Hrad Rožmberk, v obci Rožmberk nad Vltavou, je jeden z nejstarších jihočeských hradů. Je znám především vodákům, kteří v kempu pod hradem zpravidla končí svoje denní putování po hladině Vltavy z Vyššího Brodu. Ten pohled na Rožmberk, který se jim po poslední zatáčce naskytne, stojí opravdu za to. Jako bílý orel na skále je hrad svědkem jejich boje se zákeřným jezem na pravé straně řeky. Ti, kdo ho úspěšně zdolají a utáboří se v kempu, se mohou odměnit strmým výstupem a prohlídkou hradu, ke kterému jeho zakladatelé Rožmberkové získali velmi citový vztah. Nejkrásnější z rožmberských růží Dějiny této „hradní růže“ nad Vltavou se začaly psát v roce 1250. U jeho zrodu stáli Vítkovci, předchůdci Rožmberků. Tedy rod, který se v této době dere na výslunní, jeho bohatství a vliv roste a začíná se vymezovat vůči vzrůstající přemyslovské královské moci. Vítkovci si na své jihočeské základně začínají budovat opěrné body a právě Rožmberk má být centrem jejich panství. Místo na skalnatém ostrohu nad Vltavou bylo vybráno proto, že se pod ním vinula významná obchodní stezka z Čech do bohatého horního Podunají. Jako první se zde usídlil Vok z Prčice. Tehdy byl ovšem hrad v jiných místech než dnes. Byl výš a proto se mu říkalo Horní hrad. Jeho jádrem byla vysoká válcová věž a při ní stál palác, obehnaný hradební zdí a příkopem. V roce 1522 vyhořel a zůstala z něj zachována pouze velká věž Jakobínka. To už ale stál Dolní hrad, postavený ve 30. letech 14. století jenž byl spojen s původním hradem mostem. V roce 1302 si Rožmberkové zvolili za své hradní sídlo Český Krumlov a zdejší hrad využívali jen příležitostně. Za časů husitských válek se dostali do finanční tísně a hrad byli dokonce nuceni zastavit na celé století pánům z Walsee. Po návratu do rukou Rožmberků hrad ožívá společenským životem a stává se opět sídelním hradem. Svatby pana Voka Toto období se stalo předlohou několika literárních a filmových děl. Ano, tušíte správně, jedná se o období Petra Voka, posledního Rožmberka, jehož život je nejslavnějším rožmberským obdobím. Kromě bohatého společenského života byly také započaty některé stavební úpravy v duchu italské renesance. V roce 1601 postoupil Petr Vok rožmberské panství synovci Janu Zrinskému, který zde žil až do své smrti v roce 1612. Pokračoval ve stavebních úpravách, které ve výsledku přinesly větší pohodlí přesně tak, jak si doba manýrismu a renesance žádala. Společenské změny, které přinesla třicetiletá válka, se dotkly také Rožmberku. Hrad se v roce 1619 ocitl v rukách císařského generála Karla Bonaventury Buquoye. V držení tohoto, původem severofrancouzské šlechtického rodu, zůstal až do roku 1945. V 17. a 18. století Rožmberk několikrát upravili a v letech 1840 – 1857 jej přestavěli v duchu romantické gotiky. Součástí přestavby bylo i založení rodového muzea. O něj se zasloužil Jiří Jan Jindřich Buquoy (1814-1883), vášnivý sběratel uměleckých a historických předmětů. V duchu romantického cítění druhé poloviny minulého století realizoval velkolepý plán a přebudoval Rožmberk právě na rodové muzeum. Už tehdy byl hrad zpřístupněn veřejnosti. Hrad Rožmberk dnes Dolní hrad, jenže je mimochodem menší kopií zámku v Českém Krumlově, je dnes v dobré kondici, včetně upravených interiérů s dobovým zařízením a sbírkami. Prohlídková trasa zavede návštěvníky nejen do doby posledních Rožmberků, Viléma a Petra Voka, ale představí také slavný rod Buquoy. Z řady sálů vyniká zbrojnice s unikátní kolekcí zbraní, zbrojí a válečných trofejí, rytířský sál s kazetovým stropem a bohatou malířskou výzdobou, obrazárna aj. V tzv. Rožmberském pokoji visí obraz dámy v bílém, představující známou Bílou paní, která se prý na hradě zjevuje. Na závěr prohlídky mohou fyzicky zdatní návštěvníci vystoupat 200 schodu tzv. Anglické věže. Za svou námahu budou odměněni nádherným výhledem. Muzeum hrdelního soudnictví je další velkou atrakcí hradu Rožmberk. Funkční zařízení katovny si můžete se vší opatrností vyzkoušet. Z Rožmberka se můžete vydat na několik dalších zajímavých míst, jako například do Muzea koněspřežné dráhy v Bujanově. U téže obce najdete i zříceninu hradu Louzek. Nedaleko obce Loučovice můžete vystoupat na zajímavé žulové skalisko Vyklestilka nebo si prohlédnout skalní útvar Čertovo kopyto. Neměli byste zapomenout ani na návštěvu města Vyšší Brod, kde můžete najít nejen cisterciácký klášter, ale třeba také Poštovní muzeum. Ubytovat se můžete přímo v Rožmberku nad Vltavou.

Kosárkovo nábřeží lemuje levý břeh Vltavy mezi Mánesovým mostem a ulicí U plovárny. Je souběžné s nábřežím Edvarda Beneše. Vltavu tak v této části paradoxně lemují dvě nábřeží. Jeho délka je cca 320 m. Do roku 1961 se zde říkalo U Vltavy. Současný název nese na počest českého malíře Adolfa Kosárka. Ulice slouží především jako příjezdová komunikace do Strakovy akademie, úřadu vlády Česko republiky.

Akt Sedící žena na Kampě je dílem akad.soch. Jana Hány z roku 1965. Je umístěna v parku, přibližně jeho středu, poblíž Sovových mlýnů.

Historie zámku Obec Svojšice se poprvé připomíná roku 1241, kdy zde měl několik dílů Milota ze Svojšic. Zdejší tvrz je poprvé zmiňována roku 1427, kdy ji Benigna z Toušic postoupila i s dvorem svému manželovi Mikuláši ze Zásmuk. Z původní svojšické tvrze pocházejí zřejmě zbytky příkopu kolem dnešního zámku a některé jeho základové zdi. Takto spojená ves s vodní tvrzí a dvorem často měnila majitele. V roku 1606 ji získal od Adama mladšího z Valdštejna, Karel z Dubé a na Pýšelích, kterému byla za účast na stavovském povstání v roce 1622 zkonfiskována. V roce 1624 získal zkonfiskovaný majetek jeho vnuk Karel Eusebius Mracký, který zahájil násilnou rekatolizaci panství, což mělo za následek povstání poddaných, kteří tvrz a kostel ve Svojšicích vyplenili. Po těchto událostech koupila panství roku 1638 Anna Kamila z Enkenfurtu. Nová majitelka začala tvrz přestavovat na raně barokní zámek, který dokončil další majitel Michal Osvald z Thunu. Po několika dalších změnách majitelů koupil Svojšice v roku 1738 hrabě Michal Jan Althan, který je připojil ke svému panství Králíky. Zámek v roku 1751 vyhořel a byl pak v letech 1755 - 1758 přestavěn podle plánu Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho. Při této přestavbě byl zámek upraven stavebně i umělecky. V jižním křídle byla přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého a kolem zámku byla zřízena zahrada a park. Těmito úpravami získal exteriér zámecké budovy rokokový vzhled. V této podobě se dodnes dochovala úprava západního a severního křídla. V zrekonstruovaném zámku se však Althanové zdržovali jen málo. V roce 1775 bylo panství opět obsazeno vzbouřenými poddanými, ale neúspěšně. K poslednímu velkému stavebnímu zásahu do svojšického sídla došlo v roce 1847 za Michala Josefa Althana, kdy byl porušen původně jednotný rokokový charakter stavby. Současně s přestavbou zámku byly do dnešní podoby upraveny i hospodářské budovy areálu. V zámku umístil Michal Josef Althan knihovnu s ekonomickými spisy. Althanům náleželo svojšické panství do roku 1923, kdy jej při první pozemkové reformě postoupili řádu anglických panen. Tehdy byl zámek přizpůsoben charitativním účelům. V letech 1995 – 2000 proběhla památková obnova celého zámeckého objektu. V současné době patří zámek Ústavu sociálních služeb a slouží jako domov pro seniory a je veřejnosti nepřístupný. Dispozice zámku Zámek Svojšice je čtyřkřídlá budova kolem téměř čtvercového nádvoří. Východní a jižní křídlo jsou dvoupatrové, severní a západní jednopatrové. Nároží zámku jsou zdobena věžemi. Do nádvoří se severní a západní křídlo otvírá zasklenými pilířovými arkádami, na jižním a východním křídle jsou tyto arkády jen naznačeny ve fasádě. V okolí můžete navštívit i další památky, jako například tvrz Malotice,  tvrz Lošany nebo zámek Bečváry. V regionu stojí jistě za návštěvu město Kouřim a Muzeum lidových staveb v Kouřimi. Ubytování naleznete v Kolíně.