Skupina kvarcitových skal se nachází severně od vrcholu Bradlo (asi 1,5 km). Původně tyto skalky tvořily souvislou hradbu, která se později rozpadla na dnešní skalní útvary vysoké až 12 m. Tyto skály dnes slouží jako cvičný horolezecký terén (Šéfova a Dívčí věž). Skalní útvary jsou přístupné po značené odbočce.

Bez Hradní stráže si Pražský hrad a sídlo prezidenta republiky již neumíme ani představit. Není pouhou ozdobou a turistickou atrakcí, i když pro mnoho návštěvníků Prahy z celého světa mezi pražské specifičnosti patří. Hradní stráž je, ale především tradice a odkaz naší novodobé historie.Hradní stráž je téměř stejně tak stará jako náš stát. Bezprostředně po vzniku samostatného Československa bylo Vrchním velitelstvím nařízeno, aby 28. pěší pluk vyčlenil jednu pěší setninu pro ochranu Pražského hradu. V dobovém dokumentu se doslova uvádí: „Mužstvo pro tuto setninu budiž zvláště vyvoleno, bezvadně vyzbrojeno a oblečeno. Celek setniny musí být v každém ohledu representativním: velké postavy, rázné, bezvadné vojenské chování“. A tak započala tradice, která je pro dnes pro mnohé již přežitkem, ale všichni víme, že bez vysokých mužů, kteří stojí u bran Pražského hradu by nám něco chybělo.Složení Hradní stráže prošlo změnou po návratu legionářů. Právě oni se stali novou hradní stráží. Od roku 1929 začala Hradní stráž používat historické uniformy československých legionářů z francouzské, italské a ruské fronty. Hradní stráž plnila svou funkci až do roku 1939, po okupaci byly její pravomoci značně zeštíhleny. Po válce se Hradní stráž navrátila k prvorepublikovým tradicím. Netrvaly ovšem dlouho. Byly násilně přerušeny únorem 1948. Zvolením Klementa Gottwalda prezidentem ztrácí postupně Hradní stráž své výsadní postavení při ostraze prezidenta republiky a stává se víceméně jen symbolickou jednotkou určenou k plnění reprezentačních úkolů. Zlomem byl rok 1952, tehdy Hradní stráž přestala být součástí armády, ale stává se součástí Ministerstva vnitra. Tento stav trval prakticky po celou komunistickou éru.Rok 1989 a společenské změny které přinesl, mohl odstartovat postupný návrat Hradní stráže k tradicím První republiky. Součástí těchto přeměn byly i nové uniformy, které navrhl světoznámý výtvarník Theodor Pištěk. Dnes je Hradní stráž plně profesionalizovanou jednotkou. Hradní stráž se podílí na zabezpečení vnější ostrahy a ochrany objektů a organizování a zajišťování vojenských poct. Také plní vítací funkci při příjezdu významných státních návštěv na Pražský hrad. Součástí Hradní stráže je také Hudba Hradní stráže. Ta hudební produkcí doprovází vojenské pocty při protokolárních a reprezentačních akcích a pietních aktech. Dále svou hudební produkcí zahajuje každodenní otevírání zahrad Pražského hradu a doprovází slavnostní střídání stráží na I. nádvoří Pražského hradu. Hradní stráž zabezpečuje i letní sídlo prezidenta na zámku v Lánech.

Nedaleko slezského města Opavy stojí bílý a červený empírový zámek Hradec nad Moravicí. Zámek se nachází ve stejnojmenném městě s přibližně 5225 obyvateli, Moravskoslezský kraj. V polovině 11. stol. bylo na místě dnešního hradeckého zámku vystřídáno slovanské hradiště, které zde stávalo již v 9. stol., knížecím, a o dvě stě let později královským, přemyslovským hradem. V letech 1279 - 1281 zde měla svůj dvůr Kunhuta, ovdovělá manželka Přemysla Otakara II. Zřejmě zde ji okouzloval Záviš z Falkenštejna. Panství si zachovalo svůj středověký vzhled až do konce 16. stol., kdy, po nástupu rodu Pruskovských, se započalo s rozsáhlou přestavbou. Kašpar Pruskovský zahájil celkovou přestavbu hradu na pohodlnější renesanční sídlo. V té době také vzniklo východní a severní křídlo zámku, kde jsou nám dodnes dochovány pozdně renesanční klenby a štuková výzdoba. V roce 1778 koupili panství knížata Lichnovští z Voštic, kteří po požáru v roku 1795 nechali zámek přestavět v empírovém slohu. K úpravám zámku došlo také v 2. pol. 19. stol., tentokrát do novogotické podoby, která se nejvíce projevila v interiérech hradeckého zámku. Podle projektu Alexise Langera z Vratislavi byl přistavěn tzv. Červený zámek, kopírující středověký hrad, ve kterém se nacházely konírny a jiné hospodářské provozy.  Jako poslední byla u jižního zámeckého křídla postavena tzv. Bílá věž. Státní zámek v Hradci nad Moravicí byl v dubnu 2001 prohlášen národní kulturní památkou. Podoba zámku Prohlídka radeckého zámku zahrnuje tzv. Bílý zámek, ve kterém můžeme obdivovat nádherně zařízené pokoje, luxusní reprezentační salóny i pokoje hostinských apartmá, a přístavbu novogotické části tzv. Červeného zámku spolu se vstupní branou a Bílou věží z 19. stol. Červený zámek je dnes využíván jako hotel, restaurace a koncertní sál. Interiéry prohlídkové trasy nám dodnes připomínají i pobyty Ludwiga van Beethovena, Ference Liszta a N. Paganiniho. Na zámku si přijdou na své také milovníci obrazů. Zdejší galerie nabízí návštěvníkům skvosty výtvarného umění, zámecká obrazárna prezentuje sbírky původní knížecí galerie. Za hradeckým zámkem se rozprostírá rozsáhlý anglický park se vzácnými stromy, romantickým zákoutím a nádhernými vyhlídkami na řeku Moravici a na okolní přírodu. Tipy na výlet Kromě empírového zámku si zde může návštěvník prohlídnout kostel svatého Petra a Pavla, kapličku v Pivovarské ulici, Weisshuhnovu papírnu a kanál, Bezručovu vyhlídku, městské muzeum, vyhlídku Belárie a městské opevnění. V Opavě najdete celou řadu sakrálních památek, jako je minoritský klášter s kostelem sv. Ducha, kostel Nejsvětější Trojice, kostel sv. Hedviky nebo františkánský klášter a kostel sv. Barbory. Ale najdete zde i světské zajímavosti, jako je například Památník Petra Bezruče, Oddělení přírodních věd Slezského zemského muzea, Slezský ústav Slezského zemského muzea, starobylý dům Boží koutek nebo hlásku. Dále můžete navštívit větrný mlýn v Cholticích. Ubytování najdete v Opavě nebo v Hradci nad Moravicí.

V jihočeském Milevsku, v okrese Písek, stojí nejstarší klášter jižních Čech, který své osudy spojil s premonstráty. Premonstrátský klášter v Milevsku, dnes velmi cennou románskou památku, založil v roce 1184 velmož Jiří z Milevska. Místo založení byla zvolena starší osada s kostelem sv. Jiljí. První řeholníci pocházeli z kláštera v Želivu a prvním opatem se stal Jarloch, v pozdější době známý kronikář a jeden z pokračovatelů Kosmy. V době příchodu prvních premonstrátů do Milevska nestál ovšem ještě klášter v takovém rozsahu, jak narostl během staletí. Budovy sloužící k prozatímnímu ubytování řeholníků byly patrně dřevěné. Do konce 12. století je postihl velký požár a musely být vystavěny znovu. Tentokráte již v kamenné románské podobě, která se z velké části dochovala dodnes. Ještě ve druhé polovině 13. století došlo k prvním stavebním úpravám v gotickém slohu. Klášter dostal částečně pevnostní charakter a díky latinské škole v jeho prostorách, se stal významným centrem kultury a vzdělanosti jižních Čech.Etapa rozkvětu ukončily husitské války. Klášter byl, stejně jako mnoho dalších, vypálen a vypleněn. Řeholníci odešli včas na bezpečnější místa a vzali s sebou knihovnu, archiv i klášterní poklad. Po utichnutí válek se začali postupně vracet, ale obnova kláštera byla pomalá, brzdila ji hlavně skutečnost, že majetek kláštera byl zastaven králem Zikmundem šlechtě. Hlavně Oldřichu z Rožmberka. Po něm získali klášterní panství Švamberkové a klášter spěje ke svému zániku. Definitivní konec přišel v roce 1562 kdy už panství drželi Hodějovští z Hodějova. Tehdy zemřel poslední opat Jan Braun. Klášterní život v milevském konventu utichl více než na sto let.Změnu přinesla třicetiletá válka. Panství bylo Hodějovským zkonfiskováno a opat strahovského klášter Kašpar z Questenberka si vymohl správu milevského opatství. Strahovští premonstráti se tak stávají správci milevského majetku. Tato skutečnost později blokovala snaha milevských řeholníků o obnovu samostatného opatství. Strahov nechtěl ztratit milevský majetek a dovolil roku 1684 sice klášterní obnovu, ale již jen jako převorství závislé na Strahově. V 17. a 18. století byl klášter barokně upravován. Novou podobu dostalo, děkanství, latinská škola, konvent i klášterní kostel. Byl změněno i jeho zasvěcení na Navštívení Panny Marie. Za reforem Josefa II. bylo milevské opatství zrušeno. Ovšem majetek kláštera zůstal ve strahovských rukou. Z kostela navštívení P. Marie se stal farní kostel, který byl roku 1805 přeměněn na děkanský. Další využití našly klášterní budovy za 1. světové války, kdy byly využity jako vojenský lazaret a roku 1950 je zabral velkostatek. Dalšími uživateli se stali městský archiv, okresní muzeum a roku 1989 byl klášter vrácen strahovským premonstrátům. Ti zde zřídili noviciát a Řeholní dům. Lze si prohlédnout historické prostory bývalé prelatury, kde jsou muzejní expozice, dále rajskou zahradu s fragmenty křížové chodby a park.