Přesný vznik v současné době jediného dřevěného kostela v Oderské oblasti není známý, patrně pochází ze 17. století. Kostel v průběhu let prošel několika opravami a drobnými úpravami. Jednolodní kostel je dlouhý 17 m, v lodi 9 m široký a uvnitř 3,5 m vysoký. Byl postaven z trámů spojených polokřížovou vazbou, zvenčí pokryt šindely a uvnitř omítnut maltou a vybílen. V prostoru chóru byla přistavěna sakristie. Kostel je prostý bez výraznějších vnitřních i vnějších prvků, podlahu kryjí rozměrně desky z černé břidlice. Vybevením je kromě lavic, malované obrazy křížové cesty a barokní oltář s obrazem sv. Jana Křtitele. Kostel není běžně přístupný.

Historie hradu Pravděpodobnými zakladateli hradu byli páni z Dubé a jeho stavba na ostrohu při vtoku říčky Mnichovky do Sázavy časově spadá do první poloviny 14.století. Ondřej z Dubé, nejvyšší královský sudí, zemřel na Zlenicích roku 1412 bez dědiců. Po málo známém rodu vladyků z Konojed, který obýval Zlenice v dobách husitských válek, se roku 1444 o hrad přeli věřitelé Kuneš Rozkoš z Dubé a Zdeněk Kostka z Postupic. Kostkové nakonec dlouhý spor vyhráli, avšak dlouho se z tohoto vítězství netěšili. Hrad byl zničen v následných bojích krále Jiřího se zelenohorskou jednotou. Kostkové stojící věrně při králi, byli patrně na Zlenicích obleženi a dobyti Zdeňkem Konopišťským ze Šternberka. Kdy se tak stalo a za jakých okolností, však není známo. Roku 1465 se Zlenice uvádějí jako hrad zbořený. Podoba hradu Hrad se jako obvvykle skládal ze dvou částí. Před hlavním hradním jádrem se nacházelo předhradí s hospodářskou zástavbou, do kterého se vcházelo věžovitou bránou. Následoval most přes čelní příkop a vstup do prvního nádvoří hradního jádra zajišťovala subtilní věžovitá brána. Součástí ohrazení prvního nádvoří byla i okrouhlá nejspíše studniční věž. Do vnitřního hradu se pak vstupovalo další branou mezi obytnou věží a čelem palácového křídla. Palác zaujímal zřejmě tři strany vnitřního hradu. Jižní křídlo bylo zřejmě srostlé s obytnou věží. Věž patrně obsahovala i valeně zaklenutou místnost s hrotitým oknem (zřejmě kaple) a v předposledním podlaží i roubenou komoru. Jihovýchodní stranu jádra a patrně i předhradí obíhal ještě parkán. Dnes zde najdete Z původního hradu jsou dnes nejnápadnější trosky právě velké obytné věže, zvané Hláska. Nejvíce se dochovalo také z druhé vstupní subtilní brány. Dále pak je možné vidět zbytky hradeb, dvou bašt a základy palácových křídel. Areál hradní zříceniny Zlenice je volně přístupný. Ubytování naleznete v nedalekých Senohrabech nebo Čerčanech.

Socha sv. Jana Nepomuckého.

Muzeum sídlí v zámku, jehož historie sahá do konce 13. století, kdy zde stála kruhová vodní tvrz. Ta byla kolem roku 1480 zcela přestavěna na pozdně gotický hrad téměř čtvercového půdorysu s nárožními věžemi. V pol. 16 století byl hrad přestavěn na renesanční zámek, který byl těžce poničen požáry za 30-ti leté války. V roce 1622 získal zámek rod Nosticů, který držel Sokolov až do roku 1945. Roku 1663 byl objekt barokizován a v r. 1805 přestavěn v klasicistním stylu. V roce 1960 byla v zámku otevřena expozice Hornického Sokolovska a od roku 1986 Okresního muzea Sokolov. Muzeum je specializované historii regionu, hornictví a návazné výroby. Jsou zde k vidění nerosty z regionu, ukázky flóry a fauny, vývoj řemesel, produkce porcelánu, hudebních nástrojů apod. Součástí muzea jsou rozsáhlé výstavní sály pro pořádání krátkodobých výstav. Stálá expozice Příroda, historie a etnografie regionu Geologie, rudné a uhelné hornictví Sokolovské pánve Slavkovského lesa a západních Krušných hor