Vranovská přehradní nádrž se táhne od severního okraje obce Vranov nad Dyjí až téměř k obci Podhradí nad Dyjí a nachází se na toku řeky Dyje. Dosahuje tak délky zhruba 30 km. Přahrada byla budována v letech 1930-1934 a slouží ke zlepšení průtoku na řece Dyji, k ochraně před velkou vodou a v neposlední řadě je oblíbeným místem k rekreaci. Hráz dlouhá 293 m je betonová, gravitační založená na rulovém a svorovém podloží. Na stavbu bylo použito celkem 217.000 m3 betonu. Zatopená plocha činí přibližně 762 ha. Součástí vodního díla je i vodní elektrárna. Hráz je volně přístupná, vede přes ní turisticky značená cesta.

Zřícenina hradu Brumov se nachází severně od města Bylnice, ve Zlínském kraji na samé hranici se Slovenskem. Historie hradu Byl postaven v polovině 13. století v raně gotickém slohu. Hrad tak patřil k nejstarším na Moravě. Nechal jej vybudovat olomoucký biskup Bruno ze Schaumburku, jako zeměpanský opěrný bod proti uherské hranici. Z Uher v té době hrozilo nebezpečí v podobě nájezdů divokých Kumánů. Až do poloviny 14. století je hrad, který byl střediskem panství i tzv. luckého provincie, královským majetkem a sídlem purkrabích. Poté byl zřejmě dán do zástavy a často střídal majitele. Za husitských válek hrad několikrát neúspěšně obléhalo Zikmundovo vojsko, po roce 1450 se ho však zmocnil Matyáš Korvín. Ten jej dal do zástavy v roce 1480 Podmanínům. Za jejich držení bylo zdokonaleno opevnění a opevnilo se podhradí. Hrad tak získal podobu strohé pevnosti. Renesanční přestavba Za Meziříčských z Lomnice proběhla renesanční přestavba, která kladla důraz na pohodlné bydlení. Na podzim 1621 se vzbouřili zdejší poddaní proti utiskování vrchnosti a spolu s uherskými vojsky Bethlena Gábora hrad dobyli a vyplenili. V držení se poté rychle střídalo mnoho majitelů, zejména uherských rodin. Brumov ale postupně pustl a i když ještě v průběhu 18. století plnil strážní funkci, byl po požáru v roce 1760 jen provizorně opraven a brzy opuštěn definitivně. Po opuštění Brumova dali tehdejší majitelé panství vybudovat v městečku nový úřednický dům, označovaný i jako zámek. Rekonstrukční práce pak začaly přibližně od roku 1970 a pokračovaly do konce století. V roce 2000 mohly být zříceniny hradu zpřístupněny veřejnosti. Podoba hradu Z hradního areálu, který byl rozdělen na severní předhradí a vlastní hrad, se zachovaly části hradeb se dvěma hranolovými věžemi, z nichž jedna je upravena jako vyhlídka, nádvoří, obvodové zdivo budov, přízemní a sklepní místnosti. V těchto prostorách je nyní umístěna stálá expozice o historii hradu. V chodbách jsou repliky zbraní středověkých obránců hradu, prapory se znaky šlechticů, kteří hrad drželi a řada dalších zajímavostí. V současné době se zde provádí také rozsáhlý archeologický průzkum. V roce 2001 byl Brumov vyhlášen za strážní a hraniční bod Valašského království a v letních měsících se zde pořádá řada kulturních akcí. Tipy na výlet V Brumově-Bylnicích najdete také městské muzeum nebo židovský hřbitov. V nedalekých Valašských Klobúkách je k vidění také městské muzeum. Památník místním obětem 2. světové války, Ploština, stojí nedaleko odsud. Podívat se můžete i na barokní zámek Vizovice. Ubytování najdete ve Zlíně.

Raně barokní zámek Lemberk stojí ve městě Lvová, 2 km od Jablonného v Podještědí, okres Česká Lípa, kraj Liberecký. Od hradu k zámku      Dnešní barokní zámek stojí na místě gotického hradu Löwenberg, který byl založen kolem roku 1240 Havlem z rodu Markvarticů, manželem svaté Zdislavy. Hrad sloužil k ochraně obchodní a vojenské stezky z Čech do Lužice. Z této doby pochází také válcová věž, která střežila přístupovou cestu do hradu po úzké šíji z jihu. Markvarticové drželi sídlo do konce 14. století, poté jej získal rod Vartenberků. V době husitství, v roce 1427, byl Lemberk dobyt a zpustošen.  V roce 1518 se majitelem hradu stal Vilém z Illburka, za něhož tu pobýval i známý český kronikář Václav Hájek z Libočan. Renesanční zámek Původně gotický hrad byl za majitele Jindřicha Kurzpacha z Trachenberka v 16. století přestavěn na renesanční zámek. Ten se však počátkem 17. století stává vlastnictvím Pánů z Donína, za nichž tu kolem roku 1610 vznikl v hlavním renesančním paláci kazetový strop se 77 výjevy Ezopových bajek. Po bitvě na Bílé hoře byl Donínům majetek zkonfiskován a zámek přešel do vlastnictví Albrechta z Valdštejna. Po Valdštejnově smrti jej v roce 1634 získal jeden z jeho důstojníků Jan Rudolf Breda. Barokní zámek Novým majitelům, povýšeným do panského stavu, již nevyhovovaly strohé renesanční budovy, chtěli ze zámku vytvořit své reprezentativní sídlo, a tak nechali podle návrhů italského stavitele Nicolase Sebregondiho přestavět Lemberk do dnešní barokní podoby. Zatímco renesance v podstatě dovršila celkovou koncepci areálu, baroko dalo budovám jejich vnější vzhled a přineslo i nové úpravy zámeckých interiérů. Hlavní dominantou se stala věž s cibulovou bání a sloupkovým ochozem. Interiéry byly vybaveny bohatým štukem a z této doby pochází také tzv. Zdislavina světnička připomínající manželku zakladatele hradu sv. Zdislavu z Lemberka. V roce 1726 kupují panství Clam-Gallasové. Poslední šlechtickou majitelkou byla princezna Gabriela Auesperková. Její rod obýval zámek až do roku 1941, kdy byl zabrán pro potřeby nacistické správy. Po roce 1945 přešel Lemberk do vlastnictví československého státu a byl zpřístupněn veřejnosti. Někdejší reprezentační prostory byly od roku 1951 svěřeny Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze, které zde zřídilo stálou expozici dějin bytové kultury. Podoba zámku Lemberk, původně gotický hrad, se změnil na renesanční a pak raně barokní zámek. Průčelí budov pokryla geometrická sgrafita, věž byla zakončena ochozem a novým zastřešením. V severním zámeckém křídle byl zřízen hlavní sál, prostupující 2 patra. Zámek je dvoupatrová čtyřkřídlá stavba kolem lichoběžníkového dvora, na jižní straně deformovaného velkou válcovou věží. Do zámku se vchází kolem renesanční vrátnice přes kamenný most do věžovité brány s bosovaným portálem a cibulovitou věžičkou. Pod válcovou věží je v přízemní kuchyně ze 17. století, u paty věže stojí barokní kašna. Zámecké nádvoří nese podobu z 2. poloviny 17. století. Za bývalým letohrádkem Bredů se rozprostírá zahrada s mytologickými sochami a 2 fontánami.    Zámek Lemberk je cenným dokladem nepřerušeného funkčního a architektonického vývoje panského sídla, ale také proměn životního stylu. V historii Lemberka se odráží měnící se společenská úloha šlechty. Expozice zámku nám nabízí 3 prohlídkové trasy. První zahrnuje historickou expozici. Uvidíme renesanční a barokní interiéry, které dokládají vývoj nábytku a uspořádání interiérů od gotiky, přes renesanci k baroku. Interiéry doplňuje bohatá štuková výzdoba a nábytek z jednotlivých slohových období. Ve druhém prohlídkovém okruhu nás čeká muzeum sv. Zdislavy z Lemberka, včetně Zdislaviny světničky. Třetí trasa zahrnuje expozici Crystalex, jedná se o stálou výstavu moderního uměleckého sklářství. V zámecké konírně se pořádají příležitostné instalace. Sv. Zdislava z Lemberka Zajímavostí zdejšího panství je osobnost svatořečené Zdislavy, která na hradě žila, zakládala špitály a starala se o nemocné. Pod zámkem se nachází tzv. Zdislavina studánka, kterou podle legendy Zdislava používala k léčení očních nemocí. V areálu zámku se nachází Bredovský letohrádek s barokní zahradou, soubor hrázděných domků, lipové aleje, vodárenská věž a kaple Nejsvětější trojice, později známá jako kostelík blahoslavené Zdislavy. Tipy na výlet Navštívit v okolí můžete třeba přírodní památku Panenská skála, Bílé kameny u Jítravy, Krkavčí skály, zříceninu hradu Roimund, zříceninu hradu Loupežnický vrch nebo na zříceninu hradu Starý Falkenburg. U obce Chrastava najdete repliku venkovského velmožského sídla, která se nazývá Curia Vítkov. Ubytovat se můžete Jablonném v Podještědí nebo v Hrádku nad Nisou.

Nová halířská štola je jednou ze tří štol, jejichž provoz zajišťuje Regionální muzeum v Jílovém u Prahy. Jedná se o štolu novější. Její ražba proběhla v létech 1949 – 1950 v rámci průzkumu celého jílovského zlatonosného revíru a je vedena z údolí Turyňského potoka. Nová halířská štola, která svou délkou cca 270 m otevřela celé žilné pásmo, ale nepřinesla kýžené výsledky a již roku 1951 byly práce ukončeny. Jelikož zachovalost podzemních prostorů, absence podzemních vod a zajímavé vzorky starých prací, které byly štolou zastiženy, vybralo Regionální muzeum v Jílovém u Prahy Novou halířskou štolu ke zpřístupnění veřejnosti. Stalo se tak roku 2008. Další dvě štoly, které jsou v okolí zpřístupněny jsou Štola sv. Josefa v Dolním Studeném a Štola sv. Antonína Paduánského.