Židovský hřbitov se nachází zhruba 600 m od centra obce jižním směrem při silnici vedoucí na Kosovu Horu. Založen byl před rokem 1689, v roce 1755 pak rozšířen. V 19. století byla postavena klasicistní márnice. Na ploše 1.999 m2 je zachováno přibližně 140 viditelných náhrobků. Nejstarší pochází z roku 1754/55. Hřbitov je ohrazen poměrně dobrou kamennou zdí a uzamčen.

Barokní zámek Kácov se nachází v jižní části stejnojmenného městyse na mírném návrší nad řekou Sázavou. Budovy zámku přiléhají přímo k náměstí. Zámek je propojen vysutou chodbou s kostelem Panny Marie. U zámku na náměstí stojí morový sloup. Tvrz Kácov V místech dnešního kácovského zámku stávala druhá, mladší tvrz, která vznikla pravděpodobně v polovině 15. století po zpustnutí starší tvrze na levém břehu Sázavy u Soušic. V roce 1473 vlastnil tři čtvrtiny mladší tvrze Kuneš z Olbramovic. Po jeho rodu náležela tvrz po roce 1536 Janu Tetouru z Tetova. V roce 1555 přešel Kácov opět do rukou Olbramovicům, dvůr a městečko získal Jan Čejka z Olbramovic. Za Janova syna Václava se Kácov stal střediskem rozsáhlého panství, neboť Václav skupoval okolní statky. V rozšiřování panství pokračoval i Václavův syn Karel Čejka, kterému Kácov patřil až do pobělohorských konfiskací. V roce 1623 koupil od královské komory zkonfiskované panství Jan Werde z Werdenberku. Ten prodal Kácov roku 1626 Janu Oktaviánovi Kinskému. Za jeho vlády vypuklo v roce 1627 na zdejším panství nevolnické povstání a vzbouřenci vyplenili i tvrz. Tvrz pak střídala majitele, až ji v roce 1635 koupila Benigna Kateřina z Lobkovic. Benigna dala poškozené sídlo opravit a rozšířit. Vznikl tak nevelký jednopatrový barokní zámek, jehož přízemí bylo kamenné a první patro dřevěné. Po smrti majitelky převzal roku 1653 panství její syn Vilém Popel z Lobkovic, který jej záhy prodal Františkovi Scheidlerovi. Nový majitel, mimo jiné vychovatel císaře Leopolda I., žil trvale v Kácově, proto se také rozhodl pro přestavbu zámku. Barokní zámek Kácov V roce 1726 koupila kácovské panství toskánská kněžna Anna Marie Františka. Ačkoliv Anna Marie sídlila v Zákupech, věnovala značnou pozornost i Kácovu. V letech 1727 - 1733 dala zpustlý kácovský zámek přestavět ve stylu barokního severoitalského šlechtického sídla. Přestavba zcela změnila podobu areálu bývalé tvrze, odstranila poslední zbytky opevnění a ze staré budovy se zachovaly jen některé základové zdi. Nejbohatší výzdobu měla zámecká kaple. Průčelí byla vyzdobena nástěnnými malbami, představujícími v slepých oknech různé postavy. Od náměstí byl zámek oddělen prostou zdí s barokní branou. V této podobě vidíme zámek prakticky dodnes. Po smrti Anny Marie roku 1741 se stal zámek již jen sídlem správy panství a úřednickým obydlím. V roce 1815 měl být postoupen císaři Ferdinandovi II. pro Napoleonova syna Františka Josefa Karla. Ten se panství však nikdy neujal. Až do svojí smrti držel Kácov poslední korunovaný český král Ferdinand V.(I.).  V roce 1918 se zámek v Kácově stal vlastnictvím státu a byla zde umístěna správa státních lesů a byty jejich zaměstnanců. Těmto účelům slouží zámek dodnes a je bohužel nepřístupný veřejnosti, je však dobrým dokladem barokní architektury 18. století.

Soubor  budov Staroměstské radnice slouží dnes kulturním a reprezentačním účelům hlavního města. Galerie hlavního města Prahy má k dispozici místnosti druhého patra, v nichž představuje veřejnosti aktuální tendence současného umění.

Římskokatolický kostel svatého Jana Nepomuckého se nachází na vrchu Zvičina v obci Třebihošť. Stavba kostela sv. Jana Nepomuckého byla zahájena z podnětu majitele zdejšího panství Ferdinanda Kountínského roku 1706. Původně zde stával dřevěný kostelík z roku 1584 zasvěcený mistru Janu Husovi. Rod Koutínských koupil panství Zvičinu (spolu s Dehtovem a Třebihošťí) roku 1657. V rámci rekatolizačních snah byla výstavba nového kostela již delší dobu zamýšlena, jelikož dřevěný kostelík s českobratrskou tradicí mohl poskytnout výhodné místo k setkávání nekatolického obyvatelstva. Nový zděný kostel byl stavebně dokončen a zasvěcen sv. Janu Nepomuckému roku 1711. V roce 1804 koupil panství Poličany rytíř František Cecinkar z Birnice a dal již částečně chátrající kostel opravit. V té době byla ke kostelu také přistavěna věž. V této podobě je kostel uváděn ve verších K. V. Raise. Na jaře roku 1873 za bouřky zapálil kostel blesk a shořela střecha věže. Tehdejší majitelka panství Rosa von Hohenlohe odmítla kostel opravit a raději se zřekla patronátu nad ním. Místní obyvatelstvo uspořádalo na záchranu kostela veřejné sbírky, díky kterým mohl být kostel roku 1877 opraven. Majitelem kostela se stal okres Hostinné. Poslední velká oprava se uskutečnila v roce 1973. V interiéru se vyjímá zejména pískovcový hlavní oltář s postavou Boha Otce, ukřižovaného Krista a s klečícím Janem Nepomuckým v popředí. Strany oltáře jsou lemovány sochami Jana Evangelisty a Jana Křtitele. Oltář dle pramenů zhotovil roku 1740 Jiří František Pacák, spolupracovník Matyáše Bernarda Brauna. Kostel je přístupný v době bohoslužeb, které se konají v neděli po svátku sv. Jana Nepomuckého a v den svátku spolupatrona kostela sv. Václava v 14 hod.   L.R.