Klášter v malebné obci Rabštejn nad Střelou byl založen v roce 1672 řádem servitů. Již předtím zde byl na konci 15. století uveden karmel obutých karmelitánů, který zde vystavěl kostel Zvěstování Panny Marie. Tento řád však v roce 1532 byl z neznámých důvodů zničen a v polovině 17. století byly stavby již téměř znatelné. Konvent servitů byl čtyřkřídlý, stál západně od dnes stojícího kláštera a severně od něj se nacházel malý kostelík, připomínající svou velikostí spíše kapli. Na počátku 18. století již areál nevyhovoval potřebám řádu a tak v roce 1730 byla započata výstavba nového východního křídla, plánovaného daleko většího konventu. Stavbou pozdně barokního kostela (1766-67) pak starý konvent s kostelíkem zanikl. Jednolodní stavba navazuje svým presbyteriem na budovu nového kláštera. Dnešní klášter má půdorys protáhlého obdélníka. Stavba je jednopatrová bez výrazného architektonického členění. V sále bývalého refektáře se zachovalo štukové zrcadlo. V přízemí je budova dvoutraktová s chodbou zaklenutou plackami, místnosti mají stropy valeně klenuté. V roce 1787 byl klášter císařem Josefem II. zrušen, byla zde zřízena fara a škola, posléze byty. V současné době je zde hotel.

Skalní útvar připomínající husu se nachází na žluté turistické značce vedoucí od Martinských stěn směrem na Helfenburk u Úštěka, přibližně 8 km severovýchodně od obce Dubá.Akumulací železitých inkrustací v pískovcích vznikla na vrcholku Husy nepravidelná hřibovitá skalka. Selektivní zvětrávání zde dalo vzniknout nejrůznějším červenohnědým až šedočerně zbarveným strukturám tvořených železitým pískovcem. Ty vytvářejí pěnovité, miskovité a jiné nepravidelně zprohýbané formy. Na vrcholové plošině také najdeme v hojné míře pískovcové kužely ve tvaru gejzírových stalagmitů s kráterovitě vyvětralou prohlubeninou na vrcholu.

Most s bránou byl jako součást opevnění jižního předměstí vystavěn v letech 1555-1560 na okruhu opevnění jižního předměstí. Po mostní věži na Karlově mostě v Praze jde o ojedinělou stavbu v republice. Mostní vozovka je nesena pěti oblouky a průjezdní věž je hranolová, dvoupatrová, krytá jehlancovou střechou. První patro je přístupné šnekovým schodištěm ve zděném přístavku. Druhé patro je vlastně již podkroví věže a přístupné pouze žebříkem otvorem ve stropě. Objekt patřící městu je prázdný a nevyužitý, veřejnosti nepřístupný.

Objekt kosárny byl postaven v roce 1600. V průběhu doby trvání hamrů (1645-1725) patřil ke stavu knížecí Horní hamerní hutě. Po zrušení železáren objekt koupil a zvětšil kosař Jan Michal Hartel, který zde vyráběl kromě kos i drát a další zemědělské nářadí. Rodině Hartlů s menšími přestávkami patřil až do roku 1812. Již tehdy byl rozdělen místní komunikací. V roce 1845 byla kosárna převedena do vlastnictví Josefy Langerové, majitelce sousedního mlýna. Celý areál se skládal ze zděného objektu kosárny s hrázděnou obytnou částí v patrech, dřevěného mlýna, stájí, stodoly a špýcharu, zděného chléva a kapličky. V roce 1890 byla kosárna obývána nájemci – třemi rodinami (koláře, pomocného zedníka a punčocháře) a kosy se zde již nevyráběly. V letech 1898 - 1945 vlastnil areál mlynář Anton Frank, který ji také pronajímal. Dřevěný mlýn již nestál, ale byl postaven nový zděný strojní mlýn na druhém břehu mlýnského potoka. V roce 1945 byl přidělen Josefu a Jarmile Pelánovým. V roce 1974 areál zakoupilo okresní vlastivědné muzeum v Bruntále pro rekreaci, ale jeho mimořádné stavební a památkové hodnoty mu předurčily úlohu muzea. Dnes je ve vlastnictví Moravskoslezského kraje a spravuje ji Muzeum v Bruntále a prezentuje se jako muzeum venkovského bydlení a lesnictví. Objekt bývalé kosárny v Karlovicích je z hlediska architektury tvarově i dispozičně ojedinělý. Jedná se o jediný zachovaný objekt pro oblast kdysi typické architektury. Z původních budov se dochoval ještě zděný chlév a velká sloupová stodola. Otevírací doba: IV. – X. úterý – neděle 9:00 – 17:00 XI. – III. pouze na objednávku