Muzeum techniky a řemesel v Kolovči na Domažlicku překvapí návštěvníka nebývalou velikostí výstavní plochy a pestrou paletou vystavených exponátů. Těšit se tak můžete na výstavní plochou 900 m2 a více než 6000 vystavených předmětů. Tímto počtem se muzeum řadí mezi nejobsáhlejší svého druhu v České republice. Jak už název muzea napovídá, čeká zde na nás přehled všech tradičních řemesel a živností provozovaných na vesnici. V současnosti se v muzeu nachází 48 kompletních řemeslných dílen a živností a dalších 12 technických expozic. Řemeslné dílny Návštěvníci mohou zhlédnout například tyto řemeslné dílny -  řeznickou, pekařskou, cukrářskou, vlásenkářskou, bednářskou, sedlářskou, kloboučnickou, kartáčnickou, kamenickou, hodinářskou. Živnosti zde jistě zaujme - holičství a kadeřnictví, hostinec ,koloniální obchod, řeznický obchod, tkalcovna i ordinace dentisty s laboratoří. Dále je k vidění expozice hodin a hracích strojů, kočárků a hraček, elektropřístrojů, zařízení kuchyně, pastí na zvířata, zpracování mléka i hasičskou zbrojnici. K zajímavostem patří i světoznámý kolovečský mlýn na přemílání starých bab na mladá děvčata. Keramika Součástí prohlídky je funkční hrnčířská dílna. Již od roku 1785 vyrábí v Kolovči rod Volfů tradiční lidovou keramiku. Hrnčířské umění se v této rodině již po sedm generací předává z otce na syna. U zrodu této tradice stál Lambert Wolf a v současnosti v ní pokračuje Rudolf Volf se synem Martinem. Kolovečská keramika je charakteristická svým červenohnědým střepem a tradičním dekorem. Od roku 1900 se vyrábí také tmavě modrá keramika. Všechny výrobky jsou vyráběny ručně a do dnešních dnů jsou dodržovány původní technologické postupy. Za svou práci byl Rudolf Volf jmenován „Mistrem lidové umělecké výroby“ a v roce 2001 obdržel z rukou ministra kultury titul „Nositel tradice lidových řemesel“. Služby prohlídka s odborným výkladem možnost volby základní a rozšířené prohlídky zhlédnutí krátkého filmu, pojednávající o vzniku a historii mlýna na přemílání bab na mladá  děvčata pro skupiny nad 10 osob ukázka práce na hrnčířském kruhu možnost nákupu z širokého sortimentu keramiky za výrobní ce návštěva původní hrnčířské dílny rodiny Volfů organizované výpravy je lépe objednat předem telefonicky pro organizované výpravy nad 30 osob sleva na vstupném parkoviště 50m od budovy muz cykloturistům možnost uzamčení kol ve dvoře

Dřevěný kostelík sv. Jana Nepomuckého se nachází na kraji místní časti Klepáčov, patřící obci Sobotín. Kostelík postaven v roce 1783 jako soukromá kaple místního rychtáře. Po druhé světové válce se stavba dostala do velmi vážného stavebního stavu, zachránila ji až generální rekonstrukce na počátku 90. let 20. století. Jednolodní stavba stojí na kamenné podezdívce. Prostor uvnitř je přepažen příčkou, která odděluje prostor kaple od předsíně. Z ní je pak vstup do sakristie a schody vedoucí na kruchtu. Ta přesahuje i do prostoru kaple a vyplňuje téměř polovinu půdorysu stavby. Střechu kryje štípaný šindel. Stavba je v soukromých rukou. Parkování je možné krátkodobé nedaleko kaple.

První zmínky o Malešicích jsou již z roku 1309. Za dobu své existence až do 19. století patřili mezi provinční obce Prahy. K ní byly připojeny v roce 1922. Název je odvozen od osobního jména Mališ, jmenovali se také Mališice, což znamená člověk malého vzrůstu.

Pražský poledník (14°25'17" východní délky), usazen do dlažby Staroměstského náměstí, tvořil součást Mariánského sloupu. Ten byl vystavěn roku 1650 jako dík Panně Marii za odchod Švédů z Prahy. Sloup ozdobila sochařský výstava Jana Jiřího Bendla.  Sloup byl zničen roku 1918 rozzuřeným davem, který spojovali existenci sloupu s hasburskou nadvládou. V mosazné desce je stále vyryt nápis o smyslu Pražského poledníku: Meridianus quo olim tempus pragense dirigebatur (Poledník, podle něhož byl v minulosti řízen pražský čas). A to podle stínu Mariánského sloupu, který na poledník dopadal.