalo muzeum pro své stále se rozšiřující sbírky budovu bývalého bratrského sboru, kde byla o čtyři roky později otevřena nová expozice. Pevné zázemí s depozitáři i výstavními prostorami se podařilo získat teprve v roce 1972, kdy muzeum dostalo do užívání objekt mladoboleslavského hradu, ve kterém sídlí dodnes. Součástí muzea je muzejní herna "Muzeion" s interaktivními prvky a počítačovými programy. Stálé expozice Paměť města - první část expozice muzea je věnovaná dějinám Mladé Boleslavi v období od 18. až do počátku 20. století. Venkov v proměnách času - navazující část expozice je věnována dějinám regionu. K vidění je venkovská správa, společenský život a slavnosti, lidové kroje, venkovský interiér, průmysl a doprava, zemědělská výroba a různé drobné maloměstské a venkovské živnosti. Muzeum Mladoboleslavska má dvě pobočky: Muzeum Benátky nad Jizerou Muzeum v Bělé pod Bezdězem      

Zámek Velké Opatovice najdeme přímo ve stejnojmenném městě 16 km od Moravské Třebové. Historie zámku Ve 14. století zde byly vybudovány 2 tvrze - horní a dolní. Na místě horní vznikl dnešní zámek, v místech dolní tvrze dnes stojí dům č. 71. Počátkem 18. století přebudovali Věžníkové tvrz v nevelký barokní zámek a v místech vodních příkopů zřídili park, v polovině století jej Salm-Neuburkové přestavěli v rozsáhlou pozdně barokní přízemní stavbu. Původní stavba byla pojata do jižního křídla. Od roku 1797 náležely Velké Opatovice rodu Herberštejnům, kteří jej vlastnili až do roku 1945. Další úpravy zámku byly provedeny v letech 1908 - 1911 (byla také přistavěna secesní věž a vybudováno mansardové patro). Po roce 1945 sloužil zámek obecním účelům. V roce 1978 část zámku vyhořela a byl zbořen spojovací trakt. Od této doby byly v zámku situovány různé obecní instituce jako muzeum, kino, fitcentrum, restaurace nebo internát. Od roku 1989 se započali projektové práce na postavení moderního kulturního domu na místě vyhořelého traktu zámku. Jednalo se o dílo architekta Zdeňka Fránka, který navrhl elegantní organickou budovu s eliptickým sálem, jakoby odkazovala k Santiniovským stavbám v okolí (Jaroměřice, Jesenec, Křenov). Stavba nebyla dokončena, zaujme však milovníky současné architektury. V současné době sídlí na zámku především městský úřad a městské muzeum. Návštěva části zámku, kde je umístněn městský úřad, je možná v úředních hodinách, muzeum jenom po předchozí dohodě. Expozice zahrnuje dějiny města, historicko-vlastivědné sbírky, šamotové zboží zdejší továrny a pamětní síň akademického malíře Karla Otáhala, který žil ve Velkých Opatovicích 30 let. Dispozice zámku Zámek dnes tvoří 2 bloky: přední, východní část je přízemní a má půdorys písmene L, nad vstupem je umístněna deska s erby a nápisem o stavbě. S touto částí souvisí pavilón, který tvoříval konec spojovacího křídla. Zadní západní trakt je obdélníkový, má mansardové patro a pojí se k němu secesní věž. V místech středního traktu jsou dnes patrny jen základové zdi. Zámek obklopuje cenný park s mohutnými stromy, rybníčkem a sochou Bedřicha Smetany od K. Otáhala.  Tipy na výlet V blízkých Boskovicích najdete Muzeum Boskovicka, výstavu Historické zemědělské stroje, synagogu a židovské město. Za návštěvu stojí zámek Černá Hora, zámek Šebetov, zřícenina hradu Rychvald, zámek Letovice, renesanční zámek Lysice nebo zřícenina hradu Nový Hrad. Podívat se můžete i na vodní nádrž Boskovice, rozhlednu Malý Chlum nebo větrný mlýn v Kořenci. Ubytovat se můžete v Letovicích.