Kostel sv. Jiljí - Libyně, text v přípravě

Barokní zámek v Buchlovicích byl postaven v 90. letech 17. století poté, co nedaleký hrad Buchlov přestal vyhovovat majiteli panství Janu Dětřichovi z Petřvaldu. Nechal je vystavět pro svou italskou manželku Eleonoru, která byla zvyklá na komfort a teplo jihu a studený hrad Buchlov jí nevyhovoval. Italská vila na východě Moravy Svou architekturou se Buchlovice blíží barokním italským vilám a stavitelem byl asi Carol Fontana. V letech 1710-38 byla postavena protilehlá budova zámku tzv. horní zámek, která sloužila k hospodářským účelům. Po vymření rodu Petřvaldů získali jejich majetek Berchtoldové. Ti se snažili o povznesení kraje, proto zřídili v roce 1805 na zámku vojenskou nemocnici a ze stájí nechali vybudovat manufakturu. Založili také zámecký park a vybudovali nedaleké lázně Leopoldov. Berchtoldové vlastnili zámek až do roku 1945, kdy se stal majitelem stát. Krása baroka Areál zámku tvoří dvě samostatné půlkruhové stavby. Oba dvory dohromady tvoří kulaté nádvoří, jehož středu vévodí kamenná kašna. V interiérech je k vidění 18 historicky zařízených místnosti ve stylu baroka, rokoka a nového baroka, hudební sál a spousta kuriozit. V přízemí zámku je salla terrena s cennou štukovou výzdobou. Francouzská zahrada plynule přechází v anglický park plný vzácných dřevin. Vyzdoben je mnoha sochami a na jeho konci stojí pavilon s výstavou fuchsií. Ve hřbitovní kapli svaté Alžběty z roku 1619 jsou k vidění náhrobní kameny pánů ze Zástřizel ze 16. a 17. století. V areálu se konají různé kulturní akce a je zde také zámecká fonotéka. Tipy na výlet Podívat se můžete na manýristickou kapli sv. Barbory nebo Kamennou studánku nedaleko Buchlovic. Ve Starém Městě najdete Památník Velké Moravy a v Uherském Hradišti kostel sv. Františka Xaverského, františkánský klášter, Starou radnici nebo Slovácké muzeum. Po kraji se rozhlédnete z rozhledny Rovina. U obce Modrá najdete Archeoskanzen Modrá u Velehradu a klášter Velehrad. Ubytovat se můžete v Buchlovicích nebo v Uherském Hradišti.

Zahrada Na Valech navazuje na západní straně na Rajskou zahradu a končí na východní straně u dělostřelecké bašty, u Černé věže.  Severní strana je lemována areálem Pražského hradu, jižní navazujícími zahradami nad Valdštejnskou ulicí. Má rozlohu cca 1,43 ha. Do zahrady lze vstoupit z Rajské zahrady, od Černé věže a také z III. nádvoří Pražského hradu. Vede sem schodiště, které vybudoval J. Plečnik v první polovině 20. století. Podle ozdobných bronzových plastik býků se mu říká Býčí. Zahrada na baště je nejen významnou zelení Pražského hradu, ale i souborem architektonických, historických a uměleckých děl. Výrazně nese stopy práce architekta J. Plečníka, který byl na Pražský hrad povolán prezidentem T. G. Masarykem po jeho nástupu do funkce a jehož úkolem bylo upravit areál Pražského hradu jako funkční a důstojné sídlo československých prezidentů. Hned za hranicí s Rajskou zahradou je například takzvaný Plečníkův vyhlídkový altán vybudovaný v letech 1922 – 1924.  Jižním směrem dále Plečník umístil vyhlídkovou plošinu, obelisk a zimní zahradu. V roce 1963 – 1965 byla v této části zahrady vybudována vyhlídková terasa podle projektu R. Podzemského a A. Benše. Schodištěm podél této terasy lze sestoupit do Hartigovské zahrady. V zahradě Na Valech také najdeme dva pískovcové barokní obelisky, které sem nechal umístit Ferdinad II. Stojí na místech, kam dopadli místodržící Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata při takzvané druhé pražské defenestraci. Zhruba ve středu zahrady do ní vystupuje Ludvíkovo křídlo. Směrem k jihu se táhne takzvaný tereziánský trakt, který se také nazývá Neustift. Byl postavený v 16. století. V letech 1766 – 1768 byl zbarokizovaný a zvýšený o jedno patro. Pod traktem je takzvaná Plečníkova voliéra a empírový zahradní domek. U Ústavu šlechtičen Plečník vybudoval sloupovou halu zvanou Bellevue. Její jižní stranu zdobí světlonoši od I. F. Platzera. Dále v této části najdeme například Herkulovu kašnu, či vyhlídkovou Moravskou baštu zdobenou sloupem s jónskou hlavicí. Zahradou lze dojít až pod hradby dělostřelecké bašty na úpatí Starých zámeckých schodů.

Muzeum Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech se zaměřuje na muzejní a vlastivědnou práci a dokumentaci vývoje přírody a společnosti rokycanského regionu. Muzeum se specializuje na paleontologii dokumentující celou oblast Barrandienu. Další specializace je v oboru železářství, ve kterém se zaměřuje na Rokycansko, Plzeňsko a Berounsko, v oboru botanika i Brdy a Křivoklátsko. Obecní zastupitelstvo královského města Rokycany rozhodlo o zřízení muzea v r. 1904 za úřadování starosty Jana Anichobra na podnět Dr. Bohuslava Horáka, profesora a pozdějšího ředitele gymnasia v Rokycanech. Pro veřejnost bylo otevřeno 24. září 1905, tento den je také uváděn jako den vzniku muzea. Stálá expozice Železářství na Rokycansku a Podbrdsku (historie výroby železa od 13. do 20. století, cvočkařská výroba, umělecká litina) Bydlení na Rokycansku v 19. století (venkovské bydlení a drobná domácká výroba, občanská domácnost ve 20. letech 20. století, měšťanská domácnost) Rokycansko v minulosti (prehistorie, středověk, cechy a řemesla, kulturní a společenský život regionu do r. 1918) Otisky času (na paleontologických nálezech z Rokycanska dokumentuje život v prvohorách, třetihorách a čtvrtohorách v regionu). Muzeum spravuje dále: Vodní Hamr v Dobřívě Pamětní síň Jindřicha Mošny v Dobřívě