Bývalý konvent bosých augustiniánů s kostelem sv. Rodiny se nachází severně od historického centra Havlíčkova Brodu. Kostel je otevřen v rámci prohlídek Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod a budova konventu slouží administrativním účelům. Do Havlíčkova (tehdy Německého) Brodu přišli první bosáci na podzim roku 1674. O rok později se jim podařilo zakoupit severně od hradeb města pozemky, na kterých si postavili provizorní obydlí s kaplí sv. Rodiny. Aby mohl v budoucnu vzniknout konvent s kostelem, potřebovali bosáci dokoupit i sousední pozemky, což se záhy podařilo. A tak již nic nebránilo zahájení nové stavby. Základní kámen byl posvěcen na jaře roku 1679, přičemž jen o pár měsíců dříve schválila v Římě řádová generální kapitula plány ke stavbě. Bohužel jejich autor není prozatím znám. Samotná výstavba trvala řadu let. Kostel sv. Rodiny byl dokončen dříve, a to roku 1705, ale konvent až o tři desetiletí později. Důvodem se stal nedostatek financí, které bosáci získávali převážně z darů. Na stavbě se tehdy podílela celá řada umělců, např. stavitel Giovanni Battista Canavalli, sochař Ignác Rohrbach či premonstrátský malíř Siard Nosecký. Významnou součástí působení havlíčkobrodských augustiniánů se kromě výpomoci v duchovní správě či vedení lékárny stala od roku 1735 i správa nově vzniklého gymnázia z odkazu Kateřiny Barbory Kobzinové. Bohužel v rámci josefínských reforem byl zdejší konvent určen k zániku, čemuž ale na určitou dobu zabránila výuka na škole. Zrušení konventu se oddálilo až do roku 1807, kdy poslední tři žijící bosí augustiniáni odešli do svých zbylých klášterů v Čechách, přičemž kostel s konventem i gymnáziem předali do rukou želivských premonstrátů. Bývalý klášterní areál tvoří jednolodní kostel sv. Rodiny, k němuž na severní straně přiléhá kaple Božího hrobu (vyprojektovaná roku 1725 architektem Antonínem Václavem Spannbruckerem) a na jižní jednopatrový čtyřkřídlý konvent, do kterého se po odchodu augustiniánů přesunulo roku 1816 místní gymnázium. V současnosti objekt slouží jako úřední budova. A.Š.

Batelovský židovský hřbitov se nachází na malém vršku u západního okraje obce. Založen byl patrně v druhé polovině 15. století a sloužil až do druhé světové války. Na hřbitově, který je poměrně zaplněn se nachází zhruba tři stovky náhrobků většinou barokního a klasicistního typu. Nejstarší by měl pocházet z roku 1715. Hřbitov prochází drobnou rekonstrukcí, je ohrazen kamennou zdí a uzamčen. Dojít se k němu dá polní cestou vedoucí po okraji remízku ze silnice Batelov-Švábov.

Stálá expozice:Hamousův statek čp. 22, zv. rychta - stavení se stále zařizuje a exponáty se doplňují - sbírka z okresu Rakovník, Kladno a Beroun.

Karlachovy sady o rozloze cca 1 ha leží mezi Vyšehradským hřbitovem a ulicemi K rotundě a V pevnosti.Sady nesou jméno podle Mikuláše Karlacha, který se, mimo jiné, zasloužil o jejich založení. Rozsáhlou úpravu sady prodělaly v roce 1954, kdy byly odstraněny jejich obvodové zdi a byly zpřístupněny veřejnosti. Další rozsáhlou úpravou prošly v roce 1999.