Autobusová zastávka Ke Krči ve stejnojmenné ulice je určena pro dopravu ve směru Braník, Smíchov, Krč, Kamýk, Lhotka.Pojmenování je odvozeno od ulice Ke Krči, ve které se nachází.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!

Na vyvýšenině nad Zákolanským potokem u Kovár, v dnešním kladenském okrese, stojí zbytky hradiště Budeč, které bylo založené za prvních Přemyslovců. Zdejší hradiště bylo jedním z mnoha, které budovali Slované na návrších jako opevněná sídla. Na Budeč přišli kolem roku 800. Postupně se z Budče stalo jedno z hlavních knížecích sídel Přemyslovců, kteří za vlády prvního historicky doloženého knížete Bořivoje sjednotili okolní kmeny a položili tak základy budoucí české státnosti. Po něm vládl jeho syn Spytihněv, který nechal postavit na Budči rotundu sv. Petra. V 1. třetině 10. stol. se tak z Budče stalo jedno z center rodícího se českého státu. Kolem kostela sv. Petra se rozkládal knížecí dvorec, hradiště bylo rozděleno na několik menších areálů a bylo obklopeno dvěmi na některých místech dodnes viditelnými valy. Nedaleko knížecího dvorce se rozkládal ještě jeden dvorec, ke kterému patřil také kostel. Byl poněkud mladší, zasvěcen Panně Marii a dochovaly se z něj pouze základy, které nyní na povrchu vyznačuje jejich maketa. Nejstarší písemné zprávy o Budči pocházejí ze svatováclavských legend z 10.-11.století. Uvádí se v nich, že kníže Vratislav, který vládl v letech 915 - 921, poslal svého syna Václava, budoucího svatého a patrona české země, na Budeč, aby se tam učil latinsky. Od přelomu 10. a 11.,století, kdy Přemyslovci sídlili již trvale na Pražském hradě, Budeč ztrácela svoji vojenskou a správní funkci a postupně ustoupila do pozadí. Poslední historická zpráva o Budči je ze 13. stol., kdy ji královna Kunhuta darovala vyšehradské kapitule.Na akropoli dodnes stojí rotunda sv. Petra a Pavla s přilehlým hřbitovem a jen o kousek dál jsou v zemi vyznačeny základy někdejšího kostela Narození Panny Marie. Místem, kolem kterého se v době největšího významu Budče vše soustřeďovalo, byla právě rotunda sv. Petra. K rozšíření názvu a zasvěcení rotundy také sv. Pavlu došlo zřejmě koncem 11.století. I když byla několikrát přestavována tak zdivo mírně nepravidelné kruhové stavby o průměru přes 8 m je z velké části původní. Jde tedy o nejstarší dodnes funkční stavbu na našem území. Hranolová věž na severní straně přibyla někdy ve 2. polovině 12. století uvnitř se dochovala kamenná renesanční kazatelna z roku 1585. Přístavba sakristie pochází z roku 1663. Dnes je rotunda vymalována na bílo, u oltáře je tělo Ukřižovaného Krista. Na nevelkém místě na podlaze je ponechán otvor, kde je možno spatřit původní románské základy a na kůru jsou varhany. Z původního hradiště se zachovaly pozůstatky hradeb - valy, které obepínají plochu 22 hektarů a jsou dlouhé 1,5 km, tak řadí budečské hradiště k největším raně středověkým hradištím u nás. Na hřbitově je pohřben významný pedagog 19. stol. Karel Slavoj Amerling, který spojil svůj osud s odkazem Budče a v duchu její vzdělávací tradice zmíněné ve svatováclavských legendách založil v Praze vzdělávácí učitelský ústav, který nesl i její název. V průběhu 20. století se Budeč stala oblíbeným katolickým poutním místem, byly zde obnoveny mše a také každoroční poutě, které se koncem června na svátek patronů sv. Petra a Pavla a koncem září takzvaná Národní svatováclavská pouť. Návštěvu Budče je možné spojit s výletem na blízký hrad Okoř.

Mezi zajímavé domy Jungmannovy ulice patří dům, který nás zaujme svou neobvyklou fasádou z neomítaných cihel vsazených do železobetonového rámu. Je to stavba geometrické moderny – Mozarteum. Pro nakladatele hudebnin Mojmíra Urbánka ji navrhl v letech 1911-12 architekt Jan Kotěra. Do září 1913 byla budova postavena. Součástí domu byla koncertní síň adaptovaná Kotěrovým žákem Josefem Kalouskem pro maximálně 400 osob, který se stal v Praze pojmem. V jeho pamětní knize jsou zapsáni význační skladatelé jako Leoš Janáček, Arthur Rubinstein, Edvard Grieg a další. V domě také vzniklo prodejní gramofonové oddělení. V letech 1933-38 mělo v koncertním sále působiště avantgardní divalo D 34 Emila Františka Buriana. Po znárodnění v roce 1949 zůstalo prodejní oddělení hudebnin zachováno. Sál Mozartea byl ale adaptován na nahrávací studio Supraphonu později Pantonu. V restitucích byl objekt vrácen rodině Urbánkových, který v duchu kulturních tradic pronajali síň Mozartea, zbavenou již balkonu a lóží na zřízení galerie.

Nový židovský hřbitov (starý zanikl koncem 18. století) se nachází přibližně 800 m severně od centra obce v chatařské kolonii. Z obce je potřeba se vydat směrem do Katřinek, cca 200 m za železničním přejezdem odbočit vpravo do chatařské kolonie, kde se ve svahu nachází. Založen byl zřejmě na konci 18. století, za druhé světové války byla jeho ohradní zeď z větší části rozebrána a část náhrobků odvezena. Dnes se na ploše o 3.993 m2 nachází asi 150 náhrobků z období od počátku 19. století do roku 1932. Vzhledem k tomu, že je ohradní zeď velmi narušená je hřbitov volně přístupný, na druhou stranu také alespoň trochu udržovaný.V obci se nacházela synagoga postavená roku 1832 na místě původní dřevěné synagogy. V roce 1940 byla prodána a do dnešní doby se zachovaly jen velmi nepatrné zbytky obvodového zdiva.