Jihozápadně od města, u železniční trati při silnici do Velké Hleďsebe se nachází mariánskolázeňský židovský hřbitov. Založen byl roku 1875 a za druhé světové války zdevastován. Zbořena obřadní síň a většina náhrobků odvezena. Po válce byl hřbitov opraven. Následně sem bylo dovezeno několik náhrobků z Tachova, dva z Lázní Kynžvart. Hřbitov o ploše 3.780 m2 je ohrazen zdí s branou a domkem přestavěným pro obytné účely. Kromě již zmíněných náhrobků se dochovalo na 80 náhrobků obyvatel zdejšího poválečného penzionu pro důchodce. Hřbitov je přístupný mimo soboty a židovské svátky.

Na severozápadním konci ústředního hřbitova při ulici Na Najmanské se nachází oddělený nový židovský hřbitov, sloužící od června roku 1965 o výměře 3370 m2. V letech 1986-1988 zde byla postavena moderní obřadní síň podle projektu architekta Ligockého. Nový židovský hřbitov je v podstatě jedinou hmotnou dochovanou židovskou památkou, pokud nepočítáme stavby postavené dle architektů hlásících se k židovské víře. Starý rozsáhlý židovský hřbitov založený v roce 1872 o velikosti 23.537 m2, byl zlikvidován v letech 1984-1988 a přeměněn na park, nesoucí dnes název Dr. Milady Horákové. Pohřbívat se na něm zakázalo již daleko předtím v roce 1961. Zbořena byla i obřadní síň z roku 1913. Dnes na tento hřbitov zde upomíná jen pomník obětem holocaustu. Zmizely i všechny synagogy, ta v centru města z roku 1879 se nacházela při dnešní ulici Zeyerova. V roce 1939 byla vypálena nacisty a ještě v roce 1940 zbytky zbořeny a rozebrány. Na její památku upomíná již jen pamětní deska na stěně domu. Obdobný osud stihl i všechny další synagogy (Přívoz, Hrušov, Zábřeh, Vítkovice). Oheň spalující vítkovickou synagogu z roku 1911 dokonce uhasl až po téměř dvou týdnech.

Znojemský hrad je jedním ze stálých expozičních prostor Jihomoravského muzea. Původní sídlo znojemských údělných přemyslovských knížat založil v 1. pol. 11. století kníže Břetislav. Na základech středověkého zeměpanského hradu byl na počátku 18. stol. vybudován barokní zámek. Nyní je zde instalována stálá expozice "Z dějin Znojemska", která prezentuje vývoj pravěkého osídlení regionu, památky středověkého a renesančního Znojma, umění jeho chrámů, sbírky slohového nábytku, starých tisků, zaniklých řemesel, vranovské a znojemské keramiky, vojenských a loveckých zbraní, ostrostřeleckých terčů. Součástí je i lapidárium a hradní podzemí. Více o hradu zde. V letech 1994 - 1995 Jihomoravské muzeum ve Znojmě vybudovalo v prostorách znojemského hradu novou historickou expozici "Z dějin Znojemska". Popis expozice Přízemí Archeologie Znojemska. Bohatý dokumentační materiál ke všem pravěkým kulturám dokládá dávné osídlení znojemského regionu. Exponáty a historie Rotundy Panny Marie a sv. Kateřiny. Exponáty přibližují unikátní památku přemyslovského hradu a symbol naší státnosti. Doba Přemyslovců a Lucemburků seznamuje s podobou středověkého města a vývojem znojemského hradu. Od Jiřího z Poděbrad po Jagellonce, je věnován době pozdní gotiky a renesance, která významně poznamenala Znojmo, jak mj. připomíná model radniční věže, stavěné od roku 1447 Mikulášem ze Sedlešovic. Deblínská kaple. Sakrální prostor půdorysně shodný s původní středověkou hradní kaplí slouží prezentaci umění znojemských chrámů. Neklidná doba připomíná období třicetileté války portrétem Raduita de Souches, úspěšného obránce města Brna před švédskými vojsky a pozdějšího majitele panství Jevišovice u Znojma, i následnou rekatolizaci českých zemí, symbolizovanou portrétem znojemského jezuity Edera od Františka Kautského z roku 1735. Doba řemesel. Exponáty dokumentují dovednost znojemských řemeslníků. Doba reforem evokuje v náznaku interiéru životní styl rokoka a klasicismu. Vznik občanské společnosti. Historickým mezníkem tohoto procesu je revoluce roku 1848, zde mj. dokumentovaná předměty znojemské Národní gardy. Doba spolků je věnován činnosti české Znojemské besedy a Německého občanského spolku, připomíná stavební rozmach města, jeho divadelní a hudební život.  Uniforma ve službách mocnářství je umístěn v prostorách původní gotické hradní věže a připomíná vojenskou éru louckého kláštera, především dobu, kdy zde byla umístěna c. k. ženijní akademie. Sály v 1. patře Znojemská keramika. Zde je vystavována reprezentativní kolekce z produkce znojemských keramických dílen K. Sitka, M. Slowaka, A. Klammertha, R. Ditmara i c. k. Znojemští ostrostřelci. Ostrostřelecké terče s významnou ikonografickou hodnotou, pušky - terčovnice, z nichž některé jsou výrobky znojemských puškařů, prapor ostrostřeleckého spolku a další exponáty dokumentují tradici ostrostřelců, která ve Znojmě sahá hluboko do středověku. Pokoj s iluzivní malbou, která byla zhotovena při příležitosti konání Zemské a jubilejní krajinské výstavy ve Znojmě v roce 1927, jejíž část byla umístěna v interiérech hradu. Salonek s iluzivní malbou. Při téže příležitosti vznikly iluzivní malby znojemských památek - radniční věže, rotundy, hradu i blízkého hradu Hardegg na rakousko-české hranici. Napoleon ve Znojmě. V předsálí dominuje basreliéf "Návrat domů", raná práce znojemského rodáka a profesora berlínské Akademie, sochaře Hugo Lederera, symbolizující ústup Napoleonovy armády z Ruska v roce 1812. Plukovník Karel Kopal. Zde jsou soustředěny památky na jednoho z tvůrců vítězství maršála Radeckého v bitvách roku 1848 u Santa Lucie a Vicenzy na Monte Berico v Itálii, který pocházel z nedalekých Ctidružic. Lovecké zbraně s vynikajícími ukázkami řemeslné a umělecké práce puškařů, doplněné prachovnicemi, loveckými tesáky, kleštemi na lití střel a obrazy Ferdinanda Bieglera. Sály v  levém křídle přízemí Znojemská kamenina - rozšíření expozice v prvním patře. Císařský sál obsahuje portrétní galerii habsburských panovníků, která do konce 19. století zdobila velký sněmovní sál znojemské radnice. Nádvoří hradu Lapidárium. Expozice v bývalé hradní konírně obsahuje výběr fragmentů kamenické výzdoby ze zrušených znojemských staveb církevního i světského charakteru.Podzemí se nachází v místech zbouraného gotického paláce. Schodištěm v gotické věži se sestupuje do třech klenutých sálů, odkud pokračuje chodba k románské cisterně na vodu.

V Heřmanově Městci, v okrese Chrudim, v Pardubickém kraji mělo židovské osídlení velmi dlouhou tradici. Prvé zmínky o Židech v Heřmanově Městci a okolí se začínají objevovat v historických pramenech od 15. století. Velmi zachovalý Židovský hřbitov je doložen k roku 1667. Další rozmach židovského osídlení v Heřmanově Městci znamenal rok 1686. V tom roce morová epidemie zkosila velký počet místních obyvatel, proto majitel panství, hrabě Ferdinand Leopold Špork, pozval Židy k osídlení prázdných domů. Židovská modlitebna změnila během roků několikrát své místo i prostředí. Nejstarší modlitebna heřmanoměsteckých Židů stála v původní židovské čtvrti v dnešní Pokorného ulici. Po požárech v 17. stol. bylo židovské obyvatelstvo přesídleno do dnešní Havlíčkovy ulice. Roku 1760 si tam postavili barokní synagogu, kterou v roce 1870 přestavěli do dnešní novorománské budovy. Autorem plánů byl architekt František Schmoranz. O pár let dříve tu již stála také budovy židovské školy, která k synagoze přiléhá. Škola působila v budově až do svého zrušení v r. 1909. Také byla úředním místem a bytem krajského rabína. V úrovni prvního patra byla spojena krytou balkonovou chodbou s ženskou galerií synagogy. V synagoze se bohoslužby konaly do 2. světové války. Po začátku okupace byly náboženské obřady zakázány. Vybavení synagogy bylo odvezeno do shromaždiště  předmětů v  židovském muzeu v Praze. Ze štítu synagogy byly odstraněny desky desatera Během války sloužila synagoga jako skladiště. Od roku 1949 využívala její prostory k bohoslužebným účelům Českobratrská církev evangelická. Synagoga a později i budova židovské školy postupně chátraly. Spojovací chodba mezi nimi byla v roce 1952 zbourána. Školu i synagogu od Českobratrské církve vykoupilo v polovině 80. let město. Na přelomu tisíciletí byly oba objekty krásně zrekonstruovány a využívají se ke kulturním účelům. V rámci rekonstrukce byla obnovena spojovací balkonová chodba mezi galerií v synagoze a prvním poschodím bývalé židovské školy. Do štítu synagogy byly vráceny desky desatera a na čelní stěně obnoven hebrejsky psaný text starého žalmu. Dochoval se také dřevěný svatostánek, dřevěná ženská galerie i ornamentální výzdoba. Budova židovské školy dnes slouží jako galerie.