Velký a několik menších vodopádů se nachází v údolí západně od Karlovy Studánky při cestě na Praděd. Údolí jímž protéká Bílá Opava pramenící mezi Petrovými kameny a Pradědem, je dlouhé necelé 4 km. Spodní část se nachází ve výšce okolo 760 m.n.m., konec pak zhruba mezi 1300-1310 m.n.m. Střední a spodní část tvoří šedé až zelené břidlice a bílé či žlutavé křemence. Horní část je pak tvořena pradědskou rulou. Vše vzniklé z mořských usazenin prvohorního stáří. Průtok Opavy značně kolísá mezi 0,2 – 2 m3/s. V sušším období je průtok velmi nízký, při tání či přívalových deštích se dokáže velmi rychle zvednout. V roce 1997 při povodních se hladina zvedla místy až o tři metry. Jindy potok se změnil v dravou říčku, která odnesla všechny dřevěné lávky a mostky, které se zde nacházely a dokonce přemístila i některé vetší balvany. V horní části se nachází několik menších vodopádů a pak velký vodopád o výčce 7,9 m. V místech velkého vodopádu je možno spatřit tzv. „obří hrnce“ v Jeseníkách ojedinělý jev. Jde o prohlubně na rulových plotnách, v průměru velkých až několik decimetrů, jenž se vytvářely po staletí vířivým pohybem vody a vodou unášených kouskách hornin. V údolí kolem Bílé Opavy a přes vodopády vede turisticky značená cesta s naučnou stezkou. V místech kde se nacházejí vodopády je výstup trochu náročnější. Jinak je možno tuto část obejít po nenáročné turistické cestě.

Komplex františkánského kláštera s kostelem sv. Josefa v Moravské Třebové se nachází nedaleko centra města ve Svitavské ulici. Kostel sv. Josefa je přístupný v době bohoslužeb, klášterní budovy opět slouží svému prvotnímu účelu. Františkáni byli do Moravské Třebové přivedeni na popud provinciála Bernarda Sanniga a za finanční podpory majitele panství knížete Karla Eusebia z Liechtensteina roku 1678. Byl vybrán pozemek, na němž již roku 1689 stál dokončený kostel sv. Josefa a o sedm let později i budova konventu. V roce 1746 zde žilo 25 řeholníků a přibližně v té době zde byla založena i filozofická studia. Za sedmileté války v roce 1758 se z kláštera stala ubytovna vojáků a lazaret. Klášter byl poté zle poničen a vyrabován. V roce 1784 již hrozilo zrušení kláštera, ale představitelům provincie se jej podařilo zachránit. V období napoleonských válek klášter opět sloužil jako lazaret a další rána jej postihla roku 1866, kdy byl vydrancován pruskými vojáky. Vznikl zde navíc špitál pro nemocné tyfem a cholerou. Za první světové války v refektáři kláštera probíhala školní výuka pro uprchlíky z Istrie. V roce 1942 byl klášter zrušen a poté byl využíván jako hostinec. V letech 1950–1990 v kláštere ustal církevní život. Počátkem 90. let 20. století byla část kláštera opravena a bratři se mohli vrátit. Jedná se o nenáročnou stavbu, připomínající strohé stavby kapucínského řádu v době baroka. Kostel má i s vedlejší kaplí sv. Petra osm oltářů. Nejvýznamnějším dílem je socha sv. Josefa z r. 1712, umístěná nad vchodem do kláštera, která je dílem sochaře Jiřího Antonína Heinze. V rajském dvoře se nachází studna z roku 1704. M.K.

Zřícenina hradu Tolštejna se nachází 1,5 km od obce Jiřetín pod Jedlovou, v okrese Děčín, v Ústeckém kraji. Kdybychom chtěli jít po stopách jeho názvu přišli bychom na to, že vznikl z původního německého Dohlensteinu, tedy Kavčího hradu. Historie hradu Proč se mu tak začalo říkat, o tom prameny mlčí. Sdílnější ovšem jsou když se chceme dozvědět něco o jeho počátcích. První písemné zmínky jsou z roku 1337. Ovšem hrad zde stál již dříve, zřejmě na konci 13. století, a za jeho stavbou stál místní mocný šlechtický rod Vartenberků. Postavit v těchto místech hrad nebyl vůbec špatný nápad. Když se na to podíváme optikou doby, tedy 13. stoletím, byla to dokonce nutnost. Vartenberkové potřebovali základnu a opěrný bod svých držav, které bohužel pro ně ležely v pohraniční oblasti, kde boje mezi Němci a Čechy byly takřka na denním pořádku. Pod hradem se také vinula důležitá obchodní stezka z Čech do Lužice. Majitelem Tolštejna byl roku 1337 právě Vaněk z Vartenberka jenž je nucen odrážet další výpad hornolužických měst. Nutno podotknout, že i česká strana nezůstávala pozadu a loupeživé výpady do Žitavska byly velmi časté. Vartenberkové drželi Tolštejn do 15. století, na jehož počátku se novým pánem stal Hynek Berka z Dubé, nejvyšší pražský purkrabí. Hrad se stal důležitým činitelem za husitských bouří. Tolštejn totiž sloužil jako zvědný hrad, podávající varování o husitském tažení do Lužice a Slezska. V pozdějším průběhu husitských válek však Vartenberkové a Berkové uzavřeli s husity smír, a tak hrad několikrát hostil jejich posádku. Tolštejn a jeho hradby si neoddychl ani v boji o moc mezi Jiřím z Poděbrad a vzpurnou šlechtou. V roce 1463 Jiří z Poděbrad hrad dobyl, pak jej ovšem získali zpět Vartemberkové, za nichž byl hrad obsazen Lužičany. Zklidnění přinesl až rok 1485. Tehdy se novými majiteli stali Šlejnicové. Hrad přestavěli a celý kraj čekal hospodářský rozmach. Renesance ukončila sídelní roli Tolštejna a o to více byly posíleny jeho pevnostní prvky. Poslední zápis do historie učinil Tolštejn za třicetileté války. Roku 1642 byl hrad obsazen rakouským vojskem. Švédský generál Wrangel následně Tolštejn dobyl a nechal zapálit. Hrad již nebyl obnoven a chátral. Místní si sem chodili pro stavební materiál a zkázu dokonali dobrodruzi hledající poklady. Tolštejn zachránil romantismus 19. století a s ním spojený zájem o turistiku. Roku 1865 zde obchodník Johann Josef Münzberg zřídil malé občerstvení a následně vystavěl hostinec. To přispělo k oblíbenosti hradu jako výletního místa. Podoba hradu Do hradu se vstupovalo branou na východní straně hradiště. Od ní se rozvíjelo hrazení zapojující do obrany objektu věže, bašty i boční stěny budov. Kruh hradeb svíral a bránil jádro hradu, Jádro tvořily palác, hospodářské budovy, obydlí hradní posádky, konírny, skladiště a spižírny. Z objektu vnitřního hradu se zachovalo málo. Více zůstaly zachované hradby a bašty. Na severní straně se dochovalo tzv. šlejnicová bašta s erbem, v severozápadním cípu okrouhlá věž nazývaná hladomorna. Hradní zříceniny jsou volně přístupné. Tipy na výlet Tolštejn je oblíbeným výletním místem s vyhlídkou a restaurací dodnes. Ze zbytků jeho hradeb lze spatřit rozhledny Dymník a Jedlovou, vrchol Luž města Jiřetín pod Jedlovou, Dolní Podluží a Varnsdorf. Navštívit můžete také zříceniny hradu Milštejn, akvadukt v Dolní Chřibské, kapli sv. Kříže na Křížové hoře. Ubytovat se můžete v Jiřetíně pod Jedlovou.

Městečko Zlaté Hory na Jesenicku proslulo ve středověku díky svým nalezištím zlata v blízké říčce Olešnici, kolem které byly budovány štoly. V současnosti se v tomto romantickém kraji buduje replika středověkého hornického městečka s naučnou stezkou. Říká se mu Údolí ztracených štol a má přiblížit život a těžbu horníků. Návštěvníci zde mohou shlédnout dva sruby, jejichž součástí je stoupa na drcení zlaté rudy a také zlatorudný mlýn. Dřevěné stroje byly zhotoveny přesně podle dobových nákresů a původní technikou. Energií je voda, která je přiváděna vodními koly postavenými v kaskádě v původním kanále. ... více o Zlatých horách zdeOtevírací doba: listopad - dubenPO 09:00 - 12:00, 13:00 - 17:00ÚT 09:00 - 12:00, 13:00 - 16:00ST 09:00 - 12:00, 13:00 - 17:00ČT 09:00 - 12:00, 13:00 - 16:00PÁ 09:00 - 12:00, 13:00 - 16:00květen - červen a září - říjen takéSO 9:00 - 13:00červenec a srpen PO - PÁ 9:00 - 12:00, 13:00 - 17:00SO - NE 10:00 - 16:00