Poté co přestal dostačovat hřbitov při kostele sv. Štěpána byl v roce 1591 za hradbami města založen nový dodnes dochovaný městský hřbitov s kostelíkem Nejsvětější Trojice. Počátkem 20. století byl kostel ve velmi vážném stavebním stavu, zachránila jej až iniciativa místních intelektuálů. V roce 1904 jej tak bohužel neochotně upravil architekt Kamil Hilbert, který však patřil mezi ty jež prosazovali jeho zboření. Jeho neochota se zřejmě projevila v nepříliš citlivě provedenou přestavbou, při které kostelík přišel o některé své cenné prvky, mimo jiné o hvězdicovou klenbu v presbytáři. Za bývalého režimu se také nedočkal přívětivějšího zacházení, v tomto období zase přišel o cenné varhany, poškozené cínové píšťaly byly prodány do sběrných surovin a dřevěné části spáleny. V roce 1993 prošla stavba generální opravou. Jednolodní kostelík v mixu gotické a renesanční podoby dnes slouží jako smuteční síň.

Letohrad leží v nádherném údolí, obklopený krásnou nezničenou přírodou. Návštěvníky láká barokní kaple sv. Jana Nepomuckého, přírodně krajinářský park s empírovou kašnou, altánem a umělou jeskyní s vyhlídkou. S historií města se seznámí v Městském muzeu, které mimo jiné vlastní i Napoleonovy originální saně a turistickou novinkou je soukromé Muzeum řemesel. Od podzimu 2002 je také možné navštívit první část zámecké expozice. Každoročně se v Letohradě pořádá slavná Kopečková pouť, Mezinárodní hudební festival, Kaskády výtvarného umění a Mistrovství ČR v biatlonu na kolečkových lyžích.Otevírací doba červenec a srpen Po-Pá  8:00 – 11:30    12:00 – 17:00So       9:00-11:30      12:15 – 17:00Ne       13:00 – 17:00září – červen Po – Pá 8:00 – 11:00        11:30 – 16:00So 8:00 – 11:00     

Soubor nejstarších domků v Liberci se nachází v ulici Větrná. Pochází z let 1678-1681 a kdysi tvořily celé Nové Město. Původně sloužili řemeslníkům, zejména pak soukeníkům, v jednom byla dokonce krčma. Postupně domky chátraly a hrozila jim dokonce demolice. O jejich záchranu se postarali studenti a profesoři SPŠ.

V písemných pramenech se Vokovice objevují až v roce 1370, kdy tehdy Okovice a zdejší dvůr náležel svatovítské kapitule. Název patrně označoval osadu, kde lidé zhotovovali okovy do studní. V polovině 15. století tu existoval další dvůr, který byl manstvím pražské arcibiskupství. Až do druhé poloviny 19. století nebyl vývoj Vokovic příliš rychlý, v této době má obec ještě jen 183 obyvatel. Ve druhé polovině 19. století se tento vývoj velmi zrychlil, zřejmě i v souvislosti s výstavbou blízké železnice. Původně byly Vokovice zemědělskou obcí, kde se v široké míře pěstovalo vinařství. Na přelomu 19. a 20. století už vstupují i s poměrně výrazným průmyslem. Byla to továrna na čokoládu Standar a šamotová továrna Dietz, která stávala v místech křižovatky Evropské a Vokovické. Vlečka továrny dokonce dlouhou dobu křižovala tramvajové koleje. Místní pojmenování Červený vrch je připomínkou někdejší přítomnosti rudy a její těžbu. V roce 1922 byly Vokovice připojeny k Velké Praze. V letech 1960-1972 vzniklo na Červeném vrchu sídliště pro téměř 10.000 obyvatel. V roce 1970 pak byla dokončena na Litovickém potoce stavba přehradní nádrže Džbán.