Tip na výlet
Našim krajem může bezplatně propagovat i vás! Staňte se spoluautorem tohoto webu, či Facebooku. Dejte nám vědět o všem zajímavém, co se kolem vás nachází a děje!
Svůj tip na zajímavé místo, či námět kam na výlet zasílejte na adresu redakce. Přidejte k němu krátký popis a nejlépe také ilustrační fotografii.
Na vše zajímavé co kolem vás je, se budeme těšit na adrese: redakce@nasimkrajem.cz
První Předchozí 1 2 3 … 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 … 184 185 186 Další Poslední
Vodopády Bílé Opavy
Velký a několik menších vodopádů se nachází v údolí západně od Karlovy Studánky při cestě na Praděd. Údolí jímž protéká Bílá Opava pramenící mezi Petrovými kameny a Pradědem, je dlouhé necelé 4 km. Spodní část se nachází ve výšce okolo 760 m.n.m., konec pak zhruba mezi 1300-1310 m.n.m. Střední a spodní část tvoří šedé až zelené břidlice a bílé či žlutavé křemence. Horní část je pak tvořena pradědskou rulou. Vše vzniklé z mořských usazenin prvohorního stáří. Průtok Opavy značně kolísá mezi 0,2 – 2 m3/s. V sušším období je průtok velmi nízký, při tání či přívalových deštích se dokáže velmi rychle zvednout. V roce 1997 při povodních se hladina zvedla místy až o tři metry. Jindy potok se změnil v dravou říčku, která odnesla všechny dřevěné lávky a mostky, které se zde nacházely a dokonce přemístila i některé vetší balvany. V horní části se nachází několik menších vodopádů a pak velký vodopád o výčce 7,9 m. V místech velkého vodopádu je možno spatřit tzv. „obří hrnce“ v Jeseníkách ojedinělý jev. Jde o prohlubně na rulových plotnách, v průměru velkých až několik decimetrů, jenž se vytvářely po staletí vířivým pohybem vody a vodou unášených kouskách hornin. V údolí kolem Bílé Opavy a přes vodopády vede turisticky značená cesta s naučnou stezkou. V místech kde se nacházejí vodopády je výstup trochu náročnější. Jinak je možno tuto část obejít po nenáročné turistické cestě.
Celý článekVodopády Černého potoka
Vodopád se nachází na Černém potoce v Jizerských horách. Vede k němu značená odbočka ze zelené turistické značky vedoucí z obce Bílý Potok na sedlo Holubníku.Černý potok vytváří řadu vodopádů, ten ke kterému vede odbočka měří zhruba 7 metrů.
Celý článekVodopády Malého Štolpichu
Vodopád se nachází na Malém Sloupském potoce v Jizerských horách při modré turistické značce vedoucí z Ferdinandova k vodní nádrži Bedřichov. Kaskádovitý tok potoka vytváří několik menších vodopádů.K vodopádu se váže legenda o jeho vzniku. Jakýsi pilař z Ferdinandova získal lukrativní zakázku. Dřeva měl dostatek, ale potokem neteklo příliš dost vody pro plavení klád. Vydal se proto proti proudu až do rokle, kde se rozhodl prokopat k vodě. Po nějaké době se začaly valit kameny a neznámý hlas ho oslovil, ať zanechá této činnosti a jde domů. Pilař tedy odešel a zanedlouho se strhla bouře, s níž přišla velká povodeň.
Celý článekVodopády Velkého Štolpichu
Vopád se nachází na Sloupském potoce V Jizerských horách při červené turistické značce vedoucí z Hejnice na Holubník. Vodopád padá ze skalní stěny vysoké zhruba 30 metrů. Není celistvý a rozložený zhruba do tří stupňů (2, 5 a 3 metry).
Celý článekVojanovy sady
Vojanovy sady byly součástí někdejší ovocné zahrady, která vznikla současně se založením biskupského dvorce v roce 1248. Rozkládají se na ploše 2,4 ha a jsou tak považovány za část nejstarší částečně zachovalé zahrady v Praze. Podle majitelů byla nazývána také Pitlíkovská nebo Flavínovská. V roce 1653 zahradu zakoupil cisař Ferdinand III. pro klášter bosých karmelitek. Z této doby se také datují první architektonické úpravy, z nichž některé jsou patrné do dnes. V 17.století byl prostor uzavřen arkádou zdí a byla zde postavena kaple sv. Eliáše v podobě krápníkové jeskyně. Strop kaple byl vyzdoben malbami s náměty ze života světce. V 18. století byla postavena kaple sv. Terezie z Ávily a vyhlídková terasa s nikou. V roce 1783 přešel klášter do majetku anglických panen a na začátku 19. století byl původní sad částečně upraven do podoby anglického parku s umělým jezírkem a jehličnany. V roce 1919 se zahrada stala majetkem státu a část ji byla zabrána pro přístavby ministerstva financí. Pro veřejnost byla zahrada otevřena v roce 1954 a byla nazvána po významném českém herci Eduardu Vojanovi.Naší další zastávkou jsou Vojanovy sady, kdysi klášterní zahrada biskupského dvora. Na části této parcely založil císař Ferdinand III. v roce 1661 klášter, v němž se zprvu usadili bosé karmelitánky. Při utváření jejich zahrady po roce 1655 a zejména v roce 1692 se uplatnilo přesné měřičské členění a výrazová střídmost, úměrná klášternímu prostředí. Barokní principy pak do zahrady postupně pronikaly především v podobě barokní kaple sv. Eliáše, postavené jako krápníková jeskyně, s nástropními malbami a sochou sv. Josefa od Matěje Václava Jäckla. K celkové přeměně dnešních sadů však nedošlo ani v době, kdy se na sklonku 18. století usadili v klášteře řád anglických panen. V roce 1920 se panny přestěhovaly do Štěkně a klášterní komplex získalo ministerstvo financí. V roce 1954 byla klášterní zahrada zpřístupněna veřejnosti, ani přidáním přídomku „sady“ nevzala specifická podoba klášterní zahrady za své. Větší jižní část je členěna dvěma východozápadně orientovanými cestami, třikrát kříženými, přičemž střední protnutí je na úrovni centrální kaple sv. Terezie z Avily. V oddílech Vojanových sadů rostou v řadách ovocné dřeviny. U kaple sv. Terezie je půlrondel líp srdčitých, v severní části je volná úprava s jezírkem a s několika pozoruhodnými stromy, například jinan dvoulaločný, buk lesní v červenolisté formě a vrba bílá převislá.
Celý článekVojenské technické muzeum VHÚ - Lešany u Týnce nad Sázavou
Mezi obcemi Krhanice a Lešany u Týnce nad Sázavou, v prostoru bývalých dělostřeleckých kasáren, se od roku 1996 nachází expozice Vojenského technického muzea. V současné době ji tvoří více než 700 historických tanků, kanonů, motocyklů, obrněných, nákladních a osobních vojenských vozidel, raketová technika, spojovací a ženijní prostředky a logistický materiál pocházející z období od roku 1890 až do současnosti. Sbírky jsou široké veřejnosti prezentovány v deseti halách, pod šesti přístřešky a na volném prostranství. Rozsahem a složením svých sbírek, v nichž je zastoupen nejeden světový unikát, se toto muzeum řadí mezi nejvýznamnější evropské instituce svého druhu. Unikátní je zejména sbírka československých vojenských dopravních prostředků (tanků, motocyklů, nákladních a velitelských automobilů) z období let 1918–1939 a kolekce kanonů systému Škoda. Z období studené války patří mezi jedinečné exponáty raketová technika a také tanky (jak z výzbroje Varšavské smlouvy, tak z výzbroje NATO). Expozičním pojetím se muzeum hlásí k moderním trendům prezentace sbírek technické povahy. Vzorem jsou od samého počátku britská muzea, která udávají tón současnému vývoji v této oblasti muzejnictví. Každoroční obměna i poutavé představování exponátů v pohybu a postupné zdokonalování výstavních prostor muzea tak návštěvníkům umožňuje lépe nahlédnout do tajů nejen čs. historické vojenské techniky. V rámci jarního zahájení výstavní sezony probíhají každoročně v muzejní aréně akce s prezentací historické techniky v pohybu. Největší událostí roku bývají tzv. Tankové dny, které se konají vždy poslední srpnovou sobotu. Nutná rezervace na tel.: 973 204 951 nebo na museum@army.cz Stálá expozice 700 historických tanků, kanonů, motocyklů, obrněných, nákladních a osobních vojenských vozidel, raketová technika, spojovací a ženijní prostředky a logistický materiál pocházející z období od roku 1890 až do současnosti Spojení: Vlakem: stanice Praha Hl.nádraží směr Týnec nad Sázavou do stanice Krhanice a dále 500 m pěšky přes most.Autem: Praha – Jesenice – Krhanice – Lešany; Praha D1 – V.Popovice – Babice - Lešany Vojenský historický ústav, jenž muzeum spravuje má pod patronací také: Armádní muzeum v Praze Letecké muzeum Kbely
Celý článekVojenský historický ústav Praha
Vojenský historický ústav Praha (VHÚ) je muzejní, vědeckovýzkumné a knihovní zařízení Ministerstva obrany České republiky. Jeho posláním je shromažďovat písemné a hmotné památky především k dějinám českého i československého vojenství a armády, odborně o tyto fondy a sbírky pečovat, vědecky je zkoumat, zpracovávat a zpřístupňovat je veřejnosti. Výsledky této práce prezentuje VHÚ Praha především v muzejní a výstavní činnosti, dále v knihovnických službách, v knižních a časopiseckých publikacích, na vědeckých konferencích a seminářích, v historickém servisu vojenským útvarům, ústavům a zařízením a ve službách veřejnosti. Nejdůležitější součástí VHÚ Praha jsou muzea a výstavní prostory. Jde o Armádní muzeum Žižkov, Letecké muzeum Kbely, Vojenské technické muzeum Lešany a další externí výstavní prostory. Vědeckovýzkumná činnost VHÚ je prioritně zaměřena na zkoumání a dokumentaci historie českého a československého vojenství včetně problematiky I., II. a III. odboje. Podrobnější informace o expozicích VHÚ: Armádní muzeum Žižkov Letecké muzeum Kbely Vojenské technické muzeum Lešany Služby veřejnosti bezplatný přístup do muzeí VHÚ; pořádání či spolupořádání tematických či stálých expozic nebo výstav sbírkových předmětů; pořádání pravidelných i nepravidelných muzejních programů; viz Operace Historikon; pořádání tematických přednášek a konferencí; pořádání kulturních a vzdělávacích programů; vydávání periodika Historie a vojenství; zpřístupňování knihovních dokumentů ze specializovaného knihovního fondu VHÚ a poskytování dalších knihovnických a informačních služeb; Historie VHÚ Praha Po vzniku samostatného československého státu v roce 1918 si byli jeho nejvyšší představitelé, v čele s prezidentem republiky T. G. Masarykem, velmi dobře vědomi nutnosti vytyčit a rozvíjet politické i vojenské tradice republiky, vědecky je zpracovat a zachytit je také v muzejní expozici. Již v roce 1919 byl při Ministerstvu národní obrany zřízen Památník odboje. Jak množství památek rostlo, zejména v souvislosti s návratem legionářů z Ruska, přestávala jeho skromná organizační struktura vyhovovat. Proto došlo k přeměně poradního sboru na oddělení MNO a poté na samostatnou instituci, Archiv legií. Archiv našel dočasně útočiště v budově Národního muzea a jeho sbírky byly provizorně umístěny na různých místech v Praze. Muzejní předměty se soustřeďovaly na zámku v Troji, tzv. obrazárna legií v letohrádku Hvězda, fotoarchiv a filmový archiv v Trojické ulici. V roce 1919 byl také založen Archiv národního osvobození, o rok později Vojenský archiv RČS a Vojenské muzeum RČS, které bylo zřízeno při Čs. vojenském ústavu vědeckém a soustřeďovalo památky vzniklé před rokem 1914. Vznik Památníku osvobození V roce 1929, symbolicky k výročí vzniku republiky došlo 28. října ke sloučení těchto institucí v jeden vědecký ústav s novým názvem Památník osvobození. Instituce byla umístěna v nově postaveném komplexu budov na úpatí Vítkova, jen část vojensko-historických muzejních sbírek zůstala v budově Invalidovny v Karlíně. Areál budov na úpatí vrchu Vítkova byl vybudován v letech 1927–1929 podle návrhu architekta Jana Zázvorky, bývalého čs. legionáře v Rusku. Na vrcholu Vítkova současně probíhala výstavba Pantheonu národního osvobození, před nímž měla stát jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova od sochaře Bohumila Kafky. Pantheon měl být slavnostně otevřen 28. října 1938, vzhledem k politické situaci k tomu již nedošlo. Definitivně byl dokončen a otevřen v roce 1950. V této době však měl již zcela jiné poslání. Po nacistické okupaci českých zemí v roce 1939 se Památník osvobození stal předmětem likvidačních zásahů. Byl označen za nositele “legionářské ideologie” a jako součást rušeného MNO byl celý areál (administrativní část, budovy muzea a archivu) prohlášen za majetek německého wehrmachtu. V srpnu 1939 komplex budov zabralo gestapo a byla zde umístěna tzv. Kriegswissenschaftliche Verbindungstelle, která spravovala záležitosti muzejní, archivní a knihovní. Útlum a nový rozvoj Po roce 1945 se přímým pokračovatelem bývalého Památníku osvobození stal nově zřízený Vojenský historický ústav (rozdělený na Památník osvobození a Vojenské muzeum) zaměřený na problematiku I. a II. národního odboje. Komunistický převrat v únoru 1948 znamenal další zlom v historii ústavu. Nový politický režim pohlížel s odporem nejen na legionářské tradice I. odboje, ale i na účast čs. vojáků v bojích na západní frontě během 2. světové války (II. odboj). Z nositele legionářských tradic se, pod vedením Hlavní politické správy ČSLA, VHÚ stal v čs. armádě ideologickým pracovištěm Komunistické strany Československa. Po listopadu 1989 prošel ústav zásadní restrukturalizací. V březnu 1990 byl Vojenský historický ústav zrušen a na jeho základě zřízen Historický ústav Československé armády. V souvislosti s rozpadem společného státu došlo ke změně názvu instituce na Historický ústav Armády České republiky. K významné změně došlo 1. dubna 2003, kdy se instituce vrátila k tradičnímu názvu Vojenský historický ústav. V té době musely být přehodnoceny vědecko-výzkumné úkoly a mnohé další aktivity. Situaci se však podařilo velmi záhy stabilizovat, o čemž svědčí mimo jiné i vydávání. V současnosti se vydává časopis Historie a vojenství v nové úpravě (od r. 2004), postupně se rozšířily výzkumné úkoly, nejprve o období III. odboje a poté o činnost příslušníků AČR v misích OSN, NATO a EU, rozšířily se a revitalizovaly stálé expozice v muzeích VHÚ a pořádá se množství krátkodobých výstav. Expozice VHÚ Praha Armádní muzeum Žižkov - Armádní muzeum je umístěno v Praze na Žižkově v historických budovách Památníku osvobození. Expozice muzea je rozčleněna do pěti základních celků. První se věnuje období 1. světové války 1914–1918, účasti Čechů a Slováků v ní a politickým a vojenským akcím, které vedly ke vzniku samostatného československého státu. Druhá část přibližuje historii meziválečné Československé republiky a jejích ozbrojených sil. Třetí výstavní prostor zachycuje období 2. světové války a mapuje účast Čechů a Slováků ve vojenských operacích, v domácím odboji i v dalších akcích, které měly za cíl obnovu samostatnosti Československa. Čtvrtá část expozice je věnována perzekuci příslušníků čs. armády po únorovém státním převratu v roce 1948 a III. protikomunistickému odboji. Poslední část expozice tvoří prostor, v němž probíhají příležitostné výstavy. Vice zde Letecké muzeum Kbely - Muzeum bylo založeno v roce 1968 v areálu historického vojenského letiště Praha-Kbely, které bylo první leteckou základnou vybudovanou po vzniku Československa v roce 1918. Početností a kvalitou sbírek patří k největším leteckým muzeím v Evropě. V současnosti má ve sbírkách 275 letadel, z nichž 85 je vystaveno ve čtyřech krytých halách, 25 v nekrytých expozičních prostorech, 155 je uloženo v depozitářích a 10 letuschopných je provozováno. Řada letounů patří ke světovým unikátům. Expozice muzea se vztahuje bezprostředně k historii československého a českého letectví, zvláště vojenského. Pro srovnání jsou zde vystaveny také vybrané typy světově významných letadel a kromě toho i množství leteckých motorů, součásti draků letounů, výzbroj, výstroj, stejnokroje, prapory, vyznamenání a další památky, které se vztahují k historii československého a českého letectví. Více zde Vojenské technické muzeum Lešany - Mezi obcemi Krhanice a Lešany u Týnce nad Sázavou, v prostoru bývalých dělostřeleckých kasáren, se od roku 1996 nachází expozice Vojenského technického muzea. V současné době ji tvoří více než 700 historických tanků, kanonů, motocyklů, obrněných, nákladních a osobních vojenských vozidel, raketová technika, spojovací a ženijní prostředky a logistický materiál pocházející z období od roku 1890 až do současnosti. Každoroční obměna i poutavé představování exponátů v pohybu a postupné zdokonalování výstavních prostor muzea tak návštěvníkům umožňuje lépe nahlédnout do tajů nejen čs. historické vojenské techniky. V rámci jarního zahájení výstavní sezony probíhají každoročně v muzejní aréně akce s prezentací historické techniky v pohybu. Největší událostí roku bývají tzv. Tankové dny, které se konají vždy poslední srpnovou sobotu. Více zde Ostatní expozice VHÚ Praha Císařská zbrojnice - Stálá expozice je umístěna ve Schwarzenberském paláci na Pražském hradě a obsahuje sbírku zbraní, zbroje a uměleckých děl z období od 15. století do poloviny 19. století. Výstava prezentuje přes 550 předmětů, které pocházejí především z období, kdy České země patřily k habsburskému císařskému trůnu. Muzeum hradní stráže - V Prašné věži Mihulka na Pražském hradě se nachází expozice mapující vývoj českých vojenských jednotek střežících Pražský hrad od nejstarších dob do současnosti. Akcent je položen na období posledních téměř sta let – tedy na existenci Hradní stráže. Národní památník hrdinů heydrichiády - V pravoslavném chrám sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze čeká návštěvníky stálá expozice věnovaná Operaci ANTHROPOID - atentátu na Reinharda Heydricha v květnu 1942. Národní památník hrdinů heydrichiády tvoří pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje, krypta pod kostelem – pietní místo, stálá expozice v hale a přednášková síň s promítáním.
Celý článekVokovice
V písemných pramenech se Vokovice objevují až v roce 1370, kdy tehdy Okovice a zdejší dvůr náležel svatovítské kapitule. Název patrně označoval osadu, kde lidé zhotovovali okovy do studní. V polovině 15. století tu existoval další dvůr, který byl manstvím pražské arcibiskupství. Až do druhé poloviny 19. století nebyl vývoj Vokovic příliš rychlý, v této době má obec ještě jen 183 obyvatel. Ve druhé polovině 19. století se tento vývoj velmi zrychlil, zřejmě i v souvislosti s výstavbou blízké železnice. Původně byly Vokovice zemědělskou obcí, kde se v široké míře pěstovalo vinařství. Na přelomu 19. a 20. století už vstupují i s poměrně výrazným průmyslem. Byla to továrna na čokoládu Standar a šamotová továrna Dietz, která stávala v místech křižovatky Evropské a Vokovické. Vlečka továrny dokonce dlouhou dobu křižovala tramvajové koleje. Místní pojmenování Červený vrch je připomínkou někdejší přítomnosti rudy a její těžbu. V roce 1922 byly Vokovice připojeny k Velké Praze. V letech 1960-1972 vzniklo na Červeném vrchu sídliště pro téměř 10.000 obyvatel. V roce 1970 pak byla dokončena na Litovickém potoce stavba přehradní nádrže Džbán.
Celý článek
Vozka - skalní útvar
Vrcholová skála na Vozkovi upomíná na nejstarší geologické období Jeseníků. Přírodními živly byla odnesena hornina z okolí a skály vysoupily na povrch obdobně jako na Keprníku, Petrových kamenech, Peci a jinde. Lidová pověst vypravuje proč skála vzhledem připomíná formana s povozem. V době hladomoru si tudy krátil vozka cestu s chlebem pro hladovějící. Na špatné cestě klel a volal na pomoc ďábla. Na jeho radu pak cestu dláždil pecny chleba. Pán hor ho za to proměnil ve skálu i s jeho povozem.
Celý článekVraní skála
Vraní skála se nachází cca 5 km po turistických značkách od obce Zdice.Vraní skálu tvoří okolo 20 metrů vysoký skalní blok, vypreparovaný do pozoruhodných tvarů. Najdou se tu i pseudokrasové jevy. Poskytuje kruhový výhled na Berounské okolí.Vraní skála je dějištěm pověsti o nalezeném pokladu na němž může být i kousek pravdy. Za zlých časů třicetileté války nosili lidé své cennosti skrýt do lesních úkrytů. Někdy se stalo že tito lidé válečné útrapy nepřežili a cennosti pak našel někdo jiný. Takové štěstí měl o masopustu roku 1690 Vojta, čeledín u sedláka ve vsi Černín u Zdic. Ten našel pod Vraní skálou suchý dub a v něm zarostlý klín. Poznal, že by mohlo jít o úkryt, dub porazil a v jeho dutině našel nádobu plnou králodvorského panství. Jenže mládenec se prořekl a zpráva se dostala až ke správci panství. Dovedli ho na výslech, kde se sice přiznal, že našel poklad, ale vymyslel si fintu, že svůj nález skryl do jiného stromu, když se pak vrátil nic již nenašel. Víc z něho již nedostali. Vojta si pak pár let počkal, až se na vše zapomělo a pak si koupil statek v Kublově.
Celý článekVranovská přehrada
Vranovská přehradní nádrž se táhne od severního okraje obce Vranov nad Dyjí až téměř k obci Podhradí nad Dyjí a nachází se na toku řeky Dyje. Dosahuje tak délky zhruba 30 km. Přahrada byla budována v letech 1930-1934 a slouží ke zlepšení průtoku na řece Dyji, k ochraně před velkou vodou a v neposlední řadě je oblíbeným místem k rekreaci. Hráz dlouhá 293 m je betonová, gravitační založená na rulovém a svorovém podloží. Na stavbu bylo použito celkem 217.000 m3 betonu. Zatopená plocha činí přibližně 762 ha. Součástí vodního díla je i vodní elektrárna. Hráz je volně přístupná, vede přes ní turisticky značená cesta.
Celý článekVranovské skály
Přírodní památka na jižním úpatí kopce Ralsko nad obcí Vranov, 3 km SV od Mimoně.
Celý článek
Vrásový soubor u Klokočůvku
V údolí řeky Odry nedaleko vsi Klokočůvek se nachází vrásový soubor, který je ukázkou vrásové stavby kulmských hornin. Nachází se zde souvislé skalní defilé v délce zhruba 200 m. Základním prvkem jsou rozsáhlé, kilometrové překocené vrásy s výraznou východní vergencí, mnohdy přetržené vrásovými přesmyky. Na odkryvech je možno spatřit soubory s přímými, šikmými, překocenými, ležatými i ponořenými vrásami, v rozměrech decimetrů až metrů.
Celý článekVrch Bradlo
Bradlo (599 m.n.m.) je nejvyšším vrcholem Úsovské vrchoviny, nacházející se jihovýchodně od Šumperka. Na zdejším vrchu se vyskytuje mohutná soustava skal a zajímavých kamenů. Na samotném vrcholu se nachází skála vysoká až 25 metrů, na které je upravená vyhlídka. Již na konci 19. století zde dobrovolná parta nadšenců zřídila schodiště a na vrcholu skály usadila železné zábradlí. Konala se zde řada slavností, manifestů a setkaní tu měly i dělnické spolky. Místo vzniklo v době ledové a základem je hornina zvaná kvarcit, který je nejodolnější formou křemene. Upravená vyhlídka je zde dodnes, dokonce relativně nově, podlaha vyhlídky je rovněž upravena aby umožnila pohodlný pobyt. Za dobrého počasí místo poskytuje kruhový výhled do širokého okolí. Například na Kralický Sněžník, Jeseníky, Hostýnské vrchy a dokonce i Chřiby.
Celý článekVrch Kelčský Javorník
Východně od Bystřice pod Hostýnem se vypíná nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů – Kelčský Javorník (865 m.n.m.). Na jeho severním úbočí se nachází přírodní rezervace pralesovitého porostu horských bučin a javořin. Samotný vrchol je přístupný po turisticky značené cestě, výhled bohužel neposkytuje. Dřívější dřevěná rozhledna zchátrala a byla odstraněna. Možná však nezoufejme, na jaře roku 2012 vyhlásil Podhostýnský mikroregion soutěž na návrh nové rozhledny. Soutěž proběhla a jeden z návrhu byl vybrán, teď tedy zbývá jen aby došlo k realizaci.
Celý článek
Vrch Milá
Vrch Milá se tyčí asi 10 km severně od Loun. Na stěnách čedičové vrchu vysokých až 20 metrů můžeme vidět typickou sloupcovitou odlučnost čediče. Oblast vrchu je chráněným územím, roste zde teplomilná květena a vyskytuje různí živočichové. Z vrcholu přístupném turisticky značenou cestou je výhled do okolí.
Celý článekVrch Špičák u Dobřečova
Nepříliš výrazný vrch Špičák (777 m.n.m.) se nachází kousek jihozápadním směrem od obce Dobřečov. Vrcholová část je částečně zalesněna a tvoří ji menší skalní útvar. Z vrcholu na který vede turistické značení je vcelku dobrý výhled do okolí.
Celý článek
První Předchozí 1 2 3 … 137 138 139 140 141 142 143 144 145 146 147 … 184 185 186 Další Poslední
