Tip na výlet

Grafická sbírka Národní galerie obsahuje na 320 000 listů z období středověku až po současnost. Jejich kvalitou a množstvím s řadí mezi přední grafické kabinety v Evropě. Těžištěm staré grafiky jsou soubory německých, nizozemských, francouzských a italských rytců 16.-18. století.

Zříceninu hradu Kožlí najdeme na strmém zalesněném ostrohu nad soutokem Tisemského a Janovického potoka, západně od Konopiště na Benešovsku. Pohnutá historie hradu Kožlí bylo stejně jako mnoho dalších posázavských hradů poprvé zmíněno roku 1318 v predikátu. Jako první majitel se uvádí Ctibor z Kožlí. V majetku rodu svých zakladatelů zůstal až do počátku 15. století a mnohdy jeho majitelé podnikali z Kožlí loupeživé výpravy a okrádali zejména kupce na okolních cestách. Počátkem 15. stol. patřil hrad Petrovi z Pětichvost, který za bojů panské jednoty s králem Václavem IV. zachoval věrnost králi. V roce 1414 se pak majitelem stal Beneš Libún z Dubé. Z rukou jeho syna se za nejasných událostí dostal do držení bohatého Zdeňka Konopišťského ze Šternberka.  Psal se rok 1461. Kožlí se tak stalo součástí Konopiště a společně s ním i členem koalice proti Jiřímu z Poděbrad. Vojska krále roku 1468 obléhala a dobyla Konopiště a spolu s ním i Kožlí. Hrad se připomíná ještě r. 1495, r. 1500 byl již pustý a v průběhu 16. stol. se jeho zkáza dovršila. Hrad nebo už zámek? Hrad byl vystavěn na strmé ostrožně. Proto předhradí neleželo před hradem ale za ním. Informace o vzhledu hradu jsou kusé a nepříliš podrobné. Jádro hradu mělo pravidelný, obdélný obrys na obou koncích zajištěný mohutnými příkopy. Po celém obvodu obíhal parkán, který se nejlépe dochoval na JV straně. Do jádra hradu se vstupovalo čtverhrannou branou. Obdélníkové nádvoří bylo na delších stranách chráněno vysokými hradebními zdmi, na kratších stranách uzavřeno dvěma paláci. Naprostá většina vnitřní zástavby jádra je dnes patrna ve formě výrazných reliéfních reliktů. Hrad Kožlí je tak typickým příkladem hradu dvoupalácové dispozice. Neměl hlavní věž, protože byl vystavěn v klidné době lucemburské. Dvoupalácové hrady se tak staly jakýmsi přechodníkem mezi hradem a zámkem. Ubytovat se můžete například v nedalekém Benešově, kde za návštěvu stojí například Muzeum Podblanicka nebo Muzeum umění a designu.

Vrch Zvičina, okres Trutnov.

Depo Hostivař bylo uvedeno do provozu v roce 1985 jako technická základna pro trasu A a přechodně i pro trasu C. U stanice je umístěno sousoší Rodina od V. Navrátila, které původně zdobilo stanici metra Flora.Název stanice je odvozen od její funkce a polohy.V současné době poslední stanicí na východní straně trasy. Od ostatích zastávek se liší tím, že je na povrchu a nikoliv pod zemí. Také příjezd ze stanice Sklalka je po povrchu. Stanice Depo Hostivař je 54. stanicí metra v Praze. Délka nové trati je 1033 m, celková délka linky A se tak prodloužila na 11 km. Provoz s přepravou cestujících zde byl zahájen od 27.5.2006.Stanice je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží. Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod. Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně! Stanice metra Depo Hostivař je situována při areálu depa Hostivař a zabírá jeho dvě západní koleje. Zprovozněna byla 26.5.2006.Stanice je povrchová a vznikla z bývalé myčky souprav depa Hostivař, to snížilo i cenu na její výstavbu. Soupravy do této stanice zajíždějí zčásti po nekrytém povrchu. Má nejužší nástupiště ze všech stanic, které jsou ostrovního typu a také nezvykle malý vestibul. To vše je dáno původním účelem stavby. Veškeré další zařízení jako WC apod. byly situovány do nově postavené budovy. Osvětlení během dne zajišťuje prosklená střecha. Obložení stanice je tvořeno ze speciálně zpracovaného vlnitého plechu a celkový vzhled stanice je laděn do oranžovomodré. Náklady na výstavbu stanice jsou 1,3 mld. korun (to zahrnuje i výstavbu nové mycí stanice souprav), samotné náklady na výstavbu stanice činily přibližně 860 mil. korun.Hlavním důvodem výstavby stanice bylo odlehčit stanici Skalka od stále stoupající návazné autobusové dopravy, protože jinak stanice stojí ve velmi málo hustě obydlené části. Kromě přestupu na autobusové spoje je zde i přestup na tramvajové linky. Kromě autobusového terminálu zde bylo vybudováno parkoviště P+R, které u stanice Skalka nemohlo být z prostorových důvodů již rozšířeno.