Za počátek Mariánské Týnice lze považovat malou kapli se sošku Zvěstování P. Marii doloženou již v roce 1186. Po stavovském povstání, někdy po roce 1640 byla kaple rozšířena na menší kostelík. V roce 1692 nechal plaský opat Ondřej Troyer vybudovat kolem kostela ambity se šesti zpovědnicemi a na západní straně budovu pro duchovenstvo. V roce 1699 bylo zdejší místo povýšeno na probošství. Dnešní barokní komplex s probošstvím vznikl zásluhou dalšího plaského opata Eugena Tyttla a to v místech asi 50 m od starého kostelíka. Základní kámen byl položen v červenci roku 1711 a architektem se stal nikdo jiný než J.B.Santini. Pro nedostatek financí se stavba táhla docela dlouho. Poutní komplex byl dokončen až v roce 1751 a proboštví dokonce až v roce 1764. Za reforem císaře Josefa II. byl komplex včetně probošství zrušen a zařízení různě rozvezeno. Panství v roce 1826 zakoupili v dražbě Metternichové. Traduje se, že nechali vytrhat dlažbu a ze střešního plechu kupole vyrobit pivovarské kotle do Plas. Ambit sloužil snad jako kolny, refektář jako sýpka  a přízemí probošství bylo přeměněno na chlévy. Dne 17.1.1920 vlivem chátrání stavby se zřítila klenba kostela a s ní freska provedená Siardem Noseckým z roku 1750. V roce 1936 sice vznikla Jednota pro záchranu Mariánské Týnice, do toho však zasáhla nejen válka, ale i únor 1948 a tak opravy s přestávkami pokračovaly až do roku 1989, kdy byly interiéry kostela zpřístupněny, rekonstrukce probíhaly i dál po roce 1989. Celý komplex nebyl nikdo dostavěn, k centrálnímu kostelu se měly na východní i západní straně připojovat trojkřídlé ambity uzavírající čtvercové dvory. Dostavěn tak byl jen západní ambit. Neorientovaný kostel má dispozici řeckého kříže, nároží zjemňují okosené hrany. Na jižní straně se přes malé spojovací prostory ke kostelu přimyká budova probošství, které má víceméně zámeckou dispozici. Nejvýznamnějším jeho prostorem je hlavní plochostropý sál zdobený nástropní freskou, datovanou do roku 1768.

Městečko Zlaté Hory na Jesenicku proslulo ve středověku díky svým nalezištím zlata v blízké říčce Olešnici, kolem které byly budovány štoly. V současnosti se v tomto romantickém kraji buduje replika středověkého hornického městečka s naučnou stezkou. Říká se mu Údolí ztracených štol a má přiblížit život a těžbu horníků. Návštěvníci zde mohou shlédnout dva sruby, jejichž součástí je stoupa na drcení zlaté rudy a také zlatorudný mlýn. Dřevěné stroje byly zhotoveny přesně podle dobových nákresů a původní technikou. Energií je voda, která je přiváděna vodními koly postavenými v kaskádě v původním kanále. ... více o Zlatých horách zdeOtevírací doba: listopad - dubenPO 09:00 - 12:00, 13:00 - 17:00ÚT 09:00 - 12:00, 13:00 - 16:00ST 09:00 - 12:00, 13:00 - 17:00ČT 09:00 - 12:00, 13:00 - 16:00PÁ 09:00 - 12:00, 13:00 - 16:00květen - červen a září - říjen takéSO 9:00 - 13:00červenec a srpen PO - PÁ 9:00 - 12:00, 13:00 - 17:00SO - NE 10:00 - 16:00   

Koubkova branka (součást opevnění jižního předměstí) byla vystavěna nákladem mlynáře Koubka v roce 1574 jako přístup k místnímu mlýnu. Nejprve bývala obývána věžním a posléze dalšími obyvateli až do 50. let 20. století. Pak zůstala nevyužita a chátrala. Až v roce 1989 se ji ujali jeskyňáři. V 90. letech 20. století byla opravena a od roku 2004 je v majetku města. Dodnes je využívána jako klubovna a pro příležitostné akce. Objekt je vystavěn z lomového kamene, čtverhranného nepravidelného půdorysu. V prvním patře se nachází předsíň a vlastní místnost fungující jako klubovna. V úrovni druhého patra se nachází dřevěná pavlač na krakorcích.

Rozhledna Mandava, okres Praha-východ