Jemnice jsou městem ležícím jihozápadně od okresního města Třebíče. Jsou jedním z nejstarších měst na Moravě. Původní osada vznikla na místě pohraničního hradu z přelomu 11. a 12. století. Město bylo založeno roku 1227 jako královské na křižovatce obchodních cest při brodu přes říčku Želetavku na ložiskách zlata a stříbra. Zároveň s ním byl s největší pravděpodobností postaven i hrad. Jemnice byla jedním z prvních měst v širokém okolí, které měly pevné hradby. Ty Jemnické dal postavit Přemysl Otakar I. Největšího rozkvětu dosáhlo město ve středověku. V letech panování lucemburské dynastie mu byla udělena rozsáhlá privilegia. K osobě Jana Lucemburského se váže i jedna pověst zároveň tradice Jemnice. Pověst vypráví, že v r. 1312 táhl král Jan do boje proti Matúši Čákovi, který plenil jihovýchodní Moravu, a zanechal v Jemnici královnu Elišku, která očekávala dítě. Král jí podal zprávu o svém vítězství čtyřmi běžci. Na paměť této události se koná od poloviny 14. století až dodnes poslední zářijovou neděli slavnost spojená s během mládeže od hranic města směrem k Budkovu a končící v Jemnici. Období rozkvětu se střídala s obdobím úpadku. Dvakrát bylo město zcela zpustošeno - roku 1468 za tažení Matyáše Korvína a v průběhu třicetileté války. Střídali se rovněž majitelé jemnického panství.Centrum města je městskou památkovou zónou a je v něm k vidění řada památek. Půdorys historické části města je vymezen zachovanými středověkými hradbami a několika branami. V jedné z nich je zazděna soška tzv. "jemné panny" - paladium města. V Jemnici byla také  jedna z nejstarších židovských obcí u nás. První písemná zmínka pochází z roku 1336. Z židovské čtvrti se zachovala podstatná část domů a brána. Nejstarší náhrobky na židovském hřbitově pocházejí ze 17. století. Ve městě se také nachází kulatá románská věž kostela sv. Jakuba - nejstarší stavba na Moravě. Nejznámější dominantou města je renesanční zámek, který byl vybudován na místě bývalého hradu na začátku 17.století. Vznikla dvoupatrová renesanční budova, tvořená čtyřmi křídly kolem pravoúhlého dvora. Návštěvníci městečka by neměli opomenout mauzoleum hrobky rodu Pallaviciniů, které je 2 km severně od města. Jemnice se každoročně v červnu stává dějištěm Barchanu, jedné z nejstarších historických slavností v Evropě, jejíž počátek se datuje do doby krále Jana Lucemburského.

Kapucínský klášter v Kapucínské ulici je nejstarším klášterem v Čechách. Byl zbudovaný v letech 1600-1602 na zahradě Markéty z Lobkovic. Má tři dvory a velký refektář, zdobený obrazy členů kapucínského řádu. Mezi nimi je i portrét prvního generálního komisaře řádu v Čechách, Vavřince z Brindis. Krytá visutá chodba spojuje klášter s Loretou. O Vánocích lákají četné návštěvníky jesličky s postavami v životní velikosti. Ve zdi kapucínského kláštera jsou švédské koule. Švédové odtáhli z Prahy v roce 1648, týden po vestfálském míru.

První zmínka o kostelu sv. Petra na náměstí B.Rejta je z roku 1359, ale nejspíše je daleko staršího původu. V letech 1456-1463 byl přestavěn a v 90. letech 19. století restaurován Josefem Mockerem. V roce 1892 byl evangelickým kostelem a dnes je v majetku města. V západním průčelí se nacházejí románské fragmenty, což právě potvrzuje domněnku, že je kostel staršího data, než je o něm první zmínka. Na jihovýchodní straně můžeme vidět zazděný renesanční portál.

Bruntál je okresní město v Moravskoslezském kraji ležící v Nízkém Jeseníku. Město má dlouhou historii a jeho zachovalé historické jádro je městskou památkovou rezervací. Doložená historie města začíná roku 1213 kdy byl založen moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem, bratrem krále Přemysla Otakara II. Městu patří jeden primát, který asi leckoho překvapí. Bruntál je vlastně nejstarším městem na území dnešního Českého státu. Nejstarším městem z institucionálního hlediska. Jak vyplývá z tzv. Uničovské listiny českého krále Přemysla I. Otakara z roku 1223, obdržel Bruntál deset let před jejím vydáním jako vůbec první obec v českých zemích magdeburské městské právo. Město proto bylo až do roku 1352 odvolací stolicí pro všechna města s magdeburským městským právem založená na severní Moravě, mezi jinými i pro královské město Olomouc. Důvodem pro založení Bruntálu byla jednak nutnost chránit severní hranici Moravy proti kolonizačním snahám vratislavského biskupství, jednak rudné bohatství těchto hor. Pávě těžba drahých kovů byla hlavním zdrojem hospodářské prosperity po dlouhou dobu. Tuto skutečnost odrážel i městský znak - již jeho nejstarší vyobrazení na listině z roku 1287 obsahuje postavu horníka. Tím, že byl Bruntál horním městem stal se zeměpanským majetkem, nejdříve tedy moravských markrabat, posléze opavských vévodů. Díky tomu obdržel řadu výsad a privilegií a mohl se velmi rychle rozvíjet. Město se stalo v průběhu 13.století branou pro další kolonizaci Jeseníků, stalo se centrem řemeslné výroby a regionálních trhů. Mělo právo konat ročně čtyři jarmarky a týdenní trh. Jeho poloha na důležité spojnici severní Moravy se Slezskem vedla ke zřízení mýtní stanice, doložené k roku 1296. Bruntál byl tedy předurčen, aby se stal správním centrem širší oblasti, z které se počátkem 16. století konstituovalo svobodné panství Bruntál. Jeho majiteli byli až do roku 1621 páni z Vrbna. V té době prošlo město i renesanční přestavbou, bylo zvelebeno a páni z Vrbna přestavěli hrad na zámek. Útlum těžby na konci 16.století znamenal pro město počátek úpadku. V roce 1621 získal panství jako bělohorský konfiskát Řád německých rytířů, který je vlastnil až do roku 1939. Pokles významu města však pokračoval i nadále. Nejdříve přišly válečné útrapy během třicetileté války, po ní morové epidemie a v 18.století i velké požáry.I přes toto těžké období se Bruntál dočkal stavebních úprav. Byla postavena řada barokních staveb – mimo jiné byl přestavěn zámek a poutní kostel na Uhlířském vrchu a byla postavena piaristická kolej s kostelem. Nový rozkvět města nastal ke konci 18. století v souvislosti s rozvojem průmyslové, hlavně textilní výroby. Okolo roku 1850 byl již Bruntál nejvýznamnějším střediskem lnářského průmyslu v českém Slezsku. Další vlna rozvoje průmyslu v Bruntále následovala ve druhé polovině 19. století. Roku 1872 bylo město napojeno na železniční trať Olomouc – Opava, v roce 1885 zde byla otevřena vůbec první veřejná nemocnice v českém Slezsku. Ve městě vznikla řada škol. Rozvíjející se město se v polovině 19. století stalo městem okresním. Bruntál čekaly problémy, kterými si prošla většina příhraničních měst s převahou německého obyvatelstva. Od 30. let 20. století sílil nacionalismus u většiny německých obyvatel města, které se stalo baštou Henleinovy Sudetoněmecké strany. I přes tyto problémy se město za první republiky rozvíjelo. Bylo postaveno 480 nových budov a starší byly rekonstruovány. Po válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a v letech 1945 – 1946 bylo město dosídleno českým obyvatelstvem. Na jeho vývoji se negativně projevila likvidace tradičního textilního průmyslu. Nejvýznamnější památkou nejen města, ale i regionu je zámek, který vznikl ve 2. polovině 16. století přestavbou původního městského hradu z konce 15. století. Zámek pánů z Vrbna postavený ve stylu severské renesance má netradiční dispozice tvaru kruhové výseče s trojúhelníkovým nádvořím s arkádami a stojí téměř ve středu města. Byl pozdně barokně přestavěn v letech 1766 – 1769. Vznikl tak objekt ojediněle spojující renesanční a barokní sloh v jednom celku. Zámek byl upravován v polovině 19. a počátkem 20. století. Dominantu zámku tvoří 61 m vysoká, osmiboká věž s hodinami. Na zámku,se zachovalo cenné vybavení původních interiérů s bohatou obrazovou sbírkou, zbrojnicí a knihovnou. Zámek je sídlem regionálního muzea, jsou zde muzejní expozice a výstavní síně a konají se tady kulturní a společenské akce. Při zámku je rozsáhlý park s objektem salla tereny, pískovcové sochy a zbytky městských hradeb s baštami. Ve městě je také řada sakrálních památek. nejvýznamnější je kostel Nanebevzetí P. Marie z 2. pol. 13. stol., nyní v novogotické úpravě. Na náměstí stojí několik památkově chráněných domů např. renesanční Gabrielův dům z 16. stol. a významný je i Klüppelův sloup upomínající na událost z třicetileté války.