Jméno obce Nebušice pochází patrně z osobního jména Nebuch (Nebuchova či Nebušova osada). Nejstarší zmínka o Nebušicích je v papežském privilegiu papeže Řehoře X. pro premonstrátský klášter na Strahově. Tomuto klášteru náležela ves až do husitských válek. Na počátku husitských bouří zabrali církevní majetek, pražané. Premonstrátský dvůr se ale zakrátko vrátil do majetku Strahovského kláštera. Klášter pak využíval tuto državu jako zástavu a tak Nebušice často střídali majitele. Třicetiletá válka zasáhla ves značně a po válkách z ní mnoho nezbylo. V roce 1680 vypukla jedna z velkých morových epidemií a strahovská vrchnost zřídila na Jenerálce morový hřbitov. Vesnice utrpěla i za pobytu Prusů na našem území v 18. století. Nebušice se začínají rozšiřovat až v 19. století. Na přelomu 19. a 20. století začínají Nebušice pomalu získávat ráz příměstské obce. Obyvatelé začínají pomalu přecházet ze zemědělství na práci v cihelnách a na stavbách v Praze. Především ve 20. století zde pak vyrůstá vetší množství rodinných domů. V roce 1968 se obec stává součástí Prahy. Dnes je MČ Praha – Nebušice součástí správního obvodu Praha 6.

Slánská hora spolu s Řípem a nedalekou Vinařickou horou je pozůstatkem bouřlivé sopečné činnosti třetihorních horotvorných procesů. Převažující horninou je olivinický nefelinit, patřící mezi výlevné horniny skupiny čedičů. Uplatňují se zde i tufy a tufity. Vlivem otřesů hornin po utuhnutí nefelinitu vznikly v kupě hory četné dutiny. Výsledkem sopečné činnosti je v minulosti výskyt pramenů slané vody a to i značné intenzity (vedl k pojmenování hory i města). Tyto prameny mizely v období středověku a to díky zemětřesením, které tuto oblast tehdy postihovalo. Poslední ránu jim a i celé Slánské hoře zasadila intenzivní těžba čediče na sklonku 19. století. Tato těžba zlikvidovala více jak třetinu celé hory a pokud by trvala ještě několik dalších let zmizela by zřejmě zcela. Tehdy byl zacpán i hlavní sopouch, kterým kdysi vystupovala žhavá láva a v pozdějích dobách teplé páry.Slánská hora byla využita v minulosti i jako sídliště. Jihovýchodní svah byl osídlen v několika vlnách již od počátku pozdní doby kamenné, přes dobu bronzovou, železnou až do doby slovanské. Osdílení nebylo plynulé, ale s různě dlouhými přestávkami, dohromady by tak dalo přibližně 5.000 let. Pokud bylo osídlení delší, zanechalo po sobě kulturní vrstvu (vrstvu s památkami po lidské činnosti). Několik takových vrstev nad sebou vytváří souvrství. Za celou tuto dobu se zde vytvořilo souvrství mocné až 3 metry, což znamená velký archeologický význam.

Muzeum Fojtství je umístěno s expozicí zasvěcenou historií města v nejstarší dochované budově na území Kopřivnice. Kromě bohatých informací týkajících se života v Kopřivnici jsou zde vystaveny jedny z nejstarších dopravních prostředků kočáry, sáně a bryčky, které započal vyrábět v areálu fojtství Ignác Šustala zakladatel místní „kočárovky“ pozdější firmy Tatra. V podkroví budovy je vybudován výstavní prostor, kde probíhají pravidelné výstavy. Naopak v suterénu muzea se nachází stylový prostor vhodný k nejrůznějším oslavám apod. Stálé expozice Zakladatel firmy TATRA v Kopřivnici (kaple Ignáce Šustaly a rodiny zakladatele) - Expozice kočárů Archeologie (pravěk - Šutynova studánka, středověk - hrad Šostýn). Dalšími pobočkami Regionálního muzea v Kopřivnici jsou Technické muzeum a Lašské muzeum. Informace o vstupném zde!

Rozhledna na vrchu Háj je jedna z našich nejmohutnějších a nejkrásnějších vyhlídkových staveb. Háj (758 m) je nejvyšší vrchol české části Smrčin, který se nachází kousek od Aše a zdejší rozhledna na Háji je tak nejzápadněji položenou vyhlídkovou stavbou u nás. Výstavba monumentální věže nebyla jednoduchá a stála mnoho úsilí. Měla se stát součásti romanticky upraveného parku, který se v těchto místech začal budovat kolem roku 1861. Ovšem na stavbu věže chyběly peníze a tak se její stavba podařila zrealizovat až v roce 1904, kdy také byla slavnostně otevřena. Vznikla tak nádherná, 34 metrů vysoká rozhledna, postavená ze žulových kvádrů. Byla pojmenována, po říšském kancléři Ottovi von Bismarckovi, jeho jméno nesla do roku 1918 a Bismarckův bronzový reliéf dokonce až do roku 1946. Dnes je rozhledna spolu s přilehlou turistickou chatou součástí odpočinkového areálu, který je v majetku města Cheb. Proběhla rekonstrukce rozhledny a také byly vykáceny stromy, které bránily ve výhledu z plošiny, která je 25 metrů nad zemí a vede na ní 122 schodů. Rozhledna bývá otevřena během sezóny každý den.