Dodnes stojící synagoga v ulici U Synagogy byla vystavěna v letech 1783-1784 a užívána byla až do roku 1938. Den po tzv. Křišťálové noci její interiér zdemolovali místní nacisté. Po válce v roce 1948 ji zakoupil a pro svoji potřebu adaptovala českobratrská církev evangelická. V roce 1993 ji získala zpět Židovská obec Olomouc a roku 2002 ji předala Židovské federaci obcí v ČR. Následně bylo přikročeno ke kompletní rekonstrukci ukončené v roce 2008 a synagoga byla zpřístupněna veřejnosti. Během rekonstrukce byly odkryty zajímavé nástěnné liturgické nápisy z roku 1785. Synagoga dnes slouží jako muzeum s expozicí věnovanou Židovské komunitě na Severní Moravě. Otevřeno je většinou ve všední dny odpoledne a o víkendech, případně je možno se domluvit telefonicky.

Dřevěný kostel sv. Michaela je jedním z dochovaných dřevěných slezských kostelů. Názory na jeho založení se různí (1484 nebo 1485). Do roku 1652 byl farním, pak patřil protestantům, kterým byl po dvou letech odňat. Ještě v roce 1688 byl zasvěcen sv. Mikuláši. V letech 1867-1891 prošel vnitřními úpravami a menší přestavbou. Další úpravy proběhly v letech 1931-1932 a kolem roku 1950. Jednolodní plochostropý, dřevěný filiální kostel stojí na cihlové a kamenné podezdívce. Střecha a boční stěny jsou zvnější stěny kryty šindelem. Na západní straně se nachází menší čtverhranná věž. Kněžiště na východní straně je uzavřeno trojboce, po stranách jsou přistavěny čtvercové prostory. Na levé straně je to sakristie, na pravé straně oratoř tvořená předsíní a nad ní tribunou. V zadní části lodi se nachází kruchta, podepřená dvěma dřevěnými sloupy. Podlaha je kamenná, pod lavicemi z cihel. V interiéru se z původního vybavení dnes nachází jen velmi málo. Kostel je přístupný při nedělních bohoslužbách a nebo lze prodhlídku domluvit na farním úřade.

Malebná zřícenina hradu Brníčko stojí na samostatné a výrazné vyvýšenině přibližně půl kilometru jižně od stejnojmenné obce a je volně přístupná. Historie hradu Poprvé je hrad v písemných pramenech nepřímo zmiňován v predikátu Jimrama a Micháče z Brníčka v roce 1356. To už měl hrad za sebou přibližně 20 let existence. Zanedlouho se hrad dostal do rukou moravského markraběte Jošta, který jej roku 1387 dal do zástavy Bernartovi ze Slavoňova. Po Bernartově smrti zdědili zástavní právo na hrad Jan a Hynek ze Šumvaldu, první z nich jmenovaný roku 1408 od Jošta hrad zakoupil. Někdy ke konci husitských válek získal Brníčko Jan Tunkl a začal se po něm psát „z Brníčka“. Jeho potomci vlastnili hrad až do roku 1510, kdy jej Jindřich Tunkl z Brníčka prodal Mikulášovi mladšímu Trčkovi z Lípy.  Trčkové z Lípy již na hradě nesídlili, měli v Zábřehu pohodlnější sídlo a to i proto, že byl hrad dobyt a pobořen v době válečného konfliktu mezi Jiřím z Poděbrad a Matyášem Korvínem. Roku 1513, kdy jej kupuje Ladislav z Boskovi, je již pustým. Podoba hradu Před vlastním hradním jádrem příchozí nejprve minul bolverk ledvinovitého tvaru (důsledek opevňování hradu v 15. století) a předhradí, následně vstoupil na rozšířený obezděný val, až došel k dřevěnému mostu, který podpíral kamenný pilíř. Hradní jádro vcelku pravidelného kruhového půdorysu bylo obehnáno dvojitými příkopy a valy. Dle typologie lze Brníčko zahrnout mezi hrady s plášťovou zdí, tedy bezvěžový typ. Zalamovaná, 2 metry silná hradba, na nejslabší jižní straně hradu v 15. století posílená třemi masivními pilíři, byla základním obranným prvkem hradu. K severovýchodní straně hradby přiléhal trojprostorový palác, později na jižní straně rozšířený. Další, blíže prozatím nedatovaná budova, stávala na jihozápadní straně hradního jádra. Dodnes se dochovaly vysoké zdi severovýchodního paláce, tři mohutné pilíře opevnění, pilíř, který kdysi podpíral dřevěný most, valy a příkopy a skromnější střepy zdí ostatních součástí hradu. Tipy na výlet V nedalekém Zábřehu najdete Muzeum Zábřeh, Farní muzeum. Navštívit můžete také Lázně Bludov nebo zámek Bludov. Po okolí se můžete rozhlédnout z rozhledny Háj u Šumperka. Ubytovat se můžete v Zábřehu. M.K.

Hlavní nádraží pardubice.