Počátkem kláštera byla výstavba kaple koncem 13. století poté co zde objevil bednářský tovaryš milostný obraz – sošku sv. P.Marie. Bylo to již podruhé, předtím ho zde uprostřed lískového keře našel řeznický tovaryš. Kolem kaple vznikla osada Chlum sv. Máří, zmiňována poprvé roku 1341. Z počátku se o kapli staral řád křížovníků s červenou hvězdou z blízkého Kynšperka. V roce 1383 vznikla samostatná nadace a kolem roku 1400 zřízena první fara. Pravděpodobně v té době bylo započato s výstavbou kostelíka, který byl v roce 1429 vypálen husity a v letech 1482-92 rozšířen. Pro stále vzrůstající počet poutníků bylo koncem 17. století přikročeno k výstavbě nového poutního areálu. Ten byl v roce 1687 povýšen na probošství. V letech 1687-92 bylo vybudováno nejprve dvouvěžové průčelí před Mariánskou poutní kaplí a zároveň v roce 1690 položen základní kámen ke stavbě nového chrámu, který do sebe pojal starší Mariánskou kapli. Kostel s kaplí byl dokončen v květnu 1702. V letech 1704-22 byla vybudována chodba ambitu, následně v letech 1723-28 probošství. Zcela neobvyklá dispozice poutního chrámu obsahuje dva samostatné sakrální prostory. Jedním je oválná Mariánská kaple se zaklenutou plochou kupolí s výsečemi, tvořícími osmicípou hvězdu. Druhým prostorem je trojlodí vlastního chrámu na půdorysu latinského kříže. Nad křížením lodi je vložena kupole bez tamburu. Valenou klenbu s trojúhelnými výsečemi zdobí bohatá štuková a malířská výzdoba. Hlavní loď nemá okna v horním podlaží, světo sem vniká pouze nepřímo, okny bočních lodí. Kostel stojí uprostřed přízemních ambitů doplněných o kaple v nárožích a uprostřed delších stran. Na severní straně přiléhá k ambitu trojkřídlá budova nového probošství. Staré stojí po pravé (jižní) straně kostela. Od roku 1992 probíhají postupné rekonstrukční práce na obnově tohoto jedinečného poutního místa, které je i přesto přístupné.

Olověný vrch (802 m), německy Bleiberg stojící na území krušnohorské osady Bublava se pyšní vyhlídkovou věží s turistickou chatou. Nejmladší rozhledna Krušných hor Před druhou světovou válkou tu žilo několik tisíc obyvatel, z nichž mnoho bylo členy místního spolku přátel přírody. Vzrůstající zájem o lyžování je přivedl na myšlenku postavit na olověném vrchu chatu. Projekt vypracoval karlovarský architekt Ernstberger. Stavitel Rolz z Rotavy stavbu v roce 1933 zahájil, ale právě probíhající hospodářská krize celý projekt značně zjednodušila. Dílo, na jehož dokončení se podíleli i členové spolku, bylo dokončeno a veřejnosti otevřeno dne 3. prosince roku 1933. Nová chata s rozhlednou skutečně napomohla tomu, že se Olověný vrch stal oblíbeným místem pro zimní sporty, ovšem turisté, i díky rozhledně, rádi navštěvují jeho vrchol i v létě. Během 2. sv. války složila jako dětský domov pro bezdomovce, do roku 1961 jako vojenská radistická hláska, od roku 1961 byla ve správě RAJ Sokolov jako restaurace. Samotná rozhledna je 16 metrů vysoká a vede na ni celkem 74 schodů. Konstrukce je dřevěná, stejně tak i vnější obložení. Otevřena je denně v době provozu restaurace, tj. 11 – 20 hod.   Výhled je výrazně omezen stromy Popis cesty Autem - Na vrchol se dá dojet autem. Cesta na vrchol vede z obce Bublava. Pokud budeme z obce vyjíždět směrem na Stříbrnou, na konci Bublavy zabočíme vpravo na asfaltovou cestu, která nás povede nejprve po louce a potom lesem až na Olověný vrch.  Vlakem - Nejbližší železniční stanice se nachází v Kraslicích (žel. trať č. 145 Sokolov - Kraslice). Od nádraží půjdeme do středu Kraslic ulicemi a odtud vede modrá TZ až na vrchol Olověného vrchu. Cesta je dlouhá asi 5 km.

Bývalý klášter františkánů observantů s kostelem sv. Kateřiny se nachází severně od historického centra města. Budova konventu je v současnosti využívána jako sídlo Okresního soudu. Františkáni přišli do Jindřichova Hradce roku 1457 ze slezského Hlohova. Jindřich IV. z Hradce jim zde nabídl do správy kostel sv. Václava na předměstí, což řeholníci přijali. Nebyli však s místem svého působení spokojení, zejména pro jeho odlehlost od centra. Proto zažádali zdejší vrchnost, aby směli získat stavební parcelu blíže středu města. Nakonec se jim podařilo Jindřicha IV. z Hradce přesvědčit, který řeholníkům daroval nejenom pozemky, ale také vystavěl na vlastní náklady klášterní komplex. Fundaci pak rozšířila Anna z Münstenberka, vdova po Jindřichu IV. z Hradce. Nechala naproti klášteru založit tzv. klášteříček, neboli „klášter“ bekyň se špitálem (sloužil do roku 1598, posléze byl využíván jen jako vdovské sídlo). Ke krátkodobému vyhnání řeholníků došlo v roce 1619 během stavovského povstání, kdy byl vypálen kostel s konventem. Komunita se do Hradce navrátila o dva roky později a zásluhou majitele panství Viléma Slavaty z Chlumu a Košumberka získala prostředky k obnově areálu. Svěcení kostela proběhlo roku 1625 za přítomnosti pražského arcibiskupa Arnošta Vojtěcha Harracha. Obnova konventu byla dokončena později, během 40. let. 17. století. Klášter však postihl další požár a při následných opravách v 70. letech 17. století vznikla i kaple Porziunculy. Za autora přestavby bývá považován F. Caratti či G. D. Orsi, kteří pro Slavaty pracovali. Stavbu však nejspíše prováděl, dle vlastního návrhu, místní stavitel Stefano Perti. Za josefínských reforem byl zdejší konvent nejprve zrušen, posléze bylo toto rozhodnutí odvoláno. Františkáni setrvali v Jindřichově Hradci až do zrušení konventu v roce 1950. V současné době konvent slouží jako sídlo Okresního soudu. Kostel sv. Kateřiny je jednolodní stavbou s presbytářem, zakončeným polygonálním závěrem. Při jižní straně kostela se nachází dvě okrouhlé kaple, sv. Antonína a Porziunculy. Na severní straně pak samotná budova konventu, jejíž vnější fasáda je velmi prostá, prakticky bez architektonického členění. A. Š.

Most se klene nad potokem Mastník u rybníka Velký Mastník necelé dva kilometry od obce Martinice.Starý barokní most má dva půlkruhové oblouky. Postaven byl v roce 1709 a jeho stavebníkem byl Ferdinand František z Vrtby, majitel tehdejšího votického a janovického panství. Původně pouze kamenný most (později zpevněn betonem) nevynikal nijak svoji výstavností, byl především důležitou místní komunikací. Pouze ve výklenku zděného pilíře se nacházel barokní reliéf Panny Marie s dítětem. Most je dnes technickou památkou.